MUDr. Dana Maňasková


Vyhledávání na medicinman.cz
 

Nádory prostaty

Pár slov na úvod

Můj text zde neslouží k detailnímu přehledu o typech nádorů prostaty a jejich léčbě. To ponenechávám patologům, histologům, onkologům. Nic z toho, co zde uvádím nemá sloužit jako náhrada terapie vedené lékařem, ale jako cesta, jak to všechno dál smysluplně podpořit a neuškodit.

Velká část mužů se nezajímá o zdravý životní styl do té doby, dokud neonemocní nějakou závažnou chorobou - například karcinomem prostaty. Se zvýšeným PSA, popřípadě již s diagnózou samotného karcinomu prostaty lze žít ještě mnoho dlouhých let ať jen v režimu sledování v některých situacích nebo s podstoupením některého druhu terapie.

Přesně v tu chvíli si někteří z nich začínají uvědomovat, že jejich dosavadní způsob života vedl k závažnému onemocnění a že mají-li zvýšit své šance na vyléčení, udržení si svého zdraví a delšího života, že by měli asi něco změnit. Ale co?

Říci, co vše se podílelo na vzniku nádoru prostaty je obtížné, neboť v tom hraje roli mnoho faktorů zároveň a některé z nich ani nelze ovlivnit. Pacienti často dostávají jen jakási obecná nekonkrétní bezzubá doporučení, která si často vysvětlují všelijak.

Otázky co tedy mám změnit a jíst nebo dělat jinak čato přivádí do nepříjemných situací i lékaře, kdy sami tuší, že je to důležitá oblast, avšak nikdo přesně neví a není nic 100% prokázaného. Pacient je tedy opět odkázán na ona obecná nekonkrétní často jemu vůbec nic neříkající doporučení o "zdravém životním stylu".

Abych se zastala lékařů, je to z jejich strany zcela korektní chování. Z pozice pacienta však vím, že je to těžce neuspokojivá situace, která vede k zoufalosti a hledání pomoci i tam, kde není. Výslekdem je vydávání mnoho peněz za různé léčitelské postupny nebo dokonce i šamanské rituály někomu, kdo se nestydatě tváří, že toho ví víc, nebo co hůř, z odmítnutí potencionálně kurativní terapie v klíčovém momentu nebo užívání nevhodného duplementu, který dále zcela nevhodně podpoří růst a agresivitu nádoru.

Co byste tedy dělali vy jako pacient, který se právě dozvěděl o svém zvýšeném PSA a histologickém nálezu karcinom prostaty in situ - tedy zatím malého rozsahu, který lze další 3 měsíce až roky nechat být a jen ho aktivně sledovat. A co byste dělali, kdyby vám bylo sděleno, že nádor je třeba již tak prorostlý, že jeho operační odstranění již není možné, ale mohou vám výrazně prodloužit život nějakou kombinací chemoterapie a ozařování, popřípadě hormonální kastrací ?

Pokud o tom začnete jen trochu přemýšlet a hledat si, jaké máte šance, narazíte na údaj o tom, kolik procent lidí s vaším typem onemocnění a kore histologického nálezu a PSA při daném rozsahu nádoru díky terapii přežije 5 let, 10 let ap. Dočtete se také jakou máte pravděpodobnost nežádoucích účinků u různých druhů terapie, které vás možná čkají. Bude to najednou ta nejreálnější hra se statistikou a pravděpodobností, kde nemáte nic na 100% zaručené a to vás může dost ničit.

I ve chvíli, kdy dostanete adekvátní standardní terapii v podobě toho nejlepšího, co medicína umí nabídnout, pořád to bude statistická hra o to, zda se šťastně zařadíte mezi procenta úspěšně zaléčených pacientů nebo mezi ty druhé.

Co všechno a kdo tedy rozhodne o tom, zda zrovna vy budete patřit do té šťastnější části statistiky ? Budete ve hře o váš život pasivně čekat, co s vámi udělá někdo druhý, kdo vás defacto ani nezná a jste pro něho jen "další prosím" nebo vás konečně začne zajímat, co pro sebe a svojí šanci navíc můžete udělat vy sami?

Osobně si myslím, že právě zde je ohromný prostor pro osobní aktivitu a boj o vlastní osud.

Závažná onemocnění, která vznikají cleé roky působením mnoha faktorů téměř nikdy nejsou tak jednoduché poruchy, aby stačilo dodat jednu jedinou molekulu či dvě do těla, abychom si hned mohli myslet, že jsme spaseni. To je jeden z důvodů, proč také ohromné množství medikamentů selže ještě dřív než se vůbec uvede na trh a že většina léků skutečně nevyléčí člověka ve 100%, pokud zároveň s tím sám člověk neodstraní skutečné příčiny svých nemocí nebo se o to alespoň dlouhodobě nepokouší.

Také není těžké si představit, že více synergicky působících molekul je výhodnější a má větší šanci na úspěch než jedna jediná. Stejný způsob myšlení je potřeba uplatnit i ve snaze se uzdravit a do svého životního stylu zařadit pokud možno co nejvíce ozdravných prvků a cíleně volených potravin a doplňků, aby účinnost terapie byla podpořena z co nejvíce stran a pravděpodobnost úzdravy - a přežití - mohla být co nejvyšší.

Z pohledu masového přístupu velkonemocnice jsou možná drobné změny ve zdravotním stavu a v kvalitě života pacientů zanedbatelné, ve velkých studiích možná těžko hodnotitelné těžko uchopitelné, ale z pohledu jedince a jeho kvality života i drobná změna k lepšímu, může znamenat ohromnou úlevu a povzbuzení do života - jako například méně nežádoucích účinků chemoterapie, její vyšší efektivita, vyšší šance na přežití, menší agresivita nádoru, pomalejší progrese, nebo dokonce rychlejší či delší remise neob dokonce uzdravení a rychlejší regenerace z náročné terapie. Se závažným nádorovým onemocněním se hraje o každou malou výhodu.

Dnešní doba přináší ohromný proud nových informací. Obtížné je však se v tom aspoň trochu vyznat, obzvláště pokud nemáte lékařské vzdělání a neumíte anglicky a i když náhoudou ano, tak málo kdo má na to čas. Tím méně vystresovaný lékař na nemocničním oddělení, který je rád, když má vůbec čas se vyspat a chvíli pobýt s rodinou.

Ve volném čase hledám a sbírám informace o tom, které všechny faktory se mohou podílet na rozvoji a stimulaci růstu - v tomto případě - karcinomu prostaty a které faktory jej naopak mohou inhibovat. Výsledkem je pracovní pozitivní a negativní seznam úlovků z něhož je pak možné vybírat ovlivnitelné prvky a vymýšlet další otázky.

V drtivé většině se jedná o informace získané z článků o pokusech na buněčných kulturách ve zkumavce či na myších, nikoliv na žijících lidech .Studie prováděné na lidech mohou být zase zatížené jinými nepřesnostmi a chybami, takže dobrat se nějaké 100% jisté odpovědi nebo návodu je skoro nemožné, ale v tíživé situaci to může alespoň naznačit, co lze aspoň zkusit neboť strach a pasivní bezmocné čekání na možná nějaký špatný konec, to je jedna ze slepých uliček deprese, která rozhodně nehraje v ničí prospěch.

Pokud jste pacient, nemáte čas čekat dalších 20-30 let, než někde nějaká bohatá firma otestuje další velké množství lidí, aby jim zase vyšla nějaká mlhavá informace rozmělněná všemi možnými dalšími faktory. Potřebujete pro sebe něco udělat teď a pokud možno co nejefektivněji a smysluplně. Takže je potřeba začít přemýšlet na vlastní pěst a vycházet z informací, které jsou dostupné v podobě v jaké jsou a na základě toho si uspořádat nějakou osobní strategii vlastní snahy o vlastní přežití. Kdyby nic jiného, tak už jen pro to, abyste z toho mohli vyjít s klidem v duši, vůči sám sobě, že jste pro sebe udělali, to nejlepší, co jste v tu chvíli uměli a mohli. Není překvapení nalézt studie, které hovoří o tom, že pacienti i s velmi maligními typy nádorů, kteří se sami aktivně snažili něco pro své přežití a úzdravu udělat, měli lepší prognózu a mnohem větší šanci - někdy až na skoro zázračnou úzdravu a přežití onemocnění, kdy už to nikdo z lékařů nečekal.

Doufám, že z mého textu plně vyplývá, že nijak nezavrhuji chemoterapii či operace ! Nesnažím se nic z toho nijak nahradit ani obejít Ani k tomu kohokoliv nabádat. Razantní forma terapie získává pro pacienty čas (cca u většiny nádorů). Léčba formou úpravy stravy, spaní, cvičení, kombinované fytoterapie aj. to všem funguje mnohem slaběji a vyžaduje zpravidla hodně času, aby se účinek projevil. Jedná se tedy spíše podpůrná opatření, aby ta hlavní léčba měla ještě vyšší šanci než by měla jen tak.


Co jsem si stihnula nastuodvat o metabolismu karcinomu prostaty:

  • Zatím sezbírané výchozí informace:

    • Můj text zde neslouží k detialnímu přehledu o typech nádorů prostaty a jejich léčbě. To ponenechávám patologům, histologům, onkologům. Velká část mužů se nezajímá o zdravý životní styl do té doby, dokud neonemocní nějakou závažnou chorobou - například karcinomem prostaty. Se zvýšeným PSA, popřípadě již s diagnózou samotného karcinomu prostaty lze žít ještě mnoho dlouhých let ať jen v režimu sledování v některých situacích nebo s podstoupením některého druhu terapie.

    Přesně v tu chvíli si ruzumější pacienti začínají uvědomovat, že jejich dosavadní způsob života vedl k závažnému onemocnění a že mají-li zvýšit svoje šance na vyléčení, udržení si svého zdraví a delšího života, že by měli něco změnit. Ale co?

    Řict, co všechno se podílelo na vzniku nádoru prostaty je obtížné, neboť v tom hraje roli mnoho faktorů zároveň a některé z nich ani nelze ovlivnit. Pacienti často dostávají jen jakási obecná doporučení, která si často vysvětlují všelijak. Otázky co tedy mám změnit a jíst nebo dělat jinak čato přivádí lékaře do nepříjemných situací, kdy sami tuší, že je to důležitá oblast, avšak nikdo přesně neví, není nic 100% prokázaného a pacient je opět odkázán na ona obecná nekonkrétní mnody nic neříkající doporučení o "zdravém životním stylu".

    Abych se zastala lékařů, je to z jejich strany zcela korektní chování. Z pozice pacienta však vím, že je to těžce neuspokojující odpověď, která vede k zoufalosti a hledání pomoci i tam, kde není - a výslekdem je vydávání mnoho peněz za různé léčitelské postupny nebo dokonce i šamanské rituály někomu, kdo se nestydatě tváří, že toho ví víc.

    Co byste tedy dělali vy jako pacient, který se právě dozvěděl, že má zvýšené PSA nebo dokonce karcinom prostaty zatím asi nízkého stupně malignity, který lze další 3 měsíce nechat být a jeho ho sledovat, zda se vyvíjí jen pomalu a nebo že máte již pokročilé onemocnění, které již nelze operovat, ale mohou vám výrazně prodloužit život nějakou kombinací chemoterapie a ozařování ? Pokud o tom začnete jen trochu přemýšlet a hledat si, jaké máte šance, narazíte na údaj o tom, kolik procent lidí s vaším stupněm malignity a histologického typu při daném typu terapie přežije 5 let, 10 let, dočtete se jakou máte pravděpodobnost nežádoucích účinků toho a onoho.

    I ve chvíli, kdy dostanete adekvátní standardní terapii v podobě toho nejlepšího, co je zrovna k mání, vždy se s vámi bude hrát statistická ruleta o to, zda se šťastně zařadíte mezi procenta pacientů, kteří se tímto postupem vyléčí a nebo ne. V medicíně mnoha faktoru neexistuje nikdy žádná 100% jistá záruka. Co všechno tedy rozhodne o tom, zda zrovna vy budete patřit do té procentuální části, co má štěstí nebo naopak smůlu? Co pro to můžete udělat vy sami?

    Osobně si myslím, že právě tohle je ohromný prostor pro osobní aktivitu a boj o vlastní osud. Závažná onemocnění jsou málo kdy tak jednoduché poruchy, aby stačilo dodat jednu jedinou molekulu k tomu, abychom si mohli myslet, že jsme zachránění. Proto také ohromné množství medikamentů selže ještě dřív než se uvede na trh a žádný lék nevyléčí člověka ve 100%, pokud se zároveň s tím neodstraní skutečná příčina nemoci. Není tedy těžké si představit, že více synergicky působících molekul je výhodnější a má větší šanci na úspěch než jedna jediná. Stejný způsob myšlení je potřeba uplatnit i ve snaze se uzdravit a do svého životního stylu zařadit pokud moažno co nejvíce ozdravných prvků a cíleně volených potravin a doplňků, aby účinnost terapie byla podpořena z co nejvíce stran a pravděpodobnost úzdravy - a přežití - mohla být co nejvyšší.

    Z pohledu masového přístupu velkonemocnice jsou možná drobné změny ve zdravotním stavu a v kvalitě života pacientů zanedbatelné, ve velkých studiích možná těžko hodnotitelné nebo často jako nesignifikantní, ale z pohledu jedince a jeho kvality života i drobná změna k lepšímu, může znamenat ohromnou úlevu a povzbuzení do života - jako například méně nežádoucích účinků chemoterapie, její vyšší efektivita, vyšší šance na přežití, menší agresivita nádoru, nebo dokonce jeho rychlejší ústpu nebo pomalejší progrese, delší období remise onemocnění, méně komplikací... S nádorem se svádí boj o každou malou výhodu.

    Dnešní doba přináší ohromné množství nových informací o nádorech aj. nemocích a specifikách jejich metabolismu. Obtížné však je poskládat tyto informace všechny do jednoho uceleného obrázku a smysluplně pak interpretovat s ohledm na průběh nemoci a reálné možnosti jeho ovlivnění tím, co máme.

    Co bych tedy jako pacient dělala a co dělám. Prohledávám Google a studuju si, které faktory se podílí na rozvoji a stimulaci růstu v tomto případě karcinomu prostaty a které jej naopak inhibují a vytvářím si z toho seznam. Některé z dohledaných věcí do sebe pak logicky zapadají a i když se jedná v drtivé většině o pokusy prováděné jen na buněčných kulturách, nikoliv na žijících lidech nebo naopak studie provedené na lidech, avšak zatížené pro změnu jinými typy možných zkreslení a chyb, nakonec se v tom tak nějak začne ukazovat, že některé látky by mohly mít vliv dobrý a jiné špatný.

    Pokud jste pacient, nemáte čas čekat dalších 20-30 let, než někde otestují další velké množství lidí aby jim zase vyšla nějaká mlhavá informace rozmělněná všemi možnými dalšími faktory. Potřebujete pro sebe něco udělat teď a pokud možno co nejefektivněji. Takže je potřeba začít přemýšlet na vlastní pěst a vycháze t z informací, které jsou dostupné v podobě v jaké jsou a na základě toho si uspořádat nějakou osobní strategii vlastní snahy o vlastní přežití.

    Doufám, že z mého textu plně vyplývá, že nijak nezavrhuji chemoterapii či operace ! Nesnažím se nic z toho nijak nahradit ani obejít. Razantní forma terapie získává pro pacienty čas. Léčba formou úpravy stravy, spaní, cvičení, kombinované fytoterapie aj. to všem funguje mnohem slaběji a vyžaduje zpravidla hodně času, aby se účinek projevil. Jedná se tedy o podpůrnou léčbu nebo spíše podpůrná opatření, aby ta hlavní léčba měla ještě vyšší šanci než by měla jen tak.

    Další aspekt je - jak moc je psychicky zdrcující ono pasivní čekání zda chemoterapie zabere či ne a pocit bezmoci, když nevíme, co máme dělat a jenom čekáme, jak ta ruleta o život a zdraví vlastně dopadne, jak jsme tomu bezmocně vydáni napospas. Tato existenční nejistota a bezmoc umí být velmi silným stresorem. Stejně tak není překvapení nalézt studie, které hovoří o tom, že pacienti, kteří se sami aktivně snažili něco pro své přežití a úzdravu udělat, že měli lepší prognózu a mnohem větší šanci na úzdravu i přežití.

    Co jsem si tedy stihnula nastuodvat o metabolismu karcinomu prostaty a jaké vlastní závěry bych si z toho sama pro sebe a vlastní sebepéči vyvodila:



O úroveň výše

Poslední aktualizace: 10. 12. 2023 22:02:25