Hepariny
Historie
- McLean r. 1916 objevil látku z jaterních buněk vedoucí k poruše krevního srážení [1]
- Howell názval heparinem [1]
Fyziologie
- Glykozaminy
- Složen z
- Uronové kyseliny
- Sulfátových oligosacharidových zbytků
- Na počtu závisí schopnost vazby na substráty
- Počet ovlivňuje molekulovou hmotnost heparinu
- Nízkomolekulární hepariny
- Antitrombotická účinnost
- Nižší výskyt NÚ [1]
- Heparin se váže na
- bílkoviny krevního srážení
- Receptory destičkové membrány
- Nukleárními i virové proteiny
- Adhezivními extracelulárními proteiny
- proteiny lipidového metabolismu aj. [1]
- Účinky heparinu
- Antikoagulační
- Obecně protizánětlivý
- Antiproliferativní
- Antiischemický [1]
Nízkomolekulární směsi (LMWH)
- Biologický poločas 200 min
- Biologická dostupnost cca 90 %
- Eliminovány ledvinami [1]
- Neprochází placentou
- Nemají teratogenní účinky [1]
- Nebyly prokázány v mateřském mléce [1]
Nefrakcionované hepariny (UFH)
- Degradovány v játrech
- Biologický poločas cca 1 - 2 h
- Biologická dostupnost 20 % [1]
Aplikace heparinu
- I.v.
- Působí okamžitě
- S.c.
- Do 15 min
- Kulminace účinku do 4 h
Profylaxe
- Dávka 100 IU/kg tělesné hmotnosti / 24 h [1]
- V 1 / ve 2 denních dávkách [1]
Výroba heparinů
- Depolymerizace [1]
- Frakcionace [1]
Literatura
[1] Kleprlíková Hana, Incidence tombofilních markerů u klientek léčených pro neplodnost, Diplomová práce, Olomouc 2009