Potřeba mluvit o tom, co prožíváte

Potřeba mluvit

• Když Vás něco trápí, je dobré, když o tom budete moct s někým mluvit
• Pohání vás k tomu
• Touha po přijetí, porozumění, bezpečném prostoru,
• Chcete vědět, zda někdo druhý zná něco podobného a co dělal
• Nebo chcete sdělit nějaký svůj vnitřní prožitek, který je pro vás na vaší cestě nový
• Cítíte, že Vám chybí nějaká schopnost, kterou ostatní mají, když viditelně netrpí, zatímco vy ano
• Chcete přijít věci na kloub a zlepšit se
• Touha varovat své nejbližší před chybou, kterou jste udělali / na co či koho jste se nechali nachytat, abyste je ušetřili podobné bolesti ze zklamání

Závislost a porozumění

• Když "vyléčený feťák" řekne, že i roky potom má trvale chuť na svoji drogu, ale abstinuje
• Tak mu to všichni věří a uznale pokyvují a lékař mu dá nálepku v remisi
• Všichni už tak nějak tuší, jak je to pro něho těžké, ale oceňují, že se drží
• Dostane se mu alepsoň nějakého porozumění nebo uznání

• Když totéž řekne žena, která se učí nekonaktovat muže, na kterém byla roky psychicky a emočně závislá (návyková dávka stresem vyplaveného dopaminu)
• že žije bez něho, protože ví, že musí, ale občas tajně sní, jak se jednou stane něco, co muže procitne a přijde se jí omluvit a bude na ní už konečně jednou milý nebo jí začne mít rád, dá jí pozornost a uznání, bude mu moct odpustit a být šťastná....protože pořád kdesi v duši touží po míru, klidu a přijetí
• Je ozančena za hloupou, nemožnou, nevyléčitelnou, tvrdohlavou, poruchou osobnosti aj...
• Závislost na chemické látce, která nechá v mozku takovou hlubokou stopu je pro nás pochopitelnější než závislost na člověku
• Je v tom sama proti všem a rozhodně jí to nepomáhá udržet si svojí sebedůvěru, sebevědomí a sebeúctu, kterých má pořád tak moc málo, že je pořád lapena ve své iluzi o kvalitách toho muže

Neschopnost naslouchat

• Když Vás někdo vyslechne prvních pár minut nebo vět, bude to už tak dobrý výkon
• Dál vás většina lidí nebud ochotna ani schopna poslouchat
• Budou mít hlavu jako papiňák a v těle jim poroste ohromná touha vás zarazit stůj co stůj
• Většina lidí neumí snést ani svůj vlastní smutek či pláč, natož někoho jiného
• Vznikne v nich pocit, že musí honem něco udělat, aby Vás utěšili, rozptýlili ap.
• Bude jim nepříjemné vás takhle vidět nebo slyšet a nastartují všechny možné obranné mechanismy
• Jen aby se necítili sami bezmocní
• Jen aby už ta příšerná emoce, která tak nepříjemně rezonuje s něčím uvnitř jejich duše, byla pryč
• Tohle oni nechtějí prožívat
• Někdy můžete vidět, jak jsou hyperaktivní, jak neustále nutkavě něco musí dělat, jenom aby necítili své vlastní emoce
• Ani se nesnažte mluvit o svém utrpení s lidmi, co mají život jak jízdní řád super přesného vlaku
• Dokáží se do všeho donutit extrémně silnou vůlí, jen aby tikali jak švýcarské hodinky
• Nebudou mít nejmenší pochopení pro Vaše stesky nad tím, že už k podobnému stylu života nemáte sílu a že Vaše vůle abstinovat je už zase skoro v háji
• Nejsou schopní naslouchat ani sami sobě
• Když je něco bolí, dají si Ibalgin aj.
• A hlavně o tom nepřemýšlet, co kdyby jim to začalo dělat staorsti nebo dokonce nahánět strach, to je přeci negativní...
• Když je něco trápí snaží se to ignorovat, nebo se něčím rozptýlit
• Smutný je přeci jenom ten, kdo má smutné myšlenky - oni si přeci umí říct, na co budu myslet na co ne - velcí a moudří lidé přeci umí všechno hodit za hlavu a jít dál
• Nepochopí, že jste už x let dělali všechno tohle a že vůle Vám došla, že je to vyčerpatelnej zdroj energie, a že už momentálně nemůžete ve starých kolejích dál
• Ztratili jste směr cesty i cíl, i zdroj dopaminu, který vám dával šťávu v čemkoliv pokračovat a o cokoliv se snažit
• Současné signály dopaminu ve vašem mozku jsou tak slabé, že se cejtíte jako mrtvola v prázdnotě, která je děsí taky
• Takže jste jim v tu chvíli takové odstrašující nepříjemně rezonující zrdcadlo, které se snaží zapudit

Co od nich uslyšíte

• Musíš v sobě najít vůli a soustředit se -teď seš jenom tady a teď
• Koukej se vzchopit a začni konečně dělat něco užitečného
• Jak může někdo tak inteligentní jako ty, řešit pořád dokola tu stejnou kravinu a neumět si pomoct
• Tak už na to kurva přestaň myslet, už mě tím sereš
• Už o tom nechci slyšet ani slovo a koukej bejt šťastná a pořádně se smát
• Když uvidí, že se nevzchopíte hned, praděpodobně vámi začnou i pohrdat
• Když se chce, tak jde přeci všechno
• Takže když Vám to nejde, tak jste lempl - nejste tak snaživí a silní jako oni - oni přece vždy všechno zvládnou svojí vůlí a disciplínou !!!
• Už vám řekli, co si myslí, je vaše chyba, že Vám to nepomohlo
• Buď jste hloupí nebo líní a v jejich životě je dál už jenom zdržujete a dovádíte k agresi
• Takže sktuečné naslouchání, empatii ani porozumění nečekejte
• Rozhovor s nimi ve vás nejspíše vyvolá jen
• Ještě hlubší pocity méněcennosti, opuštěnosti a toho, že je s vámi něco skutečně špatně
• Nejsou schopni ukázat Vám soucit a tedy vzor k odkoukání pro vás toho, jak sami k sobě a svému trápení citlivě přistupovat
• Neukáží vám to, co Vaší duši ze všeho nejvíc chybí
• Láskyplné přijetí i přes všechny ty křivdy a ošklivé nálepky, co vám kde kdo dal

Absence podobně traumatického prožitku

• Pokud nikdo ve vašem okolí si neprošel stejně hlubokým traumatem v dětství a následně ve vztahu s někým, koho miloval stejné trauma, nebude vám vůbec rozumět
• Budete pro něho nepochopitelný blázen či hlupák
• Bude nad Vámi kroutit hlavou
• Schytáte další kopu nálepek, které vám dál podkopnou vaši vlastní už tak narušenou sebedůvěru
• Nikdo nepochopí, jak strašlivě Vás ranilo, když Vám ta nejmilovanšjí osoba dala najevo své pohrdnání a zachovala se neuvěřitelně hnusně
• Pro ně to bude jen "no a co", tak jdi jinám
• V horším případě ještě: "To přeháníš, já ho znám, to by nikdy neudělal, takový on není. Je to super člověk. "
• Nikdo nevidí vaše ztracené investice a život
• Kolik jste do vztahu vložili lásky, očekávání, trpělivosti, vytrvalosti, vůle, peněz, času, iluzí, blízkou osobu v srdci i v hlavě...
• A i kdyby jo, nikdo vás nechce vidět plakat - neví, co by si s vámi počali

Co od nich uslyšíte

• Tak se na něj vykašli a jdi dál, vždyť na světě jsou miliardy jiných lidí
• Jak jen je možné, že někdo tak inteligentní jako ty, může být tak hloupý a zarputilý. Tak už ho konečně pusť z hlavy !!!
• Nepochopí, že byste možná už rádi, ale že vám to bolest nedovolí
• Vždyť je to takový nanicovatý náfuka, tak co na něm pořád vidíš, ty jsi snad uplně blbá...
• Je to, jako kdyby Vám někdo radil, že když vám není dobře v tomhle bytě, tak ho prodej a kup si jiný jinde
• Málo kdo však vidí, že jste duševně zrovna spíš jako bezdomovec nově na dlažbě, co nemá vůbec nic na prodej, jen haldu bolesti
• Víte co vám radí (sami jste si to řekli už milionkrát), ale nejste toho schopni
• Vaše srdce se nikam stěhovat nechtělo a nechce
• Toužilo po přijetí
• čekali jste za zabouchnutými dveřmi, které už se nikdy uplně neotevřely
• Teď jen zoufale bloudíte kolem a potřebujete se nejdřív nějak zahřát, vzpamatovat se z toho šoku a porozumět tomu, co se to vlastně stalo
• Nesnažte se mluvit s těmito lidmi o svých obtížích a nebo mluvit pocitech opakovaně
• Jenom byste si vysloužili nějaké další a ještě větší odsouzení, onálepkování nějakými chytrolíny na svět
• Nemohou chápat, že Vaše emoční bolest sahá až do ranného dětství a že neodezní jen tak, jako u nich
• Nepochopí tím pádem ani omylem, jak je možné, že je váš problém stále ještě s Vámi, kamkoliv se hnete
• Dokonce i v novém vztahu se Vám zopakuje, pokud se nestihnete zahojit a přenastavit

Zážitek mají, ale nenašli cit sami k sobě

• Někteří lidé ve vašem okolí si již prošli "nelogickým traumatem", které je dostalo až na kolena, zažili vyčerpání vůle i depresi a její zahánění
• Zdaleka ne všichni si však z toho odnesli dostatečně soucitný a empatický způsob k vlastní duši

Co od nich uslyšíte

• Možná budou mít trochu více soucitu, dokud si ještě budou pamatovat vlastní depresi a to, jak je to samotné semlelo
• S odeznívajícím časem odeznívá někdy i soucit a empatie
• Obzvláště pokud se za svojí depresi styděli a dostali se z toho ven nějakou násilnou neempatickou cestou vůči sobě
• Dáš si antidepresiva a vzchopíš se a uděláš co je potřeba
• Nadopuješ se vitamínama, zdravou stravou, dobrým spánkem a vzchopíš se a bude zase dobře...
• Budou vám předkládat (spíše vnucovat a nutit vás do toho) nejrůznější rady toho, co sami dělali - stejně jako nyní já vám ty své
• Ve snaze předat vám své vlastní zkušenosti a informace o tom, co pomohlo a jaké to mělo háčky
• Ale zjistíte, že mnohé z doporučení vám emočně nepomáhají ani trochu
• Svoji cestu si musíte najít sami
• Dokud to nebude vaše cesta, ale cesta někoho jiného, je riziko, že se vám deprese vrátí
• Musí to jít z vás a ne jen že budete zase někoho poslouchat a opakovat to, co vám přikázal
• Pokdu jste však uplně ztracení, je to legitimní způsob, jak přežít a získat trochu síly a pak to převzít sám

• Možná uslyšíte, jak papouškují nějaká moudra, která si nastudovali v populární duchovní literatuře, když jim bylo zle
• O která se sami denně svojí vůlí snaží
• Pustit z hlavy, nechat jít, být jenom tady a teď, nic neřešit, ......
• Bagatlizovat své emoční obtíže - ty tady na malém zrnku prachu ve velkém nekonečném vesmíru...
• Nebrat si nic osobně
• Jedním uchem tam, druhým ven
• Jak jsou lidi hloupí, když se trápí kvůli tak nepodstatným věcem a nežijí
• Ať už uslyšíte cokoliv, je to jejich cesta - jejich způsob přežití, jejich způsob s nakládáním s jejich emocemi

• Musíš, musíš, musíš...
• Jakmile je jim trochu líp, hned mají pocit, že někomu, kdo je na tom hůř, můžou hned diktovat, či přikazovat...

• Možná budou sami tak plní svých vlastních prožitků, že vás ani nevyslechnou, jen aby už na vás mohli vyklopit všechno to své
• Automaticky opět budou předpokládat, že i vy jste jako oni a že co pomohlo jim, musí pomoct i vám a že to je pro vás cesta

• Vyslechněte je a nesnažte se říkat jim jakékoliv ale
• Vždy je to vnímáno jako odmlouvání a neochota přijmout pomoc a vyléčit se
• Po pár ale se lidé většinou rozzlobí, ztratí trpělivost a chuť vám vysvětlovat další věci (hlavně lékaři, když mají omezený čas na komunikaci)
• Když to pojmete jenom jako exkurzi do jejich světa, bude to zajímavé a nemusíte se tomu bránit
• Ostatně co sami z toho přijmete nebo nepřijmete za své, vám nikdo nemůže vnutit, takže zůstejte v klidu - vaše hlava je jenom vaše
• Nikdo na světě vám nemůže nabídnout víc, než to, kam sám se sebou dospěl, tak to respektujte
• Nebo se to alespoň učte
• Buďte vděční za to, že Vám ten člověk něco o sobě a nějakých zkušenostech říká (dokud vás však nezačne urážet atd., že)

• Možná uvidíte, jak se vlastně ten člověk nevědomě snaží získat vaše potvrzení, že na to opravdu přišel a že to, co vám říká, je fakt správně
• že chce s vámi sdílet své myšlení
• Není vždy snadné pokorně před tím sklonit hlavu a říct mu to jeho "ano, děkuji"
• Když sami na sobě cítíte, že to, co vám tak vehementně radí, už jste zkoušeli 100x a nijak Vám to nepomáhá a nepomůže a že to je stejné, jako se zkoušet
• Přeorientovat na jinou drogu
• Nutit se do homosexuality, když to cítíte totálně jinak
• Nutit do přetvářky či povrchní formy
• Stoupnout si znovu do řady usměvavých mickey mouses
• A že to všechno ve vás jenom prohlubuje pocit prázdnoty, opuštněí a absenci smyslu čehokoliv.

• Nemá smysl s nimi debatovat o vaší prázdnotě, které čelíte, když vidíte, že oni sami před ní zuby nehty unikají jako mohou, protože je děsí
• Děsí je i to, že z vás na ně ta Vaše prázdnota sálá
• Natož, když odmítnete chytit se jejich záchranných provázků typu jdi do kina, směj se, pusť si hudbu, mysli na něco hezkého, jdi mezi lidi...
• A milion věcí, kde se cítíte ještě mnohem osamělejší a opuštěnější, než když jste zalezlí někde v koutku sami se sebou, kde se aspoň nemusíte před nikým přetvařovat

Skutečné "vyléčení" versus potlačení nevhodných emocí a obnova vůle a kontroly

• Depresi se propadáte do regrese - do malého bezradného dítěte, co možná potřebuje pomoc od milujícího rodiče
• Podaří se vám však najít ideálního rodiče - tedy někoho, kdo by vám tu těžkou roli sehrál ?
• Podpoří ve vás to správné nebo vás potopí ještě hlouběji ?

• Našli vaši rádci na život už sami vnitřní klid ?
• Našli pocit smíření, přijetí, pocit lásky, klidu, spojení se světem, sami sebe ?
• Přestali potřebovat mít vždy pravdu, moc, převahu, sílu, potvrzení druhými lidmi, dokonalost a jiné atributy ?
• Je jim dobře sami se sebou jen tak nebo by se ukousali nudou ?
• Potřebují prožívat nějaké drama, vzrušení, neustále nějakou akci, připadají vám hyperaktivní jako v jednom běhu ?
• Vztekají se, když něco není podle nich?
• Přibylo nebo ubylo věcí, které jim vadí a které je rozzlobí?
• Jsou víc emočně zasažitelní než dříve nebo méně?
• Potlačili pláč a další emoce a jsou "mužnější", ráznější a kousavější nebo jsou citlivější, jemnější, srdečnější a víc v pohodě ?
• Musí své myšlenky a emoce denně ovládat a často zklidňovat a rozptylovat nebo to jde již tak nějak samovolně zevnitř a s mnohem méně energie na vynaloženou vůli a disciplínu ?
• Stydí se plakat ?
• Vadí jim, když někdo vedle nich pláče ?
• Jak na něho reagují ?
• Jako matka na plačící miminko ?
• Nebo jako macecha na cízho haranta, co jí ruší od práce u stolu ???

Kdo Vám může opravdu pomoct a koho hledáte

• člověka, vedle kterého budete moct plakat a on se nebude snažit vás utišit
• Zajistí vám bezpečný prostor
• Sejme z vás stud za vaše emoce, ať už josu jakékoliv, a pomůže vám to ze sebe dostat
• Nechá vás vylíčit všechno a ještě se vyptá na detaily - pomůže vám to ze sebe všechno dostat
• Nenechá se tím nijak vyvést z klidu
• Když vidí, že bolest je tak vysoká, že už to tak tak neumíte ustát, může se vás i lehce dotýkat nebo obejmout
• Když ve vás rozpozná malé plačící dítě, může vám chvilku imitovat ideálního rodiče i fyzickým kontkatem
• Stačí jenom čekat, až vás to přejde, jak dlouho to bude příjemné jemu nebo vám...
• Nic nehodnotí, jedním uchem to pouští dovnitř, druhým ven
• Nehodnotí vás, nedělá z vás chudinku ani simulanta, nedělá vůbec nic, jenom chápe, že vás něco příšerně bolí a to stačí
• Nemusí ani mluvit
• Nesoudí situaci ani lidi, co vám ublížili
• Pokud máte takové štěstí, tak ani vy ho k tomu nenuťte
• Proto je lepší, když pacient chodí na psychoterapii někam, kde ho nikdo ani jeho prostředí nezná
• Jenom vám dodá klid a porozumění
• V ideálním případě se vás může ptát, co je to, co vám činí nejsilnější bolest
• Pomůže vám s orientací se ve vlastní bolesti
• Nic z toho, co říkáte nezpochybňuje, nezlehčuje ani nebagatelizuje
• Pomáhá vám těmto pocitům čelit a ukazuje Vám tak přimo v praxi, že i tyto pocity jsou snesitelné
• Učí vás se takhle emočně otužovat - nechat to přes sebe přejít ven jako něco normálního kvůli čemu se nedělá žádné drama
• Když vám dopřeje plakat a čelit vlastnímu stavu emocí dost dlouho, začnou se objevovat další a další problémy křivdy a destruktivní programy z minulsoti až do dávného dětství
• Strhne vás to do ještě hlubšího naříkání - už nebudete plakat jenom kůvli jednomu muži v přítomnosti, ale kvůli všem předchozím mužům ve vašem životě až skončíte u otce
• špatný terapeut se bude snažit vás v tom zarazit, protože dostane strach, že to neustojíte nebo že se propadnete do ještě hlubší deprese než kdy před tím, když si uvědomíte tak rychle tak moc najednou, co všechno ve Vašem životě stálo za hovno
• Dobrý terapeut, který má vlastní zkušenost s těmihle stavy, se spíše bude starat o to, aby jste v podobném stavu vydrželi co nejdéle a nepřerušili to příliš brzy snad z pocitu trapnosti nebo strachu z obtěžování či nedostatku času.
• čas bývá asi ten největší problém.
• Učinný pláč a naříkání je pak spojeno s vnímáním propojenosti mezi nyní a minulostí a s řízeným přijímáním bolestivých situací v minulosti
• Aby jste se někam dobrali a mohli pohnout s hlubšími traumaty, může potřeba plakat zpočátku trvat až do uplného vyzického vyčerpání třeba 5-8 hodin
• Po opravdu vydatném pocitévm pláči z hloubi duše s prožitou lítostí, sebelítostí nad tím malým dítětem, které kdysi nedostalo lásku obětí, pozornost, podporu, přijetí, uznání, když mělo spolu s přijímáním, že to tak bylo....pláč je doprovázen běžně i hyperventilací (to vše je i fyzicky náročné) a po takovém nářku z hloubi duše následuje hluboký vnitřní klid a mír, až euforie, popřípadě usnutí vyčerpáním.
• Ne nejste nevděční prachanti, co hledají vinu ve svých rodičích - spoustu dobrého vám dali, včetně života, ale teď je potřeba pracovat s tím, co vám nedali a od toho vás osvobodit... a to je celé. Dokud si v sobě člověk nosí potlačený žal a zášť, není ani schopen prožívat vděčnost či lásku. Je jedno, kdo za to může a jestli se omluvil nebo neomluvil a kdo všechno. Důležité je přijmout, že žal existuje, že se něco bolestivého stalo, že vám je to líto, ...přijmout to. Jakmile se vám to podaří, ucítíte úlevu.
• Málo kdo a málo kde vám však bude schopen či ochoten dopřát tolik času a trpělivě s vámi setrvat jenom jako láskyplný průvodce nebo spíš doprovázející
• S největší pravděpodobností nikoho takového nenajdete, takže většinou k tomu musí člověk dospět tak nějak sám a ev. na etapy a ty nejobtížnější momenty, k jejich odpřijímání se třeba postupně ještě nechat donutit terapeutem metody RUŠ, nebo tomu nechat volnější průběh třeba cestou dechového terapueta aj.
• S těmi mám nejlepší zkušenost
• Celý tenhle proces považuji za to nejléčivější a to, co vás mění uvnitř
• Nutkavé myšlenky a bolestivé emoce pak postupně konečně zmizí, aniž byste si denně museli opakovat s vypětím všech sil nějakou mantru a vysilovat se nějakou disciplínou a nějakým donucováním vašeho malého emočního chalapečka či holčičky uvnitř v duši k nějakému mlčení či strádání
• Mluvit o pláči však není tak moc in - a tak se běžně tahle nejdůležitější fáze všude přeskakuje
• A pak jenom čtete v literatuře jenom ty přemoudřelé chytrosti na konci, se kterými však bez těchto bolestných, leč osvobozujících prožitků nezvládáte držet krok

Proč je tak těžké najít zmíněnou pomoc

• Lidé kolem nás jsou jenom lidé a dospělí jsme jenom tam, kam jsme sami dospěli
• Tedy zdaleka ne 100% emočně vyrovnaní lidé
• Naše potlačené emoce rezonují s člověkem, který je projevuje a v nsá to má pak odezvu, která nemusí být vždy příjemná a námi žádaná
• Může nám samotným vyvolat do vědomí něco, co jsme se snažili totálně zazdít a nevidět a zapomenout a najednou je to tu zas a nám je z toho málem zase zle
• Pokud jsou lidé kolem nás empatičtí, můžou jim tedy naše silné emoce způsobit takzvané sekundární trauma
• To je právě důvod, proč vás s vaším nářkem kde kdo ani nevyslechne, popřípadě odsoudí a vyhodí a příště se vyhne obloukem
• Trochu taktu a ohleduplnosti

• Uplně nejvíce jsou zranitelné děti, když vidí plakat rodiče
• Pokud tomu nerozumí, mají tendenci si to vše vztáhnout na sebe jako svojí vinu, popřípadě zažít silnou bezmoc či ohrožení
• Děti je především potřeba chránit před podobnou reakcí
• Také je dobré si to uvědomit a nezpůsobit si tak ještě zbytečně větší emoční zátěž a osamění tím, kolik dalších lidí se vám kvůli tomu bude ze strachu či znechucení vyhýbat

• V jedné knize jsem našla vprávění psychiatra-psychopterapeuta, který zvolil podobný postup a plakal spolu s pacienty, když ho něco na jejich příběhu rozbrečelo
• Popisoval vyšší učinnost terapie a terapeutický efekt i na něho samého
• Prohloubení schopnosti empatie a soucítění, schopnosti čelit obtížným emocím a prožívat i kladné emoce jako jsou radost a štěstí aj.
• Na pohřby kdysi chodívaly takzvané plačky a plakaly a hořekovaly spolu s pozůstalými, ač je prve vůbec neznali...
• Forma dávné psychoterapie ?
• Domorodci jednoho kmene, jeho jméno jsem zdárně zapomněla, když někdo ztratí osobu blízkou, tak pojednom chodí do stanu pozůstalé a nechávají si vše vylíčit vždy od začátku a pláčou s ní. Takto se tam vystřídá celý kmen jeden po druhém, a pokud to nestačí, i druhé a třetí kolo.
• Asi velmi intuitivní a efektivní terapie žalu