Přítel - jak se pozná
Kdo je to přítel
- Asi se tomu těžko věří, pokud si to člověk nezažije sám na vlastní kůži, ale dokážete si představit, že dospělý člověk může být ve svých málem 40-ti letech tak zmatený chováním druhých lidí, že je na pokraji šílenství a neví, zda je blázen on nebo oni a neví, co si má myslet o sobě samém a nakonec je ze všeho tak zmatený, že si jde hledat na internet definici toho, co to vlastně zamená, když je někdo kamarád a přítel a jak se to vlastně pozná a kdy je to ještě pravda a kdy už ne.
- Všimli jste si, že cizí lidi se k vám chovají lépe než ten, koho milujete a že je vám s nimi tak nějak volněji ?
- Tak je asi právě na čase se na ten význam slova přítel a kamarád jít do nějaké encyklopedie podívat
- Postaví vás to nohama trochu do reality
Základní vlastnosti dobrého přítele zahrnují:
Důvěryhodnost
- Dodržování slibů a život v integritě (tedy ne podle toho, jak se mu to zrovna hodí, ale je na vaší straně pořád)
Ochrana
- Bránit své přátele, když o nich slyšíte nějaké pomluvy
- Pomoci jim, když to potřebují
- Manipulátor se vás moc často nezastane - nedělá to rád
- Naopak rád vidí, jak vám i někdo jiný někdo vaši sebedůvěru sráží
- Usnadňuje mu práci
- Moc rád si naopak spokojeně přisadí něco ve smyslu: "Vidíš, nejsem sám kdo vidí, jak jsi blbá... "
Důvěrnictví
- Nikdy nepomlouvat své přátele ani odkrývat jejich tajemství druhým
- Nekritizovat před ostatními, ale vyříkat si vše v soukromí o samotě
Nesoutěžení
- Snaha být „lepší“ než náš přítel vnáší do vztahu nátlak
- Umí upřímně ocenit i něco, co bylo lepší než on sám a necítí se z toho špatně nebo zahanbeně či poníženě
Vzájemnost
- Rozhovory poskytují oběma lidem potřebný čas i pozornost
- Přátelé jeden druhému naslouchají
- Manipulátor umí toto vše zpočátku zcela vědomě a dokonale napodobit a využít k tomu, aby ve vás vzbudil pocit, že mu na vás záleží či že vás miluje a že je dokonalý přítel a kamarád, kterému se dá plně věřit
Schopnost omluvy
- Záleží mu na vašem vztahu a vzájemném usmíření
Dostupnost
- My všichni jsme vytížení, ale dobří přátelé si jeden na druhého udělají čas.
- Manipulátor vám bude do očí lhát a nebude se ani trochu stydět, když si přímo před vámi udělá čas na kohokoliv cizího, ne však na vás. Bude vás zraňovat tím, že pro něho nemáte tu hodnotu, jako jiní lidé. Budete se trápit obavami a starostmi, zda je na vás něco špatně, proč se ten užasný člověk s vámi už nemůže bavit, jestli jste něco neudělali špatně. Ani si nevšimnete, jak to tomu hajzlovi dělá dobře a jak mu tenhle pocit moci nad vašimi emocemi hladí jeho ego, jak si bude připadat důležitej a chtěnej, jak ze sebe před svejma kámošema bude dělat chudáčka, ze kterým pořád někdo dolejzá... jak to bude jeho další strategie, jak svým kumpánům hladit ego: "S tou nulou se bavit nebudu, ale s tebou se ted bavím, sem ted rád..."
- Omluva
Když někomu na 2. člověku záleží, respektuje dítě v něm obdobně jako dobrý rodič
Jeden z mnoha vhledů paní Ivety Havlové:
- Malé dítě ještě nedisponuje knihovnou různorodých zkušeností, sférou kritického rozumu a nemá dost nezávislosti na to, aby se mohlo s nadhledem probírat škálou emočních reakcí a výbuchů svých rodičů - Rozlišovat mezi nimi a tolerantně, přitom citově nedotčeno, přecházet excesy, včetně desetiletých a staletých „povodní“ a vnímat, že je za všech okolností, kdesi uvnitř milováno a že rodiče myslí všechno dobře ...
- Děti zkrátka berou všechno doslovně, všechno si, z pohledu dospělého, „moc berou“ a vytvářejí si teorie o tom, že nejsou milovány, protože za nic nestojí (později z toho může vzniknout: Za nic nestojí lidi a svět) ...
- Proto nemůžeme nechat děti samy sobě
- Nemůžeme přecházet bez vysvětlení a omluvy ani jeden ze svých excesů
- Dospělí mají povinnost snažit se přilaďovat k dětem
- Snažit se pochopit, co dětem působí, vysvětlovat kontext svého chování
- Omlouvat se a spolu s dětmi hledat cesty, jak se každý den navzájem lépe chápat ...
- Je nezralé a škodlivé nechat nepříjemné události bez dovětku, pouze se začít chovat zase hezky a doufat, že tím všechno napravím
- Dosáhnu tím jen dobře známého rozporu, kdy závislé dítě vidí, jak rodiče potřebuje, jak se rodič snaží a má tendenci cokoliv, co se nehodí do tohoto obrázku vzít na sebe
- Maminka a tatínek jsou hodní, takže když na mně někdy tak moc křičí, znamená to, že já jsem moc špatný
- Když si mně nevšímají, jsem nezajímavý
- Když maminka pláče, protože jsem zapomněl na Den matek, jsem sobecký...
- Co své děti naučíme v dětství, darujeme jim na cestu do dospělosti
- Co je nenaučíme, to nebudou znát...
- Můžeme tak prodloužit svůj rod o další lidi, kteří se neumějí omluvit, protože namísto síly cítí v omluvě a vysvětlení své ohrožení
- Dospělé, kteří neumí vnímat sami sebe a zároveň se přilaďovat k druhým lidem
- Dospělé, kteří doufají, že jim jejich činy projdou, že se na ně nějak zapomene, že to nějak dopadne
- Dospělé, kteří dělají rozhodnutí a konají doslova se zavřenýma očima a zatajeným dechem - zvlášť když si chtějí dovolit něco, co cítí, že si „nezaslouží“...
- Každý z nás si v sobě nese kus dítěte - strachy, nejistoty, obavy - a tak je naší povinností, kdykoliv na to máme sílu, se přilaďovat i k druhým dospělým - K dítěti uvnitř partnera, kolegovy, kamaráda
- Vysvětlovat své pohnutky (z pozice vlídnosti a štědrosti, ne strachu či viny) a dopřávat druhému komfort uklidnění, že možná byl kritizován nebo přehlížen, ale chyba není na jeho straně
- Ukazovat druhému své vnitřní tlaky, prázdná místa v mapě, chaos, zasazovat vnější dění do kontextu ...
- Dospělý člověk od sebe nepotřebuje utíkat ani tutlat své „prohřešky“
- Nepotřebuje se obhajovat, protože ví, že všechno dělá s nejlepším úmyslem
- Ale kdykoliv je to možné, postará se o energetický prostor kolem sebe - svůj i lidí, kteří jsou v jeho životním prostoru...
- Iveta Havlová
- www.ivetahavlova.cz
