Borrelióza

1. Lymfedém jako komplikace boreliózy

Mechanizmus vzniku lymfedému

Lymfedém je stav, při kterém dochází k nahromadění lymfy v tkáních, což vede k otokům. Lymfedém může být způsoben přímým poškozením lymfatických cév nebo jejich ucpáním, což zhoršuje odvod lymfy.Při borelióze může zánětlivá reakce postihovat nejen klouby a kůži, ale také lymfatické cévy. Infekce způsobená Borrelia burgdorferi může vyvolat lokální zánět v lymfatickém systému, což může vést ke zvýšené permeabilitě cév a snížení odvodnění lymfy z postižené oblasti.Zánět lymfatických uzlin nebo zánět okolních tkání může způsobit jejich zablokování, což přispívá k rozvoji lymfedému. Tento stav se nejčastěji objevuje v důsledku reaktivní zánětlivé odpovědi imunitního systému, který se snaží zlikvidovat patogen, což vede k narušení funkce lymfatického systému.

Klinické příznaky

Klinickými příznaky mohou být otoky postižených oblastí (často končetin), tuhnutí a ztížení pohyblivosti. Tento stav je často doprovázen bolestivostí a zvýšenou citlivostí, což výrazně snižuje kvalitu života postiženého pacienta.

2. Tuhnutí tkání vlivem aktivace fibrinu na fibrinogen

Fibrinogen a jeho role při zánětu

Fibrinogen je protein plazmy, který hraje klíčovou roli v procesu srážení krve a tvorbě fibrinu. Při zánětlivých reakcích, jako je reakce na boreliózu, může dojít ke zvýšené aktivaci fibrinogenu a následné tvorbě fibrinu, což vede k tvorbě fibrinových síťovek v tkáních.Během boreliové infekce dochází k aktivaci koagulační kaskády, která může vést ke zvýšené tvorbě fibrinu. Tento stav může být stimulován cytokiny uvolňovanými během zánětlivé reakce, jako jsou TNF-alfa a IL-6, které nejen podporují zánět, ale také aktivují mechanismy srážení krve.

Vznik fibrózy a tuhnutí tkání

Aktivace fibrinu může vést k jeho usazování v postižených tkáních, což následně vede k jejich ztuhnutí a rozvoji fibrózy. Fibróza je charakterizována nadměrným ukládáním pojivové tkáně, která tuhne a stává se méně pružnou. To může způsobit tuhnutí kloubů, svalů nebo jiných postižených tkání, což vede ke snížení jejich pohyblivosti a zvýšení bolestivosti.Tento proces je podobný reakcím pozorovaným u jiných chronických zánětlivých stavů, kdy přetrvávající zánět vede k fibróze a trvalému poškození tkání. V případě boreliózy může tento mechanismus přispět k rozvoji chronické Lymské artritidy a tuhnutí měkkých tkání.

Jaké jsou možnosti léčby?

Snížení zánětu a podpora lymfatického systému

Protizánětlivá léčba: Léčiva jako jsou nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID) nebo specifické imunomodulační látky mohou pomoci snížit zánětlivou reakci, čímž se zlepší odvod lymfy a sníží aktivace fibrinu.Podpora lymfatického systému: Může být dosažena pomocí lymfodrenážních masáží a fyzikální terapie. Tyto metody pomáhají stimulovat tok lymfy a zlepšují funkci lymfatických cév v postižených oblastech.

Přímé ovlivnění fibrózy

Fibrinolytická léčba: Látky, které mají schopnost rozkládat fibrin, jako je například serrapeptáza nebo enzymatické přípravky, mohou být použity k pomoci redukci fibrózy a zlepšení pohyblivosti tkání. Tyto látky mohou podporovat rozklad fibrinových depozit, což vede ke zlepšení elasticity postižených tkání.

Závěr

Lymská borelióza může přispět k rozvoji lymfedému prostřednictvím zánětu a poškození lymfatických cév, což vede k nahromadění lymfy v tkáních a otokům. Tato reakce je často důsledkem aktivního imunitního boje proti boreliím a zánětlivého procesu.
Tuhnutí tkání a rozvoj fibrózy vlivem aktivace fibrinu na fibrinogen je také možné při chronické borelióze. Aktivace zánětlivých mediátorů vede k narušení koagulačního systému a zvýšené tvorbě fibrinu, což může způsobit ztuhnutí a sníženou pohyblivost tkání.
Léčba zahrnuje protizánětlivou terapii, podporu lymfatického systému, a pokud je to indikováno, fibrinolytickou léčbu, která pomůže snížit tvorbu fibrinu a zlepšit stav postižených tkání.