nemoci-sympt/PSYCHOLOGIE/zavislost-ve-vztahu/teseni-se-nadmerne

Nadměrné těšení se na někoho

• Zhoršená schopnost s ním pak "rozumně - adekvátně" komunikovat
• Pak se mu zdáme divní a nestojíme mu třeba ani za pár slov
• O to hlubší a bolestnější prožívá závislý člověk pak vnitřní bolest
• Sevření hrudníku a fyzická bolest, jako černá díra v hrudi
• Bolestivý stesk
• Vnímala jsem toto nadměrné těšení se na milovanou osobu jako vzrušení, prudkou zamilovanost a touhu, jako ohromnou touhu a těšení se na setkání s někým, kdo už tak moc chyběl, po kem se mi tak moc stejskalo...

• časem jsem zjistila, že když ono nadměrné vzrušení a těšení se na milovanou osobu jen ještě o kousíček stoupne, že je to vlastně uplně jen prach sprostý hnusný stres a nic dalšího
• Stres, kdy se vám stáhne žaludek jako před zkouško z anatomie a ruce se vám třesou jako po předvákování se kofeinem
• Dýchá se tak blbě, že moze nemyslí, hrudník se stahuje a nohy a ruce vás neposlouchají
• Hrdlo se stáhne, že mluvit je skoro nemožné
• S každým krokem jste slabší a slabší, až skoro zkoprnělí
• Na koho že jste se to těšili ?
• Raději jděte jinym směrem, Vaše tělo Vám zuby nehty dává najevo, že se bojí
• Je to hluboká intuice těla, že ten na koho se těšíte, vám může způsobit silnou bolest nebo ještě něco horšího
• I když jsem toho člověka už konečně přestala milovat, po tom, co všechno mi provedl, když vím, že ho mám někde potkat, tak tahleta reakce se objeví znovu
• Ale už to aspoň nevnímám jako projev zamilovanosti a touhy, ale jako silnou intuici těla, které ví, že ta osoba je jen nebezpečný predátor v beránčí kůži
• Když už vím, že to tak je, můžu svému tělu a emocím věřit a konečně je respektovat
• Nechodit tedy zbyečně nikam, kde tohohle nenávistného člověka můžu potkat a ani nikam jinám s nikým jiným, ze kterého mám podobný pocit v těle
• Díky prožitým traumatickým emocím sem tedy konečně pochopila, že stresová reakce těla opravdu není projev žádné lásky, ale strachu, který má jasný důvod a že je nadmíru dobré tyhle signály těla brát s naprostou vážností

• Touha po vzrušení, těšíme se a už se nemůžeme dočkat, až se z toho třeseme, když má přijít ten moment, kdy ho potkáme...
• Máme pocit, že už to dál bez něj nevydržíme, tak moc si přejeme....tolik toužíme...
• Ale je to vlastně návyková forma stresu
• Lidé, kteří vám nepůsobí podobný stres, se vám zdají nezajímaví, málo vzrušující a přitažliví
• Když nás pak tito "dokonalí" partneři odkopnou jako bezcenné, jsme pak se svojí návykovou drogou uplně na dně - žádný hodný člověk co zbyl kolem nás a snaží se nám pomoct, v nás nevyplaví naše stresové hormony, které máme v hlavě spřažené s pocitem lásky a blízkostí našich milovaných rodičů z dětství...

• Vaše těšení se není nic jiného než halda strachu s prach sprostým stresem
• Je to dané haldou očekávání a touhy po uspokojení a zároveň nejistotou až strachem z toho, že to zase nedostanete
• Do podobného stavu se snadno dostanete, když den nebudete jíst a pak vám někdo zavoní jídlem u nosu
• Ruce se vám budou třást stejně a žaludek svírat také a nebude chybět ani násedná slabost, když ještě chvíli vydržíte...
• Pak si ještě můžete jít zaběhat a ucítíte stejné dušnost a slabost, až bezmoc a stejné hormony
• Není náhodou, že někteří lidé neumí rozlišit stres a strach od hladu a všechny nepříjemné pocity zajídají
• Obojí umí stimulovat sympatický nervový systém
• A když je nám někdo sympatický
• Umí nás to rozhodit stejně, obzvláště tedy pokud našemu srdci připomíná někoho důvěrně známeho z dětství, koho jsme milovali, ale zároveň od něho zažili hodně emoční nebod dokonce fyzické bolesti
• Všechno je to pak obsaženo v jednom momentu a my nerozumíme tomu, proč se chováme najednou tak nepochopitelně divně
• Když nás stres přehltí, může se stát, že abychom to vůbec ustáli, ovládneme se vůlí a emoce se najednou "vypnou" - umrtví - disociujeme
• Jsme potom takoví robotičtí, nespontánní, jako slon z porcelánu, nepohotoví