Respekt - disrespekt

Disrespekt

• Manipulátor nerespektuje vaše potřeby, vzdělání, zásady, víru, přesvědčení, očekávání v kooperaci, postavení ve společnosti, ... žádné hranice ani nařízení
• Mnohdy ani zákony a pravidla - on je přeci něco lepšího a chytřejšího...

Např.:

Drzé tykání

• Z ničeho nic vám někdo začne nejprve drze tykat a než se vzpamatujete, už vás ponižuje před ostatními...
• Když to včas nezarazíte, hrozí, že se k němu přidají další OVCE, SVINE a PREDATORI, kteří se chtějí posunout v jejich pomyslných hierarchických žebříčcích nadřazenosti nad vás
• Ano, zprvu jste z toho zmatení, protože vy v hlavě ždáný žebříček jiný než oficiálně jasně daný nemáte, a nechápete proč se tak chovají a o co jim jde

Přístup ke komunikaci

• Podvodníci a chroničtí lháři, pokrytci...
• Něco té krávě nakecám, abych měl zase chvíli klid...

Nikdy nemáš pravdu - ani kdyby ses snažila mi pomoct

• On: "Já se z toho zbláznim, já ten zvuk tý televize snad nidky nezvýším.To snad není možné !!!" - hlasitě, aby zaujmul co nejvíce lidí kolem
• Já: "Z toho si nic nedělej, ten ovladač je blbě vyrobenej. Měli to líp označit. Je to zmetek."
• On: "Ty seš zas chytrá jak rádio, co to zase meleš za nesmysly." - opět hlasitě a naštvaně
• Já: "Chceš snad radši slyšet, že seš blbej, když neumíš dát telku nahlas?" - ...takovou smeč nečekal. Ha, ha.
• On: "Ona je to možná i pravda..." - zamyšleně, zaraženě, potichu... kam sem ho to vmanévrovala, on musí mít přeci vždycky pravdu, co mi to teď musel sakra jen odsouhlasit... ha, ha.

Navigace

• Jedem do místa x, ještě tam netrefíme
• Koukám do mobilu na mapy.cz a sleduji cestu
• Na jenom rozcestí říkám, tady doleva a už tam budem, řidič mne však ignoruje a suverénně jede na opačnou stranu
• Slučně říkám, že cesta vede na opačnou stranu, že to vidím v navigaci
• řidič na mě zavrčí, ať nekecám nesmysly, že ví, kam jede
• Marně se mu snažím vysvětlit, že navigace mluví pravdu a že celou dobu koukám do mapy a že tímhle odbočením se cesta natáhne cca o 10 km navíc
• Ještě agresivněji po mě vyjede, že jsou to debilní kecy a že vůbec nevím, o čem mluvím
• Cítím se těžce uraženě a mám ohrmnou chuť říct mu něco sprostého, ale plně si uvědomuju, že ten blb řídí auto, ve kterém sedím
• Ubožák, co neumí přiznat chybu, natož otočit auto a jet zpátky - to je hodně zlý
• Ještě by se mohl naštvat víc, nabourat a ohrozit nás na zdraví či životě, už teď jede jako prase
• Ať se tedy raději soustředí na bezpečné řízení auta, navigace přepočítá trasu jinudy... chovám se klidně, submisivně, mírně, tiše, nic mu nevyčítám a už se vůbec o nic nesnažím....nepříjemně se mi stahuje žaludek bolestí...ano, vždyť už ho cítím nějakou dobu....žaludek byl stažený již nějakou dobu jakoby ve stresu, jen jsem tomu nepřikládala váhu, ale najednou se ozývá ještě silněji....ano, připadám si najednou hnusně zle jako nějaký rukojmí vedle nějakého násilníka, až je mi z toho zle. Je čas začít vymýšlet, jak se co nejrychleji dostanu pryč.
• Co vím ? Není to můj kamarád. Byla to iluze. Neváží si mě. Pohrdá mnou a vším, co vím. Nejsem mu rovnocenný partner. Chová se odporně nadřazeně. Neumí přiznat ani tu nejmenší chybu a ihned reaguje urážkami a ponižováním. Žádný vztah nepřipadá v úvahu. Tady už není prostor pro nic dobrého. Všechno jeho další milé chování, které vůči mne potom předvádí, je jen přetvářka. Už prostě vím, že si mne neváží. Jeho slušné chování přijímám také jen ze slušnosti. Čím dřív zmizím z jeho dosahu, tím lépe. Každou další hodinou či dnem v jeho blízkosti samozřejmě poroste jeho pohrdání a opovržení vůči mě a pokud se napije takový muž alkoholu a něco ho rozzlobí, může být i fyzicky nebezpečný. Všechny kontrolky svítí červeně. Nezůstat s ním nikde o samotě, pokud to jen půjde. Diplomaticky, nenápadně, bez varování a definitivně co nejdřív pryč a žádný další kontakt.

Lékař a jeho velké chirurgické ego

• Po týdnu péče o ranku na noze v ordinaci místního chirurga je z toho rána s nekrozou až na fascii, ohromné bolesti od kotníku ke kolenu, otok nohy, zarudnutí kolem rány, zvětšená uzina v třísle a arogantní lékař odmítl dát antibiotika, jen mámě bez instrukcí vydal nějaké krytí se stříbrem, které jí po přiložení za jediný den ještě dál způsobilo nekrózu okolní kůže
• Nakonec máma pochopila, že musí za jiným lékařem a jde k praktické lékařce, kerá sice neumí ošetřit ránu jinak než omatláním zinkovou pastou okolí a Betadin mastí dovnitř, ale aspoň podává Rovamycin a zajišťuje žádanku na orientační angilogické vyšetření UZ
• Rána se však horší dál, bolesti jsou horší
• V tomto momentě jsem volána k mámě už i já, abych vymyslela něco lepšího - kouká na mě vřed s šedivou spodinou a sytě rudým lemem masa bez kůže kolem dokola v průměru asi 6 cm
• Kupuji materiál na domácí ošetření za x tisíc kč a denní dojíždění na převazy s odmačováním, podáváním bylinek a horou dalších serepetiček na podporu hojení a imunity
• Při druhém převazu v pátek večer po gel Actimarisu se podaří z nekrotické spodiny a boku rány uvolnit hnis, ihned provedu stěr na bakteriální kultivaci připravenou stěrovkou a v sobotu ráno se snažím přemluvit v centrální laboratoři Synlab lékaře, že zaplatím v hotovosti, kolik si řekne, když vezme moji zkumaku ke kultivaci na citlivost k ATB. On mi však řekne, že tam nemá jak převzít peníze, že by z toho měl průšvih a že jestli je to tak vážné, ať si s maminkou jedem do nemocnice, že si tam udělají stěr sami a že on ode mne nic kultivovat nebude a odešel. Jediná mikrobiologická laboratoř v dosahu, kde mají napsáno, že přijímají vzorky i o víkendu a tohle. Nenávidím celý zasraný nelidský zkurevený systém.
• Přes noc bylo v ráně černé uhlí, ale v noci byly opět silné bolesti, druhý den převaz v sobotu ráno - nedaří se mi ve spodině rány nikde najít a otevřít místo, kde by mohl být zase zadržený hnis jako den před tím, sebemenší dotek rány vyvolává mámě silnou bolest
• Po fotokonzultaci rány s šéfem chirurgem z mého pracoviště se rozhodujeme, že by bylo fajn dopravit mámu do chirurgické ambulance k vyčištění spodiny rány a případnému otevření míst, kde byla minulý den kolekce hnisu a kde dnes ani při snaze s pinzetou a kleštičkami přes ohromné bolesti mámy nejsem schopna nic uvolnit ven
• Rána clekově vypadala o fous lépe než den před tím, ale nemohla sem spolehlivě říct, zda je pod sodinou chycený hnis či ne. Prptoýe je diabetička a jsou chycené fascie a je to blízko holenní kosti, nemělo by se nic zanedbat. Na to konto se tedy jede do nemocnice, aby ji lékař mohl třeba ránu umrtvit a pořádně zrevidovat a aby poslali ke klutivaci náš vzorek a kdyby se to zhoršilo, aby se aspoň vědělo, tam je za infekci a jaká je citlivost na ATB. Plán vypadal rozumně.
• Jako lékař a blízký příbuzný jedu jako doprovod a vezu s sebou zkumavku s prve večer odebraným hnisem
• Mladý pan chirurg v ambulacni mne nejprve uplně ignoroval, že mluví s pacientkou a ne se mnou
• Chtěla sem mu podat zkrácené hlášení a poprosit ho, zda by mohli udělat kultivaci na citlivost na antibiotika z mnou doneseného stěru v odběrové zkumavce, že je to stěr ze včera a tak mu to chci říct a dát mu to ucitvě na stůl, ale on mi jen začal nadávat, co si dovoluju dávat mu na stůl nějaký infekční materiál a co si to sakra představuju, že on na to nebude ani sahat a chtěl mě vyhodit ven z místnosti.
• Ohradila sem se, že jsem domácí lékař, že jsem MUDr. a že nyní se starám o nohu mámu já a že bych se s ním potřebovala domluvit....ale žádná domluva nebyla absolutně možná. Místo toho, aby mě nechal říct, na čem se chci domluvit a proč jsme přišli nebo abych mu souvisle řekla, co všechno máme za sebou, tak se do mě jen skoro výhružně jak u výslechu pustil, co to jako má bejt ten domácí lékař, ale v hlase měl despekt a pohrdání a jen to ješt 2x zopakoval a pak nečekal na odpověď, jen se ke mě otočil zády a začal se bavit s mámou a zase mě ignoroval. Považovala sem to však za důležité a dál se mu snažila říct, že ve zkumavce je stěr z hnisu a že to potřebujeme nechat vykultivovat a on na to, že to prej nikde dělat nebudou, protože prej bůh ví, co sem tím vytřela a že to můžu prej klidně zahodit a oni žádný nový stěr na mikrobiologii taky dělat nebudou, protože by se jim tam ta zkumavka do pondělí jen ztratila a že to ať si vytřou někde v normální pracovní době v nějaké chirigucké ambulanci. Že tím ztratíme další dva nebo tři dny a že se máma mezi tím může třeba dost zhoršit a budeme muset řešit jaké jiné antibiotikum, to mu bylo uplně jedno.
• Na mámu útočně střílel krátké otázky, které neměly ani řád ani hlavu ani patu a cokoliv se dozvěděl, řekl, že je špatně, aniž by si vůbec nechal vysvětlit, proč to tak je a jestli to pomohlo nebo ne a jestli v tom pokračujeme nebo ne.
• Silně bolestivou ránu mámě čistil ostrou lžičkou bez nejmenšího umrtvení a po žádné schované kapse hnisu moc nepátral, ani když sem ho na to upozorňovala
• Prý mám uhnout a neplést se jim tam a rukou ukázal na druhou stranu místnosti
• Pak tam dal ranec Betadine masti a sterilní krytí se slovy, že takhle se to musí dělat a ne tam dávat cokoliv jiného a že mámaka musí chodit na řádné převazy na místní chirurgii a ne kamkoliv jinám, protože jinde to neumí
• Bylo zcela zbytečné mu říkat, že Betadine mast s vazelínou v takovém množství, co tam dal, jen dál rozmočí nekrotické kraje rány a že tuhle zkušenost mám již opakovaně
• Také bylo zbytečné říkat, že místní chirurg při svém podávání střbrného krytí vůbec nepochopil, že to tu ránu uplně znekrotizovalo a že pak nás v podstatě vyhodil, ať si to tím stříbrem ošetřujeme sami doma dál a že mu připadalo zbytečné podat antibiotukum i ve chvíli, kdy máma měla zvětšenou uzlinu, oteklou nohu a nemohla už skoro ani chodit a že byla jen kousek od pořádné sepse a on jí vyhodil jen s blbejma řečma
• Bylo zbytečné říkat mu, že bez horečky je jen díky tomu, že dostává Rovamycin od praktického lékaře, a že to tím pádem není tak uplně špatně, že ho má
• Bylo zbytečné vysvětlovat, že pastu tam nedávám já, že to jsou zbytky po akci od praktického lékaře, který zase pro změnu neumí nic jiného než ránu zamazat zinkovou mastí, která se pak bolestivě přesušuje a stahuje prokrvení kraje rány a kterému pro změnu taky nedochází, že se toho tam taky nesmí dát moc a ne každý den.
• Na závěr řekl, že nic dramatického tam neviděl a že nechápe, proč jsme museli přijít urgentně v sobotu a kladl mámě na srdce, že nohu jí musí přvazovat nějaký lékař, který ví, co dělá a že to musí být chirurg z místní kliniky a lékaře, který se o nohu skutečně chce starat a pacient mu není ukradený celou dobu ignoroval jako totálně podřadnou bytost, která tam nemá co dělat
• To pohrdání a despekt s jakým se mnou mluvil a jak se ke mě choval, to bylo fakt neuvěřitelý
• Výsledkem tedy bylo, že za ohromného utrpení mámu, trošíčku vyčistil spodinu rány, ale jestli byl někde hnis, tak je tam dál. Jestli tam hnis náhodou už opavdu není, tak moje aplikace černého uhlí během noci způsobila hromný zázrak a zítra to zopakuji a dám ho tam dvojnásobné množství. Žádný místní chirurg na polyklinice mámu samozřejmě nespasí. Když jí nebyl ochoten dát ani antbiotika, tak nebude ochoten ani cokoliv stírat nebo kultivovat. Kromě toho zítra je neděle a není tam ani noha a v pondělí bude s otázkou, zda to za to riziko nákazy COVID-19 takhle nemocného diabetika za čekání v jakékoliv čekárně vůbec stojí. A aby toho nebylo málo, máma řekla, že po těhlech zkušenostech snad radši umře doma, než aby zase někam šla, když vidí, jak je to všechno napendrek. Vůbec se jí nedivím. Strašlivě záleží, na jakého člověka kde člověk narazí.
• Jakmile se ze systému vytratí jako nejdůležitější cíl léčit nemoc člověka, a řeší se jenom, jestli se smí přijmout peníze, vozorek nebo ne nebo jestli sem jako domácí lékař s dostatkem hvězdiček, aby se se mnou vůbec někdo s nosem nahoru bavil nebo ne a že do rány se dává jenom to a to a basta bez schopnosti vyhodnotit chování rány a změnit strategii, tak je to všechno špatně.
• Takže je to zase na mě... Stěr ve zkumavce je možná jediný hnis, který z té rány nyní bude k dostání a s živnou půdou vydrží halt do pondělí, než se otevře místní laboratoř, kde si zaplatím 350 kč za rozbor, který stejně odvezou do té centrální laboratoře, odkud mne vyhodili v sobotu, ale aspoň budeme mít nějakou informaci, které by se dalo třeba chytit v případě ještě větší nouze. Byla bych přeci uplně blbá, kdybych to vyhodila jen tak, protože on je arogantní mladé hovado. S tím lékařem se nedalo rozumně mluvit. Jediný co z toho kontaktu mám, je pocit zklamání, že nebylo vůbec možné lidsky komunikovat a ještě z nás dělal blbce v jednom kuse. Lékař ve kterého jsme doufali a který měl být lepší a zkušenější než já, nám nakonec moc nepomohl, kromě toho, že tam něco seškrábnul ze dna víc než kolik bych si dovolila já - tedy jen proto, že mu bylo uplně u prdele, jak velké utrpení tím dělá. Hodnoceno zpětně, kdybych to hned ráno mamce znovu zasypala pořádně černým uhlím a nechala ji doma, bylo by to sice odvážnější, ale asi mnohem léčivější rozhodnutí. Stejně se ta nekroza bude muset odloučit sama. Jen aby se to nešířilo.

Ignoruje potřeby 2. lidí - nerespektuje

• Hájí si vždy jenom své stanovisko bez ohledu na logické protiargumenty druhé strany
• Nejde mu o nejlepš řešení, chce si jenom potvrdit svoji sílu a svůj prospěch
• A prosadit, že něco bude podle něho - a to někdy dokonce i když to není vůbec praktické či ekonomické pro celek
• Když se to nedaří, neargumentuje logicky ani konkrétně, ale ponižuje ostatní
• Ignoruje vaši potřebu lásky, fyzické blízkosti, jistoty, blízkosti, porozumění, přijetí, komunikace, sdílení...
• Vnímá je jenom jako vaše slabosti přes které vás může ovládat a hrát si s vámi nebo vás trestat deprivací, aniž by na první pohled vypadal jako někdo, kdo vám ubližuje

Např.

• V debatě o Vašich financích Vás nutí investovat do jeho rozpadající se nemovitosti
• Aniž by Vám z toho mělo něco plynout a Vaše robité auto, které potřebujete k práci, ho nezajímá

• Nutí Vás jít na fotbal, ačkoliv jste unavená a potřbujete se učit na zkoušku nebo připravit do práce

• Když chce sex, je naštvaný, když má žena menstruaci nebo gynekologické obtíže a odmítá
• Agresor je schopen pronést ponižující poznámky nebo dokonce být násilný

• Je mu jedno, že Vás bolí nohy nebo máte hlad, on řek, že na Paseky dojdete v 17h a on vás k tomu donutí, i kdyby jste si měli zlomit nohu
• Jen proto, že on to řekl...

• Nechcete jíst čokoládu nebo hranolky, protože víte, že je to nezdravé
• Přesto vám je bude vnucovat

• Učitel aikido Vás na trávníku venku nutí cvičit v kimonu, ačkoliv vám je proklatě vedro a teče z vás pot na všechny strany a rádi byste cvičili jenom v tričku
• Ze strachu, že by si ostatní začali dělat, co by chtěli a přestali ho respektovat jako učitele
• "No jak by to vypadalo, kdyby si tady každý dělal co chce? "
• Za mě uplně typciká otázka sráče číslo 1, co vás chce víc ovládat než učit nebo cokoliv jiného

• Jakmile někde někomu víc záleží na tom, jak někdo druhý vypadá víc než jak se v té jaké maškarádě cítí a k tomu nucen i přes různé zdravotní rizika, tak je to hnusná manipulace
• Pošťačka sedící za přepážkou (na nohy není vidět) s chronickými otoky nohou a nutností nosit elastické kopmresivní pomůcky je zaměstnavatelem nucena nosit silonové kalhoty, které jí řežou v podkolení (jsou malé a dál zhoršují otok jedné nohy) a dělají zapářku na nemocných nohách (v kůži pak snadno vznikne růže, která dál komplikuje otok)
• Prodavačka s otoky nohou po závažné operaci je vedoucí obchodu nucena nosit úzké džíny, které jí zaškrcují stehna a pod které se jí nevejdou kompresivní punčochy, které jí ulevují od bolestí při otoku nohou z celodenního stání v obchodě
• Manager jedné soukromé kliniky nutí zdravotní sestry chodit v botách na vysokém podpadku, aby udělal dojem na pacienty
• Kromě toho, že to ničí sestrám nohy, nemají pak ani chuť chodit za pacienty a kontrolovat je tak často
• Znemožňuje to i jakoukoliv rychlou akci v případě nouze a potřeby

• A mnoho podobných nesmyslů, kde vůbec nejde o člověka a jeho skutečnou práci, ale jen nějakému kréténovi manažerovi o vzhled a povrchní dojem, který mu dává falešný pocit autority a toho, že všechno běhá podle něj.
• Sledujte tyto ukazatele a bude vám jasno, kde vás berou jako člověka a kde jenom jako pouhou loutku

• Trestání mlčením a ignorací

Doporučení

• Jeden ze způsobů jak poznat narcistickou osobnost v počátku je cvičně mu něco odmítnout nebo potřebovat jinak
• Sledujte, zda to umí respektovat

Jak působit na lidi, jak ovládnot řeč těla a prosadit se, jak...

• Jsou různé názvy knih, kde je přesně popsané, jaké triky se dají použít. Mnoho manipulátorů si podobné knihy studuje tak podrobně a horlivě, až byste se divili. Neustále si své triky na druhé nacvičují. Je velmi poučné si to přečíst, pomůže Vám to vidět jim do karet.
• Je ohromný rozdíl, když někdo něco dělá upřímně, protože to tak cítí a nebo proto, že si jen v knize přečetl, že mu díky tomu lépe celé to jeho neupřímné dívadlo sežerete i s navijákem a že Vás tak bude moc ještě lépe ovládat. Fór je však v tom, že jakmile pro manipulátora přestanete být dost užiteční, tak se mu již nevyplatí se dál tak znásilňovat a přetvařovat a jeho skutečné pocity, postoje vůči Vám začnou probleskovat do reality. Bohužel pro Vás, často to bývá pozdě. Už jste mu dali, co jste měli, co jste mohli, co chtěl...
• Čtěte ty knihy, abyste poznali, co všechno může být jen chladnokrevná habaďura s cílem Vás oblbnout a omotat kolem prstu.

Respekt, vážit si jeden druhého

• Když člověk něco předstírá, většinou nedokáže napodobit uplně všechny aspekty. Někde bude trhlina v plátně, která vám nebude pasovat do fasády. Je ptořeba být právě k takovým drobnostem bdělý. Mohou vás ušetřit velkých škod, zklamání, bankrotů, žiovtních tragédií ap...
• Jedno z nejjemnějších tykadel, které můžete mít, je zda si Vás ten člověk skutečně váží
• Narcisté si vás neváží, jenom to zpočátku předstírají a zrovna zde se těch trhlin časem objeví uplně nejvíce
• Oni to vědí, takže na začátku vám budou projevovat až příliš moc, jak si vás váží a to tak, až vás to upoutá nebo dokonce ohromí
• Přesně to se tak snadno potrhá, když uděláte něco, co se jim zrovna nelíbí. Dostanete trochu menší šok. "Jak to jako sakra myslí?" Proběhne Vám hlavou: "Co si to dovoluje?" Pokud jste ještě něčím potřební, zase se budou snažit zahrát to do autu a dál předstírat, jak jste pro ně důležití... nebo se vzácně i omluví jen aby Vás dostali zase zpět do hry, ale spíš vám jen podsunou, že jste přecilivělí.
• Jenže pokud si opravdu někoho vážíme, tak si k němu opravdu nedovolíme některé věci, ani když se nám něco drobného nelíbí. To oni však nemají. Tím, že to předstírají, je pro ně příliš těžké mít jakékoliv konstantní měřítko nebo stav. Takže jednou je to tak, podruhé jinak, jak se jim to zrovna hodí. Nemají správnou míru, protože sami uvnitř žádnou necítí.

Proč tak často toto naše nejcitlivější tykadlo nefunguje

• Protože naši rodiče si nás jako dětí také moc nevážili a nechovali se k nám moc uctivě
• Takže první známky projevu disrespektu nám zcela uniknou, protože je považujeme za "normální"
• Co hůř, někdy máme sami o sobě tak mizerné mínění, že se těm kecům neumíme bránit a ještě se v nás rozmáhá pocit, že ti lidé nás znají skrz naskrz a vidí všechny ty naše nepřijatelné chyby a ještě se za to začneme stydět. Sklopíme hlavu, tváře nám začnou rudnout a jsme ticho nebo se to jen snažíme zakrýt nesmyslným úsměvem. Manipulátor má vstupní pohovor hotový. Pak se k nám začne chovat mile a doslova nás bombarduje jeho pozorností a projevy obdivu a lásky. Slizké lichotky. Ale my víme, že viděl, jak sme ubozí a přesto nás teď vyzdvihuje i když ví o našich chybách a něco se mu na nás nelíbilo. Jeho pochvaly jsou tak sladké. Nelze se jimi nasytit. Je to jako droga. A už jsme jejich....
• Manipulátoři tohle ví, takže než vůbec začnou do své oběti investovat více času, energie, přetvářky atd. tak si jí nejprve otestují
• Zda je vhodnou kandidátkou na vztah s nimi se ukáže, když si při prvním seznámení od něho nechají líbit bez velkého protestování nějaké ponižující kecy nebo chování vůči nim
• Takové ty trapné ponižující, urážející kecy, když se někteří kluci začínají motat kolem dívek... než se jakoby teprve skutečně zamilují
• Je to jen chladnokrevné testování hranic a míry submise jejich případné budoucí oběti
• Normální lidé si testují, jak je jejich partner vnímavý, ohleduplný, inteligentní, zručný, odvážný, vytrvalý, pravdivý atd. zkrátka, jestli je respektuje (mnozí lidé však ani netuší, co to je).
• Manipulátoři testují hlavně, jak je oběť snadno ovladatelná a submisivní.
• Opravdu ho nezaujmete tím, že plavete rycheji než on nebo že jste statečná a přejdete přes les v noci i sama. Vlastně jsou to všechno věci, které mu ukazují, že jste příliš silná, sebevědomá a hrdá a uplně ho to odradí. Pak koukáte, jak se motá kolem holky, která je uplně nemožná, nesoběstačná a nechápete, co na ní vidí. Můžete to vnímat jako životní neštěstí, že nějaká taková Vám vyfoukla Vaší životní lásku. Skutečnost je však taková, že Vás to zachránilo před životní tragédií.
• Skutečný vztah stojí na vzájemném respektu, nikoliv však předstíraném. Existují psychologické testy počítání score projevů respektu a disrespektu. Velmi citlivě umí předpovědět, zda spolu pár vydrží déle než 5 let či nikoliv a to dokonce i ve chvíli, kdy do testu přijde vrcholně zamilovaný pár.

Respekt - obraz

• Musím ctít jeho cizokrajné návyky, jeho citlivá místa a ne po něm šlapat v botách
• Musím být schopen myslet na potřeby druhého stejně často jako na ty své a hledat cesty, jak můžeme být spokojení oba
• Na pocity a potřeby, které leží skryty pod partnerovým neakceptovatelným chováním

• Zdroj textů a vhledů: Iveta Havlová, www.ivetahavlova.cz

Respekt

• Musím ctít jeho cizokrajné návyky, jeho citlivá místa a ne po něm šlapat v botách
• Musím být schopen myslet na potřeby druhého stejně často jako na ty své a hledat cesty, jak můžeme být spokojení oba
• Na pocity a potřeby, které leží skryty pod partnerovým neakceptovatelným chováním

• Zdroj textů a vhledů: Iveta Havlová, www.ivetahavlova.cz

Subjektivní interpretace

• Vždy jsem si myslela, že vím naprosto přesně, co je to respekt a že lidi kolem sebe dost respektuju a někdy až moc
• Ve svých cca 30-ti letech jsem pak četla knihu Nenásilná komunikace, kde byla ukázka dialogu mezi otcem a synem toho, jak vypadá respekt v rozhovoru
• K mmu velkému překvapení se tam zdůrazňovalo, že respektovat volbu druhého člověka znamená ani nepípnout
• Pokud si dítě vybere pizzu, rodič se ho nemá přeptávat, zda si je tím jisté a jestli si raději nedá salát, natož aby to nějak komentoval
• Podobné dotazy tam byly označeny za vměšování se do cizího světa, zpochybňování, oslabování, manipulování, ovlivňování - nikoliv však respekt
• Tehdy to pro mě bylo skoro šokující zjištění
• Vyrůstala jsem s pocitem, že když vidím, že se děje něco špatně, měla bych to druhému alespoň říct, aby měl svobodnou volbu v případě, že tu informaci sám neměl.
• A tomuto v té knize říkali nevyžádaná rada, vměšování se, samozvané poučování a celkem dobře vzato něco, co nemá nikdo rád
• Obzvláště narcistické osobnosti, protože to v nich vyvolává pocit, že je má někdo za debila a staví se do role někoho chytřejšího a tedy nadřazenějšího