Náboženství

Náboženství

Abstrakce

• Inteligentní náboženství se zakládá na něčem tak abstraktním, že existenci onoho abstraktna není možné nijak prokázat, ale potom tedy ani vyvrátit.

Posmrtný život

• Duše neboli- uvědomování si vlastního já, je otázka činnosti mnoha neuronů, které při smrti (mnohdy již i za žiovta) podléhají zkáze. Není jakkoliv prokázáno, že se by se smrtí život transformoval do nějakého jiného života. Nikdo seriózní se neodváží tvrdit, že po smrti následuje nějaký život. Náboženství jsou však na tomto založena. Je jasné, že této představě snáze podlehnou lidé, kteří nemají podrobné vzdělání z biologie, neurologie, psychologie, statistiky a schopnost kritického uvažování.
• Náboženství slibují poslušným lidem, kteří budou hrdinně snášet příkoří a ev. šířit viru nebo dokonce i bojovat proti nevěřícím, kde co v podobě ráje - ale samozřejmně že až po jejich smrti. Ideální zacházení s věřiteli, sociální systém a vyplácení důchodů k tomuto modelu již směřuje...
• Peklem a zatracením po smrti vyhrožuje nevěřícím a neposlušným, avšak komunita věřících je mnohdy zatratí ještě za živa. O co komu doopravdy jde, je otázka zcela na místě.

Značkování

• Náboženství mají své různé symboly či rituály, které mají beze slov dát najevo, kam co nebo kdo patří.
• Rituály a svátky trvale lidem osvěžují paměť a dále je udržují v pravidelném kontaktu s náboženstvím.
• Věřící se díky symbolům, spec. pozdravům, ev. rituálům také hned poznají - tedy i to, koho ev. požádat o pomoc a kdy jsou v převaze. Mohou tak všem ostatním dávat najevo, co vyznávají, včetně toho, že už jich je mnoho, aby nikoho snad nenapadlo proti jejich vyznání něco říct.

Mentální klec

• Pokud člověk opravdu uvěří, cesta ven je příliš obtížná, ba nemožná. Vše, co se od té chvíle stane, ať je to dobré nebo špatné, je vykládáno náboženským pohledem na věc a je to vnímáno tak, že výsledkem je jen další utvrzení se ve víře.
• Jak udržet věřící u víry - na toto má každé náboženství mnoho pojistných způsobů od výkladů denních situací magickým způsobem, přes skrytá znamení a důkazy nadpřirozena v denním životě, odpuštění, "love-bombing", setkáními a množstevními efekty při megasetkáních davů, pseudovědeckých důkazů, zázraků, tajemna, tradic a historie až po nejsprostší zastrašování a vyhrožování.
• Věřící jsou nabádáni se stranit nevěřícím a jsou důrazně varováni před sňatky s nevěřícími nebo příslušníky jiného náboženství.

Iracionalita

• Když věřící začne dodržovat iracionální rituály, dodržovat předepsaná pravidla a dovádět je až do absurdit, je to znamení, že je přesně tam, kde ho chtějí mít. Čím víc, tím líp. Jeho hlava je ulovena.
• Je to znamení, že tento člověk není dostatečně kritický a s trochou umu je možné ho manipulovat určitým směrem a vkládat mu do hlavy cizí názory snáze než některým nevěřící.
• Náboženství je plno iracionálních prvků a tedy strachů. Drží věřící v obavách z nových poznatků a objevů, často zakazuje užívat nové technologie a postupy z iracionálních důvodů. V historii bylo vždy jednou z nejvýznamnějších brzd nového poznání a rozvoje. Bojící se věřící jsou i poslušnější věřící. Je potřeba je trvale záměrně udržovat v nějakých obavách, aby se pro jistotu a odvahu museli opakovaně vracet k náboženství.
• Některé zákazy a příkazy jsou natolik svazující či omezující, že věřící se stává více předvídatelný, méně chápán nevěřícími a popřípadě i více odkázán na komunitu věřících.

Podrobení a ovládnutí

• Opakovaně jsou věřící konfrontováni s tím, jak jsou stále hříšní, nečistí a nedokonalí a co vše musí ještě podstoupit, obětovat, zlepšit atd.
• Náboženství pod zástěrkou lásky k životu zakazují antikoncepci a jsou příčinou zvýšeného šíření HIV mezi věřícími a nechtěnými těhotenstvími. Zároveň pak zakazují i potraty bez ohledu na utrpení ženy a dítěte, které je nechtěné a bez ohledu na případná rizika smrti nemocných rodiček nebo žen pokoušejících se o interupci ilegálně. Osvojují si moc sebrat ženám právo rozhodovat o jejich vlastním žitově a zdraví. Význam nenarozeného zárodku staví výše než život a práva matky, která ho má teprve porodit a pak se ještě o něho má plně starat.
• Ve jménu čistoty některá náboženství mrzačí genitálie dětí a dospívajících brutálními obřízkami, které mají často za následek celoživotní utrpení a velké riziko komplikací. Daní jedinci jsou navždy stigmatizováni, pokořeni.
• Jiná náboženství ve jménu čistoty zcela iracionálně zakazují například krevní transfúze nebo transplantace orgánů a staví toto výše než riziko úmrtí a cenu vlastního života. Otázky majetkové v pozadí by byly asi zajímavé.
• Hrozba vypovězení - zavržení komunitou věřících (mnohdy i vlastní rodinou) je hned po strašení peklem a zatracením nejsilnější pákou na věřící, kteří se váhají podrobit jinak zcela iracionálním zákonům.

Šíření

• Každé náboženství má v sobě zakotveno, že se má šířit. Vždy to má někdo za úkol. Cílem je, aby byli věřící všichni - tedy získat uplně největší moc a kontrolu nad poslušnými věřícími ovečkami, pokud možno na celém světě.
• K organizaci takového velkého úkolu je potřeba mnoho lidí-nejlépe profesionálů na plný úvazek a moderního materiálního zázemí. Náboženství musí pro své šíření,stavění dalších základen a škol, dokonalejší kontrolu a vládnutí lidem, získávat větší a větší peníze. Čím více věřících, tím více peněz a politického vlivu.
• Mnohá náboženství došla k poznání, že jejich učitelé a šiřitelé se nechají více ždímat a mají více času pro náboženské úkoly, když nemají vlastní rodinu, tak ji zakazují.
• Nejlépe se náboženství šíří v dobách krize a bídy spolu se základní pomocí lidem v nouzi, mezi vyděšenými lidmi nemocí, ztrátou či smrtí včetně nemocnic a vězení, v oblastech, kde není dostupné jiné než církví organizované vzdělávání - tedy v rozvojových zemích s vysokou negramotností.
• Již jenom pouhé zhoršení dostupnosti vzdělání, vyšší nezaměstnanost, zhoršení sociálních podmínek populace jdou většinou ruku v ruce s narůstající popularitou náboženství - jeho moci podporuje jeho šíření. Ostatně jako každý úpadek vzdělanosti společnosti a krok zpět do doby temna.

Účitelé

• Každé náboženství se musí začít do lidí vtloukat co nejdříve, ideálně již od dětského věku. Děti ještě nemají své pevné názory na svět a neumí dostatečně pronikavě kritizovat, teprve se učí myslet a hodnotit - a to je potřeba včas podchytit.
• Každá církev investuje mnoho peněz a energie, aby mohla vyučovat své náboženství nejlépe již na základních školách.
• Sotva se dostanou do škol, žačnou usilovat o to, aby náboženství bylo povinné.
• Sotva se dostane na roveň ostatním předmětům, bude se snažit prosadit sovji váhu na úkor biologie a vyučování Darvinovy teorie evoluce a dalších logických faktů. Budou zpochybňovat vše co by mohlo podkopat jejich teorie a snažit se místo toho prosadit své učení.
• To vše se samozřejmně děje na církevních školách ale jim to nestačí.
• Náboženství nebude podporovat exaktní vědy ani nic, co by nemohlo mít plně pod kontrolou.
• Školami však náboženství zdaleka nekončí. Lidem se musí neustále připomínat, čemu mají věřit. Jsou vybízeni k tomu aby se scházeli a poslouchali kázání.
• Každé náboženství je také dost složité, aby se snad nikdy nemohlo stát, že by studující prohlásil, že pochopil vše a že se mu snad něco nezdá.
• Žádné studium či zkoumání ná boženství podporované církví nikdy nezkoumá podstatu náboženství a nikdy nemůže přinést výsledek, který by mohl podstatu náboženství zpochybnit. Nebylo by podporováno už v samém začátku.

Kontrola

• Náboženství mají různé metody a stupně kontroly i nad myšlenkami lidí.
• Některá náboženství považují i malé zapochybování za těžký hřích, jiná náboženství mají zpovědnice, jiná podporuí setkání určená k rozebírání života jednotlivců. Jinde církevníci aktivně navštěvují a kontrolují rodiny i doma. Podob je mnoho.
• Náboženské instituce chtějí být u křtů, svateb i úmrtí. Evidují vše.

Proč náboženství přežívá

Přitažlivost

• Mystika
• Tajemno
• Magický pohled na svět, který je najednou pln znamení
• Tisícileté tradice a komplikovaná historie, fascinující prastaré megastavby
• Pocit trvalého dohledu a pomoci od nadpřirozena
• Pocit vyjmečnosti, vyvolenosti proti nevěřícím nebo jiným náboženstvím
• Imaginární kontakt s něčím mocným všude kolem, zahnání pocitů samoty
• Pocity naděje, kde jiní již podléhají skepsi
• Jasná pravidla, která zajistí vytoužený ráj po smrti
• Možnost odpoutání se od prožívání strastí v přítomnosti
• Duševní růst ve smyslu lepšího smíření se světem, většího duševního klidu, hledání vlastní nedokonalosti
• Iluzorní pocit, že právě ono náboženství a nic jiného z Vás udělá lepšího člověka.
• Pravda je však ta, že blbci zůstanou blbci a kdo chce být prevít, prevítem stejně zůstane a pozitivní duševní rozvoj může člověk, který se snaží být lepším, najít i kdekoliv jinde mimo jakékoliv náboženství. V některých oblastech je však nesnadné až nemožné najít jinou komunitu.
• Nové sociální kontakty s ostatními věřícími
• Pocit sounáležitosti, sociálního bezpečí a love-bombing mezi věřícími
• Řada významných osobností, které také patří k onomu náboženství
• Náboženství se tváří jako spravedlivý, fungující systém dávající věřícím čistotu a spásu
• Není k tomu vyžadováno přílišné přemýšlení nebo pochopení, stačí věřit a to může každý

Vysvětluje

• Bez ohledu na to, že nemá žádné průkazné důkazy, vysvětluje bez zardnění uplně vše o existenci a původu člověka, zvířat, zbytku světa a smyslu života včetně toho, proč je nutné trpět - a hlavně jednoduše, názorně
• Také dětem již od mala a opakovaně
• Když se jim ty nesmysly důkladně vštípí již v útlém věku a zlomí se jejich dětská vůle, možná je pak v dospělosti již nenapadne ani trochu pochybovat (propaganda jak vyšitá)
• Dává lidem odpověď a návod zcela na všechno na jakékoliv úrovni abstraktnosti či konkrétnosti
• Zcela iracionálně a neexaktně dokazují a potvrzují existenci vyšší moci.
• Vypráví báchorky typu jedna paní povídala.
• Zdatně využívají psychologických jevů, statisticky pochopitelných jevů avšak vytržených z kontextu bez dalších hodnotitelných či ověřitelných dat.
• Méně bystří jedinci tomu snadno uvěří podobně jako hazadrní hráči našeptávačům v kasínu.

Vymezuje pravidla

• Do normálních životů i těch nejmenších lidí vnáší pevná pravidla chování a dokonce i myšlení, mění životní hodnoty věřících. Věřící sám a jeho vlastní problémy jsou typicky stavěny až na konec řady. Kupodivu tohle může mít na mnoho lidí dokonce i léčivé účinky.
• Dává smysl života, zakazuje bídný způsob sebevraždy.
• Pod maskou řečí o čistotě a ctnosti velmi výrazně zasahuje až do intimního života a sexuality lidí. Jde o opravdové podrobování lidí jakýmsi prehistorickým zákonům, které měly sloužit k udržení moci, ke kontrole společnosti, udržení rodin jako jediného sociálního systému za každou cenu a snad i snaha bránit epidemickému šíření pohlavních chorob.

Uklidňuje mnoha prvky

• Proto se v krizi lidé často vrací ke svému náboženství a hledají v něm odpověď
• Smiřuje lidé s nespravedlností na zemi a vybízí je ke snášení ještě většího utrpení. Ukazuje jim společného nepřítele - nevěřící. To by dnešní polici také rádi uměli.

Čím se liší náboženství od vědy

Černobílé vidění a manipulativní dotazování se při přesvědčování

• Věříš našim důkazům nebo nevěříš? Nejde však opravdové důkazy, protože ony proklamované abstrakce není možné prokázat. A nejedná se v samotném základě ani o správně cílenou otázku, protože správná odpověď by zněla:
• "Nevím."
• "Nemohu ověřit"
• "Vím o jaký jde jev a nejedná se o záhadu či zázrak."
• Samozřejmně, že není v naší moci jezdit po celé změkouli a neustále si něco někde ověřovat. Média a sdělovací prostředky si toto také velmi dobře uvědomují a jsou schopny nám nakecat co se jim zlíbí. Tím spíše bychom měli mít stále v povědomí, že "Věřit znamená prd vědět."
• Přiznat si upřímně, že je ještě mnoho věcí, které jednoduše neznáme, je těžké - věda hledá odpovědi, zatímco náboženství se tváří, že zná odpověď na všechno a není nutné nic dalšího hledat.
• V náboženství není vyžadováno nějaké opravdové pochopení, přemýšlení nebo hodnocení - stačí jen věřit a to dovede každý a to stádo tady jde
• Stádo totiž:
• Tvoří organizaci, která shromažďuje majetek a moc
• Chrání své pastýře, kteří si té moci a majetku užívají
• Bojí se hříchu, nekrade a nepodvádí, poslušně pracuje, platí poplatky a odkazuje majetky organizaci
• Naočkováno chodí k volbám
• Nepodezírá, neprověřuje - věří, nerouhá a nebouří se
• Snaží se nakazit další lidi ovládnout tak uplně celou společnost

Pochybování

• Pochybování o náboženství a víře je považováno za rouhání se či hřích, může být i trestáno. Věřící se pravidelně scházejí a navzájem se jeden druhého udržují a podporují ve své víře a rozhání si navzájem pochybnosti. Náboženství nepodporuje kritické myšlení. Co více než veřejné oficiální požehnání církve by si politici mohli přát?
• Náboženští vůdci počínaje a nejnižšími věřícími jednotlivci konče - zatracují všechny a vše, co by mohlo vést ke zpochybnění smyslu a existence náboženství - tedy vše, co by mohlo rozbourat přitažlivý výklad světa věřícím a tím pádem i moc a příjem peněz z věřících.
• Věda neustále vybízí k přehodnocování a novým přístupům. Setkání by měla sloužit k výměně nových poznatků včetně objektivní kritiky dosavadních možných omylů.

Náboženství

Abstrakce

• Inteligentní náboženství se zakládá na něčem tak abstraktním, že existenci onoho abstraktna není možné nijak prokázat, ale potom tedy ani vyvrátit.

Posmrtný život

• Duše neboli- uvědomování si vlastního já, je otázka činnosti mnoha neuronů, které při smrti (mnohdy již i za žiovta) podléhají zkáze. Není jakkoliv prokázáno, že se by se smrtí život transformoval do nějakého jiného života. Nikdo seriózní se neodváží tvrdit, že po smrti následuje nějaký život. Náboženství jsou však na tomto založena. Je jasné, že této představě snáze podlehnou lidé, kteří nemají podrobné vzdělání z biologie, neurologie, psychologie, statistiky a schopnost kritického uvažování.
• Náboženství slibují poslušným lidem, kteří budou hrdinně snášet příkoří a ev. šířit viru nebo dokonce i bojovat proti nevěřícím, kde co v podobě ráje - ale samozřejmně že až po jejich smrti. Ideální zacházení s věřiteli, sociální systém a vyplácení důchodů k tomuto modelu již směřuje...
• Peklem a zatracením po smrti vyhrožuje nevěřícím a neposlušným, avšak komunita věřících je mnohdy zatratí ještě za živa. O co komu doopravdy jde, je otázka zcela na místě.

Značkování

• Náboženství mají své různé symboly či rituály, které mají beze slov dát najevo, kam co nebo kdo patří.
• Rituály a svátky trvale lidem osvěžují paměť a dále je udržují v pravidelném kontaktu s náboženstvím.
• Věřící se díky symbolům, spec. pozdravům, ev. rituálům také hned poznají - tedy i to, koho ev. požádat o pomoc a kdy jsou v převaze. Mohou tak všem ostatním dávat najevo, co vyznávají, včetně toho, že už jich je mnoho, aby nikoho snad nenapadlo proti jejich vyznání něco říct.

Mentální klec

• Pokud člověk opravdu uvěří, cesta ven je příliš obtížná, ba nemožná. Vše, co se od té chvíle stane, ať je to dobré nebo špatné, je vykládáno náboženským pohledem na věc a je to vnímáno tak, že výsledkem je jen další utvrzení se ve víře.
• Jak udržet věřící u víry - na toto má každé náboženství mnoho pojistných způsobů od výkladů denních situací magickým způsobem, přes skrytá znamení a důkazy nadpřirozena v denním životě, odpuštění, "love-bombing", setkáními a množstevními efekty při megasetkáních davů, pseudovědeckých důkazů, zázraků, tajemna, tradic a historie až po nejsprostší zastrašování a vyhrožování.
• Věřící jsou nabádáni se stranit nevěřícím a jsou důrazně varováni před sňatky s nevěřícími nebo příslušníky jiného náboženství.

Iracionalita

• Když věřící začne dodržovat iracionální rituály, dodržovat předepsaná pravidla a dovádět je až do absurdit, je to znamení, že je přesně tam, kde ho chtějí mít. Čím víc, tím líp. Jeho hlava je ulovena.
• Je to znamení, že tento člověk není dostatečně kritický a s trochou umu je možné ho manipulovat určitým směrem a vkládat mu do hlavy cizí názory snáze než některým nevěřící.
• Náboženství je plno iracionálních prvků a tedy strachů. Drží věřící v obavách z nových poznatků a objevů, často zakazuje užívat nové technologie a postupy z iracionálních důvodů. V historii bylo vždy jednou z nejvýznamnějších brzd nového poznání a rozvoje. Bojící se věřící jsou i poslušnější věřící. Je potřeba je trvale záměrně udržovat v nějakých obavách, aby se pro jistotu a odvahu museli opakovaně vracet k náboženství.
• Některé zákazy a příkazy jsou natolik svazující či omezující, že věřící se stává více předvídatelný, méně chápán nevěřícími a popřípadě i více odkázán na komunitu věřících.

Podrobení a ovládnutí

• Opakovaně jsou věřící konfrontováni s tím, jak jsou stále hříšní, nečistí a nedokonalí a co vše musí ještě podstoupit, obětovat, zlepšit atd.
• Náboženství pod zástěrkou lásky k životu zakazují antikoncepci a jsou příčinou zvýšeného šíření HIV mezi věřícími a nechtěnými těhotenstvími. Zároveň pak zakazují i potraty bez ohledu na utrpení ženy a dítěte, které je nechtěné a bez ohledu na případná rizika smrti nemocných rodiček nebo žen pokoušejících se o interupci ilegálně. Osvojují si moc sebrat ženám právo rozhodovat o jejich vlastním žitově a zdraví. Význam nenarozeného zárodku staví výše než život a práva matky, která ho má teprve porodit a pak se ještě o něho má plně starat.
• Ve jménu čistoty některá náboženství mrzačí genitálie dětí a dospívajících brutálními obřízkami, které mají často za následek celoživotní utrpení a velké riziko komplikací. Daní jedinci jsou navždy stigmatizováni, pokořeni.
• Jiná náboženství ve jménu čistoty zcela iracionálně zakazují například krevní transfúze nebo transplantace orgánů a staví toto výše než riziko úmrtí a cenu vlastního života. Otázky majetkové v pozadí by byly asi zajímavé.
• Hrozba vypovězení - zavržení komunitou věřících (mnohdy i vlastní rodinou) je hned po strašení peklem a zatracením nejsilnější pákou na věřící, kteří se váhají podrobit jinak zcela iracionálním zákonům.

Šíření

• Každé náboženství má v sobě zakotveno, že se má šířit. Vždy to má někdo za úkol. Cílem je, aby byli věřící všichni - tedy získat uplně největší moc a kontrolu nad poslušnými věřícími ovečkami, pokud možno na celém světě.
• K organizaci takového velkého úkolu je potřeba mnoho lidí-nejlépe profesionálů na plný úvazek a moderního materiálního zázemí. Náboženství musí pro své šíření,stavění dalších základen a škol, dokonalejší kontrolu a vládnutí lidem, získávat větší a větší peníze. Čím více věřících, tím více peněz a politického vlivu.
• Mnohá náboženství došla k poznání, že jejich učitelé a šiřitelé se nechají více ždímat a mají více času pro náboženské úkoly, když nemají vlastní rodinu, tak ji zakazují.
• Nejlépe se náboženství šíří v dobách krize a bídy spolu se základní pomocí lidem v nouzi, mezi vyděšenými lidmi nemocí, ztrátou či smrtí včetně nemocnic a vězení, v oblastech, kde není dostupné jiné než církví organizované vzdělávání - tedy v rozvojových zemích s vysokou negramotností.
• Již jenom pouhé zhoršení dostupnosti vzdělání, vyšší nezaměstnanost, zhoršení sociálních podmínek populace jdou většinou ruku v ruce s narůstající popularitou náboženství - jeho moci podporuje jeho šíření. Ostatně jako každý úpadek vzdělanosti společnosti a krok zpět do doby temna.

Účitelé

• Každé náboženství se musí začít do lidí vtloukat co nejdříve, ideálně již od dětského věku. Děti ještě nemají své pevné názory na svět a neumí dostatečně pronikavě kritizovat, teprve se učí myslet a hodnotit - a to je potřeba včas podchytit.
• Každá církev investuje mnoho peněz a energie, aby mohla vyučovat své náboženství nejlépe již na základních školách.
• Sotva se dostanou do škol, žačnou usilovat o to, aby náboženství bylo povinné.
• Sotva se dostane na roveň ostatním předmětům, bude se snažit prosadit sovji váhu na úkor biologie a vyučování Darvinovy teorie evoluce a dalších logických faktů. Budou zpochybňovat vše co by mohlo podkopat jejich teorie a snažit se místo toho prosadit své učení.
• To vše se samozřejmně děje na církevních školách ale jim to nestačí.
• Náboženství nebude podporovat exaktní vědy ani nic, co by nemohlo mít plně pod kontrolou.
• Školami však náboženství zdaleka nekončí. Lidem se musí neustále připomínat, čemu mají věřit. Jsou vybízeni k tomu aby se scházeli a poslouchali kázání.
• Každé náboženství je také dost složité, aby se snad nikdy nemohlo stát, že by studující prohlásil, že pochopil vše a že se mu snad něco nezdá.
• Žádné studium či zkoumání ná boženství podporované církví nikdy nezkoumá podstatu náboženství a nikdy nemůže přinést výsledek, který by mohl podstatu náboženství zpochybnit. Nebylo by podporováno už v samém začátku.

Kontrola

• Náboženství mají různé metody a stupně kontroly i nad myšlenkami lidí.
• Některá náboženství považují i malé zapochybování za těžký hřích, jiná náboženství mají zpovědnice, jiná podporuí setkání určená k rozebírání života jednotlivců. Jinde církevníci aktivně navštěvují a kontrolují rodiny i doma. Podob je mnoho.
• Náboženské instituce chtějí být u křtů, svateb i úmrtí. Evidují vše.

Proč náboženství přežívá

Přitažlivost

• Mystika
• Tajemno
• Magický pohled na svět, který je najednou pln znamení
• Tisícileté tradice a komplikovaná historie, fascinující prastaré megastavby
• Pocit trvalého dohledu a pomoci od nadpřirozena
• Pocit vyjmečnosti, vyvolenosti proti nevěřícím nebo jiným náboženstvím
• Imaginární kontakt s něčím mocným všude kolem, zahnání pocitů samoty
• Pocity naděje, kde jiní již podléhají skepsi
• Jasná pravidla, která zajistí vytoužený ráj po smrti
• Možnost odpoutání se od prožívání strastí v přítomnosti
• Duševní růst ve smyslu lepšího smíření se světem, většího duševního klidu, hledání vlastní nedokonalosti
• Iluzorní pocit, že právě ono náboženství a nic jiného z Vás udělá lepšího člověka.
• Pravda je však ta, že blbci zůstanou blbci a kdo chce být prevít, prevítem stejně zůstane a pozitivní duševní rozvoj může člověk, který se snaží být lepším, najít i kdekoliv jinde mimo jakékoliv náboženství. V některých oblastech je však nesnadné až nemožné najít jinou komunitu.
• Nové sociální kontakty s ostatními věřícími
• Pocit sounáležitosti, sociálního bezpečí a love-bombing mezi věřícími
• Řada významných osobností, které také patří k onomu náboženství
• Náboženství se tváří jako spravedlivý, fungující systém dávající věřícím čistotu a spásu
• Není k tomu vyžadováno přílišné přemýšlení nebo pochopení, stačí věřit a to může každý

Vysvětluje

• Bez ohledu na to, že nemá žádné průkazné důkazy, vysvětluje bez zardnění uplně vše o existenci a původu člověka, zvířat, zbytku světa a smyslu života včetně toho, proč je nutné trpět - a hlavně jednoduše, názorně
• Také dětem již od mala a opakovaně
• Když se jim ty nesmysly důkladně vštípí již v útlém věku a zlomí se jejich dětská vůle, možná je pak v dospělosti již nenapadne ani trochu pochybovat (propaganda jak vyšitá)
• Dává lidem odpověď a návod zcela na všechno na jakékoliv úrovni abstraktnosti či konkrétnosti
• Zcela iracionálně a neexaktně dokazují a potvrzují existenci vyšší moci.
• Vypráví báchorky typu jedna paní povídala.
• Zdatně využívají psychologických jevů, statisticky pochopitelných jevů avšak vytržených z kontextu bez dalších hodnotitelných či ověřitelných dat.
• Méně bystří jedinci tomu snadno uvěří podobně jako hazadrní hráči našeptávačům v kasínu.

Vymezuje pravidla

• Do normálních životů i těch nejmenších lidí vnáší pevná pravidla chování a dokonce i myšlení, mění životní hodnoty věřících. Věřící sám a jeho vlastní problémy jsou typicky stavěny až na konec řady. Kupodivu tohle může mít na mnoho lidí dokonce i léčivé účinky.
• Dává smysl života, zakazuje bídný způsob sebevraždy.
• Pod maskou řečí o čistotě a ctnosti velmi výrazně zasahuje až do intimního života a sexuality lidí. Jde o opravdové podrobování lidí jakýmsi prehistorickým zákonům, které měly sloužit k udržení moci, ke kontrole společnosti, udržení rodin jako jediného sociálního systému za každou cenu a snad i snaha bránit epidemickému šíření pohlavních chorob.

Uklidňuje mnoha prvky

• Proto se v krizi lidé často vrací ke svému náboženství a hledají v něm odpověď
• Smiřuje lidé s nespravedlností na zemi a vybízí je ke snášení ještě většího utrpení. Ukazuje jim společného nepřítele - nevěřící. To by dnešní polici také rádi uměli.

Čím se liší náboženství od vědy

Černobílé vidění a manipulativní dotazování se při přesvědčování

• Věříš našim důkazům nebo nevěříš? Nejde však opravdové důkazy, protože ony proklamované abstrakce není možné prokázat. A nejedná se v samotném základě ani o správně cílenou otázku, protože správná odpověď by zněla:
• "Nevím."
• "Nemohu ověřit"
• "Vím o jaký jde jev a nejedná se o záhadu či zázrak."
• Samozřejmně, že není v naší moci jezdit po celé změkouli a neustále si něco někde ověřovat. Média a sdělovací prostředky si toto také velmi dobře uvědomují a jsou schopny nám nakecat co se jim zlíbí. Tím spíše bychom měli mít stále v povědomí, že "Věřit znamená prd vědět."
• Přiznat si upřímně, že je ještě mnoho věcí, které jednoduše neznáme, je těžké - věda hledá odpovědi, zatímco náboženství se tváří, že zná odpověď na všechno a není nutné nic dalšího hledat.
• V náboženství není vyžadováno nějaké opravdové pochopení, přemýšlení nebo hodnocení - stačí jen věřit a to dovede každý a to stádo tady jde
• Stádo totiž:
• Tvoří organizaci, která shromažďuje majetek a moc
• Chrání své pastýře, kteří si té moci a majetku užívají
• Bojí se hříchu, nekrade a nepodvádí, poslušně pracuje, platí poplatky a odkazuje majetky organizaci
• Naočkováno chodí k volbám
• Nepodezírá, neprověřuje - věří, nerouhá a nebouří se
• Snaží se nakazit další lidi ovládnout tak uplně celou společnost

Pochybování

• Pochybování o náboženství a víře je považováno za rouhání se či hřích, může být i trestáno. Věřící se pravidelně scházejí a navzájem se jeden druhého udržují a podporují ve své víře a rozhání si navzájem pochybnosti. Náboženství nepodporuje kritické myšlení. Co více než veřejné oficiální požehnání církve by si politici mohli přát?
• Náboženští vůdci počínaje a nejnižšími věřícími jednotlivci konče - zatracují všechny a vše, co by mohlo vést ke zpochybnění smyslu a existence náboženství - tedy vše, co by mohlo rozbourat přitažlivý výklad světa věřícím a tím pádem i moc a příjem peněz z věřících.
• Věda neustále vybízí k přehodnocování a novým přístupům. Setkání by měla sloužit k výměně nových poznatků včetně objektivní kritiky dosavadních možných omylů.