Strach ze ztráty lásky
Lidi, kteří se mají rádi
- Cítí v sobě takové vnitřní uspokojující teplo v hrudníku (doteky matky v ranném dětství)
- Nemají strach z toho, když je někdo přestane milovat
- Je jim dobře i když jsou sami se sebou jen tak
- Neděsí je obava, že by zůstali už takhle napořád
- Není jim zle
- Kdyby je někdo zkoušel zneužívat nebo nějak omezovat, neměli by strach z konfrontace ani z případného rozchodu
- Nedělá jim tak silné obtíže trvat na svých hranicích (boundary v angličtině) a pokud je někdo narušuje, dát najevo, že takhle ne a že pokdu toho nenechá, ocházíme jinam
- čím méně máme rádi sami sebe, tím více jsme závislí na lásce druhé osoby
- A tím větší máme strach z její ztráty a tím více sebou necháme vytírat za pár trapných pochval, které nakonec už třeba ani nepřijdou...
Self love deficit = deficit sebelásky
- Jako základní kámen všech závislostí
- Být sám s někým, koho nemám rád, o kom si myslím, že není dost dobrý, dostatečný, dost dobrá spolčnost pro mě - pro kohokoliv ...
- Když nás někdo opustí, jako by nám tohle ranné trauma potvrzoval
- Nakonec dojdeme k tomu, že i maminka se s námi nudila a nechtěla s námi trávit čas a hrát si s námi, protože jí to příliš nudilo
- Vyrostl z nás člověk s pocitem, že nemáme hodnotu pro druhé ani pro sebe
- Jak vypadá peklo
- Vyhlídka na dlouhý život s někým, kdo je tak odporný, že od něho všichni utíkají pryč
- A žádná naděje na změnu
- Neurčitě se prolínají myšlenky jako ozvěna a rezonance od zdi ke zdi
- Jsem tak strašný, že se se mnou nedá být a všichni utíkají pryč, ubližují mi, zraňují mě, opouští, nezajímají se, nestarají se,...
- Všichni kolem mne jsou strašní, že se s nimi nedá být
- Jedno však přitahuje druhé a nelze to rozseknout podobně jako co bylo dřív slepice nebo vejce
- Problém však máme se slepicí i s vejcem a řešením není vražda slepice ani zahození vejce
- Můžeme slepičímu rodu zkusit porozumět a smířit se s tím, že je to jenom slepice a vejce a nečekat od nich víc a přijmout je, jací jsou
- Pak nám i obyčejná slepice s vejcemi může začít dělat radost
- Pak totéž místo už nemusí být peklo, ale i ráj
- Peklo je nedostatek sebelásky
- Nedostatek empatie sám se sebou
- Tedy porozumění a odpuštění
- Nikdo nechce žít v pekle
- Když ho ve vás někdo rozpozná, uteče
- Tohle je háček ve Vaší psychice, za který Vás může ulovit i církev
- Například Vám někdo začne vyprávět, jak Bůh velký a všemocný nechal svého jediného milovaného syna krutě zemřít jenom kvůli tomu, aby Tebe mohl vykoupit. Tebe miluje, a je tady všude kolem Tebe. Nejsi sám. Nikdy nejsi sám. Celou dobu je tady a pořád Ti posílá nějaké vzkazy a dělá všechno pro Tebe a Tvé dobro...
- Síla, co ?
- Pro zoufalého člověka je to neuvěřitelný balzám na duši. Přesně po něčem takovém totiž celý život toužil a teď je to tady. Spása. Boží spása. Ta nejúžasnější existence na světě je teď se mnou a všude a pořád a miluje mě. Že to zní jako nesmyslná pohádka? Vždyť tomu tolik chytrých lidí věří, tak na tom něco musí být. Já bych si tak moc a moc přál přesně tohle. Ach. Vždyť, to je přeci uplně úžasné. Už nebudu nikdy sám. Ten nejmocnější Bůh je se mnou. Jsem vyvolený. Wow. A co že mi to vlastně říká ? ...a už jim žeru všechny ty povídačky kolem o tom, co se smí a nesmí, aby mě miloval nebo nepotrestal... a moje mysl je ovládnutá....už se tam zaháčkoval někdo, na koho možná dám, až mě bude někam volat nebo mi něco přikazovat...
Strach ze samoty - opuštění
- Strach z opuštění tou nejdůležitější osobou
- Opuštění matkou či otcem malého dítěte by v přírodě znamenalo jeho smrt
- V dospělosti to již není pravda, ale když nás chce opustit partner, který nám suploval roli rodiče
- Zažíváme stejné trauma a strach jako jsme to zažili tehdy v dětství, kdy nám náš mozek v rámci sebezáchovy nedovolil tyto emoce prožít se vším všudy
- Může to být tak intezivní a bolestivé, že se chováme velmi nerozumně
- Některým lidem příjde i přitalnější samotná smrt než tento strach z opuštění a samoty
- Představa zůstat tady sám se sebou (bez naděje na návrat milované osoby a usmíření, smyslu života, pocitu štěstí,... ?) je pro ně horší než strach ze smrti ?
- Modifiakcí mohou být stovky
- Dospělý mozek se již nemusí bát smrti, umí racionalizovat, plánovat, sehnat si o tom informace,...
- Ale trauma z dětství, strach, děs aj. tam běží dál
- Mozku chybí schopnost vidět pro sebe jiné možnosti, jiné využití, nevidíme svojí hodnotu !!!
- Kreativita je vlivem stresových hormonů totálně v háji
Literatura:
[1] Vymětal Jan a kol., Speciální psychoterapie; 2., přepracované a doplněné vydání,17×24 cm, 400 stran, vydáno 01.02.2007, katalogové číslo: 2615, ISBN: 978-80-247-1315-1, Edice: Psyché, www.grada.cz/specialni-psychoterapie_3809/kniha/katalog/První fáze reakce na nepříjemnou skutečnost - Popření
- Nechceme ztrátu vnímat
- Člověk nevěří tomu, že smrt/rozchod/neláska/zrada/násilí od blízkého člověka je pravda [59]
- Pohybuje se na rozmezí reality a tragického snu. [59]
- Stále opakujeme, že je to určitě nějaký omyl. Pořád doufáme !!!
- Reagujeme na to postojem, že to tak nesmí být!
- Disociujeme se – oddělujeme se od zážitku ztráty/prohry
- popíráme co se stalo, co jsme zažili, viděli [59]
- Neustále chování druhého něčím omlouváme
- KOGNITIVNÍ DISONANCE VŠEHO DRUHU
- Raději si budem něco hezkého nalhávat než abychom přijali, že jsem po pás v děsivě zničující realitě a že náš dosavadní život byla jedna velká iluze
- Popřem, co můžem, hlavně abychom nemuseli prožít tu otřesnou hrůzu a něco měnit...
- Do nekonečna mu dáváme další a další šanci
- Pořád ho k něčemu vyzýváme, prosíme, voláme o pomoc s touhou mu vše okamžitě odpustit jako nějaké nedorozumění, které se přeci nějak vysvětlí
- Strachem potalčujeme své emoce, chováme se jako robot [59]
- Automaticky vykonáváme všechny své povinnosti, emoce nejsou zcela zřetelné...
- Doufáme, čekáme a "ani nedutáme" / zmražení v šoku / kamenní / emočně blokovaní nejen k lítosti, ale i k lásce a empatii a k čemukoliv dalšímu
- Pocit, že jsme jako slon z porcelánu, když dojde na city
- Nebo jako drsný muž, voják atp.
- Sloužíme, jsme v pohotovosti, čekáme, doufáme, čekáme......
- A pak jsme do morku kosti zklamaní a naštvaní, když zjistíme, že všechno bylo marné a že si nás dotyčná osoba váží ještě méně než dřív a dále se obrnila vůči všemu, co od nás přichází...
Pan úžasný už se tak nějak nechová tak úžasně
- Můžu za to já ?
- Nerozumím tomu !!!
- Ztratím jeho lásku ?
- Něco se děje, měla jsem něco udělat jinak ?
- Bojím se a je mi zle, ale ještě se snažím to napravit
- 6 Strong Signs You Have Narcissistic Abuse Syndrome
Zdroje
