nemoci-sympt/PSYCHOLOGIE/zavislost-ve-vztahu/spoluprace

Spolupráce

• Je normální schopnost a přání zdravých lidí - v harmonii, klidu a pořádku
• To však není nic pro někoho, kdo vás chce kontrolovat a ponižovat, ovládat, využívat a snižovat vaši sebedůvěru, aby si on připadal jako lepší
• Nikdy nebude ideální - pouze na začátku, dokud se mu vyplatí držet vás v té iluzi
• Dokud děláte přesně všechno, co chce a jak a obdivujete ho
• A dokud ho to baví
• Jakmile se mu to omrzí, máte smůlu a můžete se marně snažit a stejně to bude k ničemu
• On vám nedovolí, abyste mohli pracovat a mít pocit z dobře odvedené práce
• Postará se, abyste se tam cítili blbě skrz na skrz - to je velmi toxické působení
• A věřte nebo ne, je to pro něho dokonce důležitější než vyřešení nějakého problému či práce
• Nejde jim o harmonické vztahy a nebojí se ani selhání projektu - vždyť to mohou celé hodit na Vás a ještě na tom mohou třeba něco vydělat a to pro ně může být i lákavější cíl než nějaká vaše nebo vámi odvedená nebo dokončená práce
• Bacha na to, můžou to mít v hlavě opravdu všechno uplně jinak... tak jinak, že si to nebudete schopni zpočátku ani představit, jaké jsou to šachy.
• Samozřejmě, že to musí nastrčit na to, jako že vy jste "zcela nekompetentní" a na to, jak se ve vás "strašně zmýlil"
• Je to jeho dokonalá projekce, ze které nemáte úniku
• Ať uděláte, cokoliv, on to vždy uvidí z téhle perspektivy a nenechá se přesvědčit, že je to jinak a celé špatně
• Mno a co hůř... on to totiž dělá schválně, protože se tím baví !!! To je to, co ho pohání vpřed.
• Jenom to musí nastrčit všechno tak, aby to vypadalo jako vaše chyba a ne jeho
• Jste tak směšní, bezradní, vytočení, když se snažíte volat, že to není pravda... zatímco on už dávno dal svoji verzi předem
• Takže situace pro vás nemá dobré řešení - pokud jste vedle takhle odporného nemorálního neférového hajzla, je lepší odejít pryč
• O jakékoliv spolupráci nemůže být ani řeč - vždy na to dojedete, to je jedná vaše jistota
• Pokud o někom zjistíte, že záměrně bojkotuje spolupráci s vámi, je zcela na místě z toho vyvodit všechny další důsledky
• Především nedojelzat a o další spolupráci se třeba už dál ani nesnažit - hlavně už se o žádnou spolupráci nejedná - na to jsou potřeba 2
• Sám bude všechnu vaší snahu o spolupráci blokovat a pak vás klidně před ostatními obviní z toho, že vy jste ten, kdo nespolupruacuje
• Pokud je to oblíbená charismatická osoba, které všechno ostatní žerou i s navijákem, jste ve velmi špatné pozici
• Hodně zákeřní lidé si umí tyto své zvrhlé potřeby vybíjet velmi skrytě vždy na jednom či dvou málo duležitých lidech v kolektivu tak, aby jim to u ostatních prošlo bez většího povšimnutí a nebo ještě skrytěji doma na partnerce či partnerovi ev. i dětech
• To nejhorší, co se vám může stát je, že to neprokouknete včas
• Nadále se snažíte a důvěřujete jim, zatímco oni vymýšlí, jak vás zákeřně potopit před uplně všemi
• Může to skončit i tím, že na vás navléknou i nějaké svoje podvody a zločiny, pokdu se důvěřivě chytíte do nějaké jejich pasti
• Věřte své intuici - pokdu jí máte
• Berte své hranice za závazné
• Pokud jednou někoho prokouknete, nikdy nezapomeňte, jak se zachoval a vyvoďte z toho všechny možné důsledky
• Zrušte své citové vazby, připoutání, oddanost, loajálnost, jakékoliv sebeobětování a začněte konečně myslet na vlastní bezpečnost, včetně odchodu jinam
• Je poučné slyšet lidi mluvit poté, co je někdo jejich blízký podvedl a obral o všechno nebo se pokusil o vraždu
• Najednou si lidé vybavují mnoho situací, které nebyly v pořádku a oni jim to v zaslepení a doufání v lepší změnu tolerovali
• Vždy se pak ukáže, jaká to byla fatální chyba
• Vždy bylo přítomno nějaké varování, ale oběť ho nedokázala správně interpretovat a zachovat se dle toho správně

Spolupráce s narcistickou osobností nikdy nefunguje dlouho

• Ať děláte cokoliv, dřív nebo později se dočkáte nevděku a podrazu
• Vy se snažíte tomu člověku pomoct a udělat vše, aby byl rád a aby se mu dařilo, ev. to, co Vám řekl
• Pohání Vás dobrý pocit, že pro někoho tak fajn děláte něco, co mu pomůže
• Problém však je, že ten někdo si Vaší pomoci a dobré vůle ve spolupráci neváží
• Pokud mu pomáháte příliš dobře, může se cítít zahanben jako že s ním soutěžíte nebo se ho snažíte svázat vděčností a ovládnout ho tak, jak on je zvyklý si omotávat lidi kolem svého prstu
• Takže to v něm paradoxně vyvolá pocit strachu, nejistoty a obavy že ho chcete ovládnout nebo že jste lepší než on
• A to on za žádnou cenu nemůže strpět !!!!
• Takže vás srazí a vaší spolupráci začně kazit a uplně nelogicky vám vaší práci začne sabotovat
• účel bude jediný - dokázat vám, že jste debil a že jste horší než on a že to bez jeho zvýšeného nadřazeneho diktátu pokaždé přecijen poserete
• A hlavně nesmí vám z té práce narůst moc sebedůvěry a dobrých pocitů nebo osobní hrdosti za dobře odvedenou práci, to by ho rozzuřilo uplně nejvíc, protože to Vás mohl ztratit z kontroly a ovládání, kdybyste byli příliš samostatní a sebejistí
• Takže jinými slovy, těmto lidem se nikdy nazavděčíte a nikdy Vám skutečně nepoděkují
• Je to pro ně podobně obtížné a nepřijatelné jako se vám omluvit

• Ne, že by tito lidé nebyli spolupráce schopni, oni jsou, ale jenom za podmínky, že z toho vždy vyjdou jako ti nejlepší a nejdůležitější, bez kterých by se přestala točit zeměkoule
• Cokoliv a kdokoliv jim tenhle jejich pocit nebo pozici vědomě nebo nevědomě ohrozí, tak se prostě se zlou potáže
• Neřešte nikdy neřešitelné problémy jiných lidí, pokud se to bezprsotředně netýká i vás
• Nejde o řešení problému, ale o ponížení a pokoření všech, co by se o to chtěli pokusit - je to špinavá hra

Protichůdná zadání

• Aby z vás udělali blbce - aby vám dokázali, že i když uděláte cokoliv, nikdy do nebude dost dobré
• Jednou vás neupřímně chválí a vy víte, že o vás vědí kulové - víte, tedy, že je to jen účelové mazání medu kolem huby, aby jste pro ně něco udělali
• "Ty jsi tak dobrá, ty vždycky všechno najdeš..." "Ty to zjistíš, ty jsi na to dobrá..."
• Pak vás třeba požádají, abyste jim dohledali nějaké informace, které jsou pro ně moc a moc důležité.... a poslali jim to e-mailem
• Splníte úkol - precizně a pečlivě a ve svém volném čase - v mailu mají všechno, co bymohli potřebovat
• A hle - místo poděkování vám neváhají zatelefonovat, aby vám vynadali, že je zahlcujete informacemi, že nemají čas to číst a ať už jim hlavně proboha nic neposíláte
• A ještě jsou schopní vám vyčítat, že mají mail plný jiných zpráv a že ty vaše to tam dělají nepřehledné
• Cejtíte se z toho zklamaně a provinile ? Špatně ?

Nemusíte - vaši pochlebovači vám právě sdělují:

• Nevím, co chci - něco sem chtěl, teď to nechci a rozčiluje mě to - včetně tebe
• Jsem debil, co si neváží tvé pomoci
• Sem pitomec, co si neumí v mailu udělat kolonku a nastavit filtry tak, aby vaše nebo jakákoliv jiná důležitá nebo nedůležitá komunikace chodila stranou do jedné složky
• A protože sem takový sráč, tak než abych přiznal, že možná umíš něco, co já ne, tak ti vynadám za všechno i za to, že v tom teď vám nepořádek

Teď, když vidíte i druhou stranu jejich tváře (bohužel tu pravdivější)

• Jaké z toho vyvodíte důsledky ?
• Budete ještě někdy něco pro ně hledat ????
• NEEEE !
• Važte si proboha svojeho vlastního času a sami sebe !!!
• Tohle nemáte zapotřebí

Např.

Webové stránky

• Leden: Já bych tak moc potřebovala mít web, ale nemám peníze si to někde zaplatit. Ani nemám čas se to učit.
• Já ti to všechno udělám. To je maličkost. Předělám Ti svůj web na Tvůj, jen si pak budeme muset na 30 minut sednout a ukážu Ti, jak ten redakční systém funguje a jak si to budeš pak sama spravovat.
• Tak jo, to by bylo fajn.
• Konec ledna: Hodiny práce na webu byly dokončeny. Web je funkční, včetně všech požadovaných informací. Pojď se sejít, ať to doladíme, co tam mám ještě upravit a ať Ti ukážu, co a jak s tím můžeš dělat. Bude to tak na 30-60 minut.
• "Já na teď nemám čas na žádné vysedávání. Pošli mi to do e-mailu."
• Březen: Je to příliš komplikované, moc tomu nerozumím, ale podařilo se mi tam se přihlásit a změnit tam pracovní dobu. Jo, je to dobrý.
• "Tak to je super, pojď naplánovat, kdy Ti to dovysvětlím."
• žádná odpověď
• Červen: "Koukala sem se na internet a ty ostudné stránky tam pořád jsou. Už jsem ti přeci jednou jasně řekla, že si přeju, abysto smazala. Ani jsem neměla tušení, že se to ještě někde zobrazuje. Okamžitě to smaž, nebo začnu řešit, že mi tím poškozuješ dobré jméno."
• Poděkování, vděčnost, spolupráce, nebo slušná prosba o zrušení webu nebo snad omluva za neadekvátní reakci ?
• Zkrátka ani prdlajz. Jediné, co jste si mohli vysloužit byl debilní pocit a hnusná pachuť, jako že jste jí snad ještě poškodili nebo co.

Nátěr bazénu

• Rozpraskaná prkna s loupající se barvou - vyměnit nebo ještě ošetřit ? Výměna bude stát horu peněz za nové dřevo a truhláře. To si nemůžeme dovolit. Tak tedy ještě tento rok ošetřit. Ale kdo to udělá. To bude drahé jako ten truhlář. Čím tu barvu dáme dolů? Nic na to nemám a opalovat to nemůžeme kvůli té folii. To je komplikace. Komu sem co udělala, že se ta barva tak hnusně loupe. To tedy neívm, co s tím uděláme. Budeme na to muset pozvat doborníka a to bude peněz.
• Ok. Mám super brusku na dřevo a umím s ní dobře pracovat. Neměj strach, všechno zbrousím a znovu natřu. Ale to ti napadá do vody a zničíš tady to koupání a bude zanesená filtrace. To nemůžeš udělat.
• Mno ne, to si koupím takovou tu malířskou zakrývací folii a zalepím celou vodní hladinu než to začnu dělat, aby do toho nic nenapadalo.
• To nedokážeš, to nejde, to je přeci příliš kompolikované. Já ti s tím nemůžu pomáhat, já sem udřená, že nevím jak to všechno zvládnu. Přestaň si vymýšlet komplikace. Musíme to nechat neošetřené nebo za to zaplatit odborníkovi.
• V kom by se nevařila krev po takových kecech a kdo by nechtěl mamince dokázat, že už není malý neschopný cucák a že to, co říká, myslí vážně
• Je potřeba to opravit? Ano. Umím to opravit? Ano. Je to pro mámu problém? Ano. Tak se do toho dám, protože když to bude opravené, bude po problému. To jí přeci pomůže. Poslouchat tohle nesmyslné zacyklené remcání pořád dokola, to nikam nevede.
• Obchod, folie, domu, bruska, barvy, houbičky, štětce.....a už mám všechno.
• Hodinu oblepuji vodní hladinubazenu, abych jí ukázala, že to není nesmysl a že to jde, když se chce. Už to mám po hodině práce skoro hotové. Chybí už jen dva metry oblepování. Přichází k bazénu. Podívej mami, jak to jde. Už to mám skoro hotové a pak to můžu uplně klidně obrousit, sděluji s nadšením. Řeším přeci neřešitelný problém, už to nebude problém !
• Mno a co ona? "Dej tu folii pryč, já se chci teď jít vykoupat." Cooo??? Cože ???? To sakra nevidíš, kolik mi to dalo práce??? To nevidíš, že už to bude za chvíli hotové? To nemůžeš jeden večer odložit a musíš jít honem jako malý dítě, co nechápe význam věcí ???
• S nadávkama na moji adresu tedy milostivě odkráčí. Za chvíli však přijde k bazénu její partner a situace se opakuje. Ten naštěstí není mentálně tak mimo, takže to hned pochopí a odejde s tím, že pár hodin počká, protože oprava je důležitá.
• Bazén obrousím a natřu, ale samořejmě do hlubokých puklin barva moc nejde a i to, kam šla, stejně druhý den na slunci praskne a do dřeva zeje díra. Chtělo by to nějaký tmel a přetřít to. Najdu tmel a provedu to. Jenže ouha. Tmel je divná směs, která nepřilne kam má a rozpuští se ve vodě a horní nátěr nabobtná a jde dolu i tmelem, který pak světle špiní zbylý nátěr. Třetí den prkna už vypadají zase ošklivě. Ano, byla to chyba. Je ptořeba vzít zase brusku a sundat ty místa dolu a opravit nátěr houbičkou. Práce asi tak na 3h. Chci to napravit.
• Matka si to však nepřeje a vidí v tom důkaz mojí inkompetence. Opravdu to chci opravit, už tam mám nářadí a všechno další. Prý mám však přijít až za týden, až se nebudou koupat. Přijdu za týden, ale moje nářadí je odstěhované do jiného domu někam pryč. Sháním se po něm, ale dostanu vynadáno, že jsem přišla neplánovaně. Že s nikým nekomunikuji o tom, co plánuju. Prý sme se na ničem nedomluvili a jenom sem se na ně vykašlala, zmrvila to a nechala je to vyžrat a ani sem po sobě neuklidila svoje krámy, které museli odvážet pryč, aby tam bylo uklizeno.
• Snažila sem se to vysvětlit, ale nikdo mě neposlouchal a ona mi řekla s takovou neskutečnou libostí a pocitem zadostiučinění v tónu hlasu, že já a moje sestra jsme takové rezolutní krávy, co si myslí, že mají patent na pravdu, že mi málem upadnul telefon.
• Sem jí řekla, že to si tedy zapíšu a ona na to, že můžu klidně dvakrát. Jenže já sem ten bazeen chtěla doopravit, když sem udělala chybu. Nechat to takhle není hezký. Tak se ptám, kde jsou moje věci a že si pro to přijdu a ona mi nechtěla říct, kde jsou a místo toho mi začala říkat, že neví samou prací kam skočit a že jí jenom přidělávám samou prací navíc a že jí všichni honíme a že je z nás už unavená a ať jí s tím neotravuju. Prý že všude jen všechno pomrvíme a ona pak chudák složitě si to všechno musí vyžrat a řešit to po nás. Rozzuřila mě doběla, tak jsem jí taky něco řekla a ona mi típla hovor.
• Pak sem komunikovala se sestrou telefonem, která stála vedle matky. Že se to msuí opravit je jasný. Tak kde má segra tu brusku. Řekneš nám to nebo ne? Může si pro ní přijít ? A zase, když ona to obrousí až do dřeva a to není dobře, to bude moc, a jestli tam dá zase další nátěr, tak to taky nebude dobře, to se bude zase loupat... Krátce sem matce řekla, že u prken 2 cm tlustých, co jsou prasklé skrz na skrz a budou se za rok stejně možná muset měnit, ždáný milimetr v tloušťce na míň neuškodí a že výbrus reguluju podle toho, jak na to tlačím a že zas tak moc snadno to do dřeva nejde a že barvu opravím jen v místech, kde ji nejrpve strhnu, takže žádné vysoké vrstvy nikde nebudou. Neměla na to ždánou odpověď, ale stejně se snažila mi říct, že ať udělám, co udělám, tak to bude špatně. Stra na ní nakonec uhodila, ať kouká říct, kde je ta bruska. Takže po chvíli trapného ticha jsme se dozvěděli kde je a kam si pro ní mám přinést.
• Než sem si srovnala v hlavě, že bazén opravuju kvůli zbytku rodiny a svému vlastnímu dobrému pocitu z dokončené práce a ne kvůli tomu,abych pomohla matce a dokázala jí, že se dřevem něco umím, tak sem měla v těle tak hnusnej a odporněj pocit, že bych se málem k té opravě ani nepřinutila.
• Sečteno a shrnuto, dokud nám jde jen o harmonii a konstruktivní řešení problému, tuto situaci nemáme šanci pochopit. Dokud se budu na maminku vázat a snažit se jí pomoct, aby nebyla udřená a nemocná, asi se z toho psychicky zhorutím s pocitem, že mi nerozumí, že monu pohrdá a že sem udělala nenapravitelnou chybu a že sem neměla radši nidky na nic sahat.
• Jenže o čem ta nepochopitlená situace vlastně byla:
• První krok: mám tady nátěr bazénu, ale nikdo z vás tady není dost dobrý na řešení, musí se zaplatit odborník. Odborník. A nebo pak to všechno zachráním já a obětuju se, nikomu nic neřeknu a tu náročnou práci udělám sama a pak Vám budu vyprávět, jak ste mě v tom nechali samotnou vy kůže líný, neschopný.
• Druhý krok: tak tys mi nerozuměla, že to nejde zakrýt? Tak já se tedy jdu koupat a koukej to sundat, protože ty tady nic zakrývat nebudeš. Je mi u prdele, kolik ti to dalo práce. Sere mě, že nejsi bezradná a nečekáš jako tele na to, jak tvoje udřená maminka zavolá odborníka za 10 tisíc kč a nebo pak půjde sama si to statečně udělat.
• Třetí krok: Tak tys to nakonec opravila, ty seš ale suverenní kráva. To mě za to měli všichni obdivovat. Sem ráda, žes udělala chybu, aspoň ti to můžu konečně říct.
• čtvrtý krok: Tak ty tu chybu chceš po sobě opravit? Nestačilo Ti, že sem tě už 2x poslala domu? Ne, ne. To ti nedovolím. Musím Tě přeci ponížit tím, jak jsi neschopná a vyřešit to sama. Ty se musíš uvařit v tom, jak mi ubližuješ svojí neschopností a jak jsem kvůli Tobě nemocná a unavená.
• Tohle, že je spolupráce ??? Takže bazén je přebroušenej, natřenej a konečně se na to dá koukat, ale myslíte, že mi někdo poděkoval? Nebo jestli se mi někdo omluvil za ty sprosté urážky typu suverenní kráva? Ani prd. Na mě a na mých pocitech přeci nezáleží, že nebo snad na mém sebevědomí či sebedůvěře.

• A tahleta samá osoba je v jiné příhodě schopná vmést mi do obličeje, že nemám za nehet sebeúcty
• A když jí řeknu, že už sem to pochopila a že jakmile mne začne urážet, tak se spolu přestaneme bavit, že to nehodlám poslouchat, tak se málem vzteky zblázní...

Přípojky na plyn

• Jeden pozemek a sousední pozemek - u obou je potřeba vyjednat připojení k inženýrským sítím
• Jeden z majitelů se v tom trochu vyzná a tak jde na úřad a tam zjistí všechno potřebné a začne to zajišťovat a protože se sousedem vedle má dobré vztahy, tak si myslí, že mu pomůže, když mu to vyjedná také, protože ví, že to potřebuje také
• Předdomluví mu tam všechno to, co i pro sebe a spokojeně mu nese formuláře, které získal i pro něho
• Jenže co se nestane, soused se najednou rozzlobí a začne na něho křičet, co se mi do toho sereš, snad si nemyslíš, že si mě takhle nějak zavděčíš nebo co a že ti pak za to budu líbat nohy nebo co. Do tohohle ti vůbec nic není, to si nezvykej... atd.

• Klíčové k zamyšlení bylo, že tam padlo, jak to ze sebe sypal, "Si myslíš, že si mě tím snad zavděčíš nebo co.....líbat nohy". Normální člověk by řekl: "Děkuju, to je milé, že jsi myslel i na mě."
• Jenže pro ně je ponižující přijmout pomoc, kterou sami vždy ostatním tak nabízejí a se tady i prozradil, co tím svýmpomáháním druhým sám od druhých očekává - že mu budou líbat nohy...
• Pokud někdo pomáhá druhým lidem jenom za účelem je pak ovládat a manipulovat, tak potom vůbec nechápe, že by to někdo mohl udělat třeba jenom tak jako přátelský akt
• Buď se tím cítí být ohroženi - jejich dominantní postavení - a zaútočí
• A nebo s vámi obchodují a pečlivě váží, kolik čeho kdo udělal či investoval a dávají si pozor, aby neudělali ani o píď víc, než je nezbytně potřeba k tomu, abyste kolem nich poskakovali jako kolem středu vesmíru
• Nebo vás už vnímají jako někoho, koho si obmotali kolem prstu a moc si ho neváží a jeho posluhování pak berou za samozřejmost...

Fotograf a pronájem bytu

• Před týdnem:
• Sestra: Já ti to nafotím, mám dobrý objektiv na fotoaparátu nebo i na mobilu. Na internetovou inzerci bytu to stačí.
• Matka: Jenže já to chci od profesionála. Co ty víš o focení.
• Všechno se musí uklidit, schovat, týden předem se mluvío termínu, kdy příjde "Pan Fotograf". "Profesionál."
• Pak to proběhne. Mladý kluk s obyčejnou zrdcadlovkou tam 20 minut něco cvaká. Nikdo nesmí chodit a překážet.
• Pak přijde mailem info:
• V ceně 2 000 kč si vyberte 5 fotek z nabídky, každá další, kde upravím jas a kontrast a výřez, je za 99 kč.
• To fakt není málo peněz. 5 fotek je málo, do inzerce jich je potřeba mnohem víc, aby se ukázalo co nejvíc krásných částí vybavení.
• Sestra: Hele, to náš foťák umí taky a zadarmo a úpravy ve fotoshopu jakbysemt.
• Matka: Kdybys mi to řekla dřív, mohli sme ušetřit. Jenže já ti nestojím ani za pár slov, tak si to musím zařídit sama, tak to mam.
• Sestra: Vždyť sem ti to nabízela.
• Matka: Já si na nic takového nepamatuju. To si zase vymejšlíš.
• Sestra: Tak vyber tedy 5 fotek od něho a já nafotím to další a vybereš si pak i ode mne, abys nemusela tolik připlácet
• Matka: To chci tedy vidět. Vždyť ty rozumíš focení jak koza petrželi.
• Další den:
• Sestra přijde na místo a snaží se fotit, ale už se tam válí různé předměty, tak je přesune mimo pole záběru. Tu se objeví matka a začne jí nadávat, co jí tam omezuje její existenci, že jí to unavuje, otravuje, rozčiluje a co tam opruzuje, ať jde dělat něco jiného rozumného. Fotky jí ani trochu nezajímají.
• Cyhtám se za hlavu, co je na tom tak těžkého postát 10 minut stranou a počkat až to párkrát vyfotí. Je to však nepřekonatelný problém, který si vyžádá mnoho urážek na adresu sestry. Je z toho doslova drama.
• Samozřejmě, že nebude mít tak dobré záběry jako fotograf - vždyť jí defacto naschvál nebyl udělán prostor
• Tito lidé nikdy neumí přiznat chybu a tím je blokovaná i oprava, i omluva i uznání kohokoliv jiného, kdo pomáhá nebo i poděkování
• Proč proboha nemohla říct, no tak to zkus nafotit taky, kouknem, co z toho vyleze, za to nic nedáme...
• To je příliš jednoduché, že ? Ještě by z toho mohl mít někdo dobrý pocit.
• To radši vysolím po 99 kč za každou další fotku nějakému klukovi a budu ho opěvovat za jeho profesionalitu, jen když se někdo doma bude kvůli tomu cejtit hůř
• no, není to super kšeft ?