Realita versus subjektivita

Realita

• Objektivní realita je pro nás často jen hypoteický pojem, který umíme těžko vnímat
• Možná jsou občas záblesky vhledu sami na sebe, kdy se v něčem uvidíme očima někoho jiného a s hrůzou nám problikne hlavou, že se chováme zle a jsme odstrašující a odpudiví...až nás náš vnitřní stud zase zchromí do němoty a nekonečné bolesti
• Pokud tohle umíme, potýkáme se se svým studem a bolestí z vlastní nedokonalosti a nedostatečnosti, jsme celkem v blízkém kontaktu s naší vnitřní jádrovou bolestí
• A pravděpodobně jsme díky tomu v duševním vývoji o krok blíž k transformaci než všichni ti suverénní bezchybí lidé kolem nás, za kterými jsme jen oufale dolejzali nebo vzhlíželi v touze po nějaké jejich pochvale, úsměvu, uznání, ocenění nebo přijetí
• V téhle naší vnitřní slabině a bolesti leží i cesta k moudrosti, štěstí a osobní síle...pokdu se nám to podaří rozklíčovat
• Realita může mít mnoho různých podob, podle toho, z jakého aspektu se na sebe a své vztahy díváme a asi není uplně snadné, nejspíš ani možné spravdlivě suverenně řct, co je ta pravda a co ne...nikdy to nebývá tak černobílé, ani jednoduché, jak by se mohlo někomu po chvilce pozorování zvenku stát
• Zruční manipulátoři nás do reality - jejich reality - tak šikovně zamotají, že nebudeme vědět, kde máme vlastní nos
• Budou nám podsouvat, kdo jsme - oni to přeci vědí lépe než my sami
• Pokud si nejsme moc jistí sami sebou, snadno jim to sežereme i snavijákem a budeme si o sobě myslet, že jsme drzí, nehezcí, nehodnotní, nešikovní, zmatení, aj.
• Snadno z toho pak dál budeme vvozovat celou řadu nesmyslných hodnocení a vývodů...
• Pro náš mozek je realita, to, čemu věříme a to , co si myslíme a to potom prožíváme !!!
• Takže když máme v hlavě peklo sebenenávisti, sebepohrdání, sebeponížení....žijeme to a náš život je opravdu peklo - vězení s někým, koho nesnášíme a s kým jsme odsouzení zůstat až do smrti

Realita a identita - kdo jsem ?

• Můžeme být těmi manupulativními sděleními ovládajícíh lidí kolem nás i tak moc zmatení, že pak ani nevíme, k čemu se tady vlastně hodíme a jestli náš život má vůbec nějaký smysl
• Nevím, zda jste někdy zažili pocit, že nevíte, kdo jste
• Celý den se zuby nehty snažíte být co nejlepší ve všem co děláte, objektivně máte pocit, že jste docela dobří, ale lidé co vás znají ze všech lidí nejvíce, vám pak říkají, jaká jste nula, jak jste zlí a sobečtí, jak chcete jen všechno pro sebe, jak myslíte jen na sebe, jak jste neschopní a hloupí...
• Zareagujete zlobou a bráníte se, vybuchnte bolestí a vzteky a pošelte do háje vašeho bližního s tak debilníma kecama o kterých víte, že nejsou pravda....
• Ale pak se vám opravdu něco nepovede, máte slabou chvilku, ste na to sám, nemůžete se jim přeci svěřit, ihned by řekli, že je to důkaz toho, že měli pravdu, bojujete sám se sebou a máte strach, že možná opravdu měli pravdu...
• Cyklus běží dál a vy zjišťujete, že nevíte, co si o sobě máte myslet....nevíte, kdo jste, nevíte jací jste, nakonec už ani nevíte, zda jste zlí nebo hodní, zda je vaše touha po lásce a přijetí sobeckost či ne

Např.:

• Manipulátoři moc rádi nesmělým lidem kolem sebe podsouvají, že jsou drzí / nevychovaní / zlobiví / nepřizpůsobiví / zmatení / přecitlivělí / neadekvátní / = hodnocneí nějaké nedostatečnosti = cokoliv, co jim dá "oprávnění" je "napravovat" - nebo jim poroučet nebo je trestat.
• Než zkonstatovat, že se vám zrovna něco nepovedlo a že jste něco udělali špatně (příliš prchavý moment), je pro ně výhodnější podsunout vám, že vy jste špatná a proto jste něco zase udělali blbě jako vždycky...(trvalá nezvratná vada vaší osobnosti).
• Nepovedený moment hned jako zámninka pro útok na vaši celou bytost a vlastnosti nebo charakter (červená kontrolka -bacha, když to někde uvidíte !!!)
• Promluvíte v nevhodný okamžik, na něco se zeptáte nebo něco říkáte a nepjevujete se zrovna přílíš uťápnutě a hned vám vmete do tváře, že jste moc drzá, zatímco jiní lidé se takto v jeho blízkosti chovají normálně běžně? Máte ho ráda, je vám to líto, ospravedlňujete se, omlouváte se, ale je to marné, stejně jste drzá a stejně vás ztrestá svým nezájmem a přehlížením nebo zlým vyčítavým či povýšeným pohledem ?
• Pokud vám to zabrnká na struny vašeho dětského traumatu, asi se budete cítít intenzivně nepohodlně jako kdysi a opravdu vás to emočně vytrestá. Bude vám to řezat srdce pilou. Místo lásky zase tohle. Možná ucejtíte bolest, zklamání, zoufalost, křivdu, ponížení, méněcennost, odcizení ....to něco, co jste zažili již kdysi. Možná dostanete nepřekonatelnou chuť ty mizerné pocity něčím vykouřit nebo zajíst... Možná jste se již naučili zapít to hned, ještě dřív než jste schopni vůbec ucítít, co vlastně cítíte za nepříjemné emoce. Možná jsou již zcela vytěsněné a vy jednáte nutkavě a při prvním impulzu si již honem dáváte svoji oblíbenou drogu / nějaké rozptýlení proti vnímání vlastních pocitů.

Nepozdravení

• Milovaný učitel jde proti mne na chodbě, z dálky se na něho usmívám, jsem ráda, že ho vidím, jdu jeho směrem, chystám se ho pozdravit, ale on, když mne zpozoruje, nejeví známky radosti, že mne vidí, jde jako by mne neviděl a když už je skoro na doslech, jde více do strany, dál ode mne, pro jistotu ještě odkloní hlavu a nedívá se mým směrem. Jsem zmatená - vždyť mne musel vidět - viděl, že jdu proti němu ? Zareagoval takto. Zjevně to znamená, že se se mnou nechce bavit. Protože jsem slušně vychovaná respektovat druhé lidi, smutně sklopím hlavu a projdu okolo. Přeci velkého pana učitele nebudu otravovat svojí maličkostí, když mi dal tak jasně najevo, že se se mno nehodlá bavit.
• O to větším šokem pak je, když se mi za pár dní donese, že on o mne říká, že jsem nevychovaná, že ho ani nepozdravím, když jdu po chodbě proti němu. Hned má další záminku k tomu, aby mne pomlouval před ostatními a aby se ke mě zase choval ještě s větším despektem než prve.
• Dřív sem si myslela, že se jedná o smutené nedorozumění. Snažila sem se mu to i vysvětlit. Bylo to však marné. Stejně si o mne myslel, že jsem nevychovaná a drzá a při kde jaké příležitosti mne za to trestal srážejícím chováním a já se kvůli tomu trápila a plakala.
• Dnes po mnoha letech již chápu, že takhle přesně se chovají vlemi zákeřní jedinci "covert narcissists" a že to není žádné nedorozumění, ale forma ubližování druhým lidem a že se tím baví a dokazují si tak sami sobě, jakou mají moc nad druhými lidmi a jak jim to dělá dobře. Mají díky tomu lepší pocit sami ze sebe. Takže podtrženo a sečteno jednoduše pěkný svině. Jsou to jedinci s pokřiveným charakterem. Dělají takovouhle nefér podpásovku jednu za druhou lidem, co je mají rádi a nepříde jim to ani trochu trapný nebo hloupý. Nestyděj se za to a nepřipadaj si ani trochu blbě. Není nic, co by je nutilo se změnit. Vy jste přeci ti špatní, ne?
• Kdo chce psa bít, vždy si nějaký klacek najde.
• Je to úmysl. Je to zlý úmysl namířený proti Vám. Je to záměr, nikoliv nedorozumění.
• Nedorozumění lze vysvětlit, ale to se vám nikdy nepodaří, pokud o to druhá strana nestojí.
• To si klidně zkuste. Jen jděte, ale bedlivě u toho sledujte, co se ve sktečnosti bude dít.
• Nebuďte pak ale zmatení z toho, že se po vašem pokusu o vysvětlení, omluvu či smíření budete cejtit ještě hůř než před tím a že vaše omluva či snaha o vysvětlení a dosažení harmonie a přijetí, bude zcela naopak ještě dál zneužita jako další záminka naložit na vás ještě další nálepky vašich špatností a nedokonalostí a chyb nebo vám vyjádřit víc pohrdání či hněvu nebo ignorace jako trest.
• Zbyde ve vás jakási pachuť - pocit disharmonie
• Pocit, že jste se pokusili něco urovnat a paradoxně se cítíte ještě hůř než před tím
• Pocit nesouladu, travjícího nedorozumění, křivdy... aj.
• Je potřeba vědět, co si o tom myslet
• Nehledejte chybu v sobě, vy už jste udělali víc než jste měli
• Vztah funguje jenom když se ho snaží udržovat oba účastníci
• Jediná takováhle scénka ze života vám o daném člověku řekne víc než byste chtěli vědět
• Když máte odvahu vidět co to znamená = nemilje mne, ubližuje mi a už nebude nikdy jiný = máte čas rozrušit citová a ostatní pouta k danému člověku a získat emoční doolnost vůči jeho zákeřným maskovaným podpásovkám emočního týrání
• Když nemáte odvahu vidět = omlouváte ho, nerozumíte tomu, trpíte, hledáte chybu v sobě a trpíte ještě víc

Subjektivita

• Nezdržujte se džunglí otázek toho, co je realita nebo jen váš subjektivní pohled
• Buddhisté to mají krásně zpraocvané - ve všechn lidech jsou všechny vlastnosti, od narození jste celiství a dokonalí a máte v sobě všechno, tak nemá smysl hledat a hodnotit kdo jsem a co jsem a co ne....stačí se na něco víc soustředit a už to mohu v sobě vidět nebo rozvíjet.....je v nás všechno, jen něco neumíme vidět nebo jsme to nerozvinuli dost - málo jsme se na to soustředili ap.
• Hodnocení sebe a ostatních je tedy na kočku a hledání toho, kdo doopravdy jsem je tím pádem taky na kočku - jstem totiž všechno - zlé i dobré - všechno
• A je to
• Jenže - teď se to musíme naučit mít rádi
• Moc se mi líbí pojetí metody RUŠ - pracuje právě s tím, co je subjektivně pro člověka to nejživější trauma
• A je uplne jedno, co z toho je realita nebo jen subjektivní pohled na věc
• Pro naše bytí je právě určující ona subjektivita - tedy naše vlastní prožívání
• Je jedno, jestli to z čeho mám strach je reálné či ne - prostě je potřeba to zpracovat stejně tak bolestivé doměnky nebo vzpomínky
• Stejně tak je jedno, jaká je realita (jestli jste takoví nebo makoví), pokud vám někdo opakovaně emočně ubližuje a vám s ním není dobře a pokaždé se cejtíte pod psa, tak je uplně jedno čím vším to ten člověk vznosně okecá - prostě nám s ním není dobře a hotovo - a to je pro nás a naše prožívání podstatné, takže je zcela namístě se takovému člověku příště spíše vyhnout.