Emoční vydírání

Hra na oběť, psychické vydírání

• Získala super novou pomůcku na kompenzaci diabetu, pumpu s umělou inteligencí
• 14. den má hyperglykémie až málem fatální, je skoro nemocná a mne říká, že jí to ted ovládá umělá inteligence a ona do toho nesmí zasahovat
• Opakovaně kontaktuje technika, prožívá drama, kdy není dostpuný a musí svůj obtíž vysvětlovat pokaždé někomu jinému
• Pak technik přijde ale ne hned, ale až pár dní, tak děsně trpí
• Ten ji to pak trošku seřídí, ale jen malinko, protože má dodržovat hodnoty napsané lékařem, aby pak ev. nebyl zodpovědný za její smrt a odvolává se na lékaře
• Efekt změny je sotva znatelný, dál má hyperglykemie, ze kterých mmá bolsti hlavy, únavu, hypermočení, zhoršenou nerupatii a je jí zle....
• Kontaktuje lékaře, druhého lékaře,.....
• Lékař vždy koukne do grafu a vidí, že pacientka na tom není zas tak zle a prohlásí, že je to dobrý
• Byť hodnoty v zeleném poli, ale u horní hranice a v realitě o pár stupňů víc, takže nedobrý
• Pacientka je na hraně fyzického a psychického zhroucení, zděšen je její partner, prožívají toho ohromné systémové drama
• Stav kompenzace opravu není ideální, ale zjevně lékař zvolí co nejméně konfliktní a nebezpečnější volbu...
• Máte to dobrý pani, do ničeho nezashaujte, pokračujte dál...
• Jak by jí asi vysvětloval něco tak složitého, jak si něco tak komplikovaného nastavit jinak v pumpě, když to ona sama do nyní nepochopila
• Sám honem neví, jak to v tomhle modelu kde je a co všechno tam pani má nebo nemá nastavené, zabralo by mu nejméně hodinu času
• Sám má na pacienta jen 10-15 minut a na chodbě je ještě x dalších nad denní plán
• Vždyť ona povídá páte přes deváte a ještě má takové lehce sarkastické poznámky - stejně by se na nic nesoustředila
• Rodinné doma drama pokračuje, chudák umírá, dostala stroj z USA na řízenou eutanazii
• Všude vykládá, jak trpí a jak je to blbý a co vše se jí zhoršilo, záměrně ji drží v hyperglykemii, brzy přijdou komplikace
• Umlá inteligence jí řídí výdej inzulínu a nedá se nastavit
• Trvale ji drží v hyperglykemii ať udělá, co udělá a technik ji odkázal na lékaře
• Jenže lékař řekl, že je to ok a že on nic měnit nebude
• To je skandál, to je skandál....
• Všem vypráví detaily, jak někdo zvedl důležitě obočí, nebo ťukal do monitoru tuštičkou, jak jí povýšeně kdo co říkal, jak je obtěžovalo zabvývat se jejím problémem, jak je pro ně jenom dobrej klient na výdělek ale ne na práci,.....
• Mohl by z toho být celovečerní film.....tolik času a ještě více
• člověk se už párkrát spálil, ale opakovaně mi ukazuje rozdíl mezi hodnotami na senzoru, na glukometru, jak jí je zle, že má hyperglykemii, že si nesmí píchonut inzulín vedle, že prý pumpa se stále učí a přitom má špatná vstupní data a nereaguje na její korekce
• Nejí, aby ztlačila glykémie a ono to nezabírá, protže pumpa to pozná a hned jí dá o to méně inzulínu a nedovlí, aby její glykémie klesla k 5 ap.
• Nastavení prý ovládá lékař, technik je bezmocný a nic změnit nemůže
• Přes 14 dní neslyším nic jiného, bože ona mi odchází před očima na komplikace, které jsou uplně zbytečné a já nic nedělám, co sem to za lékaře, co sem to za...
• To je neúnosné, musím to řešit.....musím ji zachránit, tohle není možné, tohle by nikdo rozumný nedopustil
• Tak zavolám té lékařce, co jí má pomoct to zkorigovat a neudělala to, přeci se s ní musí nějak dohodnout...
• Tam nevolej, to je uplně marný, to je uplně k ničemu, kdybys viděla, jak moc já už sem se snažila jim vysvětlit, že mám problém...
• Tak zavolám do firmy, která ti pumpu spravuje
• To je taky uplně marný
• Ten technik říkal, že cokoliv, co on může změnit, tak neovlivní glykémie
• Ale kdyt rikaš, že ti to blbě měří, tak je tam něco špatně ne ?
• To prej může upravit jenom lékař přes nějaký softvare, až si zapne počítač
• Tak co budeš dělat ?
• Ještě počkám dva měsíce, jestli to nebude lepší, oni říkali, že pumpa se musí učit a že do toho nesmím zasahovat
• Co je to za nesmysl ?
• Ne to je ted prej to nejlepší, to je ta umělá inteligence
• Za dva měsíce s těmito hodnotami budeš mít poškozené zdraví, tohle je neúnosné
• Ale oni se rozhodnou až na základě odběrů krve a žádanku mi dají až za dva měsíce na glykovaný hemoglobin
• Glykovaný hemoglobin bude vidět už po měsíci, možná už po 3 týdnech změny a to už proběhlo
• Ale oni mi řikali, že nejdřív až za dva měsíce, to se smí až za dva měsíce...
• Já ti vystavím žádnaku na odběr krve, kde zkontrolujeme i jiné věci, abysme viděli, jak na tom jsi stran výživy a dalších parametrů
• (vůbec o to nejeví zájem, trochu mě to podráždí)
• (uplně mne ignoruje a furt opakuje, že za dva měsíce - Nejsem snad taky lékař ? Tak komu tedy tady věří víc, když se tam na ní tak vyprdli ? Bohužel sem lapena v modu záchranáře, nevnmám varovné signály a začínám se na ní zlobit z pocitu, že je uplně blbá...to se samozřejmě neodvážím říct nahlas, ale dál zabředávám do pasti. Ona chudák je tak nemožná, že do toho musím rázně vstoupit a začít to řešit za ní, aby nevznikly další zybtečné škody. )
• (Nevšimla sem si, že ona nechce být zachráněna, ona chce své hrané utrpení přestírat ještě další dva měsíce, kvůli lékařům, co ji doměle zanedbali !!! Můj plán na rychlou kontrolu zhoršeného glykovaného hemoglobinu se jí nelíbí !!! Tahle varianta mne v tu chvíli jako obvykle vůbec nenapadne, protože takhle pokurvený uvažování sama nemám.)
• Odcházím domu vypsat žádanku, v PC uvidím, že za dva dny se koná seminář, kde budou lékaři dokoce mluvit o těchto typech inzulínových pump
• Wow, inzulínovým pumpám nerozumím, ale když máme tyhle potíže doma, tak tam vyrazím, ať se o tom dozvím co nejvíce, třeba tam bude i někdo, koho se budu moct zeptat na další věci, výrobce by přeci nemohl uvést na trh jen tak něco tak nebezpečného, musí tam být nějaká cesta, jak to upravit...
• Novinky v diabetologii jsou otevřené všem, to je super, mohla by tam jít se mnou a dozvědět se taky více o své chorobě a novinkách a přímo té pumpě
• Stroze mi řekla, že tam budou jen doktoři mluvit o svých doktorských věcech a že jí to nezajímá
• ((Uff. Mohli sme spolu strávit pěkné odpoledne, mohla sem jí všechno čemu by nerozměla, dovysvětlit, cokoliv... Vždyť před nějakou dobou se chlubila, jak ona se vzdělává. Nebo snad nechce bejt se mnou. Nezajímá jí to. Ok. Když nezajímá, tak nezajímá. Mě to zajímá. )
• Takže sem tam šla a ejhle, měla sem možnost mluvit s lékařem, který zasatřešuje celý pumpový program pro diabetiky celé oblasti
• Svěřila sem se mu s naším problémem doma, koukl na mne zprvu trochu udiveně, pak začal vymýšlet, kde pacienti dělají nejčastější chyby
• Ochotně mi nabídnul pomoc, ať mu napíšu v pondělí - byla sem ráda - problém se vyřeší a všechno bude dobré
• Oznámila sem jí to
• Vůbec nebyla ráda, prej jí ještě tak akorát rozeseru lékařskou péči, kterou má
• Co prej od toho jako čekám, že prý výsledkem bude jen to, že se na ní ta její ošetřující lékařka jen rozzlobí a bude to všechno ještě víc na prd
• řekla sem, že všechno proběhlo v přátelském duchu - vždyť jde zcela určitě jen o nějakou vadu v nastavení, která se zmáčnutím něčeho někde v systému dá jistě změnit (Pořád sem byla chycená do té ohromné představy, že důležité nastavení olvádá jen lékař vzdáleně via nějaký software - jak jinak by mohla takováhle situace vzniknout. Pokud my nemůžeme s pumpou nic dělat, tak musíme najít, ty, kdo mohou a když to není jeden, tak někdo jiný.)
• řekla sem, at mi ona sepíše co a jak se jí dělo, jak mi to říkala, stáhne data z pumpy a že já to přepošlu tomu ochotnému lékaři
• Nelíbilo se jí, že s ním budu komunikovat já o ní za jejími zády, ať prej jí pošlu, co sepíšu a že ona to ještě zkontroluje
• Tak sem to udělala jak chtěla, mých pár struktorovaných bodů přepsala do splývajících souvětí a udělala z toho takovou úřednickou zprávu... (Tohle sem zase já nechtěla poslat pod svým jménem, a některé souvislosti, které mi připadaly důležité stran zdůvodnění, proč se co dělo, z toho vypadly, tak sem to zase upravovala... jak u blbejch na dvorečku, prskala sem.)
• Pak doktor večer odepsal, že vidí, že většina hodnot je sice u horní hranice normy, ale v zeleném pásmu a že je to dobré a že se nic závažného neděje a že ještě řekne kolegyni, aby se na to kouknula blíže
• V ten moment mě to zklamalo, a naděje na snadné vyřešení problému mne málem uplně opustila
• Impulzivně jsem ještě ve snaze po nějaké naději panu doktorovi napsala ještě jeden milý mail, kde dovysvětluju že pacientka nechtěla, abych ho zahltila detaily, ale že mu musím vysvětlit okolnosti, proč si myslím, že pumpa není nastavená dobře. Oscilace kolem 10 mmol/l může v realitě u některých pacientů znamenat ocilace kolem 12 mmol/l a že jsou to hodnoty, na kterých již jim nemusí být dobře, že pacientka do té doby redukovala cukry kvůli obavě o ledviny, že kompenzuje hyperglykemie nejedením a ztráci svalovinu před očima - od nasazení nové pumpy již 4 kg a že i tak ji ta pumpa stále drží v horních hladinách glykémie. Tohle jsem pozorovala. Tohle mi dělalo starosti.
• Ale už sem nečekala, že by nějaká odpověď přišla, pocit beznaděje
• Tak co, zase jsme v tom sami, tak musí být jiná možnost, tak něco na tu pumpu musíme vymyslet, tak začnu tím, že si to tedy nastuduju, jak ta pumpa a senzor fungují
• Celé odpoledne sem si četla o různých typech senzorů a systému detekce glukozy, hodnocení a principy jejich hodnocení, iso normy aj.
• Pak sem našla dokonce i velmi podrobnou uživatelskou příručku na stránkách sukl, asi kolem 300 stran textu......
• Studovala sem si ovldáání pumpy až do 3h ráno
• Přišla sem na to, že celá pumpa je plně nastavitelná pacientem, jen by tedy vstupní hodnoty měly být vyřčeny lékařem, protože špatný začátek by mohl skončit dekompenzací
• Pak mi problesklo.....no ano, nastavení je velmi zodpovědné, nahypglykemii se dá i umřít, technik se kreje tím, že co řekl lékař je svaté.. ten nenastaví nic o fous jinak a odkáže pacienta na lékaře
• Ale lékař, ten to jen tak kontroluje s odstupem....ale detaily terapie, to si musí umět zkorigovat pacient
• Návod byl plný pokynů a varování, co všechno může pacient sám pro sebe udělat v momentě, kdy má hyper nebo hypo... co změnit, co nastavit, kde připíchnout,...
• Nepřeberné množství možností - wow, užasný stroj
• Vše sem si ukládala, podtrhávala co a jak....a snapshoty, kde se psalo, jak co nastavit po malinkých krůčcích k tomu, aby a že to jde, sem posílala mailem jí
• Ještě ráno sem pocítila stud vůči panu lékaři...
• Poslala sem mu poslední vzkaz s poděkováním, že už sem si během noci stihla najít a prostudovat celý manuál a že jsem pochopila, že všechny potíže, co máme, jsou jen důsledek nedorozumění o tom, jak se s pumpou má nebo dá pracovat a že už vím, co mám mámu naučit stran doladění popsaných obtíží, ale že samozřejmě budu ráda za další rady, nebo ještě raději, když budeme moct přijít na nějakou edukaci stran práce s pumpou a jejího nastavování a že za vše děkuju.
• Naší nemocné již nic neposílám, když vidím, jak je mimo
• Ano - ona mne uvedla v nedorozumění a já se teď za to musím omlouvat, protože se cejtim blbě

Procitnutí do reality

• Ráno zazvoní telefon od naší pacientky
• "Co mi to posíláš za spam, zbytečně se vysiluješ, tohle já už přeci dávno mám a znám, to sem dostala hned na začátku."
• Chladný strohý poučující hlas. Ne naříkající oběť. Povýšený, chytrý...naštvaný hlas. Já sem si ráno namřila už jen 5,7 a bylo to přesně jako na senzoru, všechno už možná začíná fungovat dobře. Dáme tomu eště čas. Na ty tvé odběry si dojdu až potom. Hovor skončil dřív než mi to došlo.
• Takže ona celou tu dobu ví, že si všechno může nastavit sama, jak potřebuje, má to blbě a místo toho, aby vytáhla manuál a nastudovala si, jak si co postupně doupravit, tak tady dělá takové dráma.
• A já jak vůl naháním někde nějakého lékaře, aby ji zachránil a ještě teď před ním nakonec vypadám jako debil...
• Pocit? Asi sem fakt debil... takhle si nechat lhát do obličeje a nepoznat to. Po tolikátý.
• Zase sem se nechala nachytat a eště sem kvůli tomu v noci málem ani nespala.
• Vděk ? Ne, vždyť je naštvaná. Sem prej jen "chytrá jak prdel".
• Pomohla sem jí? Ne, ani trochu. Vždyť všechno věděla. Není to pro ní nic nového. Wow.
• Teď ví, že já vím její tajemnství, tak předpokládám, že přede mnou už dál nebude hrát oběť jako před zbytkem její rodiny, protože bych se mohla naštvat a všem říct, jak je tahá za nos a že je to všechno jen kvůli tomu, že je blbá, protože nerozumí návodu, který dostala hned na začátku a který přeci četla.
• Stroj z USA na řízenou eutanazii, který ji trvale drží v hyperglykemii v komplotu s českými lékaři byl přemožen a hyperglykémie začala sama mizet ?

Ponaučení

• Kolik mě to stálo času a starostí, strachu ? Několik dní.
• Desinformace jsou pro mě zjevně aktuální téma
• Nechat se vyděsit a jednat na základě polopravd, zamlčených detailů a neúplné pravdy bez předchozího studia je dost riskantní
• čím více emocí ve vzduchu, tím víc to smrdí manipulací
• Když nad tím zpětně takto přemýšlím, varovná znamení tam byla, vnímala sem je, zarážely mne některé věci nebo dokonce štvaly, ale nedocvaklo mi to
• Kdyby chtěla skutečnou pomoc, tak by mě pozvala na navštěvu ve stejný čas jako u ní byl technik k zaučení s tou pumpou
• Nebo potom, když by měla pocit, že nerozumí manuálu, mohla říct, abych jí pomohla to rozluštit nebo se na to zeptat
• Místo toho ty nekonečné litanie o tom, tamtom a tamté kdo co jí jak řekl... to bylo jen holé emoční upírství
• Temhle lidem se nikdy nikdo nezavděčí
• Snaha je zachraňovat je ztráta času, je to jen jejich nějaká zvrácená manipulativní hra
• Když budete mít pocit, že jste pro ně konečně něco udělali, dají Vám ránu
• Vysvětlí, jak je to všechno vlastně k hovnu a špatně
• Něčím vám to sebevědomí srazit musí
• Kdybyste je totiž doopravdy zachránili, tak by to znamenalo, že jste lepší než oni sami a to je pro ně nepřípustné
• Slova děkuju se nedočkáte, jen vás pomluví a zasypou výčitkami a urážkami, když nebudete chtít padnout do pocitu bezmoci, kterým vás chtějí spoustat

Emoční vydírání

• Když něco neuděláš, nemáš mě ráda, nazáelží Ti na mě atd.
• To je dost otevřená forma vydírání a je snadné to prokouknout a pomyslet si o tom své
• Mnohem horší je skryté emoční vydírání, které počítá s tím, že jste empatičtí a že Vám bude zle sama ze sebe, když uvidíte, co jste způsobili / zavinili a bude Vám znemožněno to napravit
• Nemusí být tak snadné to odhalit, ale vězte, že jakákoliv absurdita, která bude bránit tomu, abyste mohli vysvětlit nebo napravit Vaší chybu, je varovná známka toho, že se jedná jen o manipulátorskou léčku, záminku ap. jak Vás dostat

Např.

Příhoda s nádobím po absolvování metody RUŠ

• Odpřijímala jsem, že daná osoba mě schválně citově vydírá a že chce, abych se cítila špatně jako špatný člověk. Odpřijímala jsem si, že ve mě chce vyvolat pocity viny. Že chce, abych se cítila poníženě, jako někdo, kvůli komu ona musí trpět, kvůli komu je ona nemocná.
• Dala sem si závazek, že na tu ženu nebudu sprostá a nevybuchnu vzteky, když to opět začne dělat. Záměr sem si stanovila: vidět to, poznat to a zůstat uplně v klidu a dál se cítit dobře sama se sebou taková, jaká jsem.
• Takže jsme 3. den na společné dovolené. Po večeři chce jít mýt nádobí, ale já řeknu, že to udělám za ní, ať se jde projít ven s ostatními. Nádobího je hodně. Dávám to na odkapávač a nechávám ho tam uschnout. Proč ne, všichni jsou již po večeři a v kuchyni už nemá co kdo dělat.
• Dám si pak kávu, vytáhnu PC a užívám si klidu a studia. Asi za hodinu se objeví ta osoba s ostatními. Ona naběhne do kuchyně a začne nadávat, že tohle byla hovno pomoc, že tam pro samé nádobí není k hnutí a jestli si jako myslím, že to uschnulo, tak prej ani omylem. Odporný zlý nasraný tón, zlá slova. Že by řekla nějaké děkuji, to ani omylem. Hlavou mi proběhne udivené jako vo co tady sakra jde? Proč takové drama a stres? Přijde snad nějaká komise krásy nebo co??? Proč to nedodělá někdo jiný ? Opravdu musí řvát na mě? Takhle ??? Ostatní se z místa činu vypařili jako pára nad hrncem.
• Dlouhé roky mi trvalo, než sem pochopila, že tyhle scény nastanou vždy, když ze sebe mám mít dobrý pocit, za nějakou vykonanou práci a když si užívám klidu a odpočinku. Ano, žádná harmonie a pohoda být nesmí. Zda jsou nějaké posrané hrnky někde vyrovnané v poličce, je důležitější než Vaše důstojnost, sebedůvěra, dopočinek a nedej Bůh spokojenost a pohoda. Není ždáné drama, které byste zavinili? Tak ho vytvoříme, i kdyby bylo sebeabsurdnější. Nemáte právo být víc v pohodě než paní důležitá. Ona Vám nedaruje. Ona to nedaruje ani sobě, tak Vám taky ne.
• Vidím to krystalicky skz naskrz. Mám znovu a zvnou odpřijímáno, že už nikdy nebude jiná a jako už mnohokrát se mi to potvrzuje. A hle ten neuvěřitelný posun díky metodě RUŠ. Už se ani nemusím zhluboka nadechovat, abych jí neposlala do prdele hned za takové kecy. Jsem v lhostejném klidu. Jenom to pozoruji. Musím to tu přežít se ctí a zdá se, že tentokrát se mi to podaří i bez šílené vnitřní pachuti zloby a hory dalších nepříjemných pocitů, které jsem jindy musela zajídat sladkým. Vím, že jsem neuděla nic tak hrozného a že ona vyvádí jenom hystericky a uplně zbytečně a že za to by se měla stydět ona a rozhodně ne já. Je nevychovaná a drzá. Neváží si mě za nehet. Cítím to z jejího panovačného povýšeného tónu hlasu každým coulem. Není to moje kamarádka. Ani omylem. Cítím, že jí nezáleží na tom, aby mi a nám ostatním tady bylo dobře.
• S klidem řeknu, že ať to tam tedy nechá ještě 2h a že až to oschne, tak to pak před spaním uklidím. Jenže můj klid je jako lít olej do ohně. Nepřipadá v úvahu, aby to byl klidný večer. Ta nám to musí osladit. Konečně našla nějakou záminku, tak se jí drží jako klíště. V kcuhyni u dřezu nesmí nic být a basta a teď ihned tam nesmí nic být a všechno je moje vina. Mezi řádky člověk čte vzkaz, že podle ní sem zjevně neschopná kráva. Asi si myslela, že se ihned poníženě zvednu a začnu to tam honem utírat a uklízet, jak si ona pískne.
• Jenže inu, po těch urážkách místo pochvaly, ani omylem. Možná tak za ty dvě hodiny, až se mi bude chtít a nebudu se cítít tak poníženě jejím chováním.
• Takže v krátké chvíli se z kuchyně začne ozývat hlučné mlácení hrnci, talíři, zakopává o schody, kleje, heká. Nenechávám se rušit. Je to pořádná scéna. Vím, že takhle přesně se snaží vyvolat ve mě pocity viny. Ale já jsem nic nezavinila. Když jí nestačí, že říkám, že to udělám později, tak ať si políbí šos.
• Je mi uplně jasné, že nebýt metody RUŠ a vytrvalého přijímání bolestné reality, asi bych šla do kuchyně a snažila se to nádobí uklízet, ona by mi v tom bránila, aby mi dala najevo, že ani na to nejsem dost dobrá a že si to stejně musí uklidi sama a já bych jí dříve nebo později řekla něco dost sprostého. Ona by plakala, měla důvod k mlácení dveřmi a dalším scénám s projevy opovržení a obviňování a já bych asi hned ráno jela domu s tím, ať se tu třeba posere. Ostatně nikdo z mých blízkých nečekal nic jiného - divili se, že s touhle osobou vůbec ještě někam jedu a sázeli se, kolikátý den se vrátím domu, než mi prasknou nervy a nedávali mi víc než 3 dny. 3. den nebývá krizový jen pro fyzický tréning, ale i pro vztahy s lidmi, kteří si Vás neváží. Začíná je vysilovat a nudit přetvářka ideálního vztahu a začínají na Vás zkoušet své manipulátorské triky.
• Tenhle cirkus je komedie a uklízení je jen její volba. Vším tak mrská, že pak na ní vypadne i celá police hrnců. Nadává na zdejší kuchyň, na mě, na zasrané nádobí. Po chvíli jdu s klidem jen tak zcela nechápavě nakouknout do kuchyně, co se to tam stalo za velký rámus.
• Je vzteklá, prý si nemůže nikdy na chvíli odpočinout. Začne naříkat, že má šílené bolesti hlavy, že sotva vidí, motá se jí hlava a sotva stojí na nohou. Prej už mele uplně z posledních sil. Používá velmi dramatická slova. Nabízím ji ihned lék na bolest hlavy, že to douklidím, ať jde spát. Lék chce s pohrdáním odmítnout, ale abych věřila, že jí opravdu hlava moc bolí, nakonec si ho vezme, ale spát jít přeci nemůže. He? Nádobí je uklizené, ale hned zase krájí koláč do misek, že prý ho musí dát do chladu. Mohla dát do chodby celý pekáč a mít to bez práce, ale ona ten koláč musí krájet a vyndavat. Nabízím se, že to udělám, ať jde spát. Ona však, pokračuje. To je jasné. Já přeci neumím dost dobře nakrájet ani koláč. S klidem zkonstatuji, že tím pádem jí nemohu už nijak pomoct a jdu se připravit na spaní. V hlavě mi běží jedno velké "Wow. Mě je to jedno! Nepůsobí to na mě. Hurá!"
• Z kuchyně se opět ozývá třískání vším možným, pak hlasité škrábání nožem zbytků koláče z plechu. Až mi bylo líto toho plechu. Opět jí říkám, ať toho nechá, že je to zbytečná práce, že jen poškrábe plech a že stačí, když do toho dá na noc vodu, aby se to odmočilo a ráno to setřeme houbičkou a bude to raz dva. Jenže ona s pohrdáním opáčí, že ona pořád po někom skoro celý život musí čistit pekáče a že ví, o čem to přesně je a dál nasraně drápe ten naschlý koláč z pekáče nožem. Je mi jasné, že je to všechno hloupý naschvál a snaha vnutit mi pocit, že sem tak bezohledná, že kvůli mě někdo musí trpět. Jenže na mě už to nefunguje. To je tak blažený pocit. Jo, jo, tobě není pomoci, já vím a šla sem uplně v klidu spát. Protože komu není rady, ani pomoci, tomu opravdu není.
• Potřebuje-li někdo tak zarytě a urputně dávat všem okolo najevo svoji morální převahu tím, že se "kvůli chybám a bezohlednosti druhých lidí" musí upracovat k padnutí a trpět, je mu souzeno upracovat se k padnutí a trpět - a nelze mu pomoct. Záměr je záměr. Vždyť byste mu tím zkazili celé jeho vystoupení. Kdo to neví a snaží se pomoct, s rozčarováním pak nechápe, proč je jeho pomocí opovrhováno a proč je mu v tom defacto bráněno. Manipulátorovi vůbec nejde o logické priority, pohodu, vaše harmonické dokončení důležité práce, jde jenom o způsob manipulace - vyvolávání špatných pocitů v lidech kolem, ve vás - to je cíl hry - vše ostatní je pro něho nedůležité. Pokud je o to Vás morálně trumfnout, je ochoten padnout kvůli tomu i do bězvědomí, nebo to aspoň barvitě předstírat.
• Je to hnusná hra, kterou není dobré hrát, protože na konci té hry není jediné slovo děkuji, ani kousek vděčnosti nebo uznání, ale jenom další obvinění a neúcta. Hraje se o pocit nadřazenosti nad Vámi.
• Je mi zcela jasné, že zítra a možná ještě i za rok několikrát uslyším o tom, jak neumím umýt ani blbé nádobí, jak neumím nic dokončit, jak po mne všechno z posledních sil musela dělat ona, jakou jsem jí způsobila újmu, jak si kvůli mé lenosti na celé dovolené chudinka ani neodpočinula.
• Myslím, že po dnešním večeru je její skrytý záměr jasný od A až do Z. Je to schéma, které se ostatně opakuje již řadu let a byl to i důvod přerušení komunikace. Jedná se o duševně nemocného člověka, který si opravdu neumí odpočinout ani na dovolené. To, že jsem šla uplně s klidem spát a nejevila nejmenší známky stresu, provinění či vzteku aj. to mi zcela jistě neprojde jen tak. To jsem sama zvědavá.
• Přijímám předem, že sem ten nejhorší člověk na světě a že ona už mě ničím nevytočí. Dávám si slib i záměr, že mi to bude jedno, protože vím, že já za nic nemůžu. Můj záměr je láska a harmonie a přežít tady se ctí sama před sebou další den.
• Má svobodu zničit si život, jak chce. Dávám jí svobodu. Já to mám ale jinak a moje pohoda ve vztahu sama se sebou a vnitřní klid je příliš cenný poklad na to, aby mi ho někdo takhle toxický jen tak nějak pro nic za nic narušil. Je však pro mě velmi zajímavá zkouška takhle si otestovat, zda metodou RUŠ zvládnu i toto. Zatím se, zdá, že jsem se připravila fakt dobře. Nevytočila mě. Emočně je mi to uplně jedno. Jsem z toho nadšená. Cítím, že mám sebe i svůj klid i emoce pod vlastní kontrolou. To je vnitřní svoboda. Nemám žádné nutkání cokoliv nepřijemného zajídat. Žádné nutkání dát si něco sladkého po "konfliktní situaci" - žádná nebyla.
• Baží po uznání. Co kdybych jí dokázala nějak projevit uznání za to, když vydží chvíli v klidu nekazit něčím atmosféru ? Další pokusná meta? Stejně si mne neváží. Just se bude chovat jinak než jak by mi bylo dobře. Tak až jí budu chtít naštvat, tak to co nejupřímnějším hlasem řeknu, jak to byla krásná pohoda a jak se mi to líbilo. Asi bude syčet vzteky, že to bylo jen díky tomu, že ona v jednom kuse padala na hubu, ale co. Ještě jí mohu politovat, že je chudinka.