Trauma a transgenerační přenos - opakování
Traumatizace dětí v kritickém věku cca do 4 let věku +-
Vytěsnění traumatu
- V tomto období není mozek dítěte ještě zralý na to, aby zpracoval plně silně emočně bolestivé skutečnosti
- bolest je zatlačena nezpracována do nevědomí
- pro přežití dítěte je v tu chvíli důležitější chytit se nějaké strategie, která v tu chvíli nejlépe zajistí přežití
- Adaptujeme se tedy na lecos, co by pro zralého dospělého člověka nebylo přijatelné a z čeho by okamžitě odešel a netoleroval by to
- My však neznáme nic lepšího, z cizího máme strach, o sobě si myslíme nějaké haluze,....jsme tím již změnění, emočně nedovivinutí,...
- Jsme plni špatných vzorců, o kterých ani netušíme, jak moc jsou destruktivní a kolik je v nich bolesti, nepochopení, křivdy aj.
- nevíme, jak vypadá láska ani respekt ap., nemáme jasno v tom, jaká je naše hodnota, kde jsou naše hranice aj.
Trauma jako norma
- Pokud se naší normou v dětství stane, že nám matka denně nadává do neposlušných prevítů, dává pohlavky na potkání a když není pojejím, že nám i nařeže aj.
- Jsme pak velmi ohroženi tím, že se zamilujeme do násilnického týpka, od kterého budeme očekávat ochranu proti fyzickému násilí
- Jsme však připraveni tolerovat mu stejné chování jako normu, kterou jsme v dětství přijali jako "představu lásky" protože realita, že nejsme milováni by pro nás byla k nepřežití, příliš bolestivá a zničující...
- Ani si neuvědomíme, že se k nám chová hodně špatně
- Budeme snadno věřit manipulátorským řečem, že když nás omezuje, ponižuje nebo dokonce bije, že to dělá z lásky k nám, stejně jako se nám to snažila tvrdit naše matka nebo otec, aby se nám nemuseli omlouvat nebo dokonce snad měnit své chování nebo si dokonce sami před sebou nebo i námi přiznat, že se zachovali jako svině
Přesná geometrie opakování - přenosu traumatu z nevědomosti
- Pokud nám byla naše matka nedostupná a jednoho dne zmizela a nebyla
- Je dost velké riziko, že i my si najdeme partnera, který nás bude zanedbávát a jednoho dne si zbalí kufry a zmizí z našeho života jen tak
- Co hůř, možná se tak jednou sami zachováme vůči vlastním dětem a nebude nám to připadat ani torchu divné !!!
- Když sme to museli spolknout my, tak co by to nespokli jiní, že... to by bylo přeci nefér...
- Takhle nějak je pak ono trauma, co zůstalo nevědomé, zadrátované do uvažování a hodnot takového člověka...
- Předá ho aniž by si uvědomil, co tím komu působí
- Pokud si jsme vědomí jakou paseku to emočně nadělá
- Pokud otevřeme staré dětské rány, prožijeme to trauma znovu se vší bolestí a získáme tak soucit sami se sebou a stím, co tehdy to malé dítě v našem dětství prožilo za bolest
- Ani se nebudeme muset do ničeho nutit a podobné chování pro nás prostě nebude přijatelné
- Ani nás nenapadne, že bychom své děti opustili nebo něčím trápili tak, jako to udělala naše matka nebo otec ap.
- Skoro každý z nás má mnoho nenaplněných potřeb
- Neumíme je uspokojit sami u sebe
- Pochopitelně nebudeme je pak umět dostatečně uspokojit ani u našich dětí
- Trauma tak předáme do 2. generace
- A volbou špatného partnera, který má podobný deficit, to ještě pohnojíme
- Pošramocené dítě může vyrůst v dospělého, který je závislý na psychické bolesti a nezdravých vztazích [4]
- Toho pak mohou přitahovat lidé, kteří jsou nedostupní nebo jej emočně zneužívají [4]
- Prací s traumaty a prožíváním potlačených emocí bolesti z dětství lze měnit své vzorce prožívání a nsáledně pak i chování, které by jinak byly rigidní a neempatické nebo přímo destruktivní a měly by tendenci se opakovat
Narcistická porucha osobnosti - suverenní typ tlustokožec (já jsem ok, ty ne)
- Bude jen další obdobou, toho, jak do sebe díte vstřebá vzor zraňujícího chování, které je na něho aplikováno jako strategii ke kontrole a ovládání ostatních, aby si zajistilo vlastní bezpečí a pocit síly a moci
- Když se jich zeptáte na dětství, řeknou vám, že jejich rodiče byli moc fajn a že jejich dětství bylo uplně ok, popřípadě úžasné a dokonalé
- Při podrobnějším rozhovoru zjistíte, že je to jen jakási první reakce - pokračující fasáda dokonalosti
- Jen tak mimoděk v hovoru se tu a tam dozvíte o nějaké sviňárně, kterou jim nějaký rodič způsobil
- Zajímavé je, že oni to jako sviňárnu nevnímají - ani jim nepřijde co vám valstně říkají
- Nebo vám ihned vysvětlí, že tomu rozumí, proč to musel udělat a že neměl jinou volbu a že to nakonec bylo uplně v pořádku, že už se na něho za to nezlobí...
- Zdánlivě rodinná idylka a zcela vyrovnaný suverenní člověk, co už má všechno za sebou
- Zásek je v tom, že přeskočili fázi pojmenování, že se stala sviňárna, že to opravdu nebylo fér, že u toho trpěli, že se cítili bezmocní, zranitelní, ponížení, nepřijatí a že tohle všechno se stalo a že to přijímají
- Tahle zkratka pak deformuje jejich chování i myšlení
- Udělají vám sami pěknou sviňárnu a pak vám vysvětlí, že nemohli jinak a nebudou cejtit žádné výčitky svědomí, ani potřebu se Vám za to omluvit
- A vy ste taková nula, že jim tu lež sežerete i s navijákem...
- A oni si pak budou připadat vyjmeční, mocní, důležití, privilegovaní, lepší než ostatní,...oni přeci neudělali nic špatného...mají na to přeci právo
- Maminka by to udělala taky....a táta by v tom byl ještě lepší...
- Přijmout, že mě někdo od dětství emočně vydíral, trestal, donucoval, manipuloval,... vlastně moc nemiloval, to by nedávalo smysl.
- Byla by to nesnesitelná bolest
- Vždyť jsou to moji rodiče a já díky jejich výchově a tvrdému přístupu zvládnul to, co jiní ne.
- Jsem na sebe pyšný. Jsem lepší než ostatní. Zasloužím si lepší podmínky...atd. a běda všem, jestli mi to nezajistí...
- Tolik sem se snažil, abych si zajistil uznání, pozornost, přijetí a své postavení, moc, ....
- A jak jsi se snažil ty...tak mě teď koukej poslouchat a obdivovat, uznávat a poslouchat nebo tě za to potrestám a vyhodim, ty nulo
- A tak se trauma předá nejen na děti, ale na všechny kolem takového člověka...
Vztahové vzorce z primární citové vazby a přenos - projekce na ostatní vztahové osoby
Opakování se podobného typu obtíží
- Konflikty, které měl člověk se svou matkou, se znovu objevují ve vztazích s jinými lidmi
- Kolegyně nebo nadřízený, kteří se chovají podobně jako matka atd.
Aktivace přenosové reakce - projekce
- Leckdy stačí:
- Nějaká vnější podobnost
- Něco v postoji či chování [2]
- Jak mne poučil jeden vězeňský hlídač jedná se o vůlí a rozuměm těžko uchopitlený jev
- Například sexuální vrah je v obchodě a nakupuje si, když v tu chvíli z nějakého úlu vidí ženu a nějaký pohyb, tón hlasu nebo způsob reakce, účes nebo rys v obličeji...může to být cokoliv... mu začne připomínat typicky matku v dětství
- U méně poškozených lidí se objeví jenom nějaké silné emoce typu: strach, disociace a nebo nadměrné vzrušení
- Celkem normální lidé zažívají různě silné pocity zamilovanosti, radosti, netrpělivosti, touhy aj.
- Zcela vyrovnaní zdraví lidé tuto formu excitace nezažívají - možná jen takovou normální radost a pohodu
- čím silnější forma excitace (vyšší hladiny stimulačních stresových hormonů) - tím obsesivnější a návykovější...
Interakce mezi partnery v blízkém vztahu
- Jsou velmi podobné interakcím mezi dětmi a pečujícími osobami [13]
- Podobnosti partnerského vztahu se vztahem rodič - dítě:
- V obou vztazích se jedinci cítí v bezpečí, pokud je druhá osoba nablízku a je citlivá [13]
- Partneři mezi sebou udržují blízký, intimní, tělesný kontakt [13]
- Partner se cítí nejistý, pokud je druhý nedostupný
- Objevuje se úzkost a stesk - touha [13]
- Sdílí spolu zajímavé zážitky a zkušenosti [13]
- Vzájemně si ukazují okouzlení a zaujatost druhou osobou [13]
- Používají „žvatlání“ (baby talk) [13]
- Pokud se člověk cítí být ohrožen, propadá zoufalství nebo je nemocný, stává se pro něj partner zdrojem bezpečí, útěchy a ochrany [13]
- V dlouhodobých vztazích se vazbové a pečující role mezi partnery často vyměňují [13]
- U 70–80 % lidí se styl citové vazby v průběhu života významně nezmění [13]
- Kontinuita citové vazby je spíše pravidlem nežli výjimkou [13]
- Ohrožující situace, které vyvolávají vazbové chování u dětí a mohou aktivovat vazbové chování u dospělých:
- Osobní podmínky (nemoc)
- Ohrožení přicházející ze sociálního prostředí
- Absence vazbové osoby
- Odmítání blízkosti [13]
Elementární pocity
- Které u lidí nebyly uspokojivě zvládnuty ve vztahu k matce:
- Vztek
- Strach
- úzkost
- Nenávist
- Láska atd.
- Ve „vhodném“ vztahu se tyto konflikty znovu objeví a budou velice podobné. [2]
- Schémata, karma, nevyřešená traumata,...
Typičtí závislí jedinci
- Nejsou schopni rozpoznat, že chyba je v jejich naprogramování z dětství a v nevhodné dětské strategii prožívání a uvažování v reakci na tehdejší prožitky
- Nevnímají příčinu v minulosti, ani v sobě
- Hledají „vinu“ vokolí - hlavně ve svých protějšcích, kterým nerozumí, které je zklamávají
- Bojují stejně nevhodnými prostředky, jakými bojovali i kdysi s rodiči
- Obranné mechanismy proti prožití bolesti
- Zpočátku nejsou schopni získat ani trochu nezávislosti [2]
- Představa ztráty svého objektu závislosti v nich vyvolává až paniku nebo disociaci, pocity marnosti vlastního života, stavy na umření a ztrátu smyslu žití
- I když nakonec třeba ukončí závislý vztah, přestnou se dál fixovat na svého ex, mohou se i odstěhovat, odcestovat atd...
- Pokud si však dále nosí své nevědomé nebo i vědomé potřeby nenaplněné a rány neuzdravené, velmi pravděpodobně - defacto téměř jistě:
- Při dlaší příležitosti znovu spadnou do další téměř stejné závislosti, kde si zažijí stejný typ bolestivých emocí
- Nebo se znovu budou snažit vrátit k jejich původnímu vztahu
Potlačování symptomů
- Nevhodná terapie = tvorba jiné závislosti / posedlosti
- Pokud se řeší pouze povrchní symptomy
- Trvá náchylnost k emocionální, chemické, fyzické a jiné závislosti na cokoliv, co utiší nepříjemné pocity [1] !!!
Sexuální zneužívní dětí
- Z psychiatrické kliniky v Bohnicicíh jsem si jako medik odnesla jeden zajímavý poznatek
- Muži věznění a následně léčení za sexuální zneužívání dětí vlemi často ne-li vždy - měli v osobní anamnéze, že sami někým byli v dětství opakovaně sexuálně zneužíváni
- Je to zvláštní reakce mozku
- Než aby již dospělý člověk přijal ten strašlivý fakt, že jemu někdo ublížil ve věku a situaci, kdy se tomu nemohl brátnit a že to bylo fakt hodně špatně a hodně zlé a než aby celou tu situaci odsoudil jako hodně špatný a zlý zážitek, před kterým je potřeba všechny ostatní chránit a varovat...
- Něco se tam bloklo a pro jejich mozek se to stalo normou - přijatelnou normou jejich vlastního chování, kterým dál ubližují jiným malým dětem
- Ano, už nikdy nedopustí, aby jim někdo ubližoval - sami se stali monstrem, které ubližuje ostatním - možná v tom cítí svojí sílu
Videa
