nemoci-sympt/DERMATOLOGIE/jizvy-hojeni/stahujici-se-jizvy

Kazuistika

• Paicent po cirkulárním odebrání podkoží předloktí za účelem plastické operace následně rozvinul těžký bolestivý sekunrádní lymfedém ruky s tvrobou drobných prosakujících vezikul - lymforhoeou s rizikem sekundární infekce
• S tím přišel do ambulance lymfologie, kde jsme naplánovali lymfodrenážní procedůry - kompresivní stahující rukavici, bandáže, manuální lymfodrenáže, práci s jizvou
• Po prvním 14 dnenním bloku intenzivní terapie si pacient stěžuje na bolesti v ruce během ošetření, následně zhoršení do pár hodin po ukončení lymfodrenáže - se zklamáním konstatuje, že nevidí žádný efekt, ruka nadále bolí a jizva se stahuje
• V tomhle stavu byla každičká rada dobrá. Konzultovala jsem stav ruky a jizvu s kde kým a kolegové lékaři nad tím kroutili hlavou jako že vůbec nevědí, že by se s tím dalo něco dělat, že je to prostě blbý a že pacient je chudák, co má smůlu.
• V zoufalosti vymýšlím, co dalšího by se dalo dělat, když vidím, že naše terapie bohužel nepřinesla žádnou úlevu a mladý pacient se pochopitelně dekompenzuje i psychicky.
• Tu si vzpomenu, že na oddělení popáleninové medicíny nám kdysi kdesi jako studentům říkali, že jizvy umí ošetřit topickými kortikoidy, laserem a ještě mi hlavou běží, že možná na to mají nyní po více než 15-ti letech třeba nějaký nový lék, jen nemám čas a porostor honem někde pár dnů v kuse googlit. Nakonec tedy i přes důrazné nedoporučení starších kolegů (asi ze strachu z toho, aby se naše oddělení odborně neshodilo v očích nějakého jiného oddělení) neposlouchám a ve snaze zkusit všechno, píšu pacientovi žádnaku na konsiliární vyšetření v popáleninové ambulanci hojení jizev.
• Asi za měsíc je u mne zoufalý pacient zpět se zprávou ze superspecializované ambulance, kde se píše, že má na ruce lymfedém a že nejlepší formu ošetření lymfedému dostane na našem pracovišti, kde se má přihlásit k terapii. Myslela sem v tu chvíli, že mě omejou - mno ale co se dalo dělat.

Takže co jsme nakonec vymysleli:

• Kůže ruky s lymfedémem - před jizvou byla prosakující s velkým rizikem vzniku infekce - takže aplikace injekcí či lokálních kortikoidů do blízkosti tohoto bolestivého a oslabeného terénu sem se spíše bála
• Samotnou ruiku chaldit, ale jizvu zahřívat - třeba fleesový návlek / ev. s igelitem pod tím - zvýší absorbci ev. léčiv
• Pomazávání třezalkovým olejem - hypericin působí proteolyticky na vazivo a masáže s ním
• Práce s jizvou - opakovaně tření - až "ohníček" - do zarudnutí - vznik mechanického zánětu opět aktivuje metaloproteinázy, které naštěpí vazivo a uvolní jizvu
• Lepení "crosstape" nebo i prostě tape na jizvu - tahá jemně za jizvu při všech ruky (plastovou přilnavou dlahu/krytku jako se např. lepí na obličej jsme zvažovali také, ale pacientovi to případalo omezující) - její hlavní účel je zahřívání cca o 1-2°C a to lze na ruce docílit i jinak - levněji a příjemněji...
• Pokračovat v nošení elastické komprese a tlakovém sebebandážování - třeba i sportovními páskami, aby se mladý pacient necítil být stigmatizován bílým obinadlem
• Přístrojová lymfodrenáž a manuální lymfodrenáž prováděna nebyla, neboť opakovaně neviděl efekt a nakonec cítil, že vlastní hrubá sebemasáž jizvy až do zarudnutí několikrát denně je pro neho přínosnější - takže chodil jenom na kontroly.
• Cca po 3 měsících již ruka neprosakovala a nebolela
• Při každé další kontrole byl otok mírnější - kvalita života lepší
• Asi po roce jeh denního masírování byl jeho stav celkem stabilizován a ruka s otokem ho již neobtěžovala = jizva byla konečně relativně volná
• Popisoval, že cítil, že vliv na to mělo i to, že začal posilovat a zhubnul