nemoci-sympt/PSYCHOLOGIE/zavislost-ve-vztahu/triangulace

Místo v autě

• Jste mimo domov (asi 3h cesty autem / 5h vlakem) se 2 lidmi z vašeho sportovního klubu. Jeden z nich je tam velkým osobním autem. V neděli odpoledne po semináři se ho jdete zeptat, zda má v autě na cestě do vašeho města ještě místo. Omluví se, že již veze "4 velké chlapy". Tedy řeknete: "Aha, tak to máš už plno." a on na to: "To mám už opravdu plno." Sklopíte hlavu, poslušně řeknete: "Ok" a chcete v míru a klidu odejít.
• On v tu chvíli reaguje jako kdyby vás chtěl "utišit" a dá vám ruku na paži, ale místo toho vidíte, jak se škodolibě s potěšením směje a říká vám: "Líná huba holé neštěstí."
• Zamrazí Vás po zádech. Co to v tu chvíli vlastně vidíte za emoci?
• Není vám to ani trochu příjemné a impulzivně odejdete pryč.
• Zpočátku tomu moc nerozumíte, říkáte si, jak to asi myslel. Co na tom bylo k smíchu? Cítíte jemné zklamání a pořád na tu situaci musíte myslet.
• Jsem přecitlivělá, když mi tohle chování ubližuje? Možná jo. Má právo mne odmítnout? Ano, má. Počítala sem s tím, že to možná nepůjde? Ano, počítala. Tak proč mi je to pořád tak líto ? Je mi líto, že vzal do auta někoho jiného - uplně cizího ? Žárlím? Závidím ? Bolí to ? Co to znamená ? Myslela sem si, že držíme při sobě, když jsme z jednoho klubu a že mám mít přednost ? To jsem opravdu taková? Vždyť jsem počítala, že pojedu sama vlakem i zpět. Proč by mě někdo měl chtít vzít s sebou ?
• Proč na to musím pořád tak myslet ? Co to o mě říká? To jsem tak strašně vztahovačná ? Co mě na té situaci pořád nenechává v klidu ?
• Mno ne. Ale odpověď je, že je v téhle situaci schovaná další mnohem závažnější a bolestivější informace, kterou mozek moc dobře vnímá, ale mysl ještě neměla odvahu spatřit to napřímo takové, jaké to je, co to znamená a správně to interpretovat, i když jsem to měla přímo před očima.
• Jaká je ta bolestivá realita, že ji mysl nevidí hned, ale pořád je k tomu připoutána její pozornost ?
• Jsme z jednoho oddílu a on ví, že jsem tady s nimi a ani se mě nezeptal a hned své místo raději slíbil cizím lidem a ještě se mi pak směje? To je tedy kamarád...
• Ano, právě mi mezi řádky řekl, že sem mu přinejmenším tak ukradená jako nějací cizí lidi a nemám pro něho ani o fous vyšší hodnotu a jemu je k smíchu, že jsem sklopila hlavu a možná sem vypadala smutně. Pobavilo ho to.
• Málem by se uplatnila i kognitivní disonance. Než abyste si hned řekli, prevít jeden škodolibej, přemýšlíte o tom, zda nejste náhodou přecitlivělí nebo jinak vztahovační nebo narušení vy sami. Vlastně vám to ještě podsouvá on sám: "Ptáš se pozdě, můžeš si za to sama, cha, cha." ...máš tak línou hubu, že se tomu musím smát - dobře ti tak...
• Nebylo to ani trochu příjemné, když se jdu zeptat, zda pro mě má někdo místo nebo nemá, nejsem zvědavá na posměšky a trapná rčení, která mi sráží kamsi dolu jen proto, že mě někdo odmítá
• Ještě pořád by pro něho člověk mohl vymyslet nějakou omluvu, jako že jen blbě zareagoval, ale nemyslel to třeba uplně až tak zle
• O 15-20 minut později jdu přes parkoviště odkud odjíždí poslední auta - v jednom je skutečný kamarád - ale z jiného města - vyskočí a ptá se, kam by mě mohl přiblížit a než dáme dohromady kudy lze jet, na parkovišti se objeví ten člověk, co měl vézt v autě ty 4 velké chlapy...
• Kamarád je akční organizátor, takže přiskočí k jeho autu, mává a hned na všechny strany volá, podívej, tenhle má ještě místo a je ze stejného města, ten tě vezme s sebou. Mává na něj a donutí ho ke komunikaci před všemi lidmi kolem. Ten jen blekotá, že až uvidí, kolik mu zbyde místa, až se tam všichni a všechno naskládá a že už jsou asi plní. A víte, koho veze? 2 dospělé a 1 dítě a jedno místo tam má uplně v pohodě. Nakonec se asi cejtí blbě, takže pak řekne, že jestli bude místo v kufru na batohy, tak mohu jet s nimi. Ale zrovna nadšeně nevypadá.
• Zrovna dvakrát se mi s nimi nechce, ale v tu chvíli je to to nejjednodušší řešení, tak nakonec poděkuji kamarádovi i tomu člověku a jdu si nastoupit.
• Dává batohy do kufru auta a je vidět, že není nadšený. Spousta zbytečných řečí. Trpělivě čekám za jeho zády, až dá nějaký pokyn, že mu mám dát zavazdlo, aby je také naložil, ale místo toho zaslechnu podrážděné prskání, na co že to čekám.
• Nastupujeme do auta a situace graduje. Ukřivděným podrážděným hlasem vypustí z pusy, jestli cestující počítají s nějakým příspěvečkem na cestu jako třeba 100 kč od hlavičky. Mluví sice v množném čísle jakoby ke všem, ale kouká u toho na mne a tón hlasu je vyčítavý, jako kdyby měl pocit, že sem se k němu vetřela jako nějaká vtěrka, co chce jet zadarmo na jeho účet. Odpovím ihned, že samozřejmě, kolik si jen řekne a on na to zase zopakuje stejně hnusným tónem svůj dotaz, jako kdyby mě vůbec neslyšel. To už mne fakt uráží, takže neodpovídám. Přestávám mluvit úplně. Lituju svého rozhodnutí jet s ním v autě. Cejtim se hnusně. Není mi dobře. Hlavou mi běhá otázka, co sem mu sakra udělala, že se ke mě chová takhle. Nic zlého sem mu neudělala, nic sem mu nikdy nedlužila, přesto je vidět, že si o mě asi myslí špatné věci a že mnou asi pohrdá.
• Vnější pozorovatel by mohl říct: "Všechno dobře dopadlo, tak už nic neřeš a buď ráda, že jedeš za 100 kč a přímo, jenže mě je místo toho dost mizerně a lituju, že jsem radši nejela vlakem za 450 kč a v klidu.
• Snažím se to přemáhat, ale pořád se cítím mizerně. Jako nechtěné káčátko. Chce se mi plakat, nejsem schopná mluvit s lidmi kolem. Vím, že mě sem ten můj kamarád nanutil.
• člověk, co řídí auto nás informoval, že v Praze budeme cca za 3h a pustil si nahlas rádio s nějakým obecným rozhovorem a nikdo se neodvážil ani hlesnout. Nikoho se nezeptal jak se má, jak se mu líbilo cvičení, co dělá nebo cokoliv. Nezajímalo ho to. Nebo se potřeboval uklidnit z toho, že musel udělat něco, co nechtěl.
• Necejtil nejmenší potřebu vysvětlit mi, jak je možné, že se během 15 minut ze 4 velkých chlapů stali 2 a 1 dítě - bylo mu to jedno
• Věděla sem, že nemá smysl na to téma cokoliv říkat ani ho s čímkoliv konfrontovat, viděla sem co se stalo na vlastní oči - mě to bylo líto a jemu ne
• Lhal mi, protože mě nechtěl vzít s sebou, tak co ještě chci slyšet víc? Velmi vážený pán a stejně lhal jako malej zlomyslnej kluk.
• Chci ho snad nutit k další společenské lži, aby mi namlouval, že to tak nemyslel, když vím, že myslel, abych si mohla dělat další iluze o tom, jak sem přecitlivělá a jak sem se spletla a že mě nakonec rád má ? Je mi milejší iluze a lež než holá pravda?
• Byl při smyslech a jednal záměrně a vědomě a smál se tomu, když mě odmítl. Jeho smích prve byl opravdu škodolibý. Bavil se tím a teď mu to někdo překazil.
• Nechtěl mě vzít autem domu. Raději mi lhal. Vzal mě jen z donucení, aby nevypadal blbě před ostatními lidmi.
• Nezbývá než přijmout, že mě nemá rád a nikdy mít nebude. Tady a teď. Čím dřív, tím líp.
• Nebylo o čem pochybovat. Oplakala sem ztrátu domělého kamaráda. Jenom sem si celou dobu myslela, že to byl kamarád. Skutečnost je taková, že nikdy nebyl, protože skutečný kamarád by se k vám takhle nikdy nezachoval - protože by vám nechtěl ublížit.
• V jednu chvíli sem zaváhala, jestli sem se přecijenom nespletla, jestli nejsem moc přecitlivělá, ale záhy následovala další scéna
• Zastavili jsme na benzínce, že si koupí něco k jídlu, chvíli sem se zdržela v kupování neb sem potřebovala na WC, pak sem si koupila proteinovou tyčinku
• Když sem pak našla, že sedí venku a otevřela si svoji tyčinku a začala si ji vychutnávat jako oběd, řidič akorát dožvejkával bagetu a zahlásil, ať do sebe tu tyčinku koukám hodit, že pojedou dál a že nechce mít v autě čokoládové drobky
• Ostatní se poslušně přesunuli hned do auta a já se snažila rychle sníst svojí tyčinku a bylo mi líto, že si to nemůžu ani vychutnat a musím to dojídat pod nátlakem nějakého pseudostresu u otevřených dveří auta, abych pak mohla nastoupit a nezdržovala v další cestě...
• Počkat o minutu či dvě než v klidu dožvýkám bylo zjevně neúnosné zdržení na 3h cestě autem... a ještě to nastražit tak, abych vypadala jako někdo, kdo je tam na obtíž a zdržuje
• Beze slov sem to sledovala a bylo mi jasné, že jakákoliv jeho ohleduplnost a gentlemanské chování je jenom fasáda za kterou maskuje pořádné sobectví a schopnost ubližovat právě negentlemanským neohleduplným zácházením s lidmi - ano, kdo by to byl do něj řekl - ano, vždy sem ho měla v povědomí jako ohromně citlivého ohleduplného pána, co vyniká gentlemanským jednáním a gesty... - budiž mi to příště jasným varováním - kdykoliv někdo v něčem takhle až moc vyniká, tak je to jen vyumělkovaná maska, která má maskovat uplně pravý opak temné stránky jeho osobnosti - a je to zcela vědomě vytvořená maska, která zcela vědomě má zakrýt nějakou vadu charakteru, kterou chce dotyčný schovat - dobře schovat
• Nakonec nelituju, že jsem radši nejela vlakem - o jednu iluzi méně, o jednu zkušenost více
• Konfrontace? Vyříkat si to? Co si chcete vyříkávat s někým, kdo vás nemá rád a nezáleží mu na vás ? Prostě smůla.
• Zrušte veškeré citové vazby, očekávání čehokoliv milého. Nesnažte se si ho jakkoliv čímkoliv získat, ale vymaňte se ze všeho, co máte společného a dávejte si na něj pozor, možná vás podrazí při další příležitosti i jen tak pro jeho vlastní zábavu.
• Nasaďte společenskou masku stejně jako on a slizce mu poděkujte za jeho bezmeznou laskavost a kliďte se pryč a to, že jste ho prokouknuli, si nechte jako své vlastní tajemnství, které vás bude chránit před jeho dalším pokusem vám emočně ublížit.

Triangulace

• Vybere si jineho cloveka, kteremu otevrene před vámi poskytuje vse, co vam odpira
• Chvali ho do nebe za neco, za co vas kritizuje zcela neobjektivne a nespravedlive
• Je na něho milý, doslova ho bombarduje láskou a pozorností, učí ho, věnuje se mu, hladí ho...
• Záměrně vás před ním ještě za něco srazí
• Před svým oblíbencem a ostatními jasně dává najevo, jak ten nějaký on je skvělý - na rozdíl od vás samozřejmě...
• Dává svým chováním naprosto jasně najevo, jak si nic z toho, co poskytuje jiným, nezasloužíte
• Jaká jste strašlivá odporná nula
• Beda, kdyz neco reknete, jste přeci nemožně vztahovační !
• Zamerne ve vas vyvolava zarlivost, pocit krivdy a nespravedlivosti
• Pokud svoji bolest dáte najevo, je to pro něho důvod k veselí a vtípkování na vaši adresu
• Chcete s ním zůstat alespoň kamarád ?
• Připravte se na další ponižování a na to, jak před vámi bude vyzdvihovat někoho jiného uplně za nic, zatímco za stejné věci Vás bude ignorovat nebo ponižovat před ostatními
• Další klidně zcela nenápadná situace
• Všechno, o co jsi usilovala a po čem jsi touužila a já ti to nikdy nedal, teď tady před tvýma očima dám téhle jiné holce a ty se třeba usmaž žalem a já se tomu budu se všemi kolem sebe smát a nestojíš mi za jediné slovo ani vysvětlující nebo snad přátelský rozhovor, nic z toho, co jsi pro mě dosud dělala, pro mě nemá tu nejmenší hodnotu, ani ty sama...
• Neřekne vám nic přímo, ale ze všeho co dělá a říká vyplyne jednoznačná zpráva = ty jsi bezcenná, nemožná, ošlivá, hnusná, hloupá atd. , ale tady, tady máme nový talentovaný dokonalý zázrak, který budeme všichni hlasitě obdivovat.... a třeba uplně za tu samou věc jako umíme nebo máme my = nefér neobjektivní hodnocení = to Vás musí hodit okamžite do střehu = pozor, někdo mi ubližuje a té druhé osobě maže jenom med okolo tlamy, aby se jí vlísal a pokud to té osobě vedle mě není trapné, pozor i na ní...
• Odhodí vás jako bezcenný odpadek - není to férové, ani důstojné chování ale kde jakej sráč, co si neváží lidí, se takhle chová ale je to lepší, než když je natolik pošahanej, aby měl ještě potřebu Vás mučit i fyzicky nebo vám vyhoržovat a dělat z žiovta peklo
• Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř...nemá smysl popisovat extrémní chování
• Pro většinu lidí je důležitější umět rozpoznat jemné varovné náznaky maskovaného ubližování a věděli, že je potřeba včas odejít
• Tím jsou samozřejmě již chráněni před vším dalším, co by mohlo být i horší
• Jsou chráněni tím, že ví, co si nenechají líbit, tím, že poznají včas, že láska, přijetí a vzájemná podpora, úcta a respekt jsou fuč a nemá nejmenší smysl čekat na to, co za špínu přijde potom

• Bude ho dráždit, když uvidí, že jste šťastní a spokojení a nedá mu to pokoj, aby nepřišel s něčím zraňujícím