Hodnocení

Hodnocení jako nástroj manipulace lidmi závislými na mínění druhých

• Narcisitcké osobnosti nepoužvají hodnocení objektivně
• Jak by někdo mohl být v něčem lepší než oni? Pokud je, tak se snaží ho tiše překonat a do té doby o něm nemluví, jen od něho tiše všechno sají, aby ho pak překonali a s opovržením sami nahradili nebo konečně degradovali jeho autoritu.
• Pokud někoho pochválí, tak je to většinou záměrná manipulace, aby si získali jeho náklonnost a loajalitu nebo abyste pro ně něco dál dělali - třeba i zadarmo
• Buďte opatrní, když vás někdo chválí a staví na piedestal za něco, co ve vašich očích není nic extra zvláštního
• Stejně snadno, jako vás pochválili, stejně snadno vás budou před ostatními srážet za nějakou uplnou blbost
• Pokud neumíte ohodnotit sami sebe jako hodné, dobré a dostatečné a pořád bojujete s pocitem nedostatečnosti či nekompetentnosti, jste těmito lidmi plně ovladatelní a zranitelní - počínaje vzplanutím nadějí a iluzí až po vystupňovanou snahu uspět, pracovat a být dobrý až po psychický kolaps a depresi kam vás pak umí manipulativní okolí podle jejich potřeb snadno poslat
• Základem psychické stability je
• Nepotřebovat žádné hodnocení vaší práce a dostatečnosti a vědomí toho, že vy to děláte jak nejlépe umíte a že tak je to ok a pokud, ne tak pro to něco děláte, aby to bylo lepší a děláte to ne pro větší pochvalu, ale pro váš vlastní lepší pocit sam ze sebe
• Nebrat lichotky a různé hodnotící řeči osobně ani vážně a lidem, co to dělají často - nevěřit a dávat si na ně pozor

Sebe - hodnocení jako zdroj bolesti našeho já

• Pokud uvěříme špatnému hodnocení zvenčí...znamená to, že to rezonuje s nějakým naším vnitřním negativním sebehodnocením...
• Když nás nejrpve rodič, posléze manipulátor přesvědčí, že je s námi něco špatně, že jsme v tom a onom ohledu špatní a nedostateční...a proto nám může upřít to a ono, včetně úcty a lásky, pozornosti aj. vyvolává to silnou duševní bolest, vnitřní diskomfort, který se můžeme snažit zahnat všelijak nějakou nutkavou činností nebo chemickou látkou, která tyto myšlenky a pocity s tím spojené, přebije.
• Jsou to emoce, se kterými jsme se nenaučili nakládat - nechat je vyjít ven a porozumět jim - nevíme, kde se to bere a proč a neumíme to řešit - to nás pak drží v různých rozptylujících závislostech, které nám brání soucitně vyslechnout to malé smutné dítě uvnitř v nás - spojit se s ním a dobře se o něho postarat
• Je snadné všimnout si, jak lidé, co se srovnávají s ostatními trvale trpí pocity méněcennosti, jsou soutěživí ať skrytě nebo otevřeně, neustálě potřebují mít pocit, že jsou lepší než někdo druhý, a pokud ne lepší, tak aspoň mocnější nebo "že mají v něčem navrch" atd.
• U dětí je to snadné vidět, jak se Pepíček rozpláče, když Honzík dostane tříkolku a on ne. U některých dospělých je to stejné, ale málo kdy se k tomu přiznají nahlas.
• Když manipulátor citově závislému člověku šikovně implantuje do mozku v čem všem je dívka do něho zamilovaná špatná a ještě jí předhodí nějakou jinou ženu, která je v tom lepší a projeví jí svůj obdiv místo dívce, nejen že ji v tu chvíli zraní, ale
• Srazí jí její sebedůvěru
• Zaseje v ní semínko méněcennosti, nejistoty a strachu, zda jí bude ještě milovat nebo si jí dál vážit, když již v tomhle směru teče jeho obdiv někam jinam a co bude dál...kdy se objeví nějaká víc lepší žena....
• A spustí sebedestruktivní chování závislé ženy, která se pak srovnává s ostatními a strvale se snaží být v hodonocených aspektech lepší, aby dál imponovala svému milovanému...a zasloužila si jeho uznání - pokdu to ještě jde
• Ve chvíli, kdy žena pochopí, že nemá šanci a že v daném směru nebude nikdy lepší a přestane soutěžit, nadále se cítí jako "někdo horší" a s přibývajícím srovnáváním se v dalších a dalších ohledech se tento pocit v ženě kumuluje a postupně ji sráží ve všem co dělá jako pocit tíže, který se postupně stává neúnosným.... manipulátor tomu rád pomůže, takže žena postupně selhává ve všem, na co sáhne nebo v čem se snaží být dobrá a postupně se propadne do těžké deprese, kde ji nic netěší a nebaví a vše ji připadá marné včetně základní péče sama o sebe
• Snaha zasloužit si lásku nevede k získání lásky - manipulátoři toho nejsou schopni - zpočátku lásku jenom předtírají, aby si z vás mohli vzít co potřebují a pak si s vámi vytřou zadek jako s včerejšíma novinama... pokud my sami sebe hodnotíme hned kriticky a při prvním jejich remcání hned hledáme chybu v sobě, jsme jejich ideální oběť, se kterou si vytřou i mísu

První krok k sobě

• Dejte si závazný slib, že sami sebe nebudete hodnotit ani v hlavě ani nahlas a nebudete o sobě mluvit negativně ani v myšlenkách, natož nahlas
• Přestanete potvrzovat manipulátorům úspěch jejich destruktivní manipulace
• Přestanete ostatním ovečkám dávat návod, co si o vás mají myslet
• Naučíte sami sebe první hranici sebeúcty, kterou pak snáz můžete potom vyžadovat i po ostatních
• Pro mne to byla taková první malá věc, která mi přinesla ohromnou úlevu a výrazně se zlepšila moje schopnost učit se nové věci a snížil se k tomu můj odpor i strach z toho, co když něco zkazím, co ještě moc neumím...
• Přestaňte se odsuzovat - k ničemu to není a jenom Vám to škodí a není to příjemné ani lidem vedle vás
• Nikdo nechce pomáhat blbcům ani debilům, co to o sobě pořád říkají při sebemenším škobrtnutí - je to demotivují otrava i pro učitele, co se vám snaží pomoct

Nehodnoťte a buďte šťastní

• Ve spoustě knih a od mnoha terapeutů uslyšíte, že nemáte nic posuzovat a hodnotit a že to je vaše překážka ke štěstí
• Ano, v prvním kroku zcela jistě ano
• Dokud jste lapeni ve snaze získat uznání, potvrzení, souhlas, pozornost, lásku aj. od ostatních lidí a bez které je vám špatně, přestat hodnotit a přestat brát zřetel na lidské řeči je první krok ke zdravějšímu a svobodnějšímu životu
• Dá se však skutečně nehodnotit ?
• Obávám se, že nikoliv
• Neustále musíme hodnotit, čemu máme věřit a čemu ne
• Před jakoukoliv činností, akcí aj. musíme zhodnotit, zda jsme na to dobře připravní - zda vůbec máme šanci na úspěch ap.
• Bez dobrého vyhodnocení reality bychom byli uplně ztraceni - vydáni na pospas náhodě a nebo podvodníkům
• Manipultáři rádi hodnotí, ale ve chvíli, kdy jsou sami hodnoceni negativně, najednou jsou z nich zastánci a duchovní propagátoři nehodnocení
• To nedokáží rozdýchat a ihned začnou své ego hájit jako kdyby jim šlo o život
• Je pro ně vitální, aby je lidé hodnotili dobře - aby je zbožňovali !!!
• To jsou lidé, kteří od vás přímo očekávají kladné hodnocení a projevy obdivu, lichotky ap. a občas ani nebudou váhat si o to sami říct
• Dokud je nebudete obdivovat a uznávat jako úžasné autority a milovat, jejich manipulace na vás nebudou mít duševně tak zničující dopad
• Proto - potřebují mít jistotu, že vás mají na lopatě !!! Čím více si vás získají hned na začátku, o to snažší to pak budou mít později...
• Přestaňte se srovnávat a hodnotit a tito lidé a některé jejich manipulace nad vámi zcela ztratí moc a nebude z vás tak snadná kořist
• Tedy to znamená být si sebou tak moc jistý a být s tím tak moc spokojený, až mi bude jedno, jak jsou na tom ostatní = sebeláska
• Přehnané hodnocení dětem škodí
• Dělají pak věci ne kvůli sobě a tomu, jak se cítí, ale kvůli tomu, co řeknou ostatní
• Vyrůstá v nich pak představa, že lásku si musí zasloužit
• Kladné hodnocení by měl být jenom takový nějaký dobrý bonus k tomu, že rodiče je mají rádi i když se zrovna nedaří

Proč s hodnocením lítáme od zdi ke zdi

• Jednou hodnotíme všechno a sebe ze všech stran
• Pak zase zkoušíme nehodnotit nic
• A kde je ten správný střed ?

Myslím, že hodnotit musíme, ale zdrojem našeho utrpení je, že nehodnotíme ty správné aspekty

• Nehodnotíme, jak se my sami cítíme, neumíme hodnotit, jak se cítí druzí a proč
• Hodnotíme, jak máme účes, jak jsme úspěšní v testech, v práci, kolik peněz dostáváme, zda máme to či ono, jestli jdem v dost hezké sukni, zda jsme dost osvalení nebo příliš tlustí a jiné - srovnáváme se s ostatními a trpíme, když vidíme, že v tom onom nejsme dost dobří na to, aby si nás druzí pro to vážili nebo nás za to měli rádi aj. nebo asme je tím mohli kontrolovat a zajistit si pozornost a oblíbenost aj.
• Nehodnotíme bohužel vůbec to, co je podstatné pro skutečné štěstí a harmonický žiovt
• Zda se někomu dá věřit, zda je na někoho spoleh, zda je empatický - soucitný, zda je jeho prioritou prospěch všech nebo jen jeho, zda by podvedl nebo ne, zda by ublížil či ne aj.
• Kdybychom hodnotili tyto aspekty, nezamilovávali bychom se do naristických osobností, které nám pak zrujnují život
• Pokud nás však narcistická osobnost vychovává, můžeme si v hlavě nosit skutečné nesmysly jako že třeba: "Když vyjdeme ven a nebudeme mít barevně sladněné boty a sukni, že jsme hnusní a méněcenní a všichni na nás budou koukat jako na debila a nebudou se s námi bavit ani nás respektovat..."
• A není pak divu, když si nás vyzobne v dospělosti naricistická osbnost, která nám ještě vynadá za kabelku jiné barvy a nám zaimponuje, jak on je v tomto ohledu skvělý - dokonalý a my k němu začneme vzhlížet jako k nějaké autoritě za to, v čem všem je tak dokonalý...
• Pozná nás už jen podle toho, jak úzkostlivě dbáme na své oblečení, účes, make-up, jak se nejistě rozhlédneme, když vstoupíme do místnosti
• Opravdu stačí pár sekund, aby dravec věděl, že může lovit
• Pokud se jeho výtkou o nevyladěné kabelce necháme dostatečně rozhodit, zrudneme studem, znejistíme proviněním ap., možná zaimponujeme i my jemu,....nikoliv však vyladěnýma botama a sukní, které nám pochválí, aby nás zaujal, ale tím, jak vidí, kam až jsme vycvičení si nechvávat házet bobky na hlavu, jak jsme poddají, submisivní a snadno ovladatelní takto povrchními věcmi, které on má zmáknuté, jak mávání bičíkem...
• Kdybychom byli zaměřeni na hodnocení empatie
• Věděli bychom, že ani po 2 týdnech společného pobytu toho člověka neznáme, dokud se prostě neukáže v nějaké kritické situaci, kde by empatie byla potřeba nebo kde by on projevil své skutečné já třeba vůči někomu jinému... dokud se nepohádáme, dokud....se prostě "skutečně nepoznáme".
• Nenechali bychom se oslnit jeho nacvičenými pózami a triky tak snadno a nezamilovali bychom se do nich tak rychle a bezhlavě jen za pár slizkých lichotek
• Pokud jsme jako dítě od rodičů sami moc empatie nezažili, možná ji máme potlačenou stejně jako jiné emoce - neumíme jí pak dobře cítit v sobě, ani ocenit u ostatních a snadno se necháme nachytat na to, když ji někdo chvilku předstírá, aby nás dostal
• Bájíme pak o jeho milujících očích a jeho velké lásce a přijetí jen díky tomu, že nás chvíli poslouchal a dal nám 3 otázky, aby si oskenoval terén...
• Tak velká je naše deprivace a iluze o tom, kdo je a co jeho chování znamená
• Pokud nemáme zevrubný zážitek s narcistickou osobností a neprošli jsme bolestí našich dětských dušiček, abychom s nimi získali soucit, nadále ho neumíme cítit v podobných situacích ani s jinými lidmi - ani s našimi dětmi a můžeme jim působit trauma stejné...
• Např.: "Já sem si taky musela hrát sama, když naši na mě neměli čas..."
• Ale vím, jaké to ve mě nechalo následky ?
• Uvděmuji si, že kvůli tomu teď žiju s chlapem, co mě taky nechal na všechno samotnou ?
• Pamatuju si, jak děsně sem z toho byla zklamaná, jaká to byla bolest ?
• Kdybych tohle všechno věděla a cítila...bylo by to se mnou vždy včas - neposlala bych už nikdy své dítě do dětského pokojíčku se slovy, ať mě už ten parchant neotravuje... atd.
• Protože bych uměla vyhodnotit své chování jako emočně zraňující !!! a tím pádem bych ho mohla změnit a chovat se jinak
• Nemít empatii - znemaná necítit bolest druhých lidí - a tedy nemáme žádný senzor, který by nám řekl, nedělej mu to, cítí stejnou bolest jako ty a to nechceš
• Nemít schopnost hodnotit tuto oblast, na kterou nemáme volné receptory - nevyhodnotit - nevyvodit kroky ke změně....
• A proto je také tak marné čekat na to, až narcistická osobnost s námi začne mít soucit a začne nás milovat
• Nemá schopnost empatie a nikdy sebekriticky nezhodnotí, že její chování bylo zraňující a jak moc a že se tak chovat nechce, aby druhým nepůsobil bolest

Sebe-hodnocení jako motivace ke změně

• Využijte znalost o síle pozitivního sebehodnocení sami na sebe
• Pokud chcete z někoho dostat to nejlepší, musíte ho odměnit za sebenenší zlepšení tím správným směrem
• Tak takhle jednejte prosím i sami se sebou a budete žít mnohem šťastnější život
• A pokud s vámi takhle někdo nejedná, můžete oprávněně začít pochybovat o jeho úmyslech s vámi
• Ať josu jakékoliv, asi nebudou moc dobré, pokud vás sráží za blbosti a nepochválí za dobrou věc
• Je těžké začít to dělat sám sobě, pokdu vás rodiče nevychovávali s láskou a trvale vám dávali najevo v čem všem jste nedostateční a nedobří
• Dá se to však nučit a nemusíte se bát, že by se z vás stal nějaký namyšlený náfuka
• Pokdu si čtete tenhle text, asi vás k tomu dohnala silná duševní bolest a povznášejících pochval do pestrého života máte málo
• I kdyby jste opravdu byli ten nejblbější člověk na světě, pořád budete mít jako takoví nesmírnou hodnotu (když pominu nějaké vraždící zrůdy, co nenávidí celý svět)
• Pořád máte lidské tělo, které je tím nejdokonalejším strojem co existuje a který máte vy nastarosti
• Kdokoliv se vám bude snažit podsunout, že jste uplně k ničemu a že jste tady zbyteční a můžete se jít tak akorát zabít, tak je sám ten největší hlupák, který si jen neumí představit, na co byste byli užiteční
• Vězte, že užitečný může být kdokoliv a cokoliv - včetně vyhozených plastů v oceánu - jen co přijdeme na to, jak je využít - i tohle bude hodnota, natož žijící člověk