Odpuštění
Odpuštění a duchovno
- Lze získat nebo udělit jen za určitých podmínek, pokud jsou splněny
- Nezáleží tedy vždy uplně na to, co bychom si tolik přáli
- Dostát ho je někdy nemožné podobně jako je nemožné získat si respekt nebo lásku člověka, který nás prostě nesnáší nebo si nás neváží
- Je to jen další entita z této katagorie
- Pokud odpuštění není možné, je na místě to prostě přijmout jako jakékoliv jiné trauma
- Na každý na to má sílu, odvahu a ochotu, takže to je super prostor pro obchod s nějakou magií
- Církev je v obchodování s nedostupnými entitami dokonale zběhlá
- Neumíš odpustit, neumíš se smířit s tím, že ti někdo jiný neodpustí ?
- Sám jsi celý špatný už jen tím, že jsi člověk, musíš se neustále modlit za odpuštění u Pána Boha !!
- Ten nahoře, ať už ho nazývají jakkoliv, ti odpustí... ale jen když ho budeš poslouchat... a už Vás mají.
- Ano, lze získat tělesné prožitky a pocítit psychicky i fyzicky úlevu, když se začnete modlit za to, aby Vám Bůh nebo někdo nebo někomu bylo odpuštěno
- Opakované přání a ještě nahlas nebo i tím, že se na to soustředíte, je informace na kterou reaguje Váš vlastní mozek
- Mozek je dokonalý počítač, co se neustále snaží plnit Vám všechny Vaše příkazy a přání, i v době, kdy to zcela nevnímáte
- Vaše nevnímání tohoto dokáže výbroně psycho-bio-hacknout kde jaká duchovní orgranizace ve svůj prospěch
Odpuštění někomu, kdo nám ublížil, není nutné
- Příroda to tak zařídila dokonale
- Pokdu někomu nejde odpustit, co vám provedl, super - chrání Vás to před dalším kontaktem, aby Vás ten prevít nemohl zranit znova
- Není potřeba se kvůli tomu cítít jako horší člověk
- Odpuštění je vodné jen tehdy, když už nás to neohrožuje
- Buď jsme natolik silní, že nás dané činy již nemohou ohrozit, protože už s tím umíme něco provést
- Můžeme se na věc povznést a prevíta pasovat na učitele, který nám dal lekci, díky které jsme se museli naučit být chytřejší, lepší, silnější ap.
- Nebo vidíme, že ten co nám ublížil je tak strašlivej ubožák, že ani nevěděl, co dělá
- Nebo chápeme, že to, co se stalo, se nestalo schválně s cílem nám ublížit - to je ve vztahu to nejdůležitější pro budoucí ev. pokračování čehokoliv
- Nebo je nebezpečí zdeaktovivováno - násilník je třeba nadobro zavřen, nebo mrtvý
- Nebo se skutečně omluví a přesvědčí nás věrohodně o tom, že svého činu lituje a že nás chce oškodnit a že se to již nebude opakovat
- Cokoliv jiného moc na odpuštění nárok nemá
Neodpuštění není nutně to, proč nám je potom furt mizerně
- Cleý háček je ještě o etáž hloubš a to není odpuštění, ale přijetí
- Vůbec přijetí toho, že nám něco takového stalo / nám někdo něco takového provedl
- Když toto trauma odpřijímáme, tak pak se nám uleví
- Pak mnohem snáz budeme žít a vymýšlet účinná protiopatření před tím, aby se nám to nestalo znovu
- Tomhuto háčku v jádru věci nerozumí každý
- Pozor tedy na chytrolíny, co Vás budou nabádat k odpuštění nebo další skryté narcisy kolem Vás, kteří se Vás budou pokoušet očernit nebo špatně ohodnotit, když nebudete schopni odpuštění
- Snaha odpustut na sílu i když si nikdo "žádné odpuštění nezasloužil" povede jen k dalšímu zamtení a depresi ev. opakování traumatu
- Rozhodně ne k zdravému duševnímu stavu s čistým pohledem na realitu
Stačí to jen přjmout
- "Přijímám, že mě bije."
- "Přijímám, že mě bije."
- "Přijímám, že mě bije."
- "Přijímám, že mě bije."
- "Přijímám, že mě bije." ...... "ÁAAAA"
- "Přijímám, že mě bije." ......5 minut.........10 minut.......
- "Přijímám, že mě bije." ....."Dělá to se mnou ještě něco ?"
- "Přijímám, že mě bije."
- "Přijímám, že mě bije." ....."Je mi to už jedno ? Naskočilo tam něco dalšího, co mi vadí? "
- "Přijímám, že na mě ječí." Dál mám zavřené oči a jsem v té situaci.
- "Přijímám, že na mě ječí."
- "Přijímám, že na mě ječí." ......proces běží jak dlouho potřebuje, než odpřijímám uplně všechno.
- Dané trauma nad člověkem ztratí emoční moc
- Zároveň nepřipraví člověka o čistý pohled na to, že to, co se stalo, bylo špatné a pachatel si zaslouží nést všchny následky
Odpuštění sám sobě jako cesta k vnitřnímu klidu
- Nejhorší zdroj duševní nepohody je neláska sám k sobě
- Ta pramení z neschopnosti odpustit si různé vady, chyby, nedokonalosti
- Někdy nemáme odvahu je ani spatřit, jak jsou pro nás děsivé, tak si je ani nepřiznáme a kdykoliv to naznačí, tak ho hned raději málem zabijeme
- Vnitřní klid přinese jen schopnost odpustit sám sobě a přijmout všechno co jsme
- Pak nebudem závislí na odpuštění kýmkoliv napřirozeným ani kýmkoliv nadřízeným nebo kolem nás
- Budem se umět přijmout a mít se rádi a nebudeme závislý na uznání a lásce nebo gestech druhých
- Staneme se samostatní a ne tak snadno ovladatelní druhými a to nikdo manipulující neuvidí rád
Prodávání odpustek
- Tenhle historický kšeft mluví asi sám za všechno
- Co by to bylo za obchod, kdyby si lidi uměli odpustit jen tak sami sobě a nemuseli by kvůli tomu nikoho poslouchat a nic si kupovat ap.
- Tak cenné je vážit si sám sebe a mít rád sám sebe
- Jak se to dělá ?
- Přijímáním svých vlastních chyb.
- Odpouštěním si sám sobě.
- Cokoliv jiného je jenom hra na pseudolásku.
Co všchno jste dokázali odpustit sami sobě
- Snadno pak odpustíte druhým lidem kolem sebe
- Ubyde Vám pak v životě halda zbytečného stresu, zloby a nesmyslných konfliktů
- Budete pak s limi jednat s emapatií a hnedtak Vás něco nerozhodí
- Bude pro vás snažší poskládat si život z věcí, které vás baví, rozvíjejí, lépe se o sebe budete starat atd.
- Protože se budete mít rádi a rádi to pro sebe uděláte
Zásadní vědomí tohoto
- Jakýkoliv manipulátor s Vámi bude chtít manipulovat, tak ví, že musí začít podrývat Váš vztah sama k sobě
- Bude rozbíjet sebedůvěru, sebelásku, schopnost odpouštět sama sobě, nastolí různé formy gaslightingu
- On bude ten, kdo vám nic neodpustí, ale bude vyžadovat, abyste vy všechno odpustili jemu
- Nevědomí o všech skrytých apektech odpuštění a přijetí nechává lidi nechráněné proti těmto taktikám
Odpuštění
- Při novém začátku musíme nejprve dosáhnout oproštění od bolesti skrze odpuštění, pochopení, vděčnost a důvěru.
- Rozloučíme-li se tímto způsobem, zůstane v nás nakonec dobrý pocit ze sebe samých. [32]
- "Zranění z minulosti v nás mohly zanechat nízké sebevědomí, pocity odmítnutí a nenaplněnou potřebu lásky.
- Pokud jsme zahořklí vůči lidem, kteří nám ublížili, jsme náchylní k navazování nezdravých vztahů." [1]
- Pocit ukřivděnosti a pocit vlastní viny jsou spolu neodmyslitelně spjaty
- Velmi často nedokážeme sami sobě odpustit dřív, dokud necítíme, že nám odpustí i ostatní.
- Není však nutné, aby nám odpustil náš bývalý partner. [29]
- Když odpustíme těm, kdo nám ublížili, dokážeme pak odpustit i sobě, že jsme někomu ublížili. [29]
- Bacha. Funguje to však jenom naopak. Nejprve musíme umět odpouštět sobě, jiank se nám to druhé nebude dařit.
- Když žena odpustí příliš rychle, může prožívat přetrvávající pocity viny nebo komplexy méněcennosti. [31]
- Asi to pak není uplně to pravé odpuštění....
- Někdy nedokážeme odpustit jen proto, že netušíme, co odpuštění vlastně znamená.
- Odpuštění a vnímání lásky vůči bývalému partnerovi neznamená oživení ukončeného vztahu. [32]
- Nejlepší způsob rozloučení je s láskou.
- Partnera milujeme, ale není pro nás ten pravý.
- Odchod ze vztahu s prohlášením: "Už tě nemiluju!" znamená, že odcházíme s uzavřeným srdcem.
- Do uzavřeného srdce jen těžko přivábíme novou lásku [32]
- Nedokáže se plně otevřít ani jinému člověku [32]
- Můžeme objevit milujícího partnera, ale své štěstí nedokážeme ocenit [32]
- Odpustit znamená zbavit druhého člověka zodpovědnosti za naše pocity. [34]
- Odpuštění nám umožní nelpět na své bolesti [34]
- Nejprve musíme procítit naše emoce - ne potlačit - teprve pak mohou být vypuštěny - a odpuštěny.....
- Když procítíme své emoce a dospějeme k odpuštění, pak jsme schopni jít dál [34]
- Nepodaří se nám odpustit dokud cítíme bolest, dokud situace, která se stala je pro nás emočně ohrožující
- Neodpuštění znamená potřeba držet si někoho od těla v nějakém vymezeném prostoru, dokud máme strach, že by nám mohl dál ubližovat
- Takže odpustit můžeme, když:
- 1. se nám dostane patřičné omluvy
- Ujištění, že daná osoba nám už nebude ubližovat
- Projeví lítost a zájem o nápravu vztahu
- 2. omluva nepřijde, tak musíme prožít tu bolest z toho faktu, že nám ta osoba emočně ublížila a že jí na nás nijak nezáleží
- že je jí/mu to uplně jedno a že už to asi jiné nebude
- Prostě jí na našem vztahu moc nezáleží
- Ego té osoby je příliš naduté a my pro něho nemáme valnou hodnotu, aby se nám dostalo omluvy
- To je mnohdy samo o sobě bolestivější vědomí než to, co se fyzicky stalo a to je ta bolest, kterou je potřeba přijmout
- Staneme se na dané osobě a vztahu k ní nezávislí
- Přestane nám na tom záležet a přestane nás to dovádět k pocitům bezmoci
- Přestaneme si případné zraňující chování od tohoto člověka brát osobně
- Nebude nás jeho chování už zasahovat přímo do srdce
- A v případě opakováná nás to už nevyřadí z funkce jako emoční šok
- Zůstane přítomni v dané situaci s chladnou hlavou a bez blokovaných emocí šokem
- Budeme schopni vědomě vybrat tu nejrozumnější reakci na danou situaci, která pro nás bude uspokojující
- 3. Předem si připravíme uspokojivou strategii chování / reakcí, která nás emočně uspokojí a uchrání dalšího traumatu
- V případě opakování budeme připraveni reagovat efektivně - způsobem, který zajistí
- že si sami sebe budeme vážit
- Nenecháme se zaskočit šokem z toho, co nám to ten člověk dělá
- Nezůstaneme v pozici pasivní oběti, ale budeme bránit sami sebe, nenecháme si to líbit
- Nebudeme jen předvídatelně automaticky reagovat, jako jsme to dělali dříve
- Provedeme to, co jsme si v hlavě předem vymysleli tak, aby nás to emočně uspokojilo
- Vypravíme ze sebe něco, co má hlavu a patu a uleví emocím
- Uděláme něco, co zabrání dalšímu ubližování
- Mnohdy z nás v takovém případě vyzařuje pak až taková míra sebejistoty, že případný agresor si své ubližující jednání pro jistotu rozmyslí a nakonec se nic nestane
- "Štěstí přeje připraveným"
- ... aneb těm, co vědí, co budou dělat když...
- ...nebo aspoň těm, co vědí, že budou něco dělat, když....
- ... a že tam nezůstanou jen tak napospas všem a všemu okolo jen tak...
- = podklad pocitů bezmoci, nervozity, neuroz, uzkostí aj. enormě nepříjemných stavů
- 4. když v tom všem alespoň z části obstojíme, přestaneme cítit, že by nás dál svazovalo něco jako "nemůžu mu/jí to odpustit"
- Prostě to pro nás nebude ohrožující - bude to už takzvaně pryč
- A to samozřejmě neznamená, že bychom samzali celou minulost a byli dál znovu stejně naivní a zranitelní
- Takže potom už se nemusíme stahovat do pozadí, nemusíme utíkat před potencionální bolestí do obranných pozic zloby či vzteku nebo odmítání a dokonce si můžeme dovolit i ono slavné odpuštění naiž by to byla jen společenská maska
Schopnost odpustit
- Přestat odsuzovat - soucítit
- Schopnost pochopit druhého a nezlobit se na něho, cítit jeho limity a přijmout ho takového, jaký je omezený, nedokonalý,...
- Umožní tok lásky, jednat s láskou, nezlobit se zas a znova pořád dokola nad podobnými věcmi.....
- Především při výchově dětí
- Nebýt soudcem, ale průvodcem
- Nutné je pak respektovat, kdo chce jít s průvodcem a kdo ne
- Tohle všechno se začne dařit, až když jsme schopni odpustit toto vše sami sobě
- Pak teprve to umíme odpustit a dát svobodu a respekt i druhým lidem
Proč nejde odpustit
- Odpusť a miluj všichni chytrolíni říjakí
- Ale nikdo neřekne, jak to udělat, když to opravdu necítíte
- Nutit se do toho Vám moc nepomůže - bude to jen krátkodobá přetvářka
- Je to nefunkční zkratka
- Cesta musí vést přes lásku sama k sobě a k přijetí vlasntích nedokonalostí
- Pak teprve to nebude už jen společenská přetvářka
- Když jsme neodpustili = ještě se zlobíme
- Zlobíme se = ještě se cítíme ohrožení podobnou situací / opakováním
- A) nemáme ještě jistotu, že příště budeme v bezpečí - emočně / fyzicky aj. / nevíme, jak bychom správně reagovali / trvá pocit bezbrannosti - nedostatečné obrany / trvá strach z další bolestivé situace
- B) ještě jsme se nesmířili s tím, že jě někdo takovej, jakej je - barbar nebo břídil atd. popřípadě zlý člověk, který nám ubližoval zcela záměrně - to je asi nejtěžší ze všeho
Kdy naopak přijde odpuštění samo
- Když konečně vymyslíme nebo se naučíme, jak bychom v podobné situaci příště reagovali jinak - lépe
- Jak bychom si zajistili bezpečí, minimalizovali ztráty, zachovali čest, zachovali se spravedlivě atd. = emočně uspokojivě
- Je normální, že tam zpočátku skáče silná touha po pomstě, včetně snových představ toho, jak by nás to uspokojilo
- Je dobré si uvědomit, že právě ono denní snění je to, co nás okrádá o čas a energii - toto denní snění je to , co rozhoduje o naší budoucnosti
- úspěšní lidé snějí o tom, jak něco vylepší, jak něco zvládnou a dost je to posouvá dopředu
- Duševně zranění lidé trosky, vyplácají svůj čas a denní snněí na něco, co nemají šanci nijak ovlivnit, často na destruktivní či utopické představy o pomstě nebo omluvě či uznání od někoho druhého...a pak ještě pocítí depresi z toho, jak jiná je realita.... = známka nesmíření se s realitou
- Když se smíříme s tím, co se stalo - ano - nebylo to správné, stala se špatná věc, ten člověk je někdo jiný, je zlý a ubližoval - ano, přijímám, že se to stalo....je to tak, přijímám, že mi ublížil...když se to plně podaří přijmout, oplakat, přijmout a přijmout...někdy už pak není ani tak silná nutnost vymýšlet pak tak silné mechanismy obrany
- To co nejvíc bolí je ta ztráta iluzí o druhém člověku, kterého jsme milovali
- Je to tak silná bolest, asi jako když umře někdo, koho jsme měli rádi víc než sami sebe mnohdy ještě s pocitem, že to bylo kvůli tomu, jak jsme špatní a že nás nenávidí, či námi pohrdá atd...
- Proto je tak děsivé a těžké vymaňovat se z psychické závislosti na druhém člověku, který nám podkopal vlastní sebedůvěru
