Pády batolat a prevence

Drsné vědomí

Prevence dětských úrazů

Balkóny a okna musí být zabezpečeny

Údery do hlavy

Všichni jsme "praštění" a nebo "padlí na hlavu"

Je známo, že jakmile děti začnou lézt a potom dokonce i chodit padají jako hrušky a co čert nechce, nejčastěji rovnou na hlavu z celé své výšky. Rovnováha a svalstvo jsou ještě relativně nevyvinuté, obratnost a obranné reakce při pádu nenacvičené a hlavička je vůči zbytku tělíčka stále ještě větší a těžší. Každý rodič ví, že stačí chvilka nepozornosti a pád s pořádnou ránou do hlavy o podlahu či cokoliv v cestě je tu.

Z dob, kdy se mnoho věcí nevědělo: "To nic není..."

Batolátka mají sice ještě relativně pružnou lebku, která se hnedtak nezlomí, ale... Ikdyž po lékařské stránce dítě pád s ránou do hlavy přestojí bez ztráty vědomí, bez zvracení, bez několikahodinového řevu po pádu a ani po 24h na něm nejsou patrné rozvíjející se neurologické výpadky v důsledku krvácení do mozku a lékař s úlevou jen konstatuje, že "nedošlo k otřesu mozku" nebo že jen k "lehkému otřesu", neznamená to, že je tedy vše "úplně ok".

Dnes už se ví docela dost: "Na všem záleží..."

Nedošlo sice k hmatatelným jasně pozorovatelným škodám mozku, které by si vyžádaly akutní chirurgický zákrok či jinou terapii, avšak k jistému otřesu došlo a některé neurony tím mohly - a pravděpodobně byly - nevratně poškozeny a s každým dalším pádem na hlavu se škody kumulují. Ano, dětský mozek má úžasnou schopnost nahradit funkce poškozených neuronů jinými, ale... i tato má své limity.

To nemluvím o tom, že takto "pomlácený vyvíjející se mozek" mnohdy ještě schytá dávku RTG záření na jeden snímek zpředu a jeden z boku, aby se zkonstatovalo, že na lebce není viditelná prasklina lebky, která by křížila průběh nějaké tepny... (Ale případné krvácení RTG stejně nezachytí...podezření na krvácení by znamenalo další dávku z CT).

Vedoucí nebo vedený ?

Ví se, že následky "otřesů mozku" v dětství se nemusí nijak projevit hned, ale až třeba po dostudování univerzity v časné dospělosti se ukáže, že jedinec má mírně narušeny složitější mentální pochody jako je například organizace vlastního volného času, složitější typy plánování, předvídání a rozhodování atd.

Tyto informace mne jako rodiče samozřejmě velmi zaujaly, protože z nich nepřímo vyplývá i to, že dobrou prevencí pádů a úrazů hlavy v dětství tak mohu nepřímo ovlivnit i pravděpodobnost, zda mé draze a pracně vzdělané dítě bude jednou spíše šikovně plánující a organizující šéf, či jen dobře kvalifikovaný zaměstnanec plnící něčí pokyny... a to nemluvím a spoustě dalších možných mikroporuch, které mohou v důsledku opakovaných nárazů do hlavy trvale mírně zhoršovat mentální výkon jedince a být mu tak i trvalým neviditelným handicapem (např.: zhoršené udržení pozornosti, obtížnější zapamatovávání si, horší vybavování si, prostorová orientace a paměť, labilnější nálady, potíže s rozhodováním ve složitějších situacích, zhoršené jemné motorické funkce či pohybová koordinace, chronické potíže s krční páteří aj...).

Všeho s mírou

Ne panika

Když už tedy dítě spadne a udeří se, není na místě panika a urgentní - mnohdy zcela zbytečné RTG hlavy - za všech okolností. Ideální je si tuto problematiku nastudovat a pak jednat hodně racionálně - dle konkrétní situace.

Ne lhostejnost

Není však správné nad tím mávnout rukou s tím, že vše dobře dopadlo. Je potřeba udělat do budoucna vše pro to, aby se podobný pád - a ideálně ani ždáný jiný - už neopakoval !!!

Adekvátní prevence

Rozhodně neznamená, že dítě úzkostně při každé příležitosti znehybníme přivazováním do sedaček, nenecháme nikde lézt a cvičit obratnost a trvale ho budeme všude držet za ruku nebo zavírat do přenosných klecí jako králíka a vše zakazovat.

Bezpečně si dítě může zkusit i náročné věci, včetně ztráty rovnováhy a síly. Čím dříve tomu bude rozumět, tím dříve se samo bude chovat bezepečněji a opatrněji a ještě bude obratnější...

.d.jpg .1.jpg

Klíčové otázky:

Jak ponechat batoleti (a sobě) dostatek tělesné svobody a zároveň být schopen uhlídat, aby dítě nespadlo (na hlavu) ?
Jaká vzdálenost od dítěte je v různých situacích ještě bezepečná a kdy už ne ?

Ponaučení z tréninků bojového umění

Bezpečná vzdálenost - osobní zóna - situace "natělo"

Vzdálenost, ze které když na nás útočník nečekaně zaútočí, tak nás udeří dříve než se vzmůžeme na jakoukoliv obranu.

Většinou vzdálenost na "jeden pohyb"

Jeden úder / kop / skok - natažená ruka / noha - jeden moment - jediná fáze pohybu

Pokud člověk není extrémně natrénovaný bystrý superborec, většinou minimálně onen 1. jeden moment spotřebuje na to, aby vůbec zaregistroval, co se děje a jeho tělo zaktivovalo nějakou reakci
Takže ve chvíli, kdy je útočník už v naší osobní zóně a my ještě nemáme pod kontrolou jeho pohyby / rovnováhu / nekryjeme se, jsme o "pohyb - moment pozadu" a ve velkém riziku... Co kdyby útočník byl opravdu agresivní (do hlavy mu nevidíme).
Pokud tedy nevhodná osoba ve vypjaté situaci začíná narušovat naší osobní zónu, je to již důvod k aktivní obraně / oddálení se - prevence toho, abychom schytali první ránu - což je často zcela rozhodující

Situace, kdy dítě spadne dříve než se rodič vzmůže ho chytit i když stojí vedle - stejný princip - časování

Platí stejná osobní hranice

Jediný pohyb těžištěm dítěte ( krok / náklon / převalení se ) vede k přepadnutí těžiště dítěte přes okraj stolu / židle / postele a zmizí nám z dosahu - v jediném momentu

Dříve než stihneme jakkoliv efektivně zareagovat (chytit) - dítě je v pádu o moment napřed
Jediná prevence pádu v takové situaci je tedy být o krok napřed = dítě už držet / dotýkat se vhodném místě / s nastavenýma rukama ve směru pádu již chytat padající hruštičku. Stát jenom vedle nebo se dítěte jen nějak nefunkčně dotýkat opravdu nestačí.

Dítě nemusí zrovna balancovat na madle, ale stačí, aby i jen klidně stálo na stabilní židli a pokud ho nebudete během toho držet, klidně nepozorovaně zhučí dolů, i když budete stát těsně u něho.

Jak moc je dítě opatrné, obratné a co ho zrovna napadne nevíme (do hlavy mu také nevidíme).
Máme však jistou výhodu, že ho známe a průběžně můžeme vidět, jak se jeho schopnosti vyvíjejí.
Na základě opakovaně obratně a opatrně zvládnutých výkonů si můžeme dovolit stát kousek dál (a třeba fotit nebo o pár měsíců později pak i klidně dál pít kávu).

1,5 leté dítě s velkou pravděpodobností při stání na stabilní židli dříve nebo později spadne
2 leté je opatrnější, ale když se zabaví, klidně šlápne do prázdna
2,5 leté dítě už je celkem opatrné, dává si více pozor. Spadne jen když hodně nedává pozor, neurvale dovádí, neodhadne kam až bezpečně smí židli naklonit ap.

Individuální rozdíly však mohou být veliké...

Fázování pohybů

Pohyb těžištěm

1 krok, skok, převalení se, pád, úder, chňpanutí

1. moment překvapení a přípravy reakce

Vždy o krok napřed

Záruka bezpečnosti
Analogie s hrou GO

Střety vyhrává ten, kdo umí být o tah napřed

Příklady situací

.b.jpg

K pádu na zem (přepadnutí těžiště přes okraj) jsou potřeba cca 2 pohyby dítěte = cca vzdálenost dospělého na jeden krok od dítěte je ještě bezepčná = nutno ale začít reagovat okamžitě, pokud dítě udělá 1. pohyb směrem ke kraji

Více v klidu můžeme zůstat, až když opakovaně vidíme, že dítě respektuje okraj křesla - chová se opatrněji a po přiblížení se ke kraji se bezpečně otočí a sleze nožičkama dolu napřed.

.e.jpg

Dítě má k přepadnuití těžištěm přes okraj cca 2 - 3 pohyby. Rodič by tedy měl být max. 1 - 2 kroky daleko a být schopen přiskočit nadosah k dítěti po jeho 1. pohybu směrem ke kraji.

.i.jpg Dítě na stole. V případě svalení se do boku stačí k pádu dolů cca 1 - 2 velmi rychlé pohyby. Rodič se sice nemusí dítěte bezprostředně dotýkat, ale měl by stát v dosahu = být připraven v případě svalení se dítěte na bok ho okamžitě přidržet.

.j.jpg Dítě není drženo "železnou rukou" jen díky tomu, že voda pod ním byla opravdu mělká a v případě, že by se naklonilo více než cca 20-30 cm dopředu, hrozil by mu pouze pád do cca 40 cm průhledné vody, odkud by bylo okamžitě vyloveno rodičem, který pozorně stojí v dosahu ruky. V případě hluboké / neklidné kalné / více znečištěné vody by nekonstantní či nepevné držení dítěte bylo samozřejmě příliš riskantní.

Chytáky

Cachtání se v mělké vodě

.a.jpg

Nehrozí sice pád na hlavu, ale jediným zakopnutím dojde k potopení hlavy, polekání se dítěte, neschopnosti postavit se honem zpět na nožičky a topení se. Pokud nebude včas rychle vytaženo z vody, může vodu i vdechnout a posléze onemocnět i zápalem plic. Pokud nebude pozorně hlídáno, může se i utopit.

Tahle vzdálenost s polohou na lehátku nezabrání případnému pořádnému nalokání se či dokonce vdechnutí většího množství vody v případě zakopnutí dítěte a chvilky topení se, ale k prevenci utopení se to stačí.

Ač se pohybuje sebejistě ve vodě po pás a po ramena, během cca celodenního koupání v cca 2 letech škobrtla asi 4x, neuměla se postavit na nohy, topila se a bez rychlého vytažení z vody rodičem by se opravdu klidně i utopila.

Hlídat očima - nesedět zády nebo někde zarohem !!! Když už se dítě topí, topí se většinou uplně uplně potichu !!! Když u toho nemůže dýchat, tak u toho pochopitelně nemůže vydávat ani žádné zvuky...

Není to tak dlouho, co proběhla tiskem zpráva o utopení se podobně starého dítěte v nafukovacícm dětském bazénku na zahradě.

Dopravní prostředky

.c.jpg .f.jpg

Ač může situace na první pohled vypadat bezepečně, není bezpečná ani trochu. Zásada je, pokud jste v dopravním prostředku, tak je nutné vždy počítat s prudkým zabržděním a drsným letem plnou vahou a rychlostí vpřed - většinou tou nejtěžší částí tělíčka napřed - tedy opět hlavou. I nejlepší kšíry a provazy i materiál kočárku se v takové situaci natáhne a deformuje - dítě tedy v tu chvíli doletí dál než normálně dosáhne = klidně i o půl metru dál než by my poutací materiály jinak dovolily. Pokud tedy stojíte zrovna u dřevěné desky / skleněné zástěny / tyče, pořádně to schytá. To znamená, že dítě by ideálně bezpečně mělo vždy sedět zádíčkama ve směru jízdy (správně zaparkovat kočárek) a mít za hlavičkou pouze měkké opěradlo kočárku / sedadla... a to mimo jiné znamená ještě dbát i na to, aby se v takovém případě prudkého zabrždění zabržděný kočárek nemohl nepřeklopit - mnohé k tomu mají tendenci = takže ještě i správně kočárek zapřít nebo ho celou cestu nějak preventivně držet.

Ve spánku

.k.jpg .g.jpg

Kdyby se ve spánku dítě chtělo přetočit na levý bok a dále (a že se děti ve spánku hýbají), asi by spadlo a nikdo by nebyl schopen tomu zabránit. Stála jsem dále než 2 kroky a spoléhala jen na to, že mělo zrovna hlubokou fázi spánku, kdy spí velmi tvrdě a relaxovaně.

MUDr. Dana Maňasková