MUDr. Dana Maňasková

  • medicinman.cz
  • Zájmy a činnosti
  • Nemoci a symptomy
  • Léky, látky a laboratorní testy
  • Postupy, metody a terapie
  • Dietologie a potravinářství
  • P-o-traviny, rostliny aj.
  • Papírování
  • Zajímaví lidé a činnosti
  • Odborná pracoviště
  • Odborné odkazy
  • Obecné odkazy a tipy
  • Kalendář akcí
  • CV a kredity
  • Fantazie, nápady a snění
  • GDPR

Vyhledávání na medicinman.cz
 

Omluva a její význam v komunikaci a pro udržení přátelských vztahů

Význam omluvy

  • Jako děti jsme se pod nátlakem naučili používat ona kouzelná slůvka prosím a děkuji. [1]
  • Třetí magickou formulkou je slovo promiň. [1]
  • Nedořešené spory a nedorozumění odčerpávají energii lidem, kteří mají spolupracovat [6]
  • Ještě horší než sama chyba je, když ten, kdo za to může, předstírá, že se nic nestalo, nebo dokonce svaluje vinu na druhého, případně zapírá [6]
  • Jestliže partnerská hádka skončí omluvou a případným vyříkáním, partneři se k sobě opět přiblíží a začínají s čistým štítem. [6]
  • V případě, kdy partneři mlčí a nechávají problém vyšumět, nedojde tak k pročištění situace. [6]
  • Ve vztahovém klimatu tak zůstávají po každém nevyřešeném konfliktu drobné kapičky, které se střádají. [6]
    • Zákonitě pak musí sklenice jednou přetéci [6]

  • Omluvou vyjadřujete lítost nad něčím, co jste udělali špatně [2]
  • Slouží jako způsob následné nápravy vztahu. [2]
  • K odpuštění dojde, když je osoba, která byla zraněna, podnícena napravit vztah s osobou, která ji zranila. [2]
  • Dobrá omluva bude sestávat ze tří součástí:
    • Lítosti
    • Odpovědnosti
    • Snahy o nápravu [2]





Proč je pro některé lidi omluva tak těžká

  • S omluvou jsou spojeny silnější emoce.
    • Připouštíme chybu, přiznáváme slabost [1]
  • Omluvu někteří lidé vnímají jako nepřípustné emocionální odhalení. [1]
  • Pocity, které si spojují s přiznáním viny, jsou pro ně příliš intimní nebo jako nepřípustné selhání. [1]

Neschopnost omluvy

  • Někteří lidé se téměř nikdy neomlouvají, nejsou toho schopni.
  • Omluva v nich vyvolává vyhrocené emoce [1]
    • Pocit ponížení či trapnosti [1]
  • Jde o sebeobranný mechanismus, který prozrazuje extrémně nízké sebevědomí [1]
  • Emotional First Aid Guy - co tito lidé prožívají: [1]
    • Nejsou schopni oddělit své sebehodnocení od svých činů. [1]
    • Omluva pro ně neznamená, že udělali něco špatného, ale že jsou špatní. [1]
      • To v nich vyvolává nesnesitelný pocit studu. [1]
  • Neomlouvači se bojí, že když se omluví, jen tím otevřou prostor pro další výčitky a obviňování, popřípadě vydírání či donucování k něčemu. [1]
  • Nevěří, že druhý omluvu přijme. [1]
  • Sami totiž neumí odpouštět. [1]
  • Odmítají převzít plnou zodpovědnost, protože by tím smazali vinu druhého, který má přeci na situaci taky svůj podíl. [1]
  • Omluvu vnímají jako nepřípustné emocionální odhalení před druhou osobou. [1]
  • Představa, že by se před někým takto odhalili, je pro ně stejně nepřípustná, jako by se měli na veřejnosti svléknout do naha. [1]

Neúplná omluva - Sorry

  • Omlouváme se doopravdy, když utrousíme sory nebo soráč?
    • Ano i ne [1]
  • Dáváme sice najevo, že jsme cosi udělali neúmyslně, nedbale nebo špatně
    • Zároveň tím za druhého vyhodnocujeme váhu našeho provinění: zas tak moc se nestalo. [1]
  • Především je důležité přestat se stydět. [3]
    • To jsou takové ty omluvy „na půl pusy“, bez konkrétního adresáta, pronesené s očima zapíchnutýma do země a tak podobně.
  • Pokud to myslíte vážně, řekněte to pěkně bez kliček, konkrétnímu člověku (oslovení zmůže hrozně moc!) [3]
    • A dejte jasně najevo, že se za situaci cítíte zodpovědní. [3]

Jakoby nic

  • Někdo situaci, kdy má říct promiň, řeší tak, že prostě dělá jakoby nic. [5]
  • Nic se nestalo, zapomeneme na to. [5]
  • Někdo zase místo, aby uznal chybu, tak se snaží si toho druhého koupit dárky. [5]
  • Ono ale jen beze slova donést kytku mnohdy nestačí. [5]
  • Oba dva způsoby jsou špatné, protože ten daný problém jste neuzavřeli, nevyřešili. [5]
  • Bude tu stále. [5]
  • Uděláte to několikrát a dusno bude ještě "dusnější" a druhé straně to začne vadit. [5]
  • Je třeba se naučit říct Promiň. [5]

Kořeny v dětství

  • Matka sama se neumí omlouvat a dítě to neučí
  • Matka učí dítě omluvit se, ale ani poté, co dítě omluvu vysloví, není omluva přijata
    • A dítě nemá klid a je tím jen dále a více usvědčeno z něčeho co není tolerováno, z nepřijatelného selhání, nesmazatelné viny ap.
    • Nebo ponižováno či nepřijímáno
    • Nebo na základě toho třeba i vydíráno a omezováno
    • Zkrátka dále trestáno
    • Dítěti je tak přišita nějaká pomyslná nesmazatelná vina, která ho činí po nějaké stránce méněcenným či méně láskyhodným
  • Vinu potřebují jenom manipulátoři k tomu, aby někoho donutili udělat něco, co by jinak nechtěl dělat
  • Situace, které pak v dospělosti od jedinců vyžadují omluvu jsou:
    • Odmítány, neuznávány, do poslední chvíle popírány ap.
    • Popřípadě vyvolávají až agresi nejrůznějšího stupně
    • Jedinec zkrátka udělá a zkusí téměř cokoliv, jen aby se omluvit nemusel
      • A to všechno - aniž by si to nějak konkrétně uvědomoval - jenom ze strachu z toho, co by následovalo potom
        • Ať už jenom pocitově u nich v hlavě nebo skutečně od druhé osoby
        • Je to ze strachu z bolesti, kterou si v důsledku toho zažil jako dítě
          • Pocity méněcennosti, špatnosti, nemožnosti, nepřijetí, odmítnutí, donucování,... atd.
        • Je to jenom agresivní obrana ze strachu z bolestivých emocí
    • Takže se nikdy neomluví a nebo to jenom hraje a spíše než omluvu podají vysvětlení proč co udělali nebo dokonce následuje agresivní odsouzení toho, že se někdo vůbec cítí dotčen jejich chováním ap.
      • Smaozřejmě, že následně nejsou jejich rádoby omluvy přijímány obdobně jako kdysi v dětství - mizerné pocity zraněného malého dítěte v jejich mysli mají svoji bolestiovu rezonanci a úhlavního nepřítele
        • Svým obranným jednáním situaci samozřejmě ještě zhoršují a trauma / nepříjemná situace z dětství se jim opakuje
        • Opakuje se to s kde kým, ale dokud jim na nikom nezáleží, vždy z toho vyjdou jako dokonalé hvězdy, které kolem sebe nepotřebují žádné zraněné slabochy...
  • A dokud se jim to zásadně opakovaně neděje v partnerských vztazích, není nic, co by je donutilo nad tím více přemýšlet


Schopnost omluvy

  • Právě odhalení, sdílení nepříjemných pocitů je principem omluvy [1]
  • Je to jediná cesta, jak vyjádřit lítost, umožnit druhému, aby nám odpustil, a nezatěžovat dál náš osobní nebo pracovní vztah břemenem křivdy. [1]
  • Sebevědomí lidé berou omluvu jako cestu ke shodě a usmíření [1]
  • Jak tedy komunikovat, pokud chci omluvou napravit svoji chybu, ukončit spor, vyjasnit nedorozumění? [1]

Aby omluva byla vůbec omluvou

  • Především se do toho vůbec nepouštějte, pokud omluvu nemyslíte upřímně. [1]
  • Pokud to myslíte vážně - psycholog Steven Scher:
    • "Nezáleží na tom, jak omluvu formulujete, ale na tom, aby druhý vašim slovům mohl věřit." [1]
  • Neupřímnost se pozná a nic nevyřeší
    • Takže zapomeňte na slovo ale.
    • Když tohle pravidlo porušíte a nechcete se omlouvat bez vysvětlování, radši to vůbec nedělejte. [3]
  • 1) Jednoduše vyslovte omluvu: „Omlouvám se.“ „Promiň.“ „Je mi to líto.“
  • 2) Řekněte, za co konkrétně se omlouváte: „Včera jsem tě před kolegy na poradě shodil, přitom jsem vařil z vody.“
  • 3) Vyjádřete jasně, že se za situaci cítíte zodpovědný: „Bylo to ode mě hnusné.“
  • 4) Slibte, že se to nebude opakovat: „Tohle už ti nikdy neudělám, samotnému je mi z toho od včerejška mizerně.“
  • 5) Nabídněte ev. nápravu: „Myslíš, že bude lepší nechat to plavat, nebo se k tomu mám příště vrátit a vyjasnit to?“ [1]

Zapomeňte úplně na:

Slůvko "ale"

  • Omlouváte se, tečka.
  • Když toto pravidlo porušíte, snažíte se část zodpovědnosti přenést na druhého, případně na někoho třetího nebo na okolnosti.
  • Celé kouzlo upřímné omluvy tím zboříte.
    • Pokud jste situaci nezavinili, neomlouváte se, ale vysvětlujete. [1]
  • Omluva, ve které je slovo “ale” skoro nikdy nebude pochopena jako omluva. [2]
    • “ale” je něco jako “slovní zmizík” [2]
  • Přenáší důraz z toho, co by mělo být ve středobodu omluvy -- přijmutí zodpovědnosti a projevení lítosti -- na ospravedlňování sebe sama. [2]
  • Když lidé slyší slovo “ale,” často přestávají poslouchat. [2]
  • Pak už uslyší jenom ale ve skutečnosti to byla tvoje chyba.” [2]
  • Dva různé významy pro vztah - co by Vám samotným znělo příjemněji:
    • “Promiň, byl jsem prostě unavený.”
      • U takové omluvy je zdůrazněna vaše výmluva pro daný čin, místo toho, abyste se zaměřili na to, že jste danou osobu zranili. [2]
    • “Promiň, že jsem na tebe křičel. Vím, že jsem ti ublížil. Byl jsem unavený a řekl jsem něco, čeho lituji.” [2]


To, že jste měli “pravdu.”

  • Dohadovat se o podrobnostech čehokoliv, do čeho je zapojena víc než jedna osoba, bývá obvykle frustrující, protože se jedná o velice subjektivní věc.
  • Jak vnímáme a interpretujeme situace je každé osobě vlastní, takže může být stejná situace pro dva lidi naprosto rozdílná.
  • Omluvou musíte uznat pravdu pocitů zraněné osoby, ať už si myslíte, že má daná osoba “pravdu” nebo ne. [2]
    • Představte si například, že jste šli do kina bez partnera. Ten si pak připadal vynechaný a zraněný. [2]
      • Místo toho, abyste se dohadovali o tom, jestli on/ona má “právo” se tak cítit,
      • Nebo jestli bylo “správné” jít do kina, přijměte, uznejte ve své omluvě, že jste mu/jí ublížili. [2]

Věty se slovem “Ty”

  • Nejčastější chybou při omlouvání je používání ve větách zájmena “ty” místo “já”.
  • Až se budete omlouvat, musíte přijmout zodpovědnost za své činy.
  • Nesnažte se přenést zodpovědnost za daný čin na osobu, které se omlouváte.
  • Zaměřte se na to, co jste udělali, a snažte se neznít, jako že viníte člověka, kterému se omlouváte. [2]
  • Velmi častým a neúčinným způsobem, jak se omluvit, je například něco jako
    • “Je mi líto, že se tě to dotklo” nebo “je mi líto, že tě to tak moc rozhodilo.” nebo dokonce ještě "ale ty jsi takový citlivý ap....."
      • Omluva nemusí omlouvat city zraněného člověka.
      • Musí přiznat vaši zodpovědnost. Tyto věty to nedělají [4]

Ospravedlňování se

  • Vyhněte se ospravedlňování svých činů.
  • Ospravedlňování ale často zruší význam omluvy, protože pak může vypadat neupřímně.
  • Mezi ospravedlňování činů mohou patřit tvrzení
    • že to daná osoba nepochopila
      • “špatně sis to přebral ap.” [2]
    • Zamítání ublížení
      • “ve skutečnosti to tak hrozné nebylo” [2]
    • Ohrané písničky
      • “byl jsem na tom špatně, takže jsem se nemohl udržet” [2]

Výmluva není omluva

  • Omluva může projevit, že váš přešlap nebyl úmyslný, nebo že jste dané osobě nechtěli ublížit.
  • To může pomoci s ujištěním dané osoby, že ji máte rádi a nechtěli jste jí ublížit.
  • Musíte si ale dát pozor, aby vaše důvody k danému chování nesklouzli k ospravedlňování napáchané škody.
  • Mezi výmluvy může patřit
    • Odmítání vašeho záměru jako “neměl jsem v úmyslu ti ublížit”
    • “byla to nehoda”
  • Odmítání schopnosti rozhodovat se
    • “byl jsem opilý a nevěděl jsem, co říkám”
  • Vždy nejdříve uznejte škodu, kterou jste napáchali, před tím, než budete zmiňovat důvody vašeho chování [2]
  • Zraněná osoba vám spíše odpustí, když budete své chování omlouvat, ale ne ospravedlňovat
  • Ještě spíše vám odpustí, když jí řeknete:
    • Důvody spolu s přijmutím zodpovědnosti
    • Uznáním napáchané škody
    • Poznáním správného chování
    • Příslibem, že se příště zachováte správně [2]
  • Omluva je podle definice vyjádření lítosti nebo smutku za to, že jsme udělali něco, co neměli, nebo neudělali, co jsme měli. [3]
    • „promiň, vím, že jsem vyletěla úplně nesmyslně, měla jsem dnes opravdu mizerný den a nechala jsem se unést emocemi“ (omluva)
    • „promiň, za to může ten mizerný den v práci, jsem opravdu naštvaná a víš, jak se pak chovám“ (výmluva)
  • Místo abychom se omluvili, snažíme se udržet si pozitivní obraz tvrzením, že jsme sice něco provedli, ale vlastně to není naše vina. [3]
  • „Promiň, ale myslela jsem, že …“
    • Z takové omluvy je bohužel hned cítit, že se vlastně omluvit ani nechcete.
    • Pouze máte pocit morální povinnosti, že by něco takového mělo zaznít a to není to samé. [3]

Výhrůžky

  • Stylu: „No dobrá, já se ti tedy omlouvám, ale zároveň tě varuji, že jestli mě s tímhle budeš nadále štvát...“
  • Omlouváte se. Tečka.
  • Nic dalšího by následovat nemělo.
  • A výhrůžky už vůbec ne. [3]

Další důležité aspekty omluvy

Osobnost a potřeby dané osoby

  • “osobní schopnost interpretace” ovlivňuje jak daná osoba přijme vaši omluvu [2]
  • To, jak se daná osoba vidí ve vztahu s vámi a ostatními ovlivní, jaký způsob omluvy bude nejefektivnější [2]
  • Velice nezávislí lidé, kteří si váží věcí, jako jsou nároky a oprávnění [2]
    • Spíše přijmou omluvu, která jim nabízí něco na oplátku za jejich trápení [2]
  • Lidé, kterým hodně záleží na vztazích s druhými [2]
    • Budou lépe reagovat na omluvu, která vyjadřuje soucit a lítost [2]
  • Pro některé lidi jsou důležitá sociální pravidla a normy a vidí se jako součást větší společenské skupiny [2]
    • Pravděpodobně zareagují nejlépe na omluvu, která připouští, že byla překročena pravidla nebo porušeny hodnoty [2]
  • Pokud danou osobu moc dobře neznáte [2]
    • Snažte se částečně zaměřit na všechno [2]

Správýný moment na omluvu

  • I když něčeho litujete ihned, nemusí být omluva efektivní během velmi napjaté situace
    • Například pokud se stále ještě hádáte [2]
  • Je těžké druhým řádně naslouchat, když jste přemoženi negativními pocity.
    • Než se omluvíte, počkejte, než se oba uklidníte [2]
  • Pokud se budete omlouvat v okamžiku, kdy vámi cloumají emoce, nemuselo by to vypadat upřímně
  • Když počkáte, než se zase uklidníte, pomůže vám to
    • Vyjádřit to, co chcete
    • Ujistit se, že má vaše omluva význam a je ucelená [2]
  • Nečekejte ale příliš dlouho.
  • Čekání trvající dny nebo týdny může také napáchat škody.
  • V profesním životě je nejlepší vyjádřit omluvu nejdříve jak je to jen možné.
    • Pomůže vám to vyhnout se zbytečnému narušení pracovních aktivit na pracovišti. [2]

Způsob

  • Udělejte to osobně
  • Velká část komunikace je nonverbální: mezi to patří řeč těla, výraz obličeje a gestikulace.
  • Pokud není možné omluvit se osobně, použijte telefon.
    • Díky tónu vašeho hlasu bude zjevnější, že to myslíte vážně. [2]

Prostředí

  • Na omluvu si vyberte tiché nebo soukromé místo.
  • Omluva je často něco velice osobního.
  • Když najdete tiché, soukromé místo, pomůže vám to zaměřit se na danou osobu a předejít věcem, které by vás vyrušovaly.
  • Vyberte si uklidňující místo a ujistěte se, že máte dostatek času, abyste si nemuseli připadat pod tlakem.
  • Pokud jste ale danou osobu urazili na veřejnosti a veřejně ji ztrapnili, mohla by omluva zapůsobit mnohem lépe, pokud jí provedete mezi lidmi.[2]

Čas

  • Ujistěte se, že budete mít dostatek času, abyste rozhovor mohli dokončit.
  • Příliš rychlé omluvy nebývají účinné. [2]

Nastavení

  • Buďte otevření a nepůsobte výhružně.
  • Otevřené probírání problémů bez vyhrožování, s cílem dojít vzájemnému porozumění, neboli “integraci.”
  • Pokusí-li se osoba, které jste ublížili vykreslit vzorec vašeho chování, o kterém si myslí, že má co dělat s vaší chybou, nechte ho/jí to doříct.
  • Před svou odpovědí udělejte pauzu.
  • Zvažte výroky dané osoby a snažte se nahlédnout na situaci jejíma očima, i pokud nesouhlasíte.
  • Na daného člověka nekřičte, nekritizujte ho a neurážejte ho. [2]

Otevřená, pokorná řeč těla

  • Nonverbální komunikace je během omluvy stejně důležitá jako to, co říkáte, ne-li víc.
  • Nehrbte se, protože by to mohlo projevovat, že nejste připraveni k rozhovoru.
  • Udržujte oční kontakt
    • Alespoň v 50% doby, kdy mluvíte a 70% doby, kdy posloucháte
  • Nepřekřižujte ruce
    • Je to znamení, toho, že se bráníte a jste vůči druhému člověku uzavření.
  • Snažte se mít uvolněný výraz.
  • Nemusíte se nutit k úsměvu, ale pokud máte pocit, že se tváříte kysele, tak věnujte chvíli tomu, abyste uvolnili své obličejové svalstvo.
  • Pokud budete používat gesta, tak mějte ruce dlaněmi nahoru a ne naopak.
  • Pokud je vám daná osoba blízká a hodí se to, vyjádřete pocity dotykem.
  • Objetí nebo jemné polaskání paže nebo ruky mohou projevit, jak moc pro vás daná osoba znamená. [2]

Uznání pocitů

  • Dejte najevo lítost.
  • Projevte svůj soucit vůči osobě, které se omlouváte.
  • Uznejte, že jsou její pocity opravdové, a že si jich vážíte. [2]

Přijměte zodpovědnost

  • Buďte co nejkonkrétnější
  • Příliš nezobecňovat
  • Neříkejte něco jako “jsem hrozný člověk”
    • Protože to není pravda
    • Protože tak nevěnuje pozornost tomu, jak jste se zachovali, nebo situaci, která vedla k trápení
      • “Velice lituji toho, že jsem včera zranil tvé city. Cítím se hrozně kvůli tomu, že jsem ti způsobil trápení.
      • Nikdy jsem na tebe neměl vyjet kvůli tomu, že jsi mě vyzvedl/a pozdě.“ [2]
  • Řekněte, jak situaci napravíte
    • Jak budete věci dělat v budoucnu jinak aby se v budoucnosti neopakoval [2]

Naslouchejte

  • Je možné, že bude stále vyvedený/á z rovnováhy.
  • Snažte se, jak nejlépe můžete zůstat v klidu a přístupní debatě.
  • Pokud je na vás daná osoba stále naštvaná, je možné, že zareaguje nepřívětivě.
  • Pokud chcete udělat pauzu, projevte soucit s danou osobou a dejte jí na výběr. Snažte se, aby to nevypadalo, jako že ji viníte.
  • Pokuste se zjistit, co přesně si daná osoba přeje, abyste bývali udělali, místo toho, co jste skutečně udělali
    • “Prostě mě nikdy nerespektuješ!”
      • “Co můžu udělat, abys v budoucnu měl/a pocit, že tě respektuji?” [2]
      • “Co bych podle tebe měl příště udělat jinak?” [2]

Zakončete omluvu vyjádřením vděku

  • Za to, co pro vás v životě znamená
  • Zdůrazněte, že nechcete váš vztah ohrozit nebo pokazit
  • Řekněte jim, co by vám v životě bez jejich důvěry a společnosti chybělo [2]

Buďte trpěliví

  • Pokud omluva nebude přijata
    • Poděkujte dané osobě za to, že vás vyslechla
    • Dejte jí najevo, že si o tom můžete později promluvit znovu
  • Například, "Rozumím, že jsi kvůli tomu stále naštvaný/á, ale děkuji, že jsi mě nechal/a se omluvit.
    • Pokud změníš názor, prosím zavolej mi."
  • Občas vám lidé chtějí odpustit, ale potřebují ještě trochu času na to, aby se uklidnili. [2]
  • Nezapomeňte, že to, že někdo vaši omluvu přijme, ještě neznamená, že vám také naprosto odpustil. [2]
  • Než vám daná osoba bude moci znovu naplno věřit, může to nějakou dobu trvat, někdy i velmi dlouho. [2]
  • Není moc věcí, kterými to můžete urychlit, a naopak existuje spousta způsobů, kterými to můžete prodloužit. [2]
  • Pokud je pro vás daná osoba důležitá, je dobré dát jí čas a prostor potřebný k zacelení ran. [2]
  • Nečekejte, že se hned zase začne chovat stejně jako předtím. [2]

Držte své slovo

  • Součástí opravdové omluvy je řešení, nebo projev toho, že problém chcete napravit
  • V opačném případě omluva ztratí na významu a důvěra by se mohla navždy vytratit.
  • Čas od času se daného člověka přeptejte. [2]
  • Pamatujte, že součástí omluvy je přislib toho, že se stanete lepším člověkem. [2]
  • Díky tomu, že si to promyslíte, budete příště, až nastane podobná situace, schopni se s ní vypořádat aniž byste někomu ublížili. [2]






Duchovní aspekt

  • "Umění omluvy a schopnost odpuštění jsou přítomné pouze tam, kde je zachována úcta k sobě samému, k našemu jádru, k duši." [4]





Literatura:

[1] Umění správné omluvy, Jan Majer, www.mindlab.cz/umeni-spravne-omluvy/
[2] cs.wikihow.com/Jak-se-omluvit
[3] www.dama.cz/zabava/jak-se-spravne-omluvit-vubec-to-neni-jednoduche-umite-to-vy-26814
[4] ocempremyslim.blogspot.cz/2012/10/umeni-omluvy.html
[5] doboje.blogspot.cz/2015/01/umeni-rict-promin.html
[6 ] www.prozeny.cz/magazin/sex-a-vztahy/laska-a-vztahy/40183-tohle-musite-ovladat-aby-vam-vztah-vydrzel-oba
O úroveň výše

Poslední aktualizace: 2. 10. 2016 23:14:31
© Dana Maňasková, metabalance.cz
e-mail