Pár rad pacientům přímo od srdce a ze zkušenosti

• Opravdu neuvěřitelně tragické události mne přiměly k tvorbě následujícího textu

Rodičům nemocných dětí

• Pokud si nevíte rady a co dělat, kontaktujte lékaře a poraďte se, ptejte se.
• Konzultace nadálku po telefonu může být zavádějící.
• Lékař má informace pouze takové, jaké mu je dáte - opravdu není vševěd ani senzibil.
• Pokud Vaší pozornosti nějaký vážný symptom unikne, zůstane uniknutý.
• Co se Vám ev. i většině lékařům z počátku může zdát třeba jako průjem, může být ve skutečnosti zařátek třeba těžké sepse nebo zápalu plic mnohé jiné vážné stavy.
• Stav dítěte se může během necelé hodiny rapidně změnit a co Vám lékař před chvílí zkonzultoval a doporučil, nemusí nadále za nových okolností už vůbec platit.

• Pokud se Vám cokoliv nezdá, máte jakoukoliv nejistoto, stav dítěte nelepší nebo dokonce zhoršuje, jeďte do nemocnice / volejte první pomoc. A to bez ohledu na to, co Vám kdo říkal.
• Pořád je lepší, když to bude 10x zbytečně, než aby to bylo 1x pozdě.
• Není tak strašné smířit se s komplikací, která vznikla zanedbáním sama sebe, jako s tím, že jste svojí nesmělostí či neznalostí zanedbali vlastní dítě.

• Používejte selský rozum !!!
• Když se Vám něco nezdá, hledejte příčinu a řešení a nenechte si navěsit na nos nějaké chlácholivé bulíky nebo se nechat odpálkovat někým nevrlým.
• I lékaři jsou jenom lidé. Každý se může splést, přehlédnout, zapomenout.
• Medicína je tak obsáhlá, že neexistuje lékař, který by znal uplně všechno.
• Pokud Váš lékař neví, nehraje na Vás divadlo a rovnou přizná že neví, ale slíbí Vám hledání informací nebo někoho, kdo by Vám mohl pomoct, když ne on, važte si ho - ne každý lékař toto umí. Šetří Vám čas.

• Pokud se Vám cokoliv na doporučení nebo plánovaném postupu Vašeho lékaře nezdá, nebojte se se ho přeptat ev. upozornit na neshody či přehlédnuté detaily.
• Nebojte se toho, jak na to zareaguje, alespoň poznáte, jaký doopravdy je.
• Pokud Vám uspokojivě nevysvětlí všechno tak, aby to dávalo hlavu a patu, nestyďte se konzultovat Váš problém i s jiným lékařem.
• Více hlav více ví a jednu věc lze většinou řešit i více způsoby.

• Nečekejte až se k dítěti z nebe snesou andělé strážní - to jste v tomto případě vy sami a nikdo jiný.

• Pokud Vaše dítě onemocní tak, že je nutno ho hospitalizovat, nechte se hospitalizovat s ním.
• V nemocnici však nejste na dovolené, ale pracovně jako tiskový mluvčí, tlumočník, advokát, bodyguard, služebná a monitorovací stroj zdravotního stavu vašeho dítěte v jedné osobě.
• Nikdo Vám to jasně neřekne, ale všichni budou předpokládat, že svoji funkci plně chápete.
• Lékaři na Vás budou podvědomě nechávat více zodpovědnosti a budou mít tendenci dítě méně kontrolovat. Budou předpokládat, že veškeré změny jeho stavu si vy sama ohlídáte a že je budete volat jen v případě zhoršení tak jako to dělají lepší zdravotní sestry...
• Nechte se od lékaře poučit, jaké symptomy jsou v dané chvíli důležité a co sledují, aby jste je sledovala a evidovala také.
• Například má-li dítě průjem a vy mu dáváte pít, neustále ho važte na váze a monitrujte, kolik gramů vypil, kolik ztratil a průběžně denně informujte lékaře a sebe sama také.

• Své dítě znáte nejlépe právě vy sama a žádný lékař nemá takové srovnání toho, jaký byl zdravý a jaký je během nemoci.
• Lékaři se na oddělení střídají, mají mnoho starostí s administrací, na kterou nemocnice nemá sekretářky a mnohdy ani účetní a vše to musí dělat sami lékaři ještě nad rámec své práce. Nikdy na dítě nebudou mít tolik času jako vy. Mohou něco přehlédnout, nemusí si včas všimnout, že stav dítěte se zhoršuje - že je unavenější, že více polehává, že ho něco pobolívá nebo že dokonce umírá...
• Cokoliv se Vám nebude zdát, trvejte na konzultaci s lékařem ev. s více lékaři.
• Nespokojte se s kde jakým uklidňujícím nebo odbývajícím blábolem zdravotních sester. Mýlí se ve svých výrocích ještě mnohem častěji než samotní lékaři.
• Nebojste se trvat na svém a vyžadovat odpovědi na své otázky nebo kontrolu stavu dítěte lékařem.
• Nikomu z nich tam nejde o život, ale Vašemu dítěti možná ano.
• Vaše dítě je pro Vás to nejdůležitější - nikoliv však pro personál nemocnice.
• Když budete mlčky s důvěrou poslušně čekat až se "Páni lékaři" sami od sebe dostaví na kontrolu Vašeho děcka a že si sami od sebe všimnou uplně všeho co mu je, tak se také nemusíte dočkat potřebné terapie.
• Holá huba holé neštěstí a tady to platí uplně nejvíc.
• Když náhodou lékaři přijdou a po velmi zběžné prohlídce zkonstatují: "Je to dobré." a přitom Vy sama máte dojem, že je to horší, je pravděpodobné, že pravdu máte Vy a nikoliv oni, protože Vy své dítě znáte a vidíte ho celou dobu a oni ne. Také se může stát, že když v té situaci nic neuděláte, tak se stav Vašeho dítěte může uplně klidně ještě zhoršit nebo se může stát dokonce i to uplně nejhorší...

• Stydíte se dát najevo nesouhlas se závěry lékaře, upozornit nebo opravit lékaře, vyjádřit obavy, ptát se, prohlásit dosavadní terapii za neúčinnou a pod. ? Proč? Copak jste tam kvůli tomu, aby si o Vás nějaký buhví jaký lékař myslel něco dobrého? Ne!
• Jste tam především proto, aby jste dohlédla na to, že zdravotníci udělají, co je potřeba, aby se Vašemu dítěti vedlo lépe ev. jim s tím pomohla.
• Vše ostatní je vedlejší a v kritické chvíli zcela nepodstatné.

• Jste maminka dítěte a máte pocit, že můj text je dost přehnaný ?
• Pak jste doposud měla více štěstí než rozumu.

• Jste lékař a máte pocit, že zde veřejně ventiluji nemístné věci nemístným způsobem?
• Jde Vám, pane doktore, opravdu o pacienty a jejich spokojenost ?

• Dnešní doba se k pacientům staví dost schizofrenně.
• Na jedné straně se z pacienta dělá klient a lékařův partner, který se aktivně se všemi právy (a časem i vlastními penězi) má podílet na vlastní terapii. Lékaři jsou občas rozčarováni nad hloubkou neznalostí a neschopnosti některých pacientů.
• Na druhé straně když se objeví z mého hlediska luxusní pacient, který si nastudoval detaily o své chorobě, chce být o všem plně informován a aktivně s lékařem plánovat svoji terapii a podílet se na rozhodování, setká se mnohdy s dost negativními reakcemi lékařů, kteří by raději praktikovali veterinu v lidském podání.

• Vyhledávejte aktivně informace o onemocnění Vašeho dítěte na internetu a čtěte si o tom i odborné články. Buďte plně v obraze o tom, co Vašemu dítěti je a jaké jsou možnosti.
• Nestrkejte před informacemi hlavu do písku, chtějte znát všechno, aby jste mohli provádět správná rozhodnutí za Vaše dítě se zvážením všech pro a proti.