nemoci-sympt/PSYCHOLOGIE/zavislost-ve-vztahu/vazba-dite-matka

Úzkost a strach - vztahem rodičů k dítěti

Vazba dítě - matka

Citová vazba - attachment a vývoj v dětství

• Označuje primárně citové přilnutí malého dítěte k matce a dalším blízkým osobám [9]
• Jednání zvyšuje šance dítěte na přežití
• Základním pudem je přimknutí k matce, jež se projevuje pěti instinktivními reakcemi
• Krmením, úsměvem, mazlením, pláčem a následováním. [9]
• Dítě vyhledává matčinu blízkost zejména když
• Zažívá strach
• Když se cítí být například odloučen od matky
• Prožívá neznámé situace
• Trpí tělesnými bolestmi [9]
• Její blízkosti se dožaduje aby si zajistilo bezpečí, ochranu a jistotu:
• Očním kontaktem
• Pláčem [9]
• Pokud není hlavní vztahová osoba ve chvílích potřeby blízkosti přítomna nebo je od ní dítě odloučeno, reaguje na takovou situaci dítě
• Pláčem
• Vztekem
• Vydává se pečující osobu hledat [9]
• Není-li pečující osoba k dispozici, vzniká tzv. anihilační úzkost.
• 1. rok života si dítě vytváří žebříček vztahových osob
• Může se obrátit s žalem na 2. vztahovou osobu - například otce [9]
• Kojenec si vytváří vnitřní modely chování jak matčina, tak i svého a emocí s nimi spojenými [9]
• „vnitřní pracovní modely“
• činí chování vztahové osoby a dítěte srozumitelné a předvídatelné [9]
• Rozvíjí se v takzvanou „reprezentaci vztahové vazby“ [9]
• Podle kvality interakce mezi pečující osobou a dítětem se utváří jistá nebo nejistá citová vazba [7]
• Má-li kojenec u matky jistou emocionální základnu, tedy má-li s ní jistou citovou vazbu, potom je schopno jít zkoumat své okolí a vzdálit se od matky, aniž by pociťoval takzvanou separační úzkost. [9]
• V průběhu prozkoumávání okolí musí být k dispozici jako „bezpečná základna“ („secure base“), aby se k ní kdykoliv mohlo dítě vrátit [9]
• Významný dopad na sociální i emocionální vývoj jedince a tím ovlivňuje celý jeho život [9]
• Základní vztahové zkušenosti citové vazby mají jedinci tendence uplatňovat i v dospělých vztazích s blízkými lidmi [7]

Separační úzkost

• Zdravým projevem citového vývoje dítěte [11]
• Nejčastěji mezi 6–12. m.(5-18. m.)
• Téměř nevydrží bez přítomnosti matky
• Mohutný pláč, kdykoliv se od něj jen trochu vzdálíte
• Chce jen a jen Vás
• U jiných osob nyní vydrží jen chvíli anebo vůbec
• žádá, abyste byla přímo vedle něho nebo ho nosila [11]
• Potencionální problém
• Když se neprojeví vůbec [11]
• Je hrubě potlačena [11]
• V žádném případě neignorujte citové potřeby dítěte [11]
• Výraznější separační úzkost = děti mají málo projevů lásky!

Typy citové vazby v dětství

Jistá citová vazba

• Dítě projevuje negativní emoce po odchodu matky
• Po jejím příchodu se však nechá utišit a obnoví svojí hravou aktivitu (explorace). [9]
• Matčina blízkost a tělesný kontakt s ní mu tedy slouží jako zdroj útěchy, jistoty a bezpečí. [9]
• Při odloučení přirozeně zažívá neklid a určitou míru stresu, ale díky převládajícímu vzorci přesvědčení o matčině dostupnosti a citlivosti je schopné tuto situaci relativně bez obtíží zvládnout a po matčině návratu pokračovat v předchozí činnosti [9]
• Dítě projevuje radost, vyžaduje tělesný kontakt s matkou po situaci odloučení [7]
• Je schopno se po krátké době opět vrátit k jiné činnosti. [7]
• Asi u dvou třetin dětské neklinické populace(Ainsworth et al., 1979) [9]

Nejistá vazba

• Třetině dětí není jejich pečovatel schopen poskytnout emoční a fyzickou ochranu anebo ji poskytuje nekonzistentně
• Podmiňuje vztah, který nazýváme nejistá citová vazba (insecure attachment) [9]
• Absence radosti z návratu matky [7]
• Následně odtažitým chováním ve vztahu k matce [7]
• Radost z návratu matky, která je spojena s ambivalencí v podobě agresivního chování vůči ní [7]

Úzkostně vyhýbavý typ vazby (A)

• Své úzkosti soustavně potlačují, aby získaly ochranu před vnitřním a vnějším ohrožením
• Obranná strategie odráží zkušenost, že se jim matka věnuje pouze když jsou „hodné“, „nezlobí“ a nedělají „problémy“ [9]
• Pečující osoby se jeví jako
• Málo citlivé a nepřístupné [9]
• Chladní, odmítaví, necitliví pčovatelé [13]
• Na podněty dítěte neodpovídají včas ani adekvátně k momentálním potřebám [9]
• Lidé s tímto typem nejisté vazby bývají
• Chladní
• Soutěživí
• Neustále se kontrolují, aby nedávali najevo své emoce [9]

Úzkostně ambivalentní typ vazby (C)

• Dávají své negativní emoce výrazně najevo, někdy až nepřiměřeným způsobem
• Projevy úzkosti a frustrace vznikají z toho, že matčiny reakce na potřeby dítěte přicházejí
• Nepravidelně
• Nepredikovatelně
• Podle toho, jak se matce zrovna chce [9]
• Dítě si pak není svou matkou příliš jisté
• Více projevuje své potřeby [9]
• Dlouhý a hlasitý nářek při situacích oddělení od matky [9]
• Matky se jeví jako
• Uzavřené
• Nezúčastněné
• Emočně stažené [9]
• Nevypočitatelní nebo vystrašení pečovatelé [13]
• Osoby typu C bývají
• úzkostní
• Závislí
• Impulzivní
• Snaží se o získání uznání [9]

Desorganizovaný/desorientovaný typ (D)

• Charakteristický zejména pro děti, které jsou psychicky či fyzicky týrané.
• Během „Strange situation testu“
• Instinktivní hledání blízkosti matky, které vzniká jejím odchodem a neznalostí prostředí
• U dítěte pozorujeme zvláštní pohyby a vokální projevy
• Asymetricky a necíleně se pohybuje
• Mění výrazy ve tváři
• Celkově se jeho pohyb zpomalí [9]
• Při návratu matky
• Chování se jeví celkově neorganizované až chaotické
• Dítě v konfliktu mezi instinktivním hledáním a potřebou ochrany před novým ublížením
• Matka může být zdrojem bezpečí ale i ohrožení [9]
• Děti se klinicky jeví jako
• Pasivní
• Zakřiknuté
• Přehnaně opatrné
• Sociálně stažené [9]
• Tím se liší od emočně deprivovaných dětí, které nejsou traumatizovány. [9]
• Pasivita týraných dětí
• Funkce ochrany před traumaty způsobenými pečovatelem [9]

Typologie dospělých dle citových vazeb

• Typologie navazování citové vazby u dospělých osob na základě vnímání a vztahu k sobě a druhým lidem (Bartholomew & Horowitz 1991) [7]
• Jednotlivé typy citové vazby se vztahují k teoreticky důležitým proměnným, jako je např. důvěra v lásku a vztah a vzpomínky na časné zkušenosti s rodiči. [13]
• Lidé částečně spoléhají na minulá očekávání týkající se chování a pocitů, které k nim druzí vztahují a tyto modely používají pro vysvětlení cílů a záměrů jejich partnerů [13]
• Rozdíly ve stylu citové vazby odráží zkušenosti s ovládáním emocí, které člověk získal v blízkých vztazích [13]

Škály, měření a testy citové vazby dospělých

Adult attachment interview (AAI):

• Rozkrývání raných zážitků z dětství
• „překvapit nevědomí“ zkoumané osoby [13]
• Hodnocení
• Raných zkušeností respondentem
• Významu, který těmto zážitkům přikládá [13]

Kategoriální model [13]

• Založen na nucené volbě (forced-choice) [13]
• Respondenti si většinou nevybírají čistý typ, ale vykazují určitou míru jistoty i nejistoty současně [13]

Model sebe a druhých (Model of Self and Other)

• Je hodný lásky a podpory (pozitivní model)
• Si lásku a podporu nezaslouží (negativní model)
• Může vidět druhé lidi jako spolehlivé a dostupné (pozitivní model)
• Jako nespolehlivé a odmítající (negativní model) [13]

Vztahový dotazník (Relationship Questionnaire) [13]

ECR (Experiences in Close Relationship), ECR-R [13]

• Sebeposouzení míry úzkosti a vyhýbání se vztahující se k citové vazbě [13]

Typy citových vazeb a jejich dopady v dospělosti

Jistý typ (secure) (autonomous)

• Schopnosti vnímat vlastní hodnotu a očekávat od druhých vstřícnost a spolehlivost [9]
• Dává dospělýám schopnost regulace vlastních emoci a schopnost zvládat náročné životní zkušenosti. [7]
• Preventivní faktor vzniku závislostního chování [7]
• Vůči drogám, závislosti na sexu i emoční závislosti
• Udávali vysokou míru sebedůvěry, nízkou míru vyhýbání se intimitě a nízkou míru neurotické lásky [13]
• častější výskyt pozitivních emocí a nižší výskyt negativních emocí [13]
• Mohou vytvářet kvalitnější vztahy [13]
• Mohou vnímat a interpretovat události, které ve vztahu nastanou pozitivněji než lidé s nejistou citovou vazbou [13]
• Důraz kladou především na vzájemnou podporu ve vztahu [13]
• Připisují citovým vazbám vysokou hodnotu a zážitky z raného dětství považují za formativní pro svůj vývoj. O svých zážitcích (i negativních) dokážou smysluplně hovořit a jsou schopni je zahrnout do pozitivního životního postoje. [13]
• Nízká míra úzkosti se pojí s přesvědčením, že je partner citlivý. [13]
• Nízká míra vyhýbání souvisí s příjemnými pocity v intimních vztazích s druhými. [13]
• Těmto jedincům nevadí, pokud jsou na někom závislí a pokud jsou druzí závislí na nich. [13]
• U jistějších žen souvisel vysoký stupeň pozorované úzkosti v testu s vysokým stupněm hledání podpory [13]
• Jedinci s jistou citovou vazbou uvádí konstruktivnější vypořádání se s odloučením a návratem [13]
• Věří, že dokáží konflikt efektivně zvládnout a proto ho berou spíše jako výzvu než-li ohrožení. Jejich konstruktivní přístup k regulaci emocí jim pomáhá v průběhu konfliktu otevřeně komunikovat způsobem, který neohrožuje jejich vztah. Spolupracují s partnerem a používají efektivní strategie řešení konfliktu (např. kompromis, vyjednávání). Je pravděpodobné, že takový způsob chování jim umožní bezproblémový přechod od konfliktu k opětovné harmonii ve vztahu. [13]
• že jistí jedinci hodnotí konflikt jako méně ohrožující a zažívají při něm méně stresu než nejistí lidé [13]
• Disponují lepšími schopnostmi řešit konfliktní situace, protože se na ně dokáží podívat také s pozice jejich partnera. [13]
• Při řešení konfliktu se spoléhají zejména na kompromis a integrativní strategie, nesnaží se konflikt stupňovat a nenechávají jej nevyřešený [13]
• Partnerovo odmítnutí hodnotili nejobjektivněji - vyjadřovali méně negativních emocí a více konstruktivního chování než lidé s nejistou citovou vazbou [13]
• že jistí jedinci jsou častěji s jistými partnery [13]
• Lidé s různými styly citové vazby se cítí nejlépe s jistými partnery [13]
• Participanti ve všech studiích byli bez ohledu na vlastní styl citové vazby více přitahováni k jistým partnerům než k nejistým. [13]
• Jistý styl citové vazby souvisí s vysokým stupněm důvěry, závazku, spokojenosti a nezávislosti [13]
• Menší procento rozvodů (6%) než jedinci s vyhýbavou (12 %) a úzkostnou (10 %) citovou vazbou [13]
• Jistá citová vazba je pozitivně vztažena k citlivé péčí a negativně k vynucené péči [13]
• Lidé s jistou citovou vazbou nejčastěji udávali vzájemně iniciovaný sex s partnerem a málo uváděli sex mimo původní vztah nebo sex na jednu noc. [13]
• Jistí adolescenti zakoušeli během sexuální aktivity více pozitivních a méně negativních emocí než jejich vrstevníci s nejistou citovou vazbou. [13]
• Podobně v dospělosti mají jedinci s jistou citovou vazbou pozitivnější vlastní sexuální schéma a přistupují k sexualitě v kontextu dlouhodobého citového vztahu s větším potěšením a otevřeněji než lidé s ostatními styly citové vazby [13]
• Na počátku vztahu, když se začíná formovat závazek, pociťují lidé s jistou citovou vazbou klid a důvěru a svému partnerovi sdělí své pravé pocity [13]
• že jistí a ambivalentní jedinci udávají větší míru sebeodkrytí než vyhýbaví jedinci [13]
• Největší reciprocita sebeodkrytí při diskutování důležitých témat s partnerem a vysoká schopnost flexibilně přizpůsobit míru sebeodkrytí podle různých sociálních situací a podle osoby, se kterou jsou v interakci (partner, cizí osoba) [13]
• že lidé s jistou citovou vazbou odkrývají v interakci více osobních informací a cítí se lépe s partnerem se spíše vyšší nežli nižší mírou sebeodkrytí [13]
• Citlivě reagovat na důvěrné informace, které jim druzí svěřili [13]
• Optimistickou víru ve zvládnutí distresu, pozitivní pohled na sebe i na druhé a v období stresu si dokážou udržet mentální zdraví a efektivní fungování [13]
• Otevřeně přiznávají a odkrývají své emoce [13]
• Dokážou hledat podporu u jiných a spoléhají se na konstruktivní způsoby zvládání [13]
• Některá zjištění naznačují, že disponují větším sociálním cítěním než jiní lidé [13]
• Lidé s jistou citovou vazbou jsou ve vztahu více empatičtí, méně zlostní a mají větší schopnost zpracovávat informace než lidé s vazbou nejistou [13]
• Jistého stylu citové vazby s užitím otevřenosti, integrativním zacházením s konfliktem a pozitivním vyjádřením emocí [13]

Nejisté typy vazby - úzkostné rysy obecně

• Úzkostné ženy i muži, kteří skórovali vysoko na škále konfliktovosti
• Hodnotili konflikt jako donucující, stresující a bez prostoru pro vzájemné vyjednávání. [13]
• Vztahová úzkost souvisí s destruktivními vzory manželského konfliktu. [13]
• Manželé s vysokou mírou úzkosti skórovali nízko v porozumění neverbální komunikaci pro všechny tři typy zpráv (pozitivní, neutrální, negativní) [13]
• Lidé s vysokou vazbovou úzkostí reagují na stresující události intenzivním distresem a přemítají donekonečna o svých obavách. [13]
• Hýčkají si své bolestné vzpomínky a negativní emoce, které rostou od jednoho incidentu k druhému [13]
• že jedinci s nejistou citovou vazbou mají negativní pohled na sebe a tendenci chovat se negativně, ale navzdory tomuto negativnímu jednání často utvrzují partnera o své lásce. [13]

Úzkostně vyhýbavý typ - ambivalentní - odmítavý (dissmissing)

• Kombinací pozitivního sebehodnocení a negativního smýšlení o druhých lidech. [9]
• Odmítavý (pozitivní pohled na sebe a negativní pohled na druhé) [13]
• Lidé s tímto stylem vazby se chrání proti zklamání vyhýbáním se blízkým vztahům a snaží se udržet pocit nezávislosti a nezranitelnosti [9]
• úzkostně vyhýbavý typ a úzkostně zapletený typ
• častější mezi závislými osobami v porovnání s vyhýbavým typem [7]
• Může ale souviset s tím, že lidé s vyhýbavým typem mají tendence méně mluvit o svém závislém chování a podceňovat ho [7]
• Mohou mít pocit, že mohou více důvěřovat své závislosti než druhým lidem, u kterých mají obavu z jejich blízkosti i z toho, že jimi budou eventuálně opuštěni [7]
• Ambivalentní styl vazby - v souladu s manií (sobecká, závislá láska) [13]
• Lidé s ambivalentní vazbou vykazovali nízkou sebedůvěru a vysokou míru neurotické lásky [13]
• Ve vztahu preferovali neomezenou blízkost, závazek a náklonnost a měli sklon idealizovat si partnera [13]
• častější spojení s údivem a rozrušením v případě rozchodu s partnerem [13]
• se vyhýbají vztahovým tématům a často své vzpomínky popírají. [13]
• Své rodiče si idealizují a zážitky odmítnutí bagatelizují. [13]
• Sami sebe vidí jako nezávislé, samostatné osoby, pro které není vztahová blízkost důležitá. [13]
• Jedinci s odmítavou citovou vazbou kladou důraz na výkon a v životě spoléhají sami na sebe. Udržují svoji sebehodnotu jako náhradu za intimitu. [13]
• často pohlíží na konflikt s nechutí, protože zasahuje do jejich autonomie a vyžaduje od nich vyjádření lásky a péče partnerovi nebo vlastních potřeb a zranitelnosti [13]
• Proto zlehčují význam konfliktu a minimalizují důležitost požadavků partnera. [13]
• Distancují se kognitivně i emocionálně od konfliktu nebo se snaží vyhnout interakci s partnerem. [13]
• Pokud okolnosti nedovolí, aby se vyhýbavý jedinec konfliktu vyhnul, pokusí se jednat dominantně, což odpovídá jeho potřebě důvěřovat sám sobě a mít nad sebou kontrolu. Tento obranný postoj pravděpodobně zabraňuje použít strategie vyjednávání a kompromisu. [13]
• Ambivalentní muži a ženy, kteří projednávali zásadní problém, vnímali partnera i vztah negativněji po diskusi než-li před ní, přičemž tyto změny nebyly zapříčiněny kvalitou diskuse. Je možné, že toto negativní vnímání odráží negativní očekávání, které je součástí pracovního modelu. [13]
• Ambivalentní jedinci udávají benevolentnější přístup k sexu (např. příležitostný sex, sex na jednu noc) než jedinci s jiným stylem citové vazby. [13]
• Charakteristický relativně vysoký stupeň kontroly emocí
• často své pocity potlačují a skrývají je před partnerem [13]
• Málo používají „baby talk“, aby vyjádřili své city v komunikaci s partnerem [13]
• Udávají nízký distres při rozpadu romantického vztahu, ale špatně se vypořádávají s rozvodem [13]
• Dospělí s odmítavou citovou vazbou jsou schopni zablokovat svoje emocionální reakce během stresující situace [13]
• Emocionální kontrola může ovlivnit spokojenost ve vztahu [13]
• Při experimentu s rušivými myšlenkami se u nich vzrušení projevuje [13]
• Je tedy pravděpodobné, že pokud investují do nějakého vztahu, potom u nich odloučení nebo ztráta může vyvolat značný stres. [13]
• Nevěří ve svou schopnost komunikovat a nesnadno nachází uspokojení v interpersonálních situacích. [13]
• Komunikační situace jim nic nepřináší (odměnu, souhlas) a cítí se v nich velmi nejistě. [13]
• Jedinci s odmítavou citovou vazbou si pravděpodobně příliš nevšímají chování partnera bez ohledu na to, zda ve vztahu používá strategie vztahové údržby nebo ne. [13]
• Odmítaví jedinci udávají větší míru blízkosti ve vztahu, než po jaké touží a na snahy partnera udržovat vztah zřejmě pohlíží negativně [13]

Úzkostně zapletený typ - zapletený (preoccupied) (enmeshed) [7]

• Slabá schopnost vnímat svou hodnotu, ale zároveň s pozitivním hodnocením druhých lidí [9]
• úsilí o sebepřijetí skrze akceptaci ze strany blízkých osob. [9]
• Mohou být k návykovým objektům přitahování, protože se nemusí bát, že jimi budou opuštěni [7]
• Ev. závislé chování umožňuje snížit úzkost z toho, že budou v reálném vztahu opuštěni [7]
• Vypráví o svých zážitcích z dětství obšírně, ale neuceleně a často si protiřečí. [13]
• Vzpomínky u nich vyvolávají strach, hněv a úzkost. [13]
• Nedokážou své zkušenosti jednoznačně posoudit a integrovat negativní emoce do jednoho celku. [13]
• Zapletený (pozitivní pohled na druhé, negativní pohled na sebe) [13]
• Pokud konflikt ohrožuje touhu získat uznání, podporu a bezpečí, zaktivuje velký strach z odmítnutí hyperaktivační strategie emoční regulace. [13]
• Konflikt vidí většinou jako katastrofu, vyjadřují intenzivní negativní emoce, neustále o konfliktu přemýšlí, ale bez toho, že by naslouchali partnerovi. [13]
• Tento egocentrický, ustrašený postoj pravděpodobně zabraňuje klidné, otevřené komunikaci, vyjednávání, užití kompromisu a integrativních strategií, které jsou založené také na přemýšlení o partnerových potřebách. [13]
• Lidé s úzkostnou (zapletenou) vazbou se buď snaží jednat dominantně (aby dosáhli svých potřeb) nebo submisivně přistupují na partnerovy požadavky (aby se vyhnuli odmítnutí). [13]
• Znepokojuje je ohrožení blízkosti během konfliktu a v souvislosti s konfliktem zažívají silný stres, který může být vyvolán strachem z partnerova odmítnutí nebo opuštění. [13]
• účastníky studie více přitahovali úzkostní (zapletení) než-li vyhýbaví (odmítaví) jedinci [13]
• Souvislost také mezi úzkostnou (zapletenou) vazbou a vnímanou kontrolou negativních emocí a jejich potlačováním [13]
• Záměrné potlačení negativních emocí u úzkostných jedinců může odrážet jejich nechuť vyjadřovat strádání a negativní pocity, protože za nadměrné stěžování a neodbytnost byli v minulosti často kritizováni. [13]
• Zapletená a ustrašená citová vazba negativně souvisí s užitím strategie „obratné zacházení s konfliktem“ a „pozitivita“ a pozitivně souvisí se strategií „ujištění“ [13]
• Zapletení udávají, že poskytují partnerovi „přílišnou péči“ (over-caregiving), což může naznačovat vysokou míru užití strategií vztahové údržby, zvláště strategie ujištění. [13]
• Nízkou míru otevření se u zapletených a jejich méně časté užívání pozitivního zacházení s konfliktem. [13]

Vyhýbavý typ - ustrašený (fearful)

• Tendenci vnímat self jako nehodnotné a od druhých očekává, že budou vůči němu odmítající a nedůvěryhodní. [9]
• Nejsou schopni se účinně chránit před odmítnutím okolí. [9]
• Ustrašený (negativní pohled na sebe i na druhé) [13]
• Jedinci sice touží po intimitě, ale druhým nedůvěřují. Proto se vyhýbají blízkým vztahům, které mohou vést ke ztrátě nebo odmítnutí. [13]
• Mohou v objektu závislosti hledat uklidnění od nepochopitelných a nespolehlivých reálných mezilidských vztahů [7]
• Tento typ převládal mezi závislými německými adolescenty na opiátech [9]
• Vyhýbavý styl citové vazby - v souladu s ludus (hravá láska) [13]
• Vyhýbaví jedinci udávali nízkou sebedůvěru a vysokou míru vyhýbání se intimitě [13]
• Vyhýbavý styl citové vazby byl doprovázen nízkým distresem při rozchodu [13]
• Ve vztahu upřednostňovali omezení blízkosti, závazku a projevů náklonnosti [13]
• Lidé skórující vysoko v dimenzi vyhýbání se neradi spoléhají na druhé a jsou vůči druhým uzavření. [13]
• Přidružená očekávání mohou mít sebenaplňující efekt - očekávání, že mě druzí odmítnou může vést k obrannému interpersonálnímu stylu, jehož výsledkem je odmítnutí [13]
• U vyhýbavějších žen vysoký stupeň úzkosti v testu souvisel s fyzickým a citovým odtáhnutím se od partnera [13]
• Větší míra vyhýbavosti u mužů souvisela s nižším stupněm podpory úzkostné partnerky [13]
• Vyhýbaví lidé jsou častěji s ambivalentními partnery [13]
• Pouze vyhýbaví jedinci rozlišují mezi vyhýbavými a ambivalentními partnery (pozitivněji se cítí s ambivalentními partnery). [13]
• že ženy jsou zvlášť nešťastné s vyhýbavými partnery
• Nespokojenost s absencí blízkosti
• Jejich stížnosti a konflikty vyvolávají mužovu nespokojenost s manželstvím. [13]
• Vyhýbaví muži a úzkostné ženy měly v průběhu času stabilní vztah, který ale hodnotili negativně [13]
• U vyhýbavých jedinců je vyšší pravděpodobnost dalšího rozvodu [13]
• Jedinci s vyhýbavou vazbou mají tendenci opustit blízký vztah v případě, že jsou vystaveni distresu ze stávajícího vztahu [13]
• Vyhýbaví jedinci měli tendenci zmiňovat sexuální aktivity s nízkou intimitou (sex na jednu noc, sex bez lásky, sex mimo trvalý vztah). [13]
• úzkostně-vyhýbaví uváděli větší požitek z vlastnictví partnera než ze sexuálního chování, přičemž úzkostně-vyhýbaví muži byli v sexu zdrženlivější než ženské protějšky. [13]
• Lidé s vyhýbavou vazbou se vztahu vyhýbají. Nejsou schopni vyjadřovat své emoce a nedůvěřují ostatním. [13]

S nerozřešenou - dezorganizovanou citovou vazbou (unresolved)

• často prožili v dětství traumatické zážitky
• Týrání, sexuální zneužívání, alkoholismus rodičů [13]
• Traumatické vzpomínky se pojí s ambivalentními pocity
• Vyprávění založené na vzpomínkách z dětství je plné
• Sebeobviňování
• Ulpívání na detailech
• častých přeřeknutí [13]
• Dezorganizace se může vyskytovat ve spojení se všemi třemi uvedenými kategoriemi citové vazby
• Matky s dezorganizovanou/jistou vazbou
• Dávají najevo daleko méně ustrašeného chování než matky s vazbou dezorganizovanou/nejistou [13]
• Dávají rovněž najevo významně méně ustrašeného chování než matky s jistou citovou vazbou [13]
• Některé druhy chování mohou být u dezorganizovaných/jistých matek potlačovány [13]

Vztahové vzorce a přenos na ostatní osoby

• Závislost stala součástí jejich duše a jako taková se projevuje v nejrůznějších sférách jejich života [2]
• Konflikty, které měl člověk kupříkladu se svou matkou, se znovu objevují ve vztazích s jinými lidmi
• Může jít o kolegyni nebo nadřízeného, kteří se chovají podobně jako matka
• K tomu, aby vznikla více či méně silná přenosová reakce, stačí leckdy nějaká vnější podobnost nebo něco v postoji či chování [2]
• Vztek, strach, úzkost, nenávist, láska atd. jsou elementární pocity, které u lidí s touto poruchou původně nebyly uspokojivě zvládnuty ve vztahu k matce.
• Ve „vhodném“ vztahu se tyto konflikty znovu objeví a budou velice podobné. [2]
• Závislí hledají „vinu“ ve svých protějšcích
• Bojují stejně nevhodnými prostředky, jakými bojovali i kdysi s rodiči.
• Zpočátku nejsou schopni získat trochu nezávislosti. [2]
• Můžeme okamžitě ukončit závislý vztah, přestat se scházet se svým přítelem, můžeme se dokonce i odstěhovat. Pokud jsou však stále naše potřeby nenaplněné a naše rány neuzdravené, velmi pravděpodobně spadneme do další závislosti nebo se vrátíme k našemu původnímu vztahu. Pokud budeme řešit pouze povrchní symptomy, budeme stále náchylní k emocionální závislosti. [1]
• Interakce mezi partnery v blízkém vztahu jsou velmi podobné interakcím mezi dětmi a pečujícími osobami [13]
• Podobnosti partnerského vztahu se vztahem rodič - dítě:
• V obou vztazích se jedinci cítí v bezpečí, pokud je druhá osoba nablízku a je citlivá [13]
• Partneři mezi sebou udržují blízký, intimní, tělesný kontakt [13]
• Partner se cítí nejistý, pokud jsou druhý nedostupný, objevuje se úzkost a stesk [13]
• Sdílí spolu zajímavé zážitky a zkušenosti [13]
• Vzájemně si ukazují okouzlení a zaujatost druhou osobou [13]
• Používají „žvatlání“ (baby talk) [13]
• Pokud se člověk cítí být ohrožen, propadá zoufalství nebo je nemocný, stává se pro něj partner zdrojem bezpečí, útěchy a ochrany. [13]
• V dlouhodobých vztazích se vazbové a pečující role mezi partnery často vyměňují [13]
• U 70–80 % lidí se styl citové vazby v průběhu života významně nezmění [13]
• Kontinuita citové vazby je spíše pravidlem nežli výjimkou [13]
• Ohrožující situace, které vyvolávají vazbové chování u dětí a mohou aktivovat vazbové chování u dospělých:
• Osobní podmínky (nemoc)
• Ohrožení přicházející ze sociálního prostředí
• Absence vazbové osoby nebo odmítání blízkosti [13]

Opakování traumatu

• Pošramocené dítě může vyrůst v dospělého, který je závislý na psychické bolesti a nezdravých vztazích [4]
• Toho pak mohou přitahovat lidé, kteří jsou nedostupní nebo jej emočně zneužívají [4]

Literatura: