Pozitivní myšlení

Buďte pozitivní

Výroky, které jsou "in"

"Nerejpejte se v tom, co vám kdo provedl, snažte se vidět to lepší kolem vás. Jste jako masochista, co se rejpá ve vlasní ráně, aby si udělal ještě větší bolest."

• Lidé, kterým nikdo emočně neubližuje, nechápou naše šílenství ani naší bolest ani naši zoufalou snahu přijít na to, co se nám to děje a proč a jestli si to zasloužíme nebo ne.
• Samozřejmě, že nemůžeme mít klid a nemůžeme to pustit z hlavy, když nevíme, co děláme špatně, když nevíme, jak se chovat, aby se to nestalo příště znovu, když nevíme, jak se chovat, aby nás náš milovaný měl víc rád.
• Není nám to jedno. Nejsme lhostejní. Z celého srdce si tak moc přejeme, aby vás měl ten člověk rád a ono to vypadá, že se nám to z nějakého důvodu nedaří.
• Je to v té době pro naše srdce to nejdůležitější téma na světě a šílíme bolestí, když místo lásky a přijetí, po které tak dychtíme, cejtíme jen odmítnutí, pohrdání, odsuzování, ponižování, je nám dáváno najevo, co všechno děláme špatně, jak jsme nedostateční ap.
• Kdyby to byl cizí člověk z ulice, na kterém vám nezáleží, tak to samozřejmě budete umět pustit z hlavy
• Jenže když se vám bortí půda pod nohama bez které si pomalu nedokážete představit vlastní existenci, to se nedá pustit z hlavy jen tak
• To je jako kdyby vám někdo řekl, že si nemáte všímat hořící ložnice, že máte zavřít dveře a dělat, jako by se nic nedělo
• Jak vám bude v takovém případě ?
• Budete umírat úzkostí z toho, jak vám shoří celý dům a vy v něm, když honem něco neuděláte pro záchranu
• Přesně tak budete vnímat všechny rady typu: "Tak už na to nemysli."
• Přes všechnu naivní snahu dodržet ona nesmyslná doporučení budete mít v jednom kuse nutkání na to myslet, když to vytěsníte, padne na vás alespoň nepojmenovaná úzkost, děsy, trvalý stres a váš pud sebezáchovy vás bude nutit na to stejně v jednom kuse myslet, a sledovat to, kontrolovat to a chodit tam už jen pro to, abyste se přesvědčili na vlasní oči na čem tedy vlastně jste...

Váš mozek na to ale potřebuje přijít

• 1) Potřebujete mít jasno v tom, zda je chyba na vaší straně nebo ne.
• Dokud tohle nemáte rozřešené, je vaše psychická ochrana a odolnost ochromená a ani nevíte, kde ten požár zvlastně začít hasit.
• Potřebujete vědět, jak se máte chovat
• 2) Potřebujete mít pro klid vlastní duše pocit, že jste pro záchranu udělali uplně všechno, co jste jen mohli - než to vzdáte
• Pocit zadostiučinění
• Jinak si to budete pak vyčítat celý život a vaše úzdrava bude mnohem obtížnější - obzvláště pokud si ještě neumíte moc odpouštět chyby
• "Kdybych mu jen býval byl dokázal říct promiň, mohli jsme se usmířit a kamarádit se spolu dál..."
• "Kdybych mu jen dokázala říct, nebo ukázat jak moc ho doopravdy miluju, nechoval by se ke mě s takovým opovržením..."
• "Kdybych měla příležitost dokázat mu, jak sem šikovná a jak moc mu chci pomáhat, byl by rád, že jsem na jeho straně a kamarádil by se se mnou..." atd.
• "Kdybych jen tehdy udělala co si přál i když se ke mě choval špatně, třeba by se to nemuselo stát..."
• 3) Potřebujete v té situaci vydržet tak dlouho, dokud nebudete mít naprosto jasno v tom, co se doopravdy děje
• Potřebujete pochopit, že žádná šance na záchranu vztahu již není - že už je opravdu konec a že kromě pohrdání, ponižování můžete dostat už jenom přetvářku či manipulaci, ale ne skutečnou lásku
• Potřebujete pochopit, že se nejedná o lásku ani o vztah, kde by k vám láska mohla kdy proudit
• A že chyba není na vaší straně a i kdyby byla, tak jste v kontaktu s někým, kdo vám ji neumí odpustit, protože nechce
• 4) Potřebujete pochopit v jaké iluzi jste žili
• Jak jste byli naivní a že všechno je stejně jinak a všechny vaše krásné představy a sny musí umřít jako nereálné a to je silná bolest, kterou musíte projít
• V tenhle moment na únik do pozitivního myšlení už není žádný prostor
• V zájmu vlastního duševního zdraví a přežití a štěstí musíte spatřit ošklivou pravdu v celé své holosti a ošklivosti bez přikrášlování a bez omluv
• A pak se zařídít podle toho
• A ne se dál řítit do neštěstí zrady a zneužívání slepou cestou a znovu a znovu opakovat svoji chybu (nevidění reality - tedy neschopnost se ponaučit a udělat příště věci jinak) a pak se zase a zase divit a říkat si mantru: "Já to nechápu."

Lidi kolem vám v tom však budou bránit z různých důvodů

• Manipulátor nad vámi nebude chtít ztratit svoji absolutní moc
• Neřekne vám, tak už zmizte z mého života a sbohem, přeju vám hodně štěstí jinde, se mnou byste ho neměli
• Své hnusné chování tu a tam proloží nějakou milostí, aby si vás udržel na pánvi co nejdýl a ještě víc vás do toho zamotal
• Hlavně abyste si nezačali myslet, že on je ten divnej a nerozešli se snad vy s ním - on se přeci musí rozejít s vámi - kvůli vám - vaše vina to musí být
• Jeho cíl je, abyste po něm bezmezně toužili i po rozchodu a trápili se pocitem vlastní viny a selhání i po letech a nikdy o něm neřekli křivého slova a jenom čekali, jestli si na vás ten úžasný člověk třeba ještě někdy jednou nevzpomene, až bude něco potřebovat

• Manipulátorovi loajální flying monkeys - ti jeho lepší lidé kolem něho - budou mít pozitivní myšlení jako mantru své povrchnosti
• Kdo do toho nebude pasovat, bude vyexkomunikován jako toxický negativní člověk, který si všechny ty hnusy od ignorace až po posměšky přeci zaslouží

• Vaše jiné nic netušící stejně naivní situace neznalé okolí
• se bojí velkých změn ve vašem chápání lidí
• Bojí se silných emocí - hněvu, pláče i zklamání
• A nechápe sílu ani délku vašeho žalu
• Takže vás těma kecama o pozitivním myšlení ještě třeba i zmatou a neúmyslně dorazí

• Pak zjistíte třeba i to, že někteří kamarádi vás mají radši rozstřelené a poddajné než suverénní a sebejisté
• A že se vás v té poloze snaží tak nějak udržet....
• A že nakonec se budete muset zbavit i těchto lidí ze svého života

• Rodiče - to bude poslední tečka, když zjistíte, že se k vám chovali celé ty roky podobně manipulativně jako člověk, který vás takhle emočně rozložil
• Když tohle téma neuchopíte dost šikovně a niterně, neustojíte tu vichřici, kterou vyvolá jejich reakce
• Dovyříděj vás sami tak, že budete zralí na hospitalizaci v psychiatrické léčebně
• Dozažijete si, kam až sahá váš skutečný strach ze samoty a opuštění a že jste v tom sami již od samého dětství, kdy se vaše psychika přestala vyvíjet
• že ve vašem dospělém těle žije taková malá dušička 2-3 letého dítěte, co je k smrti vyděšenáz života bez milujících rodičů
• Prožití a přijmutí téhle trýznivé a děsivé a někončící samoty ve které jste jsenom sám se sebou jako malinkaté dítě, bez naděje na jakéhokoliv rodiče či spasitele, který by se opravdu staral o jeho pocity a štěstí - to je ta nejholejší nejbolestnější duševní realita....to je ten moment, kdy nacházíte sami sebe ....kde sami se sebou můžete najít soucit, oplakat svůj osud a opuštěnost....slíbit si láskyplnou péči o dítě ve vás......a zároveň přesně tohle je váš most do duševní dospělosti....k samostatnosti a rozhodování se sami za sebe a podle sebe ve jménu vlastního štěstí a spokojenosti, která není závislá na pokejvání hlavou ostatních (nepotřebujete žádné potvrzení, certifikát, dokazování si, usilování aj.) - už to máte sami v sobě - už pak nejste závislí, jste v klidu - a to je součást oné duševní vyrovnanosti, která z vás pak sálá - bez dalšího nutkání jít někam něco zase hasit a zachraňovat něčí mínění o vás - nemáte potřebu snažit se kamarádit s lidmi, kteří vás nemají rádi - a nebojíte se vidět to tak, jak to je

Až to vše překonáte

• Po tom všem pak zjistíte, že jste se konečně dostali do toho onoho stavu, kdy to všechno můžete hodit za hlavu
• A soustředit se na to, co vás činí šťastnými
• Nebo dělat, to, co je prostě právě v přítomnosti potřeba a nejste uvíznutí někde v minulosti nebo ve snivé budoucnosti s xy, která není reálná
• Takže najednou zjistíte, jak jste ohromně efektivní a výkoní, kolik máte času a energie navíc
• čas strávený na ono denní snění a přemášlení i tom, kde a co jak zachránit a co jste udělali špatně a jak jste měli, co jste neměli...budete pak moct přesměrovat na vymýšlení vašeho rozvoje, zdokonalování vás a vašeho prostředí, na sebezvdělávání, na rozvíjení nápadů
• Najednou se budete cítít bohatí uvnitř, tím, jak ve vás bude rozkvétat krásná zahrada nápadů a dalších možností = opak deprese
• A opět budete moct sledovat, jak se toto některým lidem kolem vás nebude líbit a jak se vás budou snažit zašlapat kamsi zpět do toho, kde jste byli dřív
• A zase se vám ukáže, kdo vlastně tito lidé celou dobu byli a budete si na ně dávat pozor a rozhodně si jejich řeči již nebudte brát osobně
• Protože v téhle fázi to již půjde - na jejich uznání totiž již nebude záviset vaše sebehodnocení ani nálada a pokud možno ani nic jiného
• Ač sami k sobě budete mít již silně pozitivní přístup, nebudete se nutkavě nutit vidět jenom všechno růžovými brýlemi
• Nebude vám nahánět hrůzu vidět realitu takovou jaká je
• A to vás bude odlišovat od všech ostatních, co se těch růžových iluzí budou dál držet- nutkavě - povrchně - ze strachu ze všeho možného - jako jste to zkoušeli vy sami dřív na začátku
• Vaší moudrostí bude to, že ono pozitivní myšlení
• Je až ta třešínka na drotu hořké pravdy, se kterou je potřeba si kreativně pohrát
• A že k ní nevede zkrakta typu zavřeme oči, všechno zapomeneme a jsme tam - to akorát tak šlápneme do hovna a zopakujeme všechny chyby