nemoci-sympt/PSYCHOLOGIE/zavislost-ve-vztahu/egocentrismus-sobeckost

Jejich názor a pohled na svět jako jediný správný

• Nezajímá je, jaký máte názor, ale nutí vás k tomu, abyste souhlasili s jejich názory
• Vnucují vám svůj obraz světa
• často se v něm ocitají jako bezmocné oběti - když vás chtějí donutit k záchraně nebo k pocitů bezmoci a viny
• Nebo se rádi vykreslí jako vaši jediné spasitelé z bezvýchodné situace
• Ale musíte dělat, co vám řeknou a nemáte poslouchat či věřit nikomu jinému - ani sobě... hlavně po ničem nepátrejte a nepřemýšlejte, na nic se neptejte o ničem nepochybujte a jenom dělejte, co vám řeknou a jásejte, že budete spaseni
• Jinak budete za kacíře a také jako kacíř potrestáni - vše, co se vám pak stane, už bude přeci jenom vaše vina a chyba...
• Pokud se s vámi baví, je to jen proto, aby vám vysvětlili, jak to máte vše špatně a proč to jejich je dobře
• Když dáte arguemnt, na který neumí odpovědět, zaútočí na vás z uplně jiného soudku, aby odvedli pozornost
• Jejich názor je jak boží soud a zákon všeho
• Dává jim právo soudit všechny ostatní na horší, lepší a odpad !
• Jestli s myslíte něco jiného i když už vám své stanovisko vysvětlili, mají důvod vámi začít pohdrat jako někým méně intelignetním !
• Argumenty, které máte, vás nenechají ani pořádně doříct - neřeknete ani věti a už vám skáčí do řeči, aby vás urazili !
• Ani vás neposlouchali, jenom přemýšleli, jak na vás zaútočit a čekali, které slovo vytrhnout z kontextu, aby to použili proti vám
• Oni přeci ví, co je nejlepší
• Dokonce i pro vás aniž by se vás předem zeptali

Zajímá se a stará se jenom o sebe a vše je vždy jenom o něm

• Mluví jenom o sobě a o tom, co dělá a chce on dosáhnout
• Jak jste na tom vy se svými plány a sny, to ho ve skutečnosti ani trochu nezajímá
• Když pro něho prestanete být zajímaví
• Nepustí vás ke slovu
• Nevyslyší vás
• Dokonce vás bude aktivně umlčovat !!!
• Nenchá vás domluvit a skočí vám do řeči
• Povede jenom svůj monolog o tom, jak je skvělý a v čem všem má pravdu...
• Váš názor ho nebude zajímat - ani důvody, proč mu nemůžete vyhovět

Např.:

Pracovní schůzka

• Pro osobu, které si vážíte za to, co dosáhnula v oboru onkologie ohromných úspěchů na její přání dojednáte setkání s velkou kapacitou - panem profesorem XY
• Děláte to z dobré duše, protože doufáte, že když propojíte 2 neksutečně chytré a schopné lidi, že by se mohli navzájem obohatit a inspirovat a vymyslet dohromady ještě něco lepšího než doteď oba mají
• Doufáte, že oboum lidem tak můžete nabídnout něco zajímavého, co je oba může posunout někam dál
• To vám dává smysl, to vás těší a proto to děláte
• Znamená to, že vy sami jste takto otevření novým inspiracím, které umíte ocenit a umíte kooperovat a hledáte další nápady, které umíte využít při svém přemýšlení a tvorbě
• Automaticky předpokládáte, že ostatní - obzvláště chytří lidé - že to mají v hlavě také takhle
• Jedete tedy na pracovní schůzku, kde se chystáte seznámit 2 kapacity a slyšíte, jak jste chytrá, jak je to skvělé a jsou vám připisovány další chvály, avšak nadměrně a vy víte, že to není pravda
• Ano, jedná se o lichocení a je vám to spíše nepříjemné - vždyť ten člověk vás ani moc nezná
• Váš pan doktor je však natěšen jako malé dítě a vy jste ráda, že to pro něho děláte a sdílíte jeho radost

• Sedíte u stolu, objeví se pan Profesor a váš pan doktor se ani nepředstaví, ani pana profesora nenechá se představit, natož Vás a rovnou na něho začne sypat své úspěchy, výsledky a nebre to skoro celou hodinu konce
• Vidíte, jak pan profesor sedí a v totálních rozpacích neví moc co si o tom všem myslet, proč tu je a co se od něho čeká a ač ho to zajímá, vypadá se vší uctou dost zmateně
• I když je vám to trapné, není nejmenší prostor pro cokoliv, tak jenom tiše koukáte sem a tam a posloucháte a zachováváte důstojný klid nestranného pozorovatele
• Přijde číšník, vybíráme si jídlo, pan Profesor chvíli váhá a pan doktor mu s lehkou netrpělivostí začne podsouvat stejné jídlo, jaké vybral sobě, jestli si ho taky nedá
• Asi si pan doktor myslel, že ví i to, na co mají druzí lidé chuť
• Bohužel je to pro tyhlety lidi uplně typické

• Začali jsme jíst
• V doufání, že by dál mohla probíhat příjemná konverzace i při jídle jsem se pana doktora chtěla na něco zeptat, ale utnul mě tak rázně se slovy, že on má plnou pusu a že mluvit se smí až po jídle, že u stolu zavládlo hrobové až trapné ticho
• Přišlo mi to sprostý, co po mě má co vyjíždět jak na malýho haranta, že u stolu mám mlčet, když on má plnou pusu
• Je naprosto běžné a obzvláště na pracovním jednání, že se mezi sebou lidi u jídla baví
• Nakonec mi to bylo líto a začala jsem dávat otázky panu Profesorovi, jak na daném tématu pracuje on, kde co zkoumá a co je pro něho důležité
• Výrazně mu to zlepšilo náladu a trochu se uvolnil a vůbec neměl potíž s tím během jídla tu a tam něco říct

• Po jídle už pan doktor zase mluvil o sobě a neváhal zopakovat co mohl a x krát zdůraznit, že je moudrý, protože je starý a oči mu svítili zase jak malému klukovi, co nadšeně vypráví tátovi, co se mu povedlo
• Pan profesor byl však nadále z celé té situace tak v rozpacích, že z něho žádná věhlasná pochvala ani hlasité obdivné projevy nepadaly, jen uznale kýval hlavou
• Ke konci schůzky stále nebylo uplně jasné, zda by mohl být někde nějaký průnik pro nějakou vzájemnou spolupráci
• čím dále víc bylo zřejmé, že šlo jenom o sdělení - něco umím a sem dobrej, to koukáte co

• Cestou domů v autě jediný zájem v debatě bylo, jestli si myslím, že to pana profesora zajímalo a jestli byl překvapený tím, co se povedlo
• Jestli se dost divil a jestli dost čuměl
• Nakonec sem se dozvěděla
• že on sám o žádnou inspriaci ani nápady či spolupráci od něho či jiných zájem vlastně nemá
• že nikoho nepotřebuje, že má přeci výsledky
• že inspiraci nehledá
• že má svůj vlastní způsob myšlení a bavit se o tom s někým druhým i když dosáhnul něčeho podobného ale lehce jinak, je pro něho stejně ztráta času a že ví, že se stejně nic nedozví
• Nezajímají ho postřehy nebo dílčí úspěch jiných lidí, protože on má svůj vlastní způsob myšlení...
• Takže nakonec sem pochopila, že skutečný cíl schůzky bylo jenom prach sprosté vytahování se a nic dalšího a bylo mi to líto
• Z mé strany to tedy byl asi ztracený čas a asi uplně zbytečná akce
• To bylo pořád ten koukal, co......ten se divil, co.......co si myslíš, jak z toho byl vedle.... jakej z toho máš pocit ?
• Tiše sem přizvukovala, ale k čemu to tedy celé bylo ?

• Ke konci cesty autem jsem chtěla říct, co si myslím a hledala jsem ty správná slova, jak bych řekla, že jsme se o pana Profesora mohli aspoň vstupně trochu víc zajímat a projevit mu nějakou úctu
• Pan doktor mne však nenechal říct vůbec nic a hned po větě "Ještě k té schůzce, myslím, že..." hned na mě vypálil, že žádné píčoviny nechce slyšet
• Dost mě to urazilo - ani nemohl vědět, co mu chci říct a už na mě vyjel takhle sprostě a pohrdavě, neuctivě...
• Snažila sem se mu vysvětlit, že neříkám píčoviny a že sem chtěla jenom.....a to už na mě vyjel, že mám držet hubu, že on to opravdu nechce slyšet a že prej jinej už nebude a jestli se to komukoliv nelíbí, ať všichni táhnou do prdele....
• Už se s ním nedalo mluvit vůbec o ničem
• Na začátku se mě ptal, co si o té schůzce myslím, ale ve skutečnosti chtěl jenom slyšet chválu a obdiv -jakoukoliv kritiku byť i její sebemenší náznak pro něho nebylo přijatelné
• Nevím, co si představoval, co mu řeknu - asi sám ze sebe neměl dost dobrej pocit a cejtil, co by řekl sám sobě - zafungovala tedy velmi silná projekce a začal se bránit ještě dřív než sem mohla cokoliv říct
• Ani nemohl vědět, co sem chtěla říct a ze strachu z toho, že třeba řeknu něco, co sám v sobě tušil, na mě takhle hnusně vyjel
• Co na to říct ? SRAB co utíká sám před sebou a obviňuje z vlastních myšlenek druhé lidi ubližujícím způsobem

• Snažila sem se mu vysvětlit, že mu nechci říkat žádné píčoviny, že jen přemýšlím nad situací, ale uplně se rozzuřil a řekl mi, ať už konečně držím hubu a přestanu ho znásilňovat, že on to prostě slyšet nechce
• Takže moje myšlenky jsou píčoviny, no to je tedy něco
• Tak velký píčoviny, že je nesmím ani vyslovit - co dalšího si o mě ten člověk myslí ??? To musim bejt asi uplně totálně blbá nesnesitelná kráva, co ?
• řekla sem mu, že mě to uráží a přestala sem mluvit, ale hned sem měla na talíři, že jsem přecitlivělá
• řekla sem, že se cejtim, jako kdyby na mě spáchal násilí, když se mnou jedná takhle
• On na to hned, že to já ho nerespektuju, že kdyby mi on něco říkal a já mu řekla, že to nechci slyšet, že by s tím prý taky okamžitě přestal, jako že by mě respektoval a že on to prostě nechce slyšet a že to já ho přeci znásilňuju a že já neumím respektovat lidi ani jeho
• Super ukázka gaslightingu - obviní vás přesně z toho, co dělá on vám a ještě to může vypadat věrohodně, když se popřou některé okolnosti - jako že třeba on si začal a já se jen bráním
• Jsem z toho maximálně znechucená a dokážu si představit, že nejistá osoba by se vedle takového člověka snadno rychle dostala do těžkých depresí s pocity méněcennosti a ještě by se mu šla za své nedostatky omluvit a on by jí tím dál vydíral a o to víc zneužíval
• Když vám někdo upře nárok na vlastní názor a právo mluvit, vlastně z vás udělal blbou podřadonu věc, kterou používá - sluhu, otroka - nejste partner ani kamarád, ale blbka, co říká jenom píčoviny a má držet hubu

• Vůbec nechápala, proč on je na mě najednou tak zlej a proč proboha nesmím říct, co si myslím
• Bylo to z jeho strany hnusné povýšené chování a byl mi odpornej se všim všudy
• Kdo z vás by chtěl sedět v autě vedle někoho, kdo si o vás myslí, že všechny vaše myšlenky jsou jen nějaké píčoviny a neváhal by vás obvinit i z toho, že ho nerepektujete po té, co jste pro něho udělali x věcí jen abyste ho potěšili
• Tak vleké a nesnesitelné píčoviny, že nejsou ani dost dobré na to, abych se daly říct na hlas
• Co jste to za člověka, který má tak nepřijatelně debilní myšlení ???
• Neměli byste raději skočit z mostu, když jste tak vadní a nehodnotní ???
• Dokážu si představit, že takový člověk by k tomu snadno slabší ženu dohnal.

• Tohle bych si já k nikomu nedovolila i kdyby říkal hovadiny
• Za celý život sem na nikoho nevyjela se slovy, aby držel hubu kromě sebeobrany v krajích situacích vůči lidem, kteří se vůči mě chovali opravdu nepřijatelně
• A když už bych někoho takhle umlčela, znamenalo by to, že si ho za nehet nevážím a myslím si o něm, že je uplnej debil
• Sem nebo dělám snad něco tak hroznýho, aby se k mě takhle choval někdo, koho jsem si vážila a snažila se pro něho dělat to nejlepší ???
• To si fakt nezasloužím a takový člověk si nezaslouží, abych pro něho ještě někdy něco dělala a abych si ho dál vážila jako do teď

• Cesta utem pokračovala a já sem váhala, zda mám říct, aby zastavil, abych jela domu MHD, ale byla sem líná a emočně paralyzovaná
• Když pan doktor viděl, že na mě jeho obviňování nemá pozitivní vliv a že se mu neomlouvám a už s ním prostě nemluvim, začal své matoucí jednání
• Pustil si rádio a zpíval si, jako kdyby se nic nestalo, jako aby dal najevo, jak je spokojenej, že už je ticho.....nebo že vyhrál a způsobil někomu bolest
• Když mě dovezl, vystoupil a šel mě obejmout se slovy, že už všechno dobrý a políbil mi na rozloučenou ruku - snažil se to vyžehlit, jak uměl
• Ale že by řeknul promiň, to neumí !!!

• Druhý den mi telefonoval, aby mi řekl, že si po týdnu přečetl nějaký můj nápad v mailu a že je to dobrý a zajímavé na další přemýšlení v tom, co děláme...
• Dokonce mě pochválil a hned potom se ptal, jaký mám pocit ze včerejší schůzky s panem Profesorem a jestli z toho mám dobrý pocit. Hned sem řekla, že z pana Profesora dobrý pocit mám, ale z toho, jak označil mé myšlenky aniž by věděl jaké už předem za píčoviny, že mi je z toho špatně a že mi to ubližuje.
• Následoval opět výbuch nesouhlasu a odporu z toho, že o tom pořád ještě mluvím. Zopakoval, že to nechce slyšet, že na umíněné ženské platí jenom sprostá hrubá odpověď, aby se urazily a přestaly o tom mluvit. Řekla sem, že když mě někdo urazí, že už se s ním pak nekamarádím. On na to že se o tom nechce bavit, že zavolá jindy a že už nemá čas a hned položil telefon.
• Omluvit se fakt neumí. Raději bude trvat na tom, že sem mu chtěla říkat píčoviny a že bylo a nadále je správné mě umlčet.
• Je to příliš velkej srab na to, aby se s ním dalo normálně mluvit. Zjevně takhle řeší všechny i jen potencionální nepříjemnosti, natož skutečné konflikty. Vše nasvědčuje tomu, že kdyby se cokoliv stalo, obviní z toho všechny kolem a odkráčí jako neviňátko, co se přeci nebude s nikým o ničem bavit.
• Za mě od srdce: Chlap co jedná takhle je fakt sráč a nezaslouží si, aby s ním byla jakákoliv žena - jakékoliv myslící stvoření.

• Díky studiu všech materiálů o tom, jak se tito lidé chovají, je lze včas rozpoznat a včas se před nimi chránit
• Předpokládám, že teď zase bude perioda, kdy mě zase za něco bude chválit a pak tu a tam ke konci hovoru naťukne, co pan Profesor...a scénář se bude opakovat. Bude testovat, co a jak moc si nechám líbit a bude se snažit na mě zase udělat dobrý dojem, abych si toho nechala příště nechala líbit zase víc.
• Ale zásadně se nikdy za nic neomluví - neumí přiznat chybu
• Já už dál nic testovat nemusím. Vím, že nebude nikdy jinej.
• Chová se k ženám (a asi i k ostatním) jako vůl a je přesvědčen, že je to správně
• Všechna myslitelná kritéria sbestředné manipulativní narcistické osobnosti byly naplněny víc než několikrát.
• Žádné citové vazby, nic osobnního a zatraceně pevné osobní hranice.
• I když se tak bude tvářit a bude to všemožně maskovat, když to pro něho bude výhodné, ve skutečnosti to nebude nikdy ždáný kamarád, je to jen maskovaný predátor
• V jádru duše mnou pohrdá a nemám pro něho lidskou hodnotu, sem pro něho jen blbá kráva jako ostatní, vůbec ho nezajímám a jenom mě dočasně trpí, když sem pro něho něčím výhodná, až výhoda pomine, zbyde ze všeho zase jenom ta kráva s píčovinama bez ohledu na to, co pro něho udělala a jak co myslela a proč
• Nezbývá než přehodnotit situaci a dál ze sebe nenechat dělat krávu
• Ať si na další trapné nesmyslné schůzky na vytahování najde nějakou skutečnou krávu, tohle je ztráta mojeho času
• Přesto cítím bolest, že někdo, koho sem si tak vážila si mě samotné tak hustě za nehet neváží - prostě je to tam
• Raději oplakat to nyní a ochránit se před takovým člověkem, než být překvapen a zaskočen později v mnohem hlubším měřítku

Strhávání pozornosti v jednom kuse na sebe

Např.

Oslavy a výročí

• Je uplně jedno, zda přijdou na oslavu svých narozenin, nebo vašich či kohokoliv jiného, vždy začnou strhávat pozornost na sebe
• Není jim dobře, dokud kolem sebe nemají nějaké publikum, před kterým se předvádějí
• Pokud to tak není, tak trpí a necítí se tam dobře jako někdo dost důležitý a pravděpodobně se v budoucnu takové akci bude chtít vyhnout, jak jen se dá
• Nenávidí, když se oslavuje kdokoliv jiný než oni a jejich zásluhy
• Když půjde o vaše narozeniny, kde oni budou mít jen nějakou vedlejší roli, budou to bojkotovat, nenávidět
• Nebudou chtít na takovou oslavu přijít, třeba se ještě prořeknou slovy: "Tam pro ně nic neznamenám."
• Lidem, kteří vám budou blahopřát a dělat dobře budou naznačovat, že si to nezasloužíte nebo že jimi pohrdají
• Znemožní vás tam přede všemi
• Udělají všechno možné, jen abyste se tam necítili dobře a šťastně - to je stav, ve kterém vás nechtějí mít, pokud vám to příliš zvedá sebevědomí

Rozhovor

• Můžete se jim snažit říct cokoliv, ale oni vám vždy skočí do řeči a dořeknou si to sami za vás a uplně jinak a nenechají vás nic doříct
• Nezajímá je vlastně vůbec, co se jim snažíte říct
• Pokud se budete příliš snažit jim sdělit to co si myslíte, váš pocit z nedorozumění a nesouladu bude jen jetšě hlubší

Setkání

• Kdysi jsem pracovala na diabetologii. Po 3 měsících si z x přijatých lékařů vyrbali a ti nepasující byli odejiti s tím, že to pro ně byla dobrá zkušenost. Ano, byla. Změnila jsem pracoviště. Nakonec jsem se sama rozhodla, že hnedtak nikde nezůstanu déle, abych toho viděla co nejvíce. Po mnoha letech jstem tehdejší šéfku potkala na konferenci. S hrdostí jsem se ji chtěla pochlubit s tím, co tam budu prezentovat a že nikde nezahálím, ale dále se rozvíjím a přináším na konferenci dokonce něco velmi zajímavého i ve vztahu k diabetu. Šla jsem za ní s přátelskou náladou a s doufáním, že ji potěším. Už si mne nepamatovala, tak jsem se představila. Pak si vzpomněla, tvářila se zase velmi přátelsky a mile, ale už mne nepustila ke slovu a znovu mi vysvětlila, že mne u sebe na oddělení nemůže mít, že tam chtěli někoho zkušenějšího a důraznějšího a pak se ke mě otočila zády a odešla. Stála sem tam jak opatřená, bylo mi to líto a připadala sem si, jako kdyby mi znovu dala výpověď. Byla sem z toho chvíli zmatená, ale pak sem si dala dohromady 5 a 5 s tím, že už si mě prostě v hlavě dala do šuplíčku na nuly a nezajímám ji za nehet co tu dělám. Ještě mi proběhla hlavou myšlenka, třeba až po obědě uslyší, co budu přednášet, tak jí to bude zajímat. Nicméně, ona tam přijela jenom odříkat si svoji vlastní prezentaci a ihned pak zase ojdela pryč. Na přednášky ostatních lidí neměla čas a asi ji ani nezajímaly.
• Ve své naivitě jsem svoji snahu o kontakt s touto osobou zopakovala na jiném kongresu cca o rok později ještě jednou a scénář byl nachlup stejnej. Tentokrát jsem si všimla s jakou nadutou důležitostí a s jakým gustem mi musí znovu a znovu vmetat do obličeje, že jsem se jim tam nehodila a nebyla dost dobrá pro jejich práci. Zjevně jí to dělalo dobře. Byl to ten rádoby přátelskej obličej, ale ???
• Takhle já bych se k nikomu přeci nechovala. Co má taková komunikace za smysl? Když ke mě někdo s rozzářenýma očima přijde, tak mi asi chce něco říct a ne aby poslouchal roky omletou věc a pak se k němu ještě točím zády ??? Nevyslechnu ho, připomenu mu, že nebyl dost dobrej a otočím se k němu zády a půjdu pryč, ale celou dobu se u toho budu tvářit jako ten nejlepší kamarád, co se na něj mile usmívá, aby mu to bylo pořádně líto.
• Dost hnusný, odporný. Diplomatický způsob, jak někoho poslat do prdele bez slova prdel. Nikoliv přátelské chování, ale zraňující, dávající najevo pohrdání, nezájem a odsouzení...pod maskou přátelského úsměvu a elegance. Není divu, že je z toho člověk napoprvné zmatený a neví, co si má myslet. Já už to vím naprosto přesně.
• S téměř naprostou jistotou bych mohla předvídat, jak by proběhlo 3. stekání. Stejně. Je to jako vyjeté koleje. Pro narctistické osobnosti je toto typické.
• Po nějaké době víte, jak co bude probíhat. Víte, jak se budete cejtit. Víte, jak se budete snažit a jak to zase nevyjde. Časem propadáte do pocitu bezmoci, protože ať uěláte, co uděláte, postupně víte, že to nebude mít žádný vliv a že to stejně nebude dost dobré a že se stejně budete cítit špatně. Už těch zkušeností bylo tolik, že to už víte to předem a ono Vám to celkem spolehlivě vychází...