Feuersteinova metoda - ukázkový kurz
Dojmy při pohledu z venčí
- Možná jsem nepochopila všechno neboť jsem přišla až na druhý den
- Metoda působí nenápadně - prý jako homeopatika - sama za sebe vzhledem k tomu, že žádný mentální deficit snad nemám - tak něco jako nucená meditace
- Od účastníků to vyžaduje ohromné množství trpělivosti - pokud to není jejich mentální level
- Metoda není direktivní tak jako jiné výukové přístupy
- Ke všemu je druhá osoba naváděna schematicky a postupně cestou jednoduchých úkolů, které jsou zprvu vysvětlovány, cvičitel se do nekonečna ptá, zda jim daná osoba porozuměla horem dolem ze všech stran až je to pro zdravého člověka urážející
- Už po chvíli jsme chuť ho už poslat do někam - uplně mi to drásalo nervy a budilo to ve mě agresi
- Aby ten, kdo má úkol splnit neměl pocit stresu a šel do toho s pocitem, že opravdu přesně ví, co má dělat a že to udělá
- Kontrola úkolů neprobíhá formou hodnocení "dobře" nebo "špatně" ale formou otázek
- Otázek, ze kterých vyplývá, že naše odpověď je možná blbě, ale to z toho vyplyne až pomalu potom a pouze pokud je člověk schopen udržet nit
- Moje dojmy při práci lektora s posluchači semináře
- 1. on nás má snad za mentálně retardované...stažení se
- 2. on sám je retardovaný...touha utéct
- 3. on sám si potřebuje dokázat, jak je důležitý, že ví tyhle banálnosti a tady se chová, jako kdyby nám to nemělo být jasné... agrese
- 4. posluchači okolo se tomu nebrání a poslušně spolupracují, trvá jim to dlouho, odpovídají nepřesně - možná jsou oni retardovaní...zmatení
- 5. tady sem špatně, tady se nic nového nedozvím, jen tu ztrácím čas, musím odtud vypadonut ...touha utéct
- 6. kolegyně, která mi tento seminář doporučila, je inteligentní a je z toho nadšená - třeba když tohle ještě chvíli vydržím, přijde něco zajímavého ? ...zmatení
- 7. aha, on nám tady asi ukazuje, jak on ve své praxi mluví s mentálně retardovanými lidmi, aby oni jemu rozuměli i když jsou uplně mimo...netrpělivost
- 8. ale kdy to skončí? To takhle bude celý seminář? To stejně nevydržim....touha utéct
- 9. zkusím setrvat a uvidím...nervozita a podrážděnost
- 10. šílená nuda, jsem nervózní, přemýšlím o hodnotě mého času - tohle je plýtvání uplně vším ...dilema, tiky v nohou, rukou, vrtění se
- 11. buď si začnu hned dělat něco svojeho a jeho poslouchat na půl ucha a dám mu ještě čas říct něco zajímavého nebo tady odtud jdu pryč rovnou...agrese
- 12. vytahuju knihu, která mě zajímá a normálně na ni nemám moc času...úleva
- 13. jeho povídání mne ruší při četbě mé knihy, ale tu a tam zachytím něco zajímavého, ale je to jak pár molekul ve vakuu...hladovost, zvědavost
- Hlavou mi běží, jak by mi asi bylo, kdyby mi někdo řekl, že se chovám neslušně, ať tu svoji knihu zavřu a koukám se soustředit na to, co dělají....nebo kdyby mi za to ještě někdo dal poznámku nebo pětku ...lehký stres, rušivý pocit při čtení si
- 14. účastníci kurzu se tváří šťastně a spokojeně, prý je to baví. Z toho mám v hlavě milion otazníků. To si snad dělaj legraci ? Ne, sou to srabové a styděj se školiteli vpálit do obličeje pravdu nebo je to pro ně něco tak moc nového, že je ještě nikdy v životě podobné věci nenapadli už dříve ?...zmatenost
- 15. dostáváme stupidní otázky. Je to tak moc pod moji intelektuální úroveň, že je mi trapné cokoliv odpovědět. Sedím jako zařezaná a pohledem propichuji školitele a kolem sedící lidi s otázkou v hlavě, jestli si jako dělaj prdel nebo jestli to jako myslej vážně. Nechápu to a proto tam dál setrvávám a sleduji situaci. Asi se tvářím jako dement. Ostatní mi napovídají správnou odpověď a lektor je chválí a dává jim další otázku. Opravdu to nechápu.... Mé ego mi bárání ve spolupráci ve hře na dementy
- 16. Lektor se snaží vysvětlit, jak ona banální cvičení jsou jenom přemostěním nebo obrazem toho, jak fungujeme my jako lidi v životě obecně - jaké volíme kognitivní strategie. Nicméně těch přemostění v praxi zrovna moc neukazuje a místo toho se vyžívá v těch detailech toho, kde je jaká linka na papíře.
- 17. Jak vypadá práce s dílčími částmi instrumentů...banální úkoly graficky intuitivně jasné, leč blbě popsané slovní zadání u toho, co s tím má člověk dělat...od lektora proudí milion vysvětlování, jak máme kterou řádku vyplnit, 2 miliony zbytečných dotazů, zda jsme pochopili, do které řádky máme co napsat(jako kdybychom byli skutečně mentálně handicapovaní lidé - takové rádoby milé, ale přesto ponižující jednání)
- Potom ten samotný úkol - možností jsou různé odpovědí na různých úrovních z různých aspektů, o kterých předem nepadlo ani slovo - tedy manipulativní podpásovka - nepadlo jediné slovo o tom, jaké aspekty mají být v řešení ty důležité - to je ponecháno na nás....takže když pak lidé čtou, co napsali jako své odpovědi, vyplývá napovrch, že nemají jasno v tom, co která slova znamenají a co je pro ně určující - pro jejich podstatu....
- Věřím že se potom mentálně propadli min. o stupeň níže, již jen proto, když pak viděli, že ani to nekonečné "vysvětlování jak to mají vyplnit před tím" jim ani trochu nepomohlo k tomu, aby to zodpověděli lépe
- Nebylo však na ně ukazováno prstem, jako na někoho, kdo to stejně nepochopil a zvoral, ale byly jim jen opatrně kladeny otázky, které tak nějak zpochybňovaly jejich odpovědi
- Bylo pro mě zajímavé vidět, jak bylo pro lidi v místnosti těžké být v odpovědích jednoznačný a neplácnout tam hned jen svůj první dojem/zkušnost s danou kvalitou, která však zdaleka neplatí vždy
- Nikdy nezaznělo, co je dobře nebo špatně, jenom otázky, které měly člověka navádět, že odpovědi něco chybí...
- Ale někteří lidé to ani potom nepochopili a místo hledání lepší či exaktnější odpovědi začali nesmyslnou diskuzi s cvičitelm o dalších ještě subjektivnějších zkušenostech, snad ve snaze uhájit si svojí odpověď... a to už mi zase málem docházela trpělivost a nechápala sem o co jim jde - asi toužili po potvrzení lektorem, že mají pravdu, ale ten jim nic nevyvracel ani nepotvrzoval
- 18. v hlavě mám množiny, podmnožiny, kategorie, společné vlastnosti, podobné atd. a vidím to jasně a není o čem diskutovat. Pokud narazím na chybu, ihned ji uznám a zase není co řešit. Jejich snaha o tom diskutovat a tvářit se, že jsou to zajímavé nové vhledy, mi připadala jako odraz chaosu a nesystematičnosti, jakou v hlavě asi mají.
- Přispívat do diskuze čímkoliv dalším mi připadalo jako marnost nad marnost a další plýtvání časem
- 19. bylo zajímavé si uvědomit, jak moc a co všechno mohou mít lidi v mozku jinak nebo porušené - na to je v metodě asi hoooodně prostoru
- 20. i když něco někomu řeknu jasně, možná to nebude dost jasně a možná mi vůbec nebude rozumět, protože on to má v hlavě jinak a z mé informace se vezme jen to, co bude chtít nebo to, na co má
- A nebo to záměrně překroutí a použije proti mě, aby mě srazil, když bude chtít....nebo z toho udělá jiný paskvil....a možná to nebude ani chválně
- Na toto je v komunikaci potřeba vždy myslet a proto lidi vynalezli smlouvy, zapisovatele z jednání - kontrolu a schválení podpisy, zvukové záznamy z jednání atd.
- Takže žádná revoluce v poznání, ale ano, vždy nás to může někde překvapit a možná i v denních banalitách, kde bychom to fakt nečekali
- 21. vzpomínám si, že jak mě rozčilovalo čtení učebnice matematiky pro střední školy a gymnázia, neboď některé výrazy v definicích nebyly díky nadužívání zájmen vůbec jednoznačné a jak moc mě to iritovalo, když sem si uvědomila, že nevím, která varianta je ta správná a co tím autor knihy myslí.
- Měla sem chuť mu napsat, že je vůl. Dlouhé roky jsem si však myslela, že chyba je ve mne, když tomu nerozumím hned, takže sem si to nechala pro sebe.
- 22. Nakonec sem ze semináře utekla, protože to bylo pořád stejné a nepřipadalo mi to jako efektivní způsob trávení volného času, kterého nemám moc. Selekce proběhla.
- 23. lidé, co tam zůstali jsou trpěliví pedagozi, pečovatelé aj. pomáhající lidé lidem, kteří jsou na tom špatně. Mají trpělivost. Mají pochopení. Já ne. Podobné povolání bych nezvládla dělat. Asi jen ve chvíli, kdyby mne k tomu donitila nějaká katastrofa někoho bližního a já v tom viděla a cítila nějaký smysl, ale vydžela bych to asi jen na omezenou dobu a pak bych musela utéct nebo by mě to uplně zničilo. Bylo by to pro mě neskutečné sebeobětování se. Je dobře, že takoví lidé existují a neprožívají to jako duševní znásilnění. Bez nich by na světě bylo ještě mnohem hůř. Jsou moc důležití pro fungování společnosti. Díky nim nemusíme nemocné děti a starce házet z hradeb do propasti. Hluboká úcta. Plně si ji zaslouží.
- 24. kdybych prodělala nějakou mozkovou příhodu, cítila bych bolestivě své mentální deficity a onen handicap by mi působil silnou mentální bolest, byla bych vděčná za terapeuta, který by ke mě přistupoval takhle !!!!
- Vědomí, že mi v něčem nefunguje mozek jako normálním lidem a že jsem šíleně pozadu by mi působilo tak silné trauma a bolest, že by mě to asi blokovalo i v tréninku s druhou osobou - neměla bych trpělivost sama se sebou......musel by mě to nejprve někdo naučit a laskavě mě to ukázat a nakazit mě jeho vlastním opitmismem, že to ještě není uplně v háji a že se s tím dá něco dělat...
- Vnímám tuto metodu jako velmi užitečnou pro lidi s mentálním handicapem
- Když si dovolím udělat vlastní přemostění mezi tím, jak jsem prožívala půl dne na tomto semináři a tím, co sem se o sobě dozvěděla:
- 1) na vlastní kůži jsem si zažila, jak se asi cítí děti ve škole, když jsou mentálně napřed a říkají, že se nudí = je to něco, co se musí nějak řešit, jinak se z nich stanou opravdu velmi problémoví žáci = nyní to vnímám jako mnohem závažnější problém než kdy dřív
- Pokud lidem vadí, že byly nějaké zvláštní třídy a školy pro mentálně opožděné děti, tak by se tedy měly zřídit aspoň třídy a školy pro mentálně nadané děti
- 2) hodnota mého času verus trpělivost, cíl účel a smysl, zájem... - v tuhle chvíli se to prostě nesešlo všechno pohromadě
- Klíčem je začít přemýšlet o samotném přemýšlní či cítění a zjistit, že to může být i jinak
- Zapsala jsem si x otázek, které mne v průběhu napadaly, jako že vidím, že jsou užitečné i v psychoterapii...
