Samota
Samota, která bolí v hrudníku
- Prožívání patologicky silného pocitu osamocenosti, které může až vyvolat bolest u srdce nebo v hrudi, ev. pálení či tlačení
- Nebo obrazně někdy nerozeznatelně pocit hladu po lásce a přítomnosti - někdy se přesmykne do snahy něco sníst
- Příčinou a klíčem závislostí je nedostatek sebelásky.
- Druhý člověk či droga je lepší a cennější a jeho slovo a všechno má vyšší váhu než vy sám...
- A pak má člověk tyto potíže, když ten poklad zmizí. Abstinenční syndrom s propadem do dysforie, nudy, prázdnoty....zesílení vnímání fyzických obtíží....atd.
- Je potřeba naučit se vážit sám sebe a všeho, co děláte... naučit se radovat z maličkostí.......ale zpočátku to nejde. Dokud přemáháte-blokujete silnou bolest, a svíjíte se hrůzou z osamocení, je vnímání maličkostí opravdu silně potlačeno a jakékoliv příjemné či hlubší emoce taky.
- Nejdřív se musíte podívat pravdě do očí, celou jí poznat, rozzuřit se, a vybečet se do morku kostí...pak začnete vnímat krásu uvnitř sebe i kolem sebe
- Jste krásná bytost, jen se musíte znovu naučit to vidět......
- Dohnat tyhle lekce batolecího věku až cca 4 let, které jste zmeškali ne vlastní vinou !!!
- Ano, zpočátku vám to bude připadat trapné, hloupé, divné.......budete se do toho muset trochu nutit. Ale je potřeba udělat nějaký první krok. Emoce musí ven.
- A sebeláska se musí dostat ke slovu
- Potřebujete si dát nějaký důkaz o tom, že jste celkem fajn člověk....úžasný !
- Prázdnotu, kterou popisujete jako zdrcující až ničivou ..může i bolet ve hrudi.....může nahánět úzkost až děs a paniku.........pocity propadu do temného prostoru / vesmíru / záhrobí .......dle toho, co koho víc děsí a na co víc myslí......je však potřeba vědět, že vám tam nic nehrozí, že je to jen prostor ve kterém už stejně dávno jste........a že to je vaše vnitřní prázdnota.....samotná existence.....pro nejisté lidi je děsivá, pro jisté lidi je to jako milá vzpomínka na stav před narozením, kdy byli chránění a neohrožení.....nebo jen chilku relaxace sám se sebou, kde načerpají energii jako ve spánku...
- Nedávejte pryč své reprobedny, které jste milovali, jen proto, že je máte spojené s milovanou osobou, která vás poslala k vodě
- Raději si u nich pěkně poplačte nad tím, že se do té ženy nemáte zamilovávat, ale jen do těch reprobeden. Chápu, že Vám nahánějí úzkost, tím, že vám na ni vyvolávají tak bolestné vzpomínky. To by vás ale dřív nebo později stejně doběhnulo uplně všude.
- Využijte je k svému vyléčení. Jestli ještě nepropadáte uplné hysterii, zmatku a sebevražedn´ým myšlenká, pak čelte své úzkosti co nejdřív a hezky zpříma, dokud si pamatujete co nejvíc detajlů a příčina je jasná a čitelná, hmatatelná a konkrétní....než Vám to zamoří a otráví zbytek života a prostoru.
- Dokonce si můžete denně vyčlenit třeba 2h, potom 1h na řízenou chvíli smutku a trcuhlení a kdlině si na to právě nějakou tu hudbu z těch beden přímo schválně pustit. Díky tomu Vám to půjde třeba i efektivněji. Když si u toho budete opakovat: "Přijímám, že mě nechce, přijímám, že mě nechce...." nebo cokoliv, co odpovídá oné realitě, která tak děsně bolí, tak Vás to sice asi uplně zboří, ale potom se 100% uleví.
- Slibte sám sobě, že neuděláte žádnou blbost, že si neublížíte a že toto podstupujete pro záchranu svého života a jeho kvality, protože chcete žít šťastně.
- Pokud věříte sám sobě, že když si slíbíte, že si neublížíte, tak vám nic nehrozí.
- Ps.: Pokud jste prolhaní prevíti, co lžou i sami sobě a pak to svádí na jiné, tak nejste léčitelní a raději si nechte předepsat léky ne utlumení všeho, včetně nutkavého lhaní.
- Konfrontace s realitou je ohromně bolestivá, pro bolest, kteoru to vyvolává možná až nepřijatelná, ale i tak je to jediná skutečná efektivní terapie.
- V údravě vám brání strach z pravdy, kteoru tušíte - ze samoty, z bolesti, opuštěnosti kterou to pro vás znamená...
- Ps.: To, co jiní lidé nazývají svoboda a samostatnost a radují se z toho, to je pro vás v téhle vázi vývoje děs (toto a další symptomy mohou napovědět, ve kterém věku jste cca emočně asi uvíznuli ve vývoji)
- Protože jste opustili sami sebe - sami sobě nejste dost dobří společníci - pak se sami se sebou cítíte fakt mizerně (taková škoda !!! )
- Asi jako soudce a odsouzený v jedné cele, kde není s kým jiným promluvit !!!
- Odsouzené dítě a odsuzující rodiče v jedné hlavě - hotové peklo - komu by z toho nebylo blbě a kdo by nechtěl utéct někam jinam a tyhle parťáky něčím přehlušit či nahradit
- Reálně se cítíte cca jako opuštěné odsouzené dítě bez průvodce ztracené ve velkém světě nebo rovnou vesmíru a v hlavě místo láskyplného trpělivého průvodce vám tam sedí nabubřelá nafoukaná baba či dědek, kteří vás sekýrují uplně za každý prd
- To je to, co jste se naučili - nahráli vám tam dysfunkční operační program.....a ono vám ubližuje - vaše myšlení je v mnoha ohledech dysfunkční - ubližujete sami sobě v myšlenkách i slovně a neumíte se vypořádat s životními překážkami
- Samo a beznadějně bezradné - až má úzkost....děs.....(matka / otec není...nebo nenávidí....nemiluje.....nevidí....neuznává....neučí...nehrjae si...ap.)
- Nebojte se to prožít. Emoce přijdou a zase pak odejdou.
- Jen vám bude chvíli hoooodně blbě, můžete vyvádět jako zběsilí a vydávat nářek a řev jako mimino či batole, upřímně rozzuřené, následně zklamané dítě, pak smutné dítě....a pak teprve se začne ulevovat
- Až ve fázi smutku se probudí vaše vnímavost, citlivost k detailům a tady a teď...
- A najednou se svět začne zase stávat zajíamvějším a vy budete živější, emaptičtější, citlivjěší, plnější, volnější.....
- Až tam na uplném dně si možná všimnete i toho, že jste krásné malé nevinné dítě, které si Vaši lásku a odpuštění opravdu zaslouží
- Které si zaslouží vaši pozornost a péči a vnímání citů
- Které si zaslouží, abyste ho vzali na procházku ven jen tak, jen tak si zaběhat, prodýchat se,...atd.
- Pár dní brečet není nic zvláštního ani neobvyklého, ani ohrožujícího - a vasadím se, že to možná ani nevydržíte.
- Když to takhle budete nějakou dobu provádět, časem vás to přejde....a reprobedny ani hudba, které vás prve dováděly k úzkosti, vás již nebudou děsit a nebudete muset před ničím utíkat ani dávat pryč nějaké věci.....
- Když budete vědět - rozumět - vy sám svým emocím a tomu, co se s vámi děje a proč - nebudete muset již utrácet další čas a peníze za obsáhlé terapie
- Budete vědět, co máte dělat a uděláte to, i kdyby vám všichni kolem říkali cokoliv jiného
- Svým emocím a jejich příčinám stejně může člověk rozumět jenom sám - vše ostatní jsou jen názory ostatních lidí a kde je záruka, že oni vám rozumí, když ani necítí to, co cítíte vy...
- Vy se musíte cítít své emoce sám na sobě - i ty takzvaně "negativní" a pochopit, co znamenají a proč se objevují
- Jinak si vás budou přehazovat různí terapeuti jak bramboru a každý vám bude tvrdit pokaždé něco jiného a v hlavě z toho budete mít tak akorát hokej
- Co se doporučovalo v knize "Řeč emocí" a co se mi líbilo a také jsem to chvíli dělala
- Pozůstalosti přímo po milované osobě nebo od ní
- Dát třeba pietně k těm reprobednám jako se dávají věci na hrobeček - na nějaké místo, kde budete truchlit nad ztrátou svých představ/přeludů a tužeb/vztahu s touto ženou.....bez ohledu na to, co možná jednou bude nebo nebude......protože nyní není a ona se nezmění....opět jde zase o to, maximálně si tím ty emoce vyvolat a vyndat ven.....opakovaně z různých aspektů........a až se nad tím dost vypláčete a budete mít pocit, že už to s vámi nic nedělá a dál to nepomáhá ze sebe nějaké bolestivé emoce dostat, tak potom se doporučuje se toho zbavit.....můžete to i obřadně spálit nebo to darovat někomu, komu to emočně nic neříká....a pak to nemít na očích a na všechno zapomenout.....když už je človoěk pořádně vybrečený, tak pak už to celkem jde.
- Uzavření vztahu - intimní vztah, když končí, měl by být řádně uzavřen a pokud to není možné, je pak potřeba, aby pozůstalí vztah uzavřeli - tedy není vůbec náhodou, že existují pohřby a hrobečky, které nám trcuchlícím k tomu pomáhají.
