nemoci-sympt/PSYCHOLOGIE/zavislost-ve-vztahu/odpusteni

Odpuštění

• Při novém začátku musíme nejprve dosáhnout oproštění od bolesti skrze odpuštění, pochopení, vděčnost a důvěru.

• Rozloučíme-li se tímto způsobem, zůstane v nás nakonec dobrý pocit ze sebe samých. [32]
• "Zranění z minulosti v nás mohly zanechat nízké sebevědomí, pocity odmítnutí a nenaplněnou potřebu lásky.
• Pokud jsme zahořklí vůči lidem, kteří nám ublížili, jsme náchylní k navazování nezdravých vztahů." [1]

• Pocit ukřivděnosti a pocit vlastní viny jsou spolu neodmyslitelně spjaty
• Lékem na oba je odpuštění. [29]
• Chceme-li se oprostit od ublíženosti, musíme odpustit jiným. [29]
• Chceme-li se oprostit od provinilosti, musíme odpustit sami sobě. [29]

• Velmi často nedokážeme sami sobě odpustit dřív, dokud necítíme, že nám odpustí i ostatní.
• Není však nutné, aby nám odpustil náš bývalý partner. [29]

• Když odpustíme těm, kdo nám ublížili, dokážeme pak odpustit i sobě, že jsme někomu ublížili. [29]
• Bacha. Funguje to však jenom naopak. Nejprve musíme umět odpouštět sobě, jiank se nám to druhé nebude dařit.

• Když žena odpustí příliš rychle, může prožívat přetrvávající pocity viny nebo komplexy méněcennosti. [31]
• Asi to pak není uplně to pravé odpuštění....

• Někdy nedokážeme odpustit jen proto, že netušíme, co odpuštění vlastně znamená.
• Odpuštění a vnímání lásky vůči bývalému partnerovi neznamená oživení ukončeného vztahu. [32]
• Nejlepší způsob rozloučení je s láskou.
• Partnera milujeme, ale není pro nás ten pravý.
• Odchod ze vztahu s prohlášením: "Už tě nemiluju!" znamená, že odcházíme s uzavřeným srdcem.
• Do uzavřeného srdce jen těžko přivábíme novou lásku [32]
• Nedokáže se plně otevřít ani jinému člověku [32]
• Můžeme objevit milujícího partnera, ale své štěstí nedokážeme ocenit [32]
• Odpustit znamená zbavit druhého člověka zodpovědnosti za naše pocity. [34]
• Odpuštění nám umožní nelpět na své bolesti [34]
• Nejprve musíme procítit naše emoce - ne potlačit - teprve pak mohou být vypuštěny - a odpuštěny.....
• Když procítíme své emoce a dospějeme k odpuštění, pak jsme schopni jít dál [34]

• Nepodaří se nám odpustit dokud cítíme bolest, dokud situace, která se stala je pro nás emočně ohrožující
• Neodpuštění znamená potřeba držet si někoho od těla v nějakém vymezeném prostoru, dokud máme strach, že by nám mohl dál ubližovat
• Takže odpustit můžeme, když:
• 1. se nám dostane patřičné omluvy
• Ujištění, že daná osoba nám už nebude ubližovat
• Projeví lítost a zájem o nápravu vztahu
• 2. omluva nepřijde, tak musíme prožít tu bolest z toho faktu, že nám ta osoba emočně ublížila a že jí na nás nijak nezáleží
• že je jí/mu to uplně jedno a že už to asi jiné nebude
• Prostě jí na našem vztahu moc nezáleží
• Ego té osoby je příliš naduté a my pro něho nemáme valnou hodnotu, aby se nám dostalo omluvy
• To je mnohdy samo o sobě bolestivější vědomí než to, co se fyzicky stalo a to je ta bolest, kterou je potřeba přijmout
• Přestaneme očekávat slitování se či zájem, vyjádření lítosti či uznání chyby od té osoby nebo odčinění či znovupřijetí
• Přestaneme se snažit to z kohokoliv získat i když to naše duše v tu chvíli neskutečně moc chce
• V tu chvíli přestaneme být oběť a přestaneme se tak chovat - v ideálním případě
• Staneme se na dané osobě a vztahu k ní nezávislí
• Přestane nám na tom záležet a přestane nás to dovádět k pocitům bezmoci
• Přestaneme si případné zraňující chování od tohoto člověka brát osobně
• Nebude nás jeho chování už zasahovat přímo do srdce
• A v případě opakováná nás to už nevyřadí z funkce jako emoční šok
• Zůstane přítomni v dané situaci s chladnou hlavou a bez blokovaných emocí šokem
• Budeme schopni vědomě vybrat tu nejrozumnější reakci na danou situaci, která pro nás bude uspokojující
• 3. Předem si připravíme uspokojivou strategii chování / reakcí, která nás emočně uspokojí a uchrání dalšího traumatu
• V případě opakování budeme připraveni reagovat efektivně - způsobem, který zajistí
• že si sami sebe budeme vážit
• Nenecháme se zaskočit šokem z toho, co nám to ten člověk dělá
• Nezůstaneme v pozici pasivní oběti, ale budeme bránit sami sebe, nenecháme si to líbit
• Nebudeme jen předvídatelně automaticky reagovat, jako jsme to dělali dříve
• Provedeme to, co jsme si v hlavě předem vymysleli tak, aby nás to emočně uspokojilo
• Vypravíme ze sebe něco, co má hlavu a patu a uleví emocím
• Uděláme něco, co zabrání dalšímu ubližování
• Mnohdy z nás v takovém případě vyzařuje pak až taková míra sebejistoty, že případný agresor si své ubližující jednání pro jistotu rozmyslí a nakonec se nic nestane
• "Štěstí přeje připraveným"
• ... aneb těm, co vědí, co budou dělat když...
• ...nebo aspoň těm, co vědí, že budou něco dělat, když....
• ... a že tam nezůstanou jen tak napospas všem a všemu okolo jen tak...
• = podklad pocitů bezmoci, nervozity, neuroz, uzkostí aj. enormě nepříjemných stavů
• 4. když v tom všem alespoň z části obstojíme, přestaneme cítit, že by nás dál svazovalo něco jako "nemůžu mu/jí to odpustit"
• Prostě to pro nás nebude ohrožující - bude to už takzvaně pryč
• A to samozřejmě neznamená, že bychom samzali celou minulost a byli dál znovu stejně naivní a zranitelní
• Znamená to jen, že se téhle situace a podobného zranění už nemusíme dál bát, protože jsme našli efektivní způsob, jak se s tím v případě opakování bránit
• Takže potom už se nemusíme stahovat do pozadí, nemusíme utíkat před potencionální bolestí do obranných pozic zloby či vzteku nebo odmítání a dokonce si můžeme dovolit i ono slavné odpuštění naiž by to byla jen společenská maska
• Nemusíme dál být křečovitě ve střehu v obranné či bojové pozici
• Můžeme se uvolnit - i společensky vůči ostatním lidem kolem
• Jsme zase o něco málo silnější a odolnější a nemusíme se bát tolik jako dříve

Schopnost odpustit

• Přestat odsuzovat - soucítit
• Schopnost pochopit druhého a nezlobit se na něho, cítit jeho limity a přijmout ho takového, jaký je omezený, nedokonalý,...
• Umožní tok lásky, jednat s láskou, nezlobit se zas a znova pořád dokola nad podobnými věcmi.....
• Především při výchově dětí
• Nebýt soudcem, ale průvodcem
• Nutné je pak respektovat, kdo chce jít s průvodcem a kdo ne
• Tohle všechno se začne dařit, až když jsme schopni odpustit toto vše sami sobě
• Pak teprve to umíme odpustit a dát svobodu a respekt i druhým lidem

Proč nejde odpustit

• Odpusť a miluj všichni chytrolíni říjakí
• Ale nikdo neřekne, jak to udělat, když to opravdu necítíte
• Nutit se do toho Vám moc nepomůže - bude to jen krátkodobá přetvářka
• Je to nefunkční zkratka
• Cesta musí vést přes lásku sama k sobě a k přijetí vlasntích nedokonalostí
• Pak teprve to nebude už jen společenská přetvářka
• Když jsme neodpustili = ještě se zlobíme
• Zlobíme se = ještě se cítíme ohrožení podobnou situací / opakováním
• A) nemáme ještě jistotu, že příště budeme v bezpečí - emočně / fyzicky aj. / nevíme, jak bychom správně reagovali / trvá pocit bezbrannosti - nedostatečné obrany / trvá strach z další bolestivé situace
• B) ještě jsme se nesmířili s tím, že jě někdo takovej, jakej je - barbar nebo břídil atd. popřípadě zlý člověk, který nám ubližoval zcela záměrně - to je asi nejtěžší ze všeho

Kdy naopak přijde odpuštění samo

• Když konečně vymyslíme nebo se naučíme, jak bychom v podobné situaci příště reagovali jinak - lépe
• Jak bychom si zajistili bezpečí, minimalizovali ztráty, zachovali čest, zachovali se spravedlivě atd. = emočně uspokojivě
• Je normální, že tam zpočátku skáče silná touha po pomstě, včetně snových představ toho, jak by nás to uspokojilo
• Je dobré si uvědomit, že právě ono denní snění je to, co nás okrádá o čas a energii - toto denní snění je to , co rozhoduje o naší budoucnosti
• úspěšní lidé snějí o tom, jak něco vylepší, jak něco zvládnou a dost je to posouvá dopředu
• Duševně zranění lidé trosky, vyplácají svůj čas a denní snněí na něco, co nemají šanci nijak ovlivnit, často na destruktivní či utopické představy o pomstě nebo omluvě či uznání od někoho druhého...a pak ještě pocítí depresi z toho, jak jiná je realita.... = známka nesmíření se s realitou
• Když se smíříme s tím, co se stalo - ano - nebylo to správné, stala se špatná věc, ten člověk je někdo jiný, je zlý a ubližoval - ano, přijímám, že se to stalo....je to tak, přijímám, že mi ublížil...když se to plně podaří přijmout, oplakat, přijmout a přijmout...někdy už pak není ani tak silná nutnost vymýšlet pak tak silné mechanismy obrany
• To co nejvíc bolí je ta ztráta iluzí o druhém člověku, kterého jsme milovali
• Je to tak silná bolest, asi jako když umře někdo, koho jsme měli rádi víc než sami sebe mnohdy ještě s pocitem, že to bylo kvůli tomu, jak jsme špatní a že nás nenávidí, či námi pohrdá atd...
• Proto je tak děsivé a těžké vymaňovat se z psychické závislosti na druhém člověku, který nám podkopal vlastní sebedůvěru