nemoci-sympt/PSYCHOLOGIE/zavislost-ve-vztahu/psychoterapeut

Láska v psychoterapii

• Bývá odůvodněné chválit touhou vedené, neúzkostné odhodlání k milostným prožitkům klienta. [12]
• Nesoudit a nedusit cit, ale chválit ho, ptát se po něm, po jeho zjevných, zasutých a časem proměněných významech. [12]
• Psychoterapie podporuje sílu a mohutnost života. S ním také vnímavost k jeho milostnému přesahu. [12]
• Již pouhá účast na duševně intimních procesech sbližuje. [12]
• Milostné pouto začínajícího vztahu nepochybně sílí laskavou vstřícností k jinakému a jeho ponechání ve jeho svobodě. [12]
• Mnohý projev zamilovanosti klienta zastírá jeho závislost na psychoterapeutovi a neochotu k samostatnému vývoji k radostné soběstačnosti. [12]
• Závislý psychoterapeut nemůže a nechce léčit závislosti sého klienta. [12]
• Závislost v psychoterapeutickém vztahu je vzájemným, zbytečným, neobhajitelným a dlouhodobý proces obnovy zdraví brzdícím vlivem. [12]
• Psychoterapeut by měl ošetřovat svou a skrze ni i vztahovou a klientovu nezávislost. [12]
• Proto projasňujeme psychoterapeutický proces, ozřejmujeme citový život klientů a svůj vlastní prožitek především tady a teď. [12]
• Psychoterapeut se zdržuje veškerých citových projevů, o kterých se můžeme domnívat, že by mohly k závislosti klienta vést a tím klienta poškozovat. [12]
• Neohromuje, neflirtuje, neslibuje, neříká možná, když ví že nikdy a ne, nepředstírá zájem tam, kde není, nedává klientovi podmínky s vyhlídkou nějaké naděje, citově nevydírá
• Zároveň však nedává najevo pohrádní, znechucení či odpor nebo posměšky
• Jasně dává najevo pravidla neutrálního vztahu a hranice a to tak, že jasně a opakovaně, setrvale a konzistentně od samého začátku a trvá na nich a neváhá o tom otevřeně mluvit, kdykoliv má pocit, že to klient překračuje nebo si dělá nějaké iluze
• Respektuje a zodpovědně zvažuje klientovy útrapné prožitky psychoterapie. [12]
• Pouto může sílit provázaností životů neb slábnout a lámat se marnými oběťmi.
• Máme vnímat proměny pout v čase, uvědomovat si vlastní dobrou práci na špatném díle jiného, ponechávat jiné v jejich starosti o pouta a radosti z osvobození. [12]
• Pouto trvalého vztahu je silné porozuměním existenciálních daností pouta, průkazné srozumitelnosti citových rozpoložení ve vztahu. Pouto trvalého vztahu sílí přijetím dějinného života, jeho kladením ke vzájemnému smyslu a naproti tomu oslabuje zauzlením plynutí niterného času, ztrátou důvěry ve smysl společného prožívání, pádem do bídy pohodlí, zbabělým předstíráním, taktizováním a zneužíváním. [12]
• Psychoterapeutické pouto vzniká z léčebné péče, když čelíme psychické nouzi, láskou rozpouštíme neodůvodněné pocity viny a nedostatečnosti. [12]
• Sílí uctivou účastí na jinakosti druhého. [12]
• Psychoterapie je odhodláním nést tíži citově významných pout s klientem. [12]
• Milostný vztah nebývá nemravný tím, že je milostný, ale tím, že:
• Je zatížený čímsi milostně nevysloveným
• Existenciálně obtížným
• Tím, co do milostného vztahu nepatří
• Tím, co by si každý ze zamilovaných měl řešit jindy, jinde a jinak [12]
• Léčebné změny nenastávají porozuměním životním situacím a tím méně fascinacemi teoretických konstruktů, ale přijetím rozporného prožitku v bezpečí láskyplného vztahu [12]
• Silný a bezpečný prožitek sounáležitosti s někým zdravým dovoluje klientovi unést vyklonění do otázky sebe, sbírání inspirace a odhodlání k pokusu o jiné - sobě vlastnější - uspořádání sebe. [12]
• Popřený nebo zastřený vztah usnadňuje vztahové zneužití. Vztahová souměrnost a souměrné vědomí vztahu zneužití brání. [12]
• Tedy jasná otevřená upřímná komunikace - žádné dvojsmysly, možná a doufání či nejasné náznaky čehosi - prostě jasná pravidla, upřímná komunikace bez postranních úmyslů, bez hry na hodnocení zda je někdo dost dobrej na něco víc nebo ne... - to je bezepečné prostředí - nemuset usilovat o pozornost a porozumění psychoterapeuta a zároveň vědět od samého začátku, že nemá smysl usilovat o cokoliv víc - najít stabilitu, nemuset se bát neúspěchu, odmítnutí a vědět, kde jsou hranice
• Vzájemně sdílené prožitky společného psychického dění urychlují léčebné procesy a upevňují dosažené. Podporují nezávislost klienta, jeho vývoj k úplnosti a soběstačnosti. [12]
• Když se klientovi vrací zdraví a otevírá svět, zajímá se také o mě. Ptá se: "Jak, že jsem...?" [12]
• Vždy je za co klienta ctít a chválit. Již za to, že vůbec přišel, nebo se dokonce otevřeně projevil. Přijetí a uznání mu pomáhá více než úžasná interpretace. [12]

Klasická psychoterapie

• Možností je dnes nepřeberně - hodně záleží na štěstí
• Postupně sem si udělala vlastní názor na to, co je důležité a naopak, kde si dát větší pozor

Být vyslyšen

• Mnohdy pomůže už i jen tohle
• Vyslyšen a nesouzen, neodsouzen
• Teprve když je člověk vyslyšen, je pak ochoten poslouchat a možná něco měnit
• Velmi důležité pro jakoukoliv komunikaci i terapii
• Porozumění, přijetí, neodsuzování
• Samo tohle je už potrava, která mnohým chybí a její dodání ulevuje

Psaní

• Psát dopis nebo denník
• Dobře si při tom člověk uvědomí a urovná některé své myšlenky a emoce či postoje
• Co se však týká komunikace s živými lidmi, je lepší jim moc nepsat
• Dopad psaného textu může být uplně jiný než jste chtěli, nemusí být pochopen ani interpretován dobře, obzvláště pokud je příliš dlouhý

Hledání příčiny obtíží

• Terapeut může tušit a vidět nějaká typická schémata, může se ale i mýlit
• Ale ten, kdo si to musí v hlavě spojit je klient
• Někdy je klient klientem jen proto, že je natolik zmatený nebo zlomený, že příčinu nevnímá nebo nechce vnímat
• Pozor, nejde o to někoho z něčeho obivnit, ale pochopit mechanismus - proč se co dělo a proč se kdo jak choval atd.
• Pocity viny, strach ze selhání, nedostečnosti, strach z bolesti, zloba, zklamání,....to vše může bránit nám vidět věci a lidi, jaké jsou
• Je velmi přínosné získat další pohled od dalších lidí - vidět situaci z více aspektů

Rady jak z problému či deprese, jak se rozhodnout atd.

• Tady by měl člověk zbystřit - co je skutečně to správné rozhodnutí to může být pro každého zatraceně dost jiné
• Problém, který se nás bytostně netýká máme tendenci vnímat jednoduše a uchylovat se k nějakému obecně platnému klišé
• Náš dojem, že tak nějak by to mělo být správně je často výsledkem nějakých informací, které jsme do sebe nasáli ze svého okolí, médií, společnosti atd.
• Snadno hned vypouštíme z úst rady a doměnky o tom, co by daný člověk měl dělat nebo neměl, když řešení je přeci tak jasné
• Když se pak ocitneme v obdobné situaci sami, můžeme se začít dost divit, jak je možné, že nám naše vlastní doporučení moc nejde nebo nevyhovuje
• Nikdo nám nevidí do srdce a do toho, co by si naše srdce skutečně přálo
• Je tedy velké riziko, že žádná z rad nebude odpovídat tomu, co bychom jinak udělali, kdybychom uměli vnímat své srdce a lásku - ty nejhlubší emoce pod nánosem těch negativních
• Jedna věc je poslechnout si, co by na našem místě dělal někdo jiný
• Zcela jiná věc je poslechnout ho a udělat to co říká
• Svobodná živá bytost zodpovědná za svůj vlastní život tyto informace nepřijme slepě bez rozmyslu
• Ale promyslí a vybere si z toho pro sebe to, co jí osloví jako nejlepší možnost
• A v případě neúspěchu pak nebude obviňovat terapeuta za to, že mu zkazil život atp.
• Nestane se závislý na terapeutovi při každém dalším rozhodnutí
• Neexistuje žádné jediné správné rozhodnutí a řešení
• často člověk potřebuje udělat další chybu nebo něco, co tak zdánlivě vypadá, aby konečně získal tu správnou jistotu, pohled na věc jinýma očima, ověření situace, ztrátu posledních iluzí, pochopení, ujištění atd. než se vydá jinam
• Slepé poslechnutí terapeuta bez vlasntího hlubšího poruzumění situaci
• Může následně vést k dalšímu a dalšímu selhání
• Zhoršit náš vztah sám se sebou
• Vyústit v ještě silnější zapovězenou nutkavou činnost
• Vyhoření terapeuta i pacienta
• To, co vám kolem všichni radí, váš rozum ví také - přesto to nefungovalo - proto hledáte pomoc
• Ani trochu to nepomáhá, prostě je vám zle a pořádně

Selhání

• Nikdo kolem a nejspíš ani váš psychoterapeut a možná ani vy sami nechápete, co je ve vás tak silného a šíleného, že se nedokážete ovládnout a začít být šťastni a myslet na něco užitečného
• V případě vztahové závislosti nikdo nechápe, co vás k tomu člověku dál poutá a proč se k němu máte pořád tendenci vracet a proč se pořád dál trápíte tím, že vás nemá rád atd.
• Nikdo nemá soucit s vaším utrpením ani touhou po někom, kdo o vás nemá nejmenší zájem
• Ani vy sami a vnímáte to jako vlastní selhání a nenávidíte se za to ještě více a je vám ještě hůř
• Chápete, že to už není normální, ale stejně je to silnější než vy
• Pochopili jste, že vaše nutkavá přání vás ženou do záhuby, tak se snažíte dělat, co vám radí ostatní nebo co jste někde vyčetli
• Do všeho, co je proti vašemu srdci, se však musíte nutit a postupně vám dochází síla, opět selháváte uplně ve všem a pomalu ale jistě se propadáváte do deprese
• Přesto je však velmi léčivé snažit se obejvit a zkoumat, co vlastně by si to srdce přálo a proč
• Kdo s ním nežije v souladu, postupně přestává žít
• Je těžké udržet si svoji sebedůvěru, když vidíte, do jaké slepé uličky vás to žene
• Zase ho chcete potkat a říct mu, jak se Vám po něm stejská ? Jak byste chtěli poslouchat, co říká? Vždyť vy už přeci víte, jak je to marné...
• Zjevně o tom člověku máte pořád dál nějaké iluze. Sami sebe jste ještě nepřipravili o všechny naděje. Pořád máte pocit, že jste nezkusili všechno. Práce není dokončená.
• Nebo již práce dokončená je a původní láska se nyní převrátila do stejně intenzivní nenávisti. Již jste volnější, ale dál Vás k němu poutá pocit ukřivděnosti a další negativní emoce, možná i touha po pomstě. Klid tedy pořád nemáte.