nemoci-sympt/PSYCHOLOGIE/zavislost-ve-vztahu/emocni-vydirani

Emoční vydírání

• Když něco neuděláš, nemáš mě ráda, nazáelží Ti na mě atd.
• To je dost otevřená forma vydírání a je snadné to prokouknout a pomyslet si o tom své
• Mnohem horší je skryté emoční vydírání, které počítá s tím, že jste empatičtí a že Vám bude zle sama ze sebe, když uvidíte, co jste způsobili / zavinili a bude Vám znemožněno to napravit
• Nemusí být tak snadné to odhalit, ale vězte, že jakákoliv absurdita, která bude bránit tomu, abyste mohli vysvětlit nebo napravit Vaší chybu, je varovná známka toho, že se jedná jen o manipulátorskou léčku, záminku ap. jak Vás dostat

Např.

Příhoda s nádobím po absolvování metody RUŠ

• Odpřijímala jsem, že daná osoba mě schválně citově vydírá a že chce, abych se cítila špatně jako špatný člověk. Odpřijímala jsem si, že ve mě chce vyvolat pocity viny. Že chce, abych se cítila poníženě, jako někdo, kvůli komu ona musí trpět, kvůli komu je ona nemocná.
• Dala sem si závazek, že na tu ženu nebudu sprostá a nevybuchnu vzteky, když to opět začne dělat. Záměr sem si stanovila: vidět to, poznat to a zůstat uplně v klidu a dál se cítit dobře sama se sebou taková, jaká jsem.
• Takže jsme 3. den na společné dovolené. Po večeři chce jít mýt nádobí, ale já řeknu, že to udělám za ní, ať se jde projít ven s ostatními. Nádobího je hodně. Dávám to na odkapávač a nechávám ho tam uschnout. Proč ne, všichni jsou již po večeři a v kuchyni už nemá co kdo dělat.
• Dám si pak kávu, vytáhnu PC a užívám si klidu a studia. Asi za hodinu se objeví ta osoba s ostatními. Ona naběhne do kuchyně a začne nadávat, že tohle byla hovno pomoc, že tam pro samé nádobí není k hnutí a jestli si jako myslím, že to uschnulo, tak prej ani omylem. Odporný zlý nasraný tón, zlá slova. Že by řekla nějaké děkuji, to ani omylem. Hlavou mi proběhne udivené jako vo co tady sakra jde? Proč takové drama a stres? Přijde snad nějaká komise krásy nebo co??? Proč to nedodělá někdo jiný ? Opravdu musí řvát na mě? Takhle ??? Ostatní se z místa činu vypařili jako pára nad hrncem.
• Dlouhé roky mi trvalo, než sem pochopila, že tyhle scény nastanou vždy, když ze sebe mám mít dobrý pocit, za nějakou vykonanou práci a když si užívám klidu a odpočinku. Ano, žádná harmonie a pohoda být nesmí. Zda jsou nějaké posrané hrnky někde vyrovnané v poličce, je důležitější než Vaše důstojnost, sebedůvěra, dopočinek a nedej Bůh spokojenost a pohoda. Není ždáné drama, které byste zavinili? Tak ho vytvoříme, i kdyby bylo sebeabsurdnější. Nemáte právo být víc v pohodě než paní důležitá. Ona Vám nedaruje. Ona to nedaruje ani sobě, tak Vám taky ne.
• Vidím to krystalicky skz naskrz. Mám znovu a zvnou odpřijímáno, že už nikdy nebude jiná a jako už mnohokrát se mi to potvrzuje. A hle ten neuvěřitelný posun díky metodě RUŠ. Už se ani nemusím zhluboka nadechovat, abych jí neposlala do prdele hned za takové kecy. Jsem v lhostejném klidu. Jenom to pozoruji. Musím to tu přežít se ctí a zdá se, že tentokrát se mi to podaří i bez šílené vnitřní pachuti zloby a hory dalších nepříjemných pocitů, které jsem jindy musela zajídat sladkým. Vím, že jsem neuděla nic tak hrozného a že ona vyvádí jenom hystericky a uplně zbytečně a že za to by se měla stydět ona a rozhodně ne já. Je nevychovaná a drzá. Neváží si mě za nehet. Cítím to z jejího panovačného povýšeného tónu hlasu každým coulem. Není to moje kamarádka. Ani omylem. Cítím, že jí nezáleží na tom, aby mi a nám ostatním tady bylo dobře.
• S klidem řeknu, že ať to tam tedy nechá ještě 2h a že až to oschne, tak to pak před spaním uklidím. Jenže můj klid je jako lít olej do ohně. Nepřipadá v úvahu, aby to byl klidný večer. Ta nám to musí osladit. Konečně našla nějakou záminku, tak se jí drží jako klíště. V kcuhyni u dřezu nesmí nic být a basta a teď ihned tam nesmí nic být a všechno je moje vina. Mezi řádky člověk čte vzkaz, že podle ní sem zjevně neschopná kráva. Asi si myslela, že se ihned poníženě zvednu a začnu to tam honem utírat a uklízet, jak si ona pískne.
• Jenže inu, po těch urážkách místo pochvaly, ani omylem. Možná tak za ty dvě hodiny, až se mi bude chtít a nebudu se cítít tak poníženě jejím chováním.
• Takže v krátké chvíli se z kuchyně začne ozývat hlučné mlácení hrnci, talíři, zakopává o schody, kleje, heká. Nenechávám se rušit. Je to pořádná scéna. Vím, že takhle přesně se snaží vyvolat ve mě pocity viny. Ale já jsem nic nezavinila. Když jí nestačí, že říkám, že to udělám později, tak ať si políbí šos.
• Je mi uplně jasné, že nebýt metody RUŠ a vytrvalého přijímání bolestné reality, asi bych šla do kuchyně a snažila se to nádobí uklízet, ona by mi v tom bránila, aby mi dala najevo, že ani na to nejsem dost dobrá a že si to stejně musí uklidi sama a já bych jí dříve nebo později řekla něco dost sprostého. Ona by plakala, měla důvod k mlácení dveřmi a dalším scénám s projevy opovržení a obviňování a já bych asi hned ráno jela domu s tím, ať se tu třeba posere. Ostatně nikdo z mých blízkých nečekal nic jiného - divili se, že s touhle osobou vůbec ještě někam jedu a sázeli se, kolikátý den se vrátím domu, než mi prasknou nervy a nedávali mi víc než 3 dny. 3. den nebývá krizový jen pro fyzický tréning, ale i pro vztahy s lidmi, kteří si Vás neváží. Začíná je vysilovat a nudit přetvářka ideálního vztahu a začínají na Vás zkoušet své manipulátorské triky.
• Tenhle cirkus je komedie a uklízení je jen její volba. Vším tak mrská, že pak na ní vypadne i celá police hrnců. Nadává na zdejší kuchyň, na mě, na zasrané nádobí. Po chvíli jdu s klidem jen tak zcela nechápavě nakouknout do kuchyně, co se to tam stalo za velký rámus.
• Je vzteklá, prý si nemůže nikdy na chvíli odpočinout. Začne naříkat, že má šílené bolesti hlavy, že sotva vidí, motá se jí hlava a sotva stojí na nohou. Prej už mele uplně z posledních sil. Používá velmi dramatická slova. Nabízím ji ihned lék na bolest hlavy, že to douklidím, ať jde spát. Lék chce s pohrdáním odmítnout, ale abych věřila, že jí opravdu hlava moc bolí, nakonec si ho vezme, ale spát jít přeci nemůže. He? Nádobí je uklizené, ale hned zase krájí koláč do misek, že prý ho musí dát do chladu. Mohla dát do chodby celý pekáč a mít to bez práce, ale ona ten koláč musí krájet a vyndavat. Nabízím se, že to udělám, ať jde spát. Ona však, pokračuje. To je jasné. Já přeci neumím dost dobře nakrájet ani koláč. S klidem zkonstatuji, že tím pádem jí nemohu už nijak pomoct a jdu se připravit na spaní. V hlavě mi běží jedno velké "Wow. Mě je to jedno! Nepůsobí to na mě. Hurá!"
• Z kuchyně se opět ozývá třískání vším možným, pak hlasité škrábání nožem zbytků koláče z plechu. Až mi bylo líto toho plechu. Opět jí říkám, ať toho nechá, že je to zbytečná práce, že jen poškrábe plech a že stačí, když do toho dá na noc vodu, aby se to odmočilo a ráno to setřeme houbičkou a bude to raz dva. Jenže ona s pohrdáním opáčí, že ona pořád po někom skoro celý život musí čistit pekáče a že ví, o čem to přesně je a dál nasraně drápe ten naschlý koláč z pekáče nožem. Je mi jasné, že je to všechno hloupý naschvál a snaha vnutit mi pocit, že sem tak bezohledná, že kvůli mě někdo musí trpět. Jenže na mě už to nefunguje. To je tak blažený pocit. Jo, jo, tobě není pomoci, já vím a šla sem uplně v klidu spát. Protože komu není rady, ani pomoci, tomu opravdu není.
• Potřebuje-li někdo tak zarytě a urputně dávat všem okolo najevo svoji morální převahu tím, že se "kvůli chybám a bezohlednosti druhých lidí" musí upracovat k padnutí a trpět, je mu souzeno upracovat se k padnutí a trpět - a nelze mu pomoct. Záměr je záměr. Vždyť byste mu tím zkazili celé jeho vystoupení. Kdo to neví a snaží se pomoct, s rozčarováním pak nechápe, proč je jeho pomocí opovrhováno a proč je mu v tom defacto bráněno. Manipulátorovi vůbec nejde o logické priority, pohodu, vaše harmonické dokončení důležité práce, jde jenom o způsob manipulace - vyvolávání špatných pocitů v lidech kolem, ve vás - to je cíl hry - vše ostatní je pro něho nedůležité. Pokud je o to Vás morálně trumfnout, je ochoten padnout kvůli tomu i do bězvědomí, nebo to aspoň barvitě předstírat.
• Je to hnusná hra, kterou není dobré hrát, protože na konci té hry není jediné slovo děkuji, ani kousek vděčnosti nebo uznání, ale jenom další obvinění a neúcta. Hraje se o pocit nadřazenosti nad Vámi.
• Je mi zcela jasné, že zítra a možná ještě i za rok několikrát uslyším o tom, jak neumím umýt ani blbé nádobí, jak neumím nic dokončit, jak po mne všechno z posledních sil musela dělat ona, jakou jsem jí způsobila újmu, jak si kvůli mé lenosti na celé dovolené chudinka ani neodpočinula.
• Myslím, že po dnešním večeru je její skrytý záměr jasný od A až do Z. Je to schéma, které se ostatně opakuje již řadu let a byl to i důvod přerušení komunikace. Jedná se o duševně nemocného člověka, který si opravdu neumí odpočinout ani na dovolené. To, že jsem šla uplně s klidem spát a nejevila nejmenší známky stresu, provinění či vzteku aj. to mi zcela jistě neprojde jen tak. To jsem sama zvědavá.
• Přijímám předem, že sem ten nejhorší člověk na světě a že ona už mě ničím nevytočí. Dávám si slib i záměr, že mi to bude jedno, protože vím, že já za nic nemůžu. Můj záměr je láska a harmonie a přežít tady se ctí sama před sebou další den.
• Má svobodu zničit si život, jak chce. Dávám jí svobodu. Já to mám ale jinak a moje pohoda ve vztahu sama se sebou a vnitřní klid je příliš cenný poklad na to, aby mi ho někdo takhle toxický jen tak nějak pro nic za nic narušil. Je však pro mě velmi zajímavá zkouška takhle si otestovat, zda metodou RUŠ zvládnu i toto. Zatím se, zdá, že jsem se připravila fakt dobře. Nevytočila mě. Emočně je mi to uplně jedno. Jsem z toho nadšená. Cítím, že mám sebe i svůj klid i emoce pod vlastní kontrolou. To je vnitřní svoboda. Nemám žádné nutkání cokoliv nepřijemného zajídat. Žádné nutkání dát si něco sladkého po "konfliktní situaci" - žádná nebyla.
• Baží po uznání. Co kdybych jí dokázala nějak projevit uznání za to, když vydží chvíli v klidu nekazit něčím atmosféru ? Další pokusná meta? Stejně si mne neváží. Just se bude chovat jinak než jak by mi bylo dobře. Tak až jí budu chtít naštvat, tak to co nejupřímnějším hlasem řeknu, jak to byla krásná pohoda a jak se mi to líbilo. Asi bude syčet vzteky, že to bylo jen díky tomu, že ona v jednom kuse padala na hubu, ale co. Ještě jí mohu politovat, že je chudinka.