nemoci-sympt/PSYCHOLOGIE/zavislost-ve-vztahu/vycitky
Výčitky
- Vyjádřit své vlastní emoce, je nesmírně důležité
- Pokud se vyjádří, hodně záleží, jak
- Emoce mám, protože myslím a cítím nějakým způsobem
- Za své emoce a ta to, co cítím jsem zodpovědný já sám
- Druhým lidem lze zkoušet upřímně říct, co nás bolí, hněvá ap., když se chovají určitým způsobem
- Někdy je to velmi důležitá zpětná vazba, kterou je potřeba včas dát, aby se vztah / komunikace uplně nerozpadla
- Případná nedorozumění se pak mají šanci včas vysvětlit
- Pokud Vám někdo nechce ubližovat, je velká šance, že si to jen neuvědomil, jak vás něco zraňuje a lze hledat lepší způsob
- Nebo prostě trefí kosa na kámen a fakt, že jste někomu ukradení a že Vás rád ponižuje, ignoruje nebo přehlíží vyleze ještě více na povrch než kydyby jste zůstali mlčet
- Ani to není špatně, i když to může pekelně bolet, alespoň vám to ušetří čas a energii a budete vědět, s kým ho dál už neztrácet
- Vaše zranění/zklamání, které by v takovém případě přišlo časem tak jako tak, alespoň nebude tak hluboké
- Neměli bychom za naše emoce však nikoho obviňovat
- Pravděpodobnost nepochopení a odporu je už pak skoro jistá
Obviňování
- Tenká hranice v interpretaci toho, proč se nám dějí nějaké emoce
Výčitky sám sobě
- Jedna z nejničivějších věcí
Pocit viny
Co to je ?
- Pocit, že mým zaviněním se něco...
- K čemu mě to odsuzuje ?
- K věčné nelásce, zatracení,...
- K trvalé ztrátě ?
- K zákazu...
- Když mě někdo soudí takhle přísně, tak je fér soudit takhle i ostatní...
- Kdo provede to a ono, už mu nikdy neodpustím... už s ním nikdy nepromluvím...
Dá se to změnit ?
- často nás to právě zdrcuje pocitem, že to nejde už nikdy nijak odčinit
- Kdo je ten, kdo nám už nemůže nikdy odpustit ???
- Co tak strašného jsme spáchali, že je to taková neodčinitelná hrůza ???
- Ztráta je definitivní a nenapravitelná...
Obviňování a výčitky jsou opakem odpuštění
- Obviňujeme a vyčítánmě někomu něco, když chceme, aby se nám omluvil a přestal nás dál zraňovat
- Pokud nejsme svině, co chce druhého člověka jenom svázat vinou a získanou mocí ho k něčemu donutit a užvat si ten pocit moci a to, že někoho ovládáme
- Odpustila bych někomu druhému, kdyby za to něco mohl a pak za mnou přišel a řekl mi, jak je mu to moc líto, že se omlouvá, abych mu odpustila ?
- Odpustila bych mu to?
- Kladla bych mu nějaké ultimátní podmínky pro nápravu nebo zlepšení něčeho ?
- Možná pár zásadních věcí, ale když bychom viděli, že má dobrou vůli něco měnit a že nechce do budoucna onu chybu opakovat ?
- Jak zacházíme sami se sebou ?
- Umíme odpoustit sami sobě ?
- Co si to vlastně provádíme ? Uvědomujeme si to vůbec? Dali jsme si vůbec nějakou šanci na odpuštění ? Nepotřebujeme náhodou spíš pár facek, aby jsme se sami k sobě začali chovat lépe ? Čí to jsme vlastně rukojmí ? Co z nás to naše ego dělá za zatracené otroky? Kde se to v nás vzalo, kdo nám to nasadil do hlavy ?
